|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Jezírka světla a tmy - konec ::
 Arvinej |
publikováno: 23.12.2005, 10:38
|
| Trošku delší povídka rozdělená na části. Nutnost čtení všech čtyř částí! Doufám, že se vám příběh malého velkého hobita bude líbit. PS:Toho konce jsem se hodně bál a pokud se vám nebude líbit zkuste napsat do komentářů kvůli čemu. |
| |
|
|
Část čtvrtá – Ten, kterým to začalo a ten, kterým to skončí
Konečně byl na konci své cesty. Průchod. Takový, jakým vstoupil do té síně bez měřítek. Zavřený. Jemu by však určitě nedělalo žádné problémy prorazit dovnitř.
Jenže teď si Pegon jasně uvědomoval své původní já a věděl, že Pavel by dál určitě nešel, ať by se nutil sebevíc. Ale kdo tu teď vládne? Co mu ten knihomol udělá? Nic. Záleží jen na něm jak se rozhodne. Hobitem býval a měl šanci dělat co chtěl. Nedělal. Teď je jediným Hadím mužem a ohlíží se na minulost? Proč? Ten kým býval, už tu není. Tak proč? Rozesmál se. Jen tak se rozesmál. He he he he.
Šel dál. Prorazil průchodem a dostal se do liduprázdné obdélníkové místnosti. Uprostřed byl oltář a na druhé straně kamenné křeslo. V pozadí se rýsovala malá dvířka. Popošel dopředu aby viděl do všech koutů té záhadné komnaty ze skály.
Louče v rozích zaplály rudým ohněm. V křesle se začala rýsovat temná horoucí postava rozsáhlých a současně malých rozměrů. V tomtéž okamžiku byste uslyšeli něco jako bouchnutí dveří, což následovalo nevysvětlitelné zmizení vchodu.
„Konečně jsi tady,“ zazněl kovový hlas okolním vzduchem. Zdálo se, že ho vydává to v křesle. „Již mnoho let vyčkávám, svázán Kletbou prostru, než se objevíš ty. Vyvolený, jehož tělo poslouží k mému triumfálnímu znovuzrození. Tělo dávného Hadího muže. Napřed však musím zničit tvoji duši, aby ta moje mohla ovládnout tvojí tělesnou schránku.“
Pavlovo či spíše Pegonovo tělo propuklo v bolest, kterou nemohlo poznat jinak než zevnitř. Vnitřní bolest. Smrtelnou bolest. Bolest, která nemohla zničit jeho tělo, ale mohla zničit duši. A tak se také stalo.
***
Pavel byl konečně volný. Vlastně ne Pavel. Teď ho už nesvazoval žádný pozemský rozměr. Byl duchem, myšlenkovou energií, samostatným svazkem v prázdnu hmoty. Viděl historii světa takovou, jaká byla ze všech možných úhlů pohledu. Poznal smysl celého svého předchozího života. Životem bohatého a zároveň chudého byl vyškolen na toho, jímž se měl stát. Napřed však musel vykonat poslední úkol. A právě proto se musel vrátit tam, kde něco skončilo a něco začalo.
***
Pegonovo tělo padlo na zem. Pak se poslušně zvedlo a uložilo se na oltář připraveno na další cestu osudu. Temná síla v křesle pocítila blízkost úspěchu. Vítězství bylo na dosah. Nebo že by ne?
Čtyři pochodně zhasil silný vítr. U stropu se objevilo jasné denní světlo. Temnota zavrčela. Začali zápasit. Černý a bílý. V obou světech. Ve hmotném i duchovním. Nad bezvládným tělem zuřila bitva o osud světa. Byly slyšet hlasy kovové a silné.
„Zaklínám tě dobrem i zlem, zemí i vzduchem, vodou i ohněm, nebem i peklem. Zaklínám tě silou Jedinou, silou Vítěznou. Budiž zničen ve všech místech, časech, rovinách a světech. Tak se staniž!“
„Vzdej se neboť tento boj nemá smysl. Oba jsme nezničitelní a ty to víš. Odejdi tam odkud jsi přišel a nevracej se! Pryč!“
„Ty nejsi stálý neboť světlo vždy porazí tmu! BUDIŽ ZNIČEN!“
Síla nastalé energie byla tak velká, že vyvolala zemětřesení v celém podzemním komplexu. Celé skryté prostory byly zbořeny. A místnost s oltářem už nebyla. Tělo se nikdy nenašlo. Vlastně ho ani nikdo nehledal.
***
Jezírka v lese na stráni byla zase čistá a neporušená. Už nemusela chránit ten nečistý svět dole. Byla volná. Na jejich hladině se odrážely paprsky pozdního letního slunce. Mrazivě čistá voda se třpytila do světa. Kdyby tem teď někdo byl, viděl by šťastnou vodu. Šťastnou jako horská studánka.
***
Část pátá – Otec světla
„Můj synu. On přežil a já již nemám moc. Můj oheň přešel do tebe. Ty jsi teď Jediný. Jen ty teď dokážeš zahnat tmu. Ty jsi teď Otcem světla, jenž je všemocný a vyrovná se jiným Hlavním v jiných světech. Neptej se mně jak to máš udělat. Na to přijdeš sám. Časem. Budiž světlo na tvé straně a tma ti napomáhá. Znič démona mimo chápání svitu a šera. Sbohem!“ tak promluvil a odešel. Trůn osiřel. Ale ne nadlouho.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
