» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141746

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Carrefourová proč ::

Das	publikováno: 16.02.2007, 12:14

Je možné napsat do anotace "nevím"? Nevím.


	Občas jdu v Carrefouru kolem regálu a akce střídá slevu a tu se zachytí můj pohled o nějaké zboží a nohy jdou a hlavu mi to otáčí a já teprve u přeslazených limonád procitám z podivného snu, neuvědomuje si přitom téměř, že posledních sto metrů se zaobírám jedinou otázkou. Vyjádřena snad bude znít směšně, ale smíchu je na světě málo, tedy: "Potřebuje někdo tohle, proč?" Že kdesi v tom regálu leží úhledně zabalená věc, o níž se dá říci, že je výrobkem a že představuje hodnotu. Tvar který pluje temnem mého myšlení, obraceje se ve všech osách, barvy, vypálené do očí a jakýsi nedefinovatelný odhad hmotnosti. A úcta k lidem, kteří stvořili stroj na výrobu předmětu, co je výrobkem, jde nějak stranou a kdesi hluboko ve mně propuká strašlivá panika, že jsem věci šmahem upřel právo na existenci jen proto, že nemá účel a že ji nikdo nepotřebuje. Nechápu z čeho se ve mně vzedme vlna neotřesitelné spravedlnosti a moci rozhodnout a jak vlastně přežívám pohled na odhalené písky slabosti, zahanbení a relativnosti, které zůstanou po jejím odlití. Občas stojím v Carrefouru u pokladny a pustím před sebe kohosi, jemuž se nad hlavou zhmotňují zrychlené hodinky a jenž strašlivou silou pohledu a vůle snaží se pohnout ke spěchu ulepenou pokladní. Cítím tu sílu narůstat a tříštit se o nehybnost té, které k úspěšnému srovnání s horským štítem chybí majestát a jež na rozdíl od velehor vykazuje zvláštní nesmyslnost. A v tu chvíli najednou čas sám snad uzavírá kolem mě bublinu, v níž vteřina, co jinde tři, uplyne. A já dýchám vzduch hor, zatímco smog parfémů a mouky víří za mýdlovou stěnou. Jsa vyšší, s většíma očima, o nichž si myslívám, že v tu chvíli jsou modré, vidím děti té pokladní a manžela jeřábníka v pruhovaných trenýrkách; přes dešťové kapky se propíjet červeň koncových světel ujetého autobusu toho, jejž jsem pustil před sebe. Samotu a prázdno v důchodci, jež zle kouká na skotačení dětí a brblá i bezmoc jejich matky, která volí mezi na místě zabít nebo dočasně ignorovat. Levituji nad světem s aurou moudrosti a blahosklonnosti a lidé se míhají a já jim odpouštím. Nechápu, kde se vezme ta poklidná stojatá pýcha, ta blahovůle odpouštět těm, kdo o to nestojí, nevím jak si pak ospravedlňuji povýšenost zastřenou nadhledem. Občas procházím Carrefourem v oddělení ovoce a zelenina a množství lidí, které je však ve svých pohybech zcela brownovité a nezdá se tak být davem, se potácivě motá mezi pomeranči a ananasy. Ve chvílích, kdy jedinečnost člověka zapadá kamsi mezi ředkvičky, cítím pod kabátem samopal Thompson a následně se zpomaleně vidím pálit z něj nekončící dávku i těla bez tváří a krve hroutící se k zemi. Slýchám cvaknutí vypínače a zvuk tmy, když padne na dlaždice bezlidného supermarketu. Cítím vnitřní křik kdesi pod plícemi, nesnesitelnou zbytečnost a nepoškrábatelné svědění prázdnoty. Nechápu, odkud se objeví náraz náhlé agrese a nevím jak dokážu přehlížet přivátou obavu, že od myšlenky ke skutku může být jen krok. Nevím, kde je ve mně ukryt ten partyzán, který odmítá kapitulovat, který brání tomu, abych i já byl společností vědomě a bez výhrad, proč se vprostřed symfonie touhy po klidu rozlehne válečný křik. Nechápu, jak mohu u vědomí toho čelit poryvům zmatku a vteřinu za vteřinou aktivně existovat nebo dokonce kráčet. Občas sedím doma a s údivem pozoruji, jak ve mně vyvstávají vzpomínky na pocity, jež bloudí v obchoďácích mezi spořádanými šiky konzerv, válejí se mezi rohlíky. Pocity živé z pípání kas.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

endless	18.08.2008, 20:00:05

Ve mně podobné bloudění mezi regály vzbuzuje nekonečnou a těžko zvladatelnou lítost nebezpečně hraničící se sentimentem. Ty nepotřebné věci, jejichž výrobou tráví nějací pro mne bezejmenní a beztvářní lidé velké části svých nepotřebných a anonymních životů. A my tady, v umělých prostorech, břiše velryby polknuté jinou, větší velrybou... ještě méně životní než oni, čekající, až nás oživí vlastnictví jakýmsi čipem. A ti všichni, kdož se na tom nekončícím řetězu podílejí... a není úniku.


ze dne 18.08.2008, 20:49:22
endless: Není zač děkovat. Ono... V nákupních centrech se to jaksi koncentruje. Myslím, že nakupovat musíme občas všichni. Ale je dobré umět vidět pod povrch.


ze dne 18.08.2008, 20:21:13
Das: děkuji za příznivé přijetí nákupní centra jsou zvláštní pomníky samoty a cizosti - někdy je z toho opravdu úzko

duddits	27.02.2007, 21:35:04

Další věc, která se mi na tvých textech zamlouvá: nutí mě zpomalit, vracet se, číst to celé několikrát. Toho nelituji, právě naopak. Zvlášť při porovnání s obsahem tohoto tvého dílka je to vlastně fantastické :) Podobné obchody nemám rád, snažím se v nich moc času netrávit. Ale člověk se tomu občas nevyhne, takže můžu potvrdit, že ty pocity jsou minimálně podobné. Hlavně ta pasáž s Tomíkem, ta jako by přesně kopírovala mé občasné úvahy. Trefné a… snad trochu strašidelné ;) Celkově povedená, a i když nad některými obraty budu ještě muset nějakou chvíli přemýšlet, na hodnocení to nic změnit nemůže ;)

Ekyelka	16.02.2007, 13:53:25

Ach ano, tohle mi něco velice živě připomíná... :) Myslím, že přidat by se dal ještě pocit naprosté bezmoci, když člověka uchvání bouře davu, který se žene za slevou - ale i takhle je to výborně napsané.

Kev	16.02.2007, 12:04:09

Jelikož Carrefour už není (resp. na českém trhu), neberu to jako reklamu:)) Každopádně jako někoho, kdo tři roky na střední brigádničil každý týden právě ve zmíněném hyper-super, mě to oslovilo - i z důvodů podobného přemítání, když jsem sem tam viděl důchodce v lítém souboji na hole, popřípadě dva manželské páry v pěstní řeži...