obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391373 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: I takové věci se dějí... ::

 autor Vrátoška publikováno: 23.02.2007, 19:03  
Podle skut. událostí :-(
 

Potřebuješ dávku?? Rozmysli si to…
Toto vyprávění je napsáno podle skutečné události, která se stala před třema rokama v Praze. Se svolením k publikaci tohoto příběhu mi jej převyprávěla sestra dívky, která prošla peklem proto, aby… No však uvidíte. Ne všechny informace jsme věděli a tak je pár věcí jen domyšleno. Doufám, že je ani nepoznáte. Sami však zjistíte, že v tomto příběhu nejde o detaily, ale o základní dění…
Lucie, mladá krásná dívka se na mne koukala ze zarámované fotografie a vypadala energicky a spokojeně. Rámeček s jejím portrétem stál na nočním stolku vedle postele její mladší sestry. Ta teď seděla naproti mně a žmoulala plyšáka. Rozhodla se mi vyprávět příběh o lásce, drogách, pevné vůli, utrpení a o všem, čím její sestra prošla. Začalo to prý vše na jednom výletě. Lucie jela se svými kamarády na chatu přes víkend. Ona a pár kluků a holek. Byl mezi nima i Tomáš. Mladej kluk, kterýho Lucie dlouhou dobu milovala. Věděla ale, že kdyby mu to řekla, všechno by se zkazilo. Byli bezvadní kamarádi. Pokud snad jednou něco ucítí on, pak nechá první krok na něm. Bylo to ale tak těžké žít každý den vedle kluka, ke kterýmu cítila tolik náklonnosti a vědět, že je absolutně mimo její dosah. Realita jí doháněla na každém kroku, který podnikla s ním. A pak i bez něj pouze s myšlenkou na něj...
Dále pak s nima jel ještě zbytek party. Jednou večer, když všichni tancovali nebo se bavili kolem stolu, si Lucie všimla Tomáše. Byl nějaký skleslý a seděl sám, daleko od ostatních. Vypadal nějak mrzutě. Jakoby nemocně. Šla tedy za ním se zeptat, copak mu je. Myslela si, že je to o5 jen nějaká chvilková depka, jakou sem tam chytí každý. A že se v nich Tom uměl vyžít… Odbyl ji ale a odmítl jí cokoliv říct. A to jí normálně pověděl všechno. Zarazilo jí to, ale řekla si, že to bude v pohodě. Pak se šlo spát a další den jako vždy kolem jedné vyrazili na oběd. Do nedaleké hospůdky, kde pracoval strýc kamaráda, kterému patřila chata. Měli tam jídlo skoro zadarmo. Když dojedli, Tomáš se zvedl a že prý se jde natáhnout, páč je mu nějak špatně. Ostatní ještě zůstali. Lucie si ještě s dalšími přáteli zapálila a spokojeně tlachali dalších čvrt hodiny.Byla vlastně ráda, že Tomáš odešel, protože on jí kouření dost vyčítal. Hodně to neměl rád. V podstatě ani moc nepil a měl celkově takovou spíš klidnou než pařičskou náturu. V tom Lucii zavolala máma a nutně kvůli něčemu potřebovala vědět číslo občanky. Lucie tedy doběhla do chaty a nadiktovala jí ho. Pak už se jí nechtělo z5 a tak se rozhodla jít zkontrolovat Toma, zda je mu lépe. Když přišla do pokoje, kde byl a otevřela dveře, zkameněla. Pohled, který se jí naskytl jí překvapil asi jako šíp. Projel jejím srdcem a nechal po sobě třísky a jizvy. Její přítel seděl na posteli a byl bledý jak ta stěna, o kterou se opíral. V ruce držel jehlu a u postele ležela lžička a zapalovač. Jeho žíly byli propíchané skrz na skrz. Jakoby si to píchal už dlouho. Lucii to tolik zarazilo, že prvních pět minut nebylo sto nic říct. Jen se sesunula po futru k zemi. Nevěřila tomu, co viděla. To přece nemůže být pravda. To ne… Jak?? Proč?? Vždyť… Ale… Myšlenky jí zaplavili natolik, že nebyla schopná se pořádně vyžvejknout. Pak se ale sebrala a začala rychle jednat. Vzala opatrně jehlu a lžičku a zabalila je tak, aby nebylo nic vidět a aby to nebylo nebezpečné. Vynesla balíček do popelnice před chatou a všimla si, že se banda vrací. Vyběhla tedy honem zpátky k Tomovi a rychle mu oblékla triko. V tom jí došlo, proč vždy nosil dlouhé rukávy. Jen stěží potlačila slzy a uložila ho do postele. Kamarádům řekla, že je nemocný. Když pak všichni večer seděli venku u ohně, šla za ním. Už vypadal přítomně a když jí uviděl, poděkoval a koukal tak omluvně, jak to jen dokázal. Sedla si k němu na postel a chytla mu ruku. „Proč to děláš?? A kde si s tím vůbec začal? Jakej si měl pro Boha důvod?“ Naléhala a tentokrát už to nevydržela a z očí jí kanuly slzy. Tomáš si poposedl a zadíval se na ní. „Už je to půl roku. Byl jsem úplně vyřízenej a v nějaký zkurvený depresi na koncertě. Jeden kámoš mi tam nabídl a já si řek, že to zkusim. Nikdy toho nepřestanu litovat a nikdy nepochopim, jak jsem to mohl udělat. Každopádně se mi to zalíbilo a pak najednou jsem si to chtěl zopakovat a říkal jsem si, že se nic nemůže stát. Teď bez toho svinstva nejsem schopnej existovat, ale věř mi,“ zmáčknul jí ruku a zahleděl se jí přímo do očí, „ já chci přestat. Ale nemůžu!“ Rozhodně vztyčila sklopenou hlavu: „Já Ti pomůžu. Ty to dokážeš.“ Dohodli se tedy, že tohle byla poslední dávka a pak už si nedá. Seděli potom ještě dlouho na balkóně a bavili se. Ona mu dodávala odvahu a sílu a on jí sliboval na všechno, co je mu svaté, že to dokáže. Brzo ráno si šli lehnout a dva dny poté odjeli. Byli to velké prázdniny a Lucie odřekla tábor, aby byla v nejhorším případě nablízku kamarádovi. Doufala, že to vydrží. Všechno vyprávěla své sestře, která seděla teď naproti mně a smutně civěla do prázdna, když tlumočila její slova dál. Jednou Lucii zazvonil mobil a ona zjistila, že to je SMS od Tomáše. Stálo tam pouze: POMOC. Okamžitě si zpakovala nějaké věci a jela za ním. Rodičům řekla, že jede ke kamarádce a nějakou dobu tam bude a sestru poprosila, aby byla stále na mobilu, kdyby bylo cokoliv potřeba… Během půl hodiny byla v Roztokách.
Další den její sestře zazvonil telefon. Byla to Lucie. Mluvila o tom, že je to naprosto hrozný a že Tom je na tom strašně. Jeho rodiče odjeli do Egypta a nechali ho tam na tři týdny samotnýho. Občas ho akorát přijede kontrolovat starší bratr, který už žije sám. Tomu zatím namluvila, že má nějakou chřipku. Potřebovali prý ale jídlo a nějaké prášky. Vše jim tedy nakoupila a přivezla. Sama Toma viděla v jeho naprosto rozmláceném pokoji a nevěřila vlastním očím. Šla si pak ještě sednout se sestrou na zahradu na cigáro a poslouchala jí, jak vypráví o tom, že když včera přijela, našla ho málem mrtvýho, hladovýho a celou noc s nim byla ze strachu vzhůru. Tehdy ještě netušila, jak dlouho tohle ještě potrvá. Sestra jí pak vozila jídlo, prášky, červené víno a cigarety další týden.Přesně za sedm dní už byla Lucie na pokraji šílenství. Sestra jí tedy poslala spát a ubezpečila jí, že na Tomáše teď chvilku dohlídne. Bylo jí v té době 16 a Lucii 18. Sedla si k němu na postel a byla tam pár hodin ponořená v myšlenkách. Tom občas vykřikl, občas se začal malinko či více svíjet v křečích a pořád jí prosil, aby mu sehnala dávku. Byla ale neoblomná. Prala se s ním, ale podle vyprávění Lucie to mohlo být i horší. Byl tedy ve směs v klidu. Asi po šesti hodinách, když už se venku stmívalo, poprosil Tom, estli by mohli jít ven na cigaretu. Šli tedy. Venku byl mír a ticho. On vypadal, že je celkem v pohodě. Ven za nima po chvíli přišla i Lucie a vypadala odpočatě. Sestra se tedy rozloučila a slíbila, že další den přijede zas. A pak znovu a znovu a znovu… Už ani nevěděla, jak dlouho to trvalo. Kolik dnů, týdnů. Každý den jezdila podpořit Lucii a poslouchala, jak pláče a vypráví, jak je to strašný.Jak musí každej den 100x prát povlečení a oblečení, který Tomáš buď pomočí nebo pozvrací. Jak ho musí nutit do jídla a jak jí to ubíjí, když jej hned všechno vyklopí.Jak už nemá sílu…
Jednou byla v nějak dobrý náladě. Sestře to bylo divné a tak se ptala, copak se děje… Lucie nejen, že byla spokojená s pokrokem Tomáše, ale navíc se s ním tu noc vyspala. Řekl jí, že jí miluje a odvyká jen proto, aby s ní pak mohl být. Udělalo jí to takovou radost, že sestru objímala dobře deset minut a pořád se smála, a když za náma přišel Tomáš na cigáro, celou dobu mu hrdě tiskla ruku a sem tam si prohodili polibek. Sestra věděla velmi dobře, jak moc je Lucie zamilovaná a tomuto vztahu hrozně fandila. Byla si jistá, že spolu budou šťastní. Odjela spokojená a přijížděla dál. Pak jí jednou Lucka psala, že už nemusí jezdit, že jdou s Tomem nakoupit a že už je to jakš takš v pořádku. Za tři dny pak volala, že Tomášovi rodiče se vrátili a on, že už je v pořádku tak na 90%. Teď už to zvládne. Lucie musela jet tehdy domu unavená, ale šťastná. Byla zamilovaná a peklo, které měla poslední tři nebo kolik týdnů, bylo za ní. Bylo to pro ni zcela jistě nepopsatelné odlehčení a oddechnutí. Navíc dosáhla kluka, kterého milovala. Sestra se těšila víc než kdy jindy, až Lucii v celé parádě uvidí a skočí jí kolem krku. Po půl hodině konečně stanula před domem a akorát přecházela ulici, když slyšela, jak někdo urputně troubí. Sestra to slyšela také a tak vykoukla z okna, co se děje. Slyšela ránu a viděla akorát, jak nějaké auto srazilo jakousi ženu. Rychle to křikla na rodiče a ti hned běželi dolů. Dole na chodníku uviděli Lucii… Ležela mrtvá pod autem.


 celkové hodnocení autora: 81.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 12.05.2007, 13:11:57 Odpovědět 
   Příběh, který zamrazí. Bohužel (teď budu opakovat předchozí komentáře) v otřesném podání. Děj je slitý do jednoho odstavce.A to ani neupozorňuju na ostatní chyby. Chce to více zapracovat na formě, kterou svůj text podáš.
 Danda 07.05.2007, 12:07:30 Odpovědět 
   Souhlasím s předchozím komentářem. Ty tvary z5 a o5 mi tam vyloženě vadily a potom taky některé věty, které mi připadaly takové neohrabané. Co se týče těch odstavců, tak to mi zase až tak nevadí. V knize bych to samozřemě odsoudila, ale pokud jde jen o takové zveřejněné dílko na internetu, pak mi je to celkem jedno. Takže abych to shrnula, jediné, co mě zaujalo, byl především ten příběh.
 Luciena 23.02.2007, 19:03:00 Odpovědět 
   Příběh je sám o sobě hodně tragický a není potřeba tuto tragédii ještě umocňovat všemi těmi chybami v textu, stylistickou nejednotností a nedostačujícím dělením do odstavců. Takže k obsahu, který je velmi vážný se ani moc vyjadřovat nebudu, spíše bych byla pro pozornější zpracování textu samotného (pro příště). Myslím že např. použití slov zpět a opět ve tvaru "z5" a "o5" není ani trochu vhodné, toto není přece esemeska kamarádům! Je tady takových věcí, bohužel, víc...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
2.kapitola (kro...
jajda
Agresívne myšli...
Beduín
Cynicky vyřčená...
Sophie Dawson
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr