|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Zlatý drak -4č. ::
 Annún |
publikováno: 27.02.2007, 6:04
|
| Závěr příběhu. |
| |
|
|
Část 4. - Vysvobození
Elen s ním žila v dračích jeskyních a byla mu dobrou společnicí. Goldir jí vyprávěl o dobách, které znal a konečně se po mnoha letech už necítil být tolik sám. Poslouchala ho, písně mu pěla, ale za celou tu dobu, kterou tam u něho strávila, ho ani jedenkráte nespatřila. Tak jednoho vlahého večera Eleně zvědavost nedala a zeptala se pána Goldira.
"Řekněte mi prosím, proč někdo tak vznešeného jména a s tak milým hlasem v jeskyni tajemné ukrývá se před okolním světem?"
Z temného stínu jeskyně se ozval srdečný bublavý smích .
"Víš, jsi velmi milá Elen, snad proto tě mám rád avšak o mě se vůbec nemusíš bát. Neskrývám se zde před světem ani před okolím. Znám odtud i jiný východ než je ten, který vede přímo sem do této síně," odpověděl.
"Když se neskrýváte, tak proč se mi tedy nechcete ukázat?" Zeptala se ho znovu.
"Protože bys ze mě měla strach, " zazněla jeho odpověď.
"Jste snad nějak znetvořený, že se obáváte přijít mi na oči?"
"Ne tak úplně, Elen. Přesto bych tě svým vzezřením nejspíš vyděsil."
Elen se jen tak nedala odbýt a vyřkla svou prosbu.
"Pane prosím, vyjděte ze svého stínu, ať mohu pohlednout do vaší tváře. Ať mohu spatřit toho, kdo mi zachránil život."
Tak dlouho na něj naléhala a málem ho i na kolenou žádala, až nakonec její prosby vyslyšel
a svůj tmavý úkryt opustil.
Z ponurého zákoutí jeskyně se cosi velkého šinulo ven. Kolébavá chůze a zvuk těžkých kroků dopadajících na kamennou zem v jeskyni, doprovázel jeho příchod. Pak to cosi vyšlo na světlo, které vydávaly louče umístěné po stěnách. Tu se Elen na chvíli zalekla a úsměv ze rtů se jí vytratil, když se ve světle plamenů objevil Zlatý drak.
Z výšky na ni hleděly dvě zářivě zelené oči z jeho obrovské hlavy. Mohutný krk přecházel v statné tělo porostlé lesklými zlatými šupinami. Silné mocné pařáty s ostrými smrtonosnými drápy a s velkými blanitými křídly měl složené na hřbetu a jeho ocas byl posetý zlatými špičatými ostny. Celý se ve svitu plamenných loučí třpytil jako zrcadlo, na než za dne svítí zlaté slunce .
"Nelekej se Elen, já ti opravdu nechci ublížit," ujistil ji, když spatřil strach v jejích očích.
"My draci nejsem vůbec tak zlí, jak se o nás vypráví. To jen hloupí lidé si o nás zlé věci vymysleli, aby si naše zabíjení před ostatními ospravedlnili."
Elen náhle strach z očí pomalu zmizel a milý úsměv se vrátil na její tvář. K drakovi se nesměle přiblížila, natáhla drobnou ruku a dotkla se jeho zlatých šupin. Myslela si, že budou na dotek studené jako kov, ale byly stejně teplé jako lidská kůže. Hladké, tvrdé a vypadaly jako rytířské brnění. Pohladila jej a pak se zahleděla do těch krásných zelených dračích očí. Najednou Elen věděla, že se Goldira opravdu nemusí bát, protože je hodný. Vždyť kdyby ji chtěl zabít a tolik lačnil po lidské krvi, jak to říkají některé pověsti, jež se o dracích vypráví, mohl to již dávno udělat. Nemusel jí zachraňovat život, mohl ji nechat na pospas jejímu osudu a nechat ji zemřít. On jí naopak pomohl, ošetřil ji a ještě Elen poskytl přístřeší. Ne, takový drak nemůže být zlý, protože je to její přítel.
Od oné chvíle se jejich dosud zažitý denní rituál změnil. Zlatý drak už nechodil do ustraní a neobýval temnou část jeskyně, ale zůstával s Elen v osvětlené místnosti. Drak si Elen moc oblíbil a ve svém srdci nosil lásku, kterou k ní začal postupně pociťovat. Zas ten hloupý cit, co přivedl jeho i dračí lid do zkázy, ale nemohl se tomu ubránit. Věděl, že i ona ho má svým způsobem ráda, však obával se, že jen a pouze jako kamaráda či přítele. Opravdovou lásku k němu nejspíš vůbec necítila, jen vděčnost za život, jenž jí zachránil. Mockrát jí říkal, ať se vrátí zpátky k lidem , než u něj v jeskyni ztratí veškeré své mládí, ale ona jeho rady neposlouchala a stále u něj věrně zůstávala.
Jednou se Goldir vrátil z vycházky s velkou ránou na boku, z níž ztratil hodně krve. Těžce se přišoural do jeskyně a ulehl na chladnou zem. Velmi ho ta rána bolela a byl moc unavený. Elen měla v očích velkou starost, když mu léčivé bylinky přikládala k poranění. Bála se o něho a o jeho život. Zlobilo ji, že už ani ve své vlastní zemi není král draků v bezpečí. Kde teď najde útočiště? Kam jen půjde? Co si teď počne?
Lidé ho, v jeho zemi Dragoladu, po letech dlouhého pátrání vystopovali a poslali za ním vojenský oddíl. Stěží se z těžkého zranění zotavil a opětovně se postavil na své dračí nohy, když tu vojáci z Darianského knížectví obklíčili smaragdové jeskyně a zatarasili všechny východy až na ten hlavní. Goldir s Elen se ocitli v pasti a neměli kam by se uchýlili. Do jeskyně vpadnuli ozbrojení vojáci a stanuli tváří v tvář Zlatému drakovi. Vojáci na něj mnoho luků zamířili a ostré meče proti němu vytasili.
"Na rozkaz našeho pána jsme přišli zabít Zlatého draka."
Pronesl statečně vysoký kapitán vojenského oddílu. Čekal odpor z drakovy strany, ale zbytečně. Drak se vůbec nebránil, ani na vojáky neútočil, jen se před ně hrdě postavil. Elen nemohla uvěřit svým očím, že se jim Goldir vydává bez jakékoliv sebemenší známky odepření. Nemohla přece dovolit, aby ho zabili. Náhle se postavila před svého draka a nebojácným hlasem pravila k vojákům .
" Nemohu vám dovolit vykonat váš rozkaz, neboť já Zlatého draka nade vše miluji." Přiznala přede všemi přítomnými.
"Odejdi krásná paní, nepleť se do toho, co není vaše věc. Svůj rozkaz vykonám stůj co stůj i za cenu tvého života ," řekl kapitán.
Drak na Elen laskavě pohlédl a náhle měl v srdci naději. Její upřímné lásky vyznání mu vehnalo slzy dojetí do jeho dračích očí.
"Ustup drahá Elen, ty musíš žít dál a mě už teď nech odejít. Nadešla doba zpečetění mého osudu a já opět povstanu jako král svého národa. I když to bude pouze v nebi a ne zde - na zemi."
Opatrně ji odsunul stranou z cesty, aby před sebou měl volno a dál čelil vojsku s hrdě hlavou pozdviženou.
Vojenští lučištníci napjali tětivy na svých lucích a vypustili do vzduchu šípy. V nestřeženém okamžiku se Elen bezhlavě vrhla před Goldira, aby zachránila život své milované lásce. V té chvíli byla dávná čarodějova zlá kletba zlomena a střely ze smrtících luků k zemi sraženy. Ostré šípy, které vzduchem letěl, se při dopadu na zem se roztříštily na tisíce kousků, které se vzápětí na to rozplynuly jako pára. Oddíl statečných vojáků v němém úžasu strnul, když před nimi z ničeho nic stanul vznešený muž .
Vládce sličné a ztepilé postavy v bílé haleně, jež byla bohatě ozdobena výšivkou. Na bocích měl honosný kožený opasek a v zlacené pochvici se skvěl vzácný meč. Vlasy měl zlaté, jako zářící slunce a oči zelené, jako dva blyštící se smaragdy.
Toť byl sám hrdý Goldir - Zlatý drak – jenž byl též dračím králem nazýván. Teď svou lásku Elen v náruči objímal, zlé kletby byl zbaven a život nový začínal. Prokletí bylo sejmuto i ze všech ostatních draků. Národ dračího lidu byl opět vzkříšen a obrodil se do nového věku lidských bytostí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
