obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915351 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390256 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Maškarní ples ::

 redaktor čuk publikováno: 24.02.2007, 19:23  
Z cyklu minipovídek o zvířátkách
 

Maškarní ples
Temnou ulicí kráčely dvě klátící se postavy. Přesto se pohybovaly velice rychle, ta větší se neustále ohlížela. Celý týden velice tvrdě pracovaly ( v manéži cirkusu na okraji městečka, a to bývá mnohdy velice těžká práce!), nesměly opustit svou stísněnou ubytovničku v areálu. Utekly.
Na vzdáleném konci ulice se ozval dusot běžících nohou. Oba uprchlíci se rozhlédli. Nad výkladem obchodního domu spatřili ve výšce otevřený ventilační otvor. Nebylo problémem vylézt po okapové rouře a vtáhnout se neslyšně dovnitř.
Když kroky v uličce dozněly, začali se rozhlížet. Octli se v oddělení výbavy pro maškarní plesy. Manekýni v roztodivných úborech, na regálech nespočet masek, škrabošek, čepiček, dlouhých rukavic, prostě spousta vymyšleností, které dovedou člověka změnit k nepoznání. Začali se bavit zkoušením mnoha těch věcí, ve svých převlecích se šklíbily v zrcadlech. To jsou jiné ohozy než v kterých vystupují v manéži!. Když pak prolezli otvorem ven a seskočili s okapové roury, byli k nepoznání. Dvě postavy v černých fracích, černé kovbojské boty, na pažích bílé rukavičky, hlavy po beduínsku zahalené, jen vpředu šklebící se papundeklové opičí masky.
Podnapilý občan ukázal na boční ulici, z které se ozýval hluk hudby: „Tam, pánové! Sluší vám to.“
Vmísili se mezi křepčící a pitvořící se maskované karnevalové občany a občanky městečka a podlehli rytmu hudby. Klátili se k nerozeznání od ostatních. Odmítali však jakoukoliv komunikaci, ovšem je nutno podotknout, že z barpultu v nestřeženou chvíli ukradli pár pěkně ostrých drinků.
O půlnoci se s pódia rozezněl tuš, a podnapilý pořadatel vykřikl do mikrofonu: „Utvořte prosím půlkruh, pan starosta vybere nejlepší masku a předá peněžitou cenu.“
Starostův zrak několikrát přehlédl soubor nejroztodivnějších kreatur, nakonec se jeho pohled upřel na naši dvojici uprchlíků: „Za nejlepší masku vyhlašuji tamtu dvojici stejně oblečených masek opičáků. „Neboť..“ starosta sbíral odvahu pokračovat a také musel potlačit říhnutí, „neboť odvážně karikují pravé tváře teroristů. V společenských oblecích, aniž by opustili zyvklosti rodné země, ukazují nám svou pravou zvířecí tvář.“
V starostově ruce se objevila dosti tučná obálka, natáhl ji směrem k našim maskám a vykřikl:
„ Odmaskujme se a tleskejme vítězům.“
„Kdopak to asi je?“ šeptali si účastníci karnevalu,“ tleskali a snímali s tváří masky. „Určitě nějací tajemní starostovi přátelé, jak jinak. Peníze musí zůstat doma!“
Vítězové si prohlíželi objevující se lidské tváře, mnohé se vlastně ani lidským příliš nepodobali. Zarudlé opilé nebo bělostné vytřeštěné obličeje, vykulené nebo naopak skomírající oči.
Nakonec sejmuli škrabošky i naši vítězové, uprchlíci z cirkusu. Všechny přítomné si dobře prohlédly autentické chlupaté tváře dvou skutečných opičáků. Ten větší přistoupil k starostovi, který sražen děsem, klesl na kolena, a vytrhl mu obálku z ruky. Sál se zmítal v nepředstavitelné panice .Lidé se jako zvěř hnali k východu. Opičáci se pohoupali na lustru a zmizeli oknem. V obchodním domě vzorně vrátili vypůjčené a gentlemansky tam zanechali obálku s odměnou v podobě barevných papírků.
Ráno si již zcela nevině pochrupávali na větvích ve svých klecích, k všeobecnému údivu veškerého personálu cirkusu, který dlouho nemohl pochopit, jak se ta blbá opičí zvířata mohla dostat nepozorovaně z klecí a pak se zase nepozorovaně zpátky.
Jestli se tento starodávný příběh donesl panu Darwinovi, který na základě toho vytvořil svou známou větu, jak „práce polidštila opice“ či dokonce k panu Poeovi jako inspirace pro slavnou Vraždu v ulici Morgue, pak považuji za nutnost jako přímý účastník této události uvésti věci na pravou míru: „To alkohol polidštil opice, pane Darwine“ a „opice jsou mírumilovné“, pane Poe! A je v nich víc, než se nám zdá. Víc než máme my! Opovrhují těmi barevnými papírky, za kterými se tak úporně honíme: penězi.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.09.2007, 20:49:18 Odpovědět 
   Neřekl pan Darwin, že člověk vznikl z opice? ;-) Nevím, zda-li tím křivdí nám (lidem), nebo těm nebohým němým tvářím, každopádně se mi toto dílko líbilo, protože svým způsobem stírá onen rozdíl mezi lidmi a zvířaty... ;-)
 ze dne 23.09.2007, 20:55:51  
   čuk: Díky za koment, text je i o snímání masek- jako výrazu nespokojenosti.
 sirraell 28.02.2007, 18:40:13 Odpovědět 
   Nemuzu rict, ze se mi to nelibi, ale neco mi tam nesedi co nedokazu vysvetlit, proste to nejak skripe. Neni to tve nejlepsi dilko, ale svym zpusobem jsem se pobavila. Prosim neber muj komentar osobne, clovek se nemuze zavdecit vsem.
 Dědek 25.02.2007, 23:52:16 Odpovědět 
   Moc hezký příběh, myslím, že každého čtenáře pobaví. Jen nevím, proč se naši pra, prapředci nechávali polidštit prácí, když s tím alkoholem by to šlo rychleji a bez námahy.
 Ekyelka 25.02.2007, 11:47:36 Odpovědět 
   Taky sa mi veľmi páčilo! :) Ďakujem. ;)
 Anquetil 24.02.2007, 21:08:23 Odpovědět 
   Tvé příběhy z cirkusového prostředí mne odjakživa fascinovaly, ale tenhle má ještě jedno zvláštní specifikum - přinutí čtenáře zamyslet se. Nad svým image = nad tím, za koho se svými maskami jen vydáváme a kým ve skutečnosti jsme...
 Maura 24.02.2007, 19:22:43 Odpovědět 
   Moc hezké, poučné a poutavé. Miluji zvířata a jejich nápady, pobavení čtenářů víc než na místě.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
(Revoluční rok)...
Rebekka
Dušičky
Alex II
obr
obr obr obr
obr

Slepá kolie
BaD
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr