» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141753

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Trhlouši, palba a štít. ::

čuk	publikováno: 26.02.2007, 20:38

Název povídky byl vytvořen ze slov Ani Morgan ve fóru Rychlovka,ze dne 21.2.2007, který jsem vyhlásil (svévolně) jako téma. Jelikož se nikdo nepřihlásil, jen já, publikuji tuto mikropovídku zde. Mohla by být součástí "Nových pověstí staročeských."


	Boj žlutých s fialovými byl lítý, staročeský. Od mečů se jiskřilo, hlavy dolů s krků se kutálely, až se o ně zakopávalo a vyvrkávaly se kotníky. Louže krve čvachtaly, kde kdo v nich uklouzl a narazil si kostrč. Konečně dva poslední bojovníci se skláli navzájem a jelikož obě vojska slitovala se nad raněnými, zavládlo na bojišti ticho. Jen ptáčci švitořili a v polních kuchyních se ozývaly vzdechy a lkaní. Kuchaři žlutých naříkali: „Ach, tolik knedlíků jsme navařili, kdo je bude jísti?“ Kuchaři fialových naříkali: „Ach, tolik bůčků jsme napekli, kdo je bude jísti?“ Avšak v srdcích bez rozdílu příslušnosti ozvala se hrdost. Zahájili žlutí zahájili palbu knedlíky na fialové. A fialoví zahájili palbu bůčky na žluté. Fialoví chytali knedlíky svými štíty a žlutí chytali bůčky zase svými štíty. Až žluté štíty byly posety bůčky stejnou pokrytostí jakou byly fialové štíty posety knedlíky. Poté se obě strany k sobě přibližovaly s výhružně naservírovanými štíty, až se sliny zbíhaly. Avšak kuchařské intuice zjistily, že něco chybí. Proto pohlédly na bojiště a vidouce ještě se dokulující hlavy svorně zakřičely. „Zelí! Hlávky zelí!!“ Zemědělci ve filalových i žlutých cárech na povel, pronesený žlutofialovým sborovým hlasem, přinášeli hlávky zelí z blízkého pole. Ach meče, co se nyní nakrouhaly! Jak to zelí bylo krásně červené! Načež hostina nastala hlučná, veselá a přátelská. Tak vzniklo naše národní jídlo i pověst o české holubičí povaze.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sirraell	27.02.2007, 19:17:51

Zajimavy pohled na historii, tohle by meli ucit ve skolach ;o)

Sp1ke	27.02.2007, 11:09:56

Heh, to je dobrý, ale proč zrovna fialový a žlutí ?To mi strašně vrtá hlavou...


ze dne 27.02.2007, 15:39:26
čuk: protože to červení a modří nemohli být, ani oranžoví, ani zelení, neb tyto barvy už jsou přiřazeny jinde.

Vlaďka	27.02.2007, 10:28:37

Vrtalo mi hlavou, jak jsme k té pasivitě přišli...díky za objasnění:o)))

duddits	27.02.2007, 0:54:39

Jestlipak už jsem tohle někde nečet? A jestlipak už jsem o tom někdy netvrdil, že je to výborné? Jestli ne, tak to říkám teď: je to výborné a tvoje nápady jsou překrásně ztřeštěné! :-)

Annún	27.02.2007, 0:04:49

Fakticky super minipověst. Nemohu dát nic jiného než za jedna.

vierka	26.02.2007, 22:09:08

...no knedlo, vepřo, zelo....hmmm - zaujímavé - kde si na to prišiel?

Maura	26.02.2007, 20:37:43

No, tak tohle mne nenapadlo. I když o holubičích povahách mám své pochybnosti, ale možná je to jen scestný dojem o) No a z té povídky jsem dostala hlad, jak je dobře napsaná. No, nemáš konkurenci, v mých očích. Líbí se mi to.