» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141753

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::

:: Nemo ante mortes beatus ::

-andilek-	publikováno: 03.03.2007, 1:05

Téma: Umělými ráji se kupuje sezóna v pekle


	Mladý muž sedí v hospodě, před sebou má několikátý půllitr piva, mezitím si dal pár panáků. Je-ho skleněné oči otupěle hledí kamsi do neznáma. Vtom ho někdo zatahá za rukáv: „ Tatínku, pojď už domů. Mamince je špatně.“ Malý klouček. Může mu být šest, sedm let. Otec se ožene rukou: „Neotravuj!“Dítě, jako by to očekávalo, instinktivně uhne. „ Tatí, mamince je opravdu špatně,“ pokouší se dítě upoutat na sebe pozornost. Ale muž má úpl-ně jinou starost. Právě si objednává další pivo a jde si sednout k hracímu automatu. Mezitím se doma mladá žena zmítá v křečích. Co se stalo? Dala si moc velkou dávku toho, čemu kdysi říkala zázrak. To, co každého přivádělo do extáze. Vybavují se jí vzpomínky: Bylo jí 16 let, byla poprvé na diskotéce s kamarádkami. Kdosi jí strčil do ruky pilulku extáze: „Na, dej si, bude se ti líp tancovat.“ Opravdu se jí lépe tancovalo, ale po nějaké době už jen jedna pilulka nestačila. Potřebovala jich víc a víc. Pak chtěla něco silnějšího, aby mohla dosáhnout svého ráje. Jednoho dne se potkala v hospodě s ním. Se svým mužem. Věděla, že hodně pije, ale sliboval jí, že přestane. Není na pití závislý, proto není problém, aby okamžitě přestal. Milovala ho, věřila mu. Ano, věřila mu, jenže po čase se dostali do finančních problémů. Ona neměla peníze na svoje dávky drog, on neměl na alkohol. Tak začal hrát na automatech. Doufal, že jednou vyhraje velké pe-níze a budou si moct koupit vše, co si kdy přáli. Narodil se jim chlapec. Bylo až k podivu, když doktoři řekli, že se na něm nepodepsala matčina závislost na drogách. Doporučili ženě léčení, ale vzhledem k její finanční situaci to nebylo možné. Tak se nic nedělo. Chlapec vyrůstal, závislost obou jeho rodičů a jejich touha po ráji se stále pro-hlubovala. Až do dnešního dne. Dnes si dala svoji obvyklou dávku, ale nějak jí to nestačilo. Dala si tedy ještě jednu dávku. Po-řád nepociťovala žádnou změnu. Pocit blaženosti se nedostavoval, tak dávku ještě zdvojnásobila. „Co se to sakra děje? Kde je ten slibovanej ráj?“ptala se nahlas sama sebe. Po chvilce se jí však udělalo špatně, začala zvracet, vše viděla dvojitě, skoro nic nevnímala, jen ukrutnou bolest a křeče, které cítila v břiše. Poslední, co si pamatovala, bylo, že prosila svého syna, aby došel pro pomoc. Je normální, že dítě, když má jeden z jeho rodičů problém, jde za druhým. I chlapec se vydal za svým tatínkem. Když ho však na mol opilý otec odehnal, vracel se zase pomalu domů. Co se asi odehrávalo tomu malému kloučkovi v hlavě? Nad čím přemýšlel? Na co se chtěl zeptat? Možná se ptal sám sebe, proč je tatínek pořád v té hospodě? Pije, kouří, hraje na automatech. Doma se s maminkou jen hádají. Mamince bývá často špatně, celé dny leží v posteli. Ale proč? Proč si s chlapcem tatínek nehraje, jak to dělávají jiní tatínci? Proč mu maminka nikdy neupekla k narozeninám dort? Nebo jen tak neuvařila jeho oblíbené jídlo a nikdy s ním nešla do zoologické zahrady na zvířátka? Vždy, když se na některou z těch otázek zeptal, odpověď zněla: „ Protože nemáme peníze.“ Chlapec se svými otázkami přišel domů. Zavolal: „Maminko, tatínek říkal, že přijde za chvíli. Je ti už líp?“ Nikdo mu však neodpověděl. V bytě 1+1, kde už léta žili, bylo hrobové ticho. Najít matku tedy nebyl problém. Ležela na zemi v kuchyni… Nehýbala se, nereagovala na chlapcův hlas. Nevěděl, co má dělat. Vždyť je ještě tak malý, nikdy se nesetkal tváří v tvář se smrtí. A teď tu ležel na zemi člověk jemu nejbližší. Jeho maminka…. Vedle ženy však leželo něco zvláštního. Chlapec vzal předmět do ruky a zjistil, že je to kniha. Nikdy jí neviděl a neuměl číst, proto nesl knihu se slzami v očích otci. Otce našel na stejném místě, kde ho před chvílí zanechal. Zrovna bušil pěstí do desky hracího automatu a nadával na svět i na život. Syn mu podával knihu. „Co zase chceš?“ Řekl otec nevrle, ale přesto si knihu od chlapce vzal. Nikdy tu knihu neviděl. Dlouhou dobu mu trvalo, než dokázal přečíst její nadpis: „ Nemo ante mortes beatus – Blažení budeme až po smrti.“ „Co to je? Kdes ji vzal? A jak je mamince? Už je jí líp?“ Jen tak tak si vzpomínal, že mu chlapec před nějakou dobou říkal, že je mamince špatně. Ale kdy to bylo? A nebylo to snad už minulý týden? Poslední dobou jí přece bývalo špatně dost často, ne? Chlapec mu však na všechny jeho otázky odpo-věděl. Když řekl, že maminka leží doma v kuchyni na podlaze a nehýbá se, otec jako by okamžitě vystřízlivěl. Nechal na barovém pultu propité peníze. Vzal syna do náruče a utíkal s ním domů. Po cestě se mu vybavovaly obrázky jako z hororů: bezvládně ležící tělo v kaluži krve, nůž od krve na zemi, nebo vysypaná krabička od léků ( Ptát se, kde jsou ty léky, je snad zbytečné.) Doufal, že nic z toho ne-bude pravda. Jak krutá však byla realita, když přiběhl domů a tam opravdu našel ležet svou ženu na zemi. Její bezvládné tělo, bílé jako křída, bylo studené jako led. Teprve teď si muž v plném rozsahu uvědomil, co se stalo. Všechny okolnosti. Vše mu začalo docházel a on sám sobě nadával, že se choval jako idiot. Proč neposlouchal svého syna? Začal se obviňovat. Jen jeho vinou zemřela žena, kterou tolik miloval. Ale nebyla to přece ona, pro koho chtěl vyhrát ty peníze na automatu? Chtěl ji vzít k moři, koupit nový prstýnek, když ten snubní museli prodat, aby měli peníze na jídlo pro chlapce. Člověk si uvědomí, co měl, až když to ztratí. Teprve teď muž pochopil význam citátu „ Blažení budeme až po smrti.“ Na zemi neexistuje ráj. Jen jakési jeho náhražky. NA nich se člověk stává postupem času závislý, až je jejich obětí. Chybí vám konec příběhu? Proč si žena chtěla chvilku před svou smrtí číst knihu právě s tímto názvem? Nebo to mělo být znamení pro muže, kterého milovala a pro syna, za nějž by dala život? To nikdo neví. A co muž? Možná šel do protialkoholní léčebny, potom však záleželo jen na jeho vůli, jestli se dostane do ráje alespoň po smrti, když už pochopil, že to co se na zemi jeví jako ráj, je vlastně ďáblova nástraha, jak dostat člověka do propasti, u níž se tyčí cedule : ZÁVISLOST. Chlapec si snad z osudu rodičů vzal ponaučení a vydal se lepší cestou v životě, než oni. A stejně tak doufejme, že každý, kdo si přečte tento příběh, si uvědomí nástrahy umělých rájů a vyhne se jim.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 65		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miky	03.09.2008, 19:07:04

Ahoj, příběh, ač jeho námět není až tak (řekněme vůbec) originální, se mi líbil. Možná bych jen vytknul začátek, nějak mi tam nesedělo, že děj popisuješ tak "zeširoka" a pak najednou skočíš do toho, kdy popisuješ každý moment a pocit. Dávám 2 :o)


ze dne 07.09.2008, 17:39:05
-andilek-: Ahoj, děkuji za komentář. toto dílko jsem psala už tak dávno, že bych si ho měla nejspíš sama přečíst a připomenout a věřím, že dnes už bych ho napsala jinak. Avšak jsem moc ráda, že tě zaujalo.

duddits	03.03.2007, 1:04:32

Závislost na drogách, alkoholu a automatech – to jsou první tři věci, které člověka k takovému tématu napadnou. Byly to vlastně i první tři věci,které nám učitelka ve škole nabídla jako námět, když nám toto téma začátkem roku zadávala. Proto mě docela mrzí, že jsi právě po nich sáhla. Bylo by mnohem zajímavější pokusit se najít jiné „umělé ráje“. Nebo na celou věc alespoň pohlédnout z jiného, více invenčního úhlu. Tohle už je opravdu hodně provařené… Příběh ze zažité šablony vybočuje v podstatě jen tím, že jsi spojila všechny tři jmenované neduhy dohromady. A pak samozřejmě tou knihou – ale ta se v příběhu jen mihne a její význam není zrovna jasný… Napsané to není špatně, jen by to chtělo nevydávat se po té široké, frekventované cestě, která se sice přímo nabízí, ale nepřináší nic nového ;)