|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::
|
 |
|
:: Vykonavatel - 6. část ::
 valcar |
publikováno: 12.03.2007, 15:35
|
| Závěr povídky ze světa blízko vzdálené budoucnosti. |
| |
|
|
V posledním patře jsme si našli zasedací místnost. Nikde jsme nezahlédli žádnou ochranku. Očividně si mysleli, že se tady neobjeví nikdo, kdo by tu neměl co dělat – a pokud by snad ano, mají přeci ještě všemocnou UI, která by nezvaného návštěvníka měla odkázat do patřičných mezí.
V místnosti jsem si s úlekem všimnul otvorů ve stěně, které napovídali, že je v ní umístěna automatická laserová ochrana. Death si jí všimnul očividně také, protože zavřel oči a soustředěným se mu napnula tvář, jak s pomocí nanobotů komunikoval s elektronikou systému. „Všechno v pořádku, už se nemusíme ničeho obávat,“ zamumlal poté, když prudce otevřel oči.
Death se posadil do čela jednacího stolu, kde s laserem v rukou čekal na příchod zbývajících osmi členů rady.
Vyhlédl jsem ze zasedačky na chodbu. „Už jsou,“ oznámil jsem dovnitř. „Z výtahu vystoupilo osm lidí, takže se sem dostaví na jednou. To je docela výhoda, nebudeme muset čekat na opozdilce.“ Death mou poslední ironickou poznámku přešel bez poznámky.
Představenstvo na naši ozbrojenou přítomnost reagovalo zcela očekávaně. Nejdříve se divili, poté vyhrožovali, a když zjistili, že jim to není nic platné, začali konečně prosit. Hudba pro uši Deathovy: „Tak vy dokážete také prosit?“ hřímal. „Sami ale prosby vyslyšet nedokážete, takže vám dám možnost prosit u někoho, koho jste už jednou odmítli. Já vás teď pošlu za svou rodinou a zde zkuste prosit za odpuštění.“
Někteří členové rady si viditelně oddechli – začali totiž doufat v naději na záchranu. Vzápětí ovšem zase ztuhli. Death ještě neskončil: „Pošlu vás na onen svět, takže si připravte motlitby!“ S těmi slovy nastavil laser na vysoký rozptyl a několika dobře mířenými ránami zlikvidoval celé předsednictvo.
* * *
Death se otočil na mě: „Je mi líto, ale teď je řada na tobě. Vím, že ti nic ještě nedošlo, a tak ti alespoň vysvětlím důvod, protože svému účelu jsi posloužil a ještě posloužíš dobře a prokážeš mi tak dobrou službu.“
V té chvíli se mi vybavilo, co všechno už mimo jiné Death řekl. Staneš se mým vykonavatelem. Budou předpokládat, že jsi Vykonavatel… A nebo – Cenu tenhle boj rozhodně má a já nebudu ten, kdo ji zaplatí…
Došlo mi také, že ani nedošlo na avizované odlákávání pozornosti, kdy jsem se já měl stát cílem pozornosti celého klanu. Začal jsem rychle přemýšlet, očima projížděl po místnosti, až se mi zastavily na deaktivované laserové ochraně.
Nanoboty, ty proradné nanoboty! Všechno mi došlo. Ale teď mi ty nanoboty budou alespoň užitečné. Znovu jsem se podíval na zeď, abych vzápětí zavřel oči a snažil se spojit s počítačem. Sakra, proč jsem to během těch týdnů ani jednou nezkoušel?
Death se tvářil tak, jako bych ho zklamal, že jsem neprojevil žádné podezření vůči jeho úmyslům. „Ty sis vážně myslel, že i když vyvraždím Vykonavatele i správní radu, tak mám nějakou šanci přežít?“ Death přešel do pohrdavého tónu. „Právě naopak. Hned následující den bych byl zlikvidovaný stejně jako ostatní Vykonavatelé. A kdyby náhodou ne, celý klan se už jenom kvůli mně spojí a zničí mě. A proto jsi tady ty s nanoboty vysílací můj identifikační signál.
V klanu mě nikdo nezná osobně, a když ti opařím hlavu a vše dobře narafičím,“ pokynul laserem, „klan zde najde mrtvou radu v mrtvé společnosti svého vraha, který nebyl tak dobrý, aby vše dovedl do úspěšného konce.“
Zatímco se vykecával, mě se podařilo odblokovat laserovou ochranu a podařilo se mi nastavit parametry tak, aby v místnosti neutralizovala každého, kdo nemá žádný signál registrovaný v paměti místní UI, s čímž se Death díky své rušičce stává žhavým kandidátem na rozžhavení své tělesné schránky.
„Je mi, Whitemane, líto, že se už musím rozloučit,“ pokračoval Death, „ale svoboda volá.“
„Máš pravdu, Deathe,“ odvětil jsem. „Skutečně, svoboda volá, takže sbohem, sráči!“ Pomalu jsem mrknul a jakmile mi oční víčka zase odkryla výhled, z Deatha zbývalo pouhé torzo bez hlavy a končetin. Trup kupodivu zůstal nepoškozen. Na opasku byla pořád rušička signálu nanobotů. Došlo mi, že se budu muset řídit původním Deathovým plánem, pokud chci přežít. Pořád trošku rozechvělý jsem ji sebral a v natažených rukou s ní zamířil ke dveřím.
Zaplavil mě pocit štěstí. Přeci jen všechno bude v pořádku. Podle zvyku jsem si chtěl vrazit ruce do kapes, ovšem zabrzdilo mě pípnutí rušičky, jež se opět aktivovala.
„Lasery, já vůl!“ zableskla mnou ještě poslední myšlenka, než mi zády projela nepředstavitelně silná bolest, jak se mi do nich zakously lasery.
* * * KONEC * * *
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
