|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::
|
 |
|
:: Vzpomínání ::
 Alex II |
publikováno: 05.03.2007, 19:57
|
| Soubor mých vzpomínek posledního roku, tak jak přicházely. Není to povídka, je to příběh mé duše. |
| |
|
|
Vzpomíná na dobu, kdy štěstí mělo jasné obrysy a jméno, při jehož vyslovení na jeho rtech rozkvetl úsměv. Vzpomíná na dobu, kdy se halil do závoje opojné vůně a zhlížel se v odrazu hlubokých očí, které jej hladili pohledem tak něžným, že si nepřál nic jiného než se do nich ponořit a zůstat tak navěky.
Vzpomíná na první dny kdy se scházeli a na chvíli znovu oživil ty pocity……………
Zrodila se z obrovské touhy. Z touhy, kterou se rozum marně snažil spoutat a uvěznit hluboko v nitru srdce. Stačil pouhý dotek konečkem prstu a jako povodeň se rozlila po celém těle a zaplavila každičký kousek lidské tkáně. Celé tělo se chvělo jako zasažené lehkým elektrickým nábojem. Najednou bylo lehké a vzdušné a provázel jej pocit neskutečného štěstí. Na tváři se rozhostil zvláštní úsměv, kdo jej spatřil a byl pod nadvládou svého rozumu, bezděky si poklepal na čelo. Ale takový úsměv, takový pocit štěstí nedokáže věřte mi vyvolat žádná droga, jen ta tělesná. Postupem času její síla narůstala, byla ukována z drobných radostí i obrovských pocitů vzrušení. Byla tvrzena vzájemnou vážností, trpělivostí, pozorností, něhou, laskavostí, ale také upřímností, otevřeností a empatií. Vzplála jako pochodeň, hřála i spalovala, živila i způsobovala popáleniny, ale hořela. Byl to věčný oheň jenž bohové propůjčují pouze těm, jenž najdou odvahu. Láska se neřídí pravidly společnosti, nemůže být naordinována a nepřijímá rozkazy rozumu. Má mnoho podob, ale jen jedna je ta spalující, opětovaná láska milenců..………………
Vzpomíná na život, který žil před tím než jí poznal…………………….
Kdysi dávno procházel krajinou nevědomosti, zoufalství a beznaděje. Slunce tam jedenkrát nevyšlo, cesty nebyly nikterak značeny a kam jen oko dohlédlo zem byla spálená na popel. Klečel uprostřed té bídy hladový, vyčerpaný a na smrt osamělý. Za ním se táhla cesta, kterou vyšlapal vlastními kroky. Byla nesmírně dlouhá, téměř nekonečně dlouhá a lemovali jí věci, které byly jeho součástí jako artefakty, které utvářejí historii. Postupně na ní odhazoval své sny, opouštěl lidi, které miloval. Živený spalujícím pocitem nenávisti a křivdy popřel sám sebe a s každým dalším odhodlaným krokem, za sebou nechával vlastní svědomí. Krajina kolem něj se postupně měnila, živé bytosti se stali neživými stíny, které mu kynuly a jediné co dokázal rozeznat byly jejich veliké oči v nichž se zračila obrovská lítost. Stalo se tak, že nenávist ke svému okolí obrátil do sebe, zahalil se závojem sebelítosti a zapomnění. Cítil se jako zvíře uštvané vlastním strachem, člověk jenž se snaží uniknout vlastnímu stínu v poušti poledního slunce. Nikdy ten závod nemohl vyhrát. Jednoho dne mu to došlo zcela a tehdy stanul na křižovatce osudů. Zvolil cestu života, cestu sebepoznání, odvahy a vykoupení. Sebelítost odešla s dospíváním a nenávist pohřbil hluboko v nitru svého srdce. Jsou věci jenž nelze odpustit, dají se pouze pochopit. I on ublížil a tak nesoudí………………….
…………………………….pod temnou noční oblohou stál mladý muž. Nebe bylo plné hvězd a kolem něj se v kruhu tyčily mohutné stromy. Jeho oči, přivyklé tmě lehce přejížděli prostor, jenž se nad ním rozprostíral, všude bylo hluboké ticho. Stál tu sám se svými myšlenkami, se srdcem naplněným strachem, s vlastním svědomím, jenž nedokázal utišit a s pocitem, že jeho dosavadní život byl prosycen zbytečností, marností a že si jej nezasloužil. Najednou se cítil tak malý a tehdy obrátil svojí duši naruby a stanul tváří v tvář pokoře. Byl to den jeho znovuzrození a jeho přeměny. On, který nikdy v nic nevěřil, zde nyní stál a pokorně vzýval vyšší moc. Prosil za odpuštění, prosil o sílu která by mu umožnila se postavit a opět kráčet s hlavou vztyčenou, prosil ještě o jednu možnost. Dostal jí! O pár dní později políbil zem po které tehdy kráčel, objal stromy jenž byly svědky jeho rozhodnutí. Několik měsíců na sobě usilovně pracoval. Byly to týdny vykoupené bolestí, slzami a sebezapřením. Ale získal mnoho, získal pochopení, porozumění, přijmutí, vlastní poznání, pokoru, trpělivost, toleranci, ztracenou hrdost, vnitřní sílu a schopnost opět cítit. Poznání je nekonečný proces a on dnes ví, že svět není tím, kdo mu leží u nohou. Že snadné cesty si nakonec vyžádají nejvíce obětí. A že každou křivdu spáchanou na svém okolí, ale i na sobě zaplatí stonásobně…………
Vzpomíná na své dětství…………………….
Před mnoha lety, když se z dítěte stával chlapec, který okoušel první hořká sousta z porce života, se mu matka jala předat v dobré víře životní moudrost.
„V životě budou chvíle, kdy budeš na všechno sám“ řekla mu tehdy.
Tenkrát nedokázal docenit význam této věty, nemohl jí rozumět, zkušenost druhého je často nepřenosná. Díval se do očí ženě, která nedokázala naplnit své touhy, jejíž život byl postaven na chatrných základech a často se bortil. Nedokázala to jinak. Její partnerské vztahy byly mnoha kopiemi jedné strany a vždy končily v troskách. I proto nemohl toto poselství přijmout, aniž by jej nenapadlo, že z ní hovoří jen její vlastní neštěstí. Ale dnes po mnoha letech, kdy má za sebou sám mnoho těžkých zkušeností, tu větu chápe jinak. Bylo mnoho chvil, kdy se cítil tolik sám. Když byl na dně a všichni se od něj odvrátili, když na něj sáhla smrt, když mu dva roky umírala jeho láska, když nakonec po těžké nemoci zemřela, když se snažil nabrat nový směr a smysl. Jsou věci a rozhodnutí, které opravdu člověk musí udělat sám, které musí zvládnout sám a chvíle kdy je samota jedinou jeho jistotou. Naučit se být sám je umění a neznamená to nemít kolem sebe milované lidi, nebo snad nemilovat………………
Vzpomíná na nejtěžší chvíle ve svém životě……………………
Brzy ráno, když se vracel domů se jej zmocnil pocit úzkosti. Uchopil ho jako loutku a do jeho mysli zasel pochybnosti. Je cizincem v tomto nehostinném městě, cítí se zde opuštěný a statečně čelí osudu, který mu život přináší, ve snaze alespoň někdy si vlastní život řídit sám. Mužná síla a životní nadhled podpořený těžkými životními zkušenostmi se v něm střídá s ustrašeným chlapcem, který by se alespoň na chvilku schoval v láskyplné náruči. Došel až domů. Všude bylo ticho a tma, nikdo jej tam nečekal, nikdo jej s úsměvem nevítal jako ostatně již celý poslední rok. Najednou pocítil opět obrovskou lítost nad věcmi, které nedokázal změnit. Jako když máte v jednu chvíli všechno a mávnutím ruky o to přijdete. Zbude jen bolest a vzpomínky. Všechno s ní mělo tak jasný smysl, byl tu pro ni a ona pro něj, tyhle stěny zažily tolik lásky a byly svědky nekonečného milování, doteků které Vás spálí na popel a pod kterými by i nejtvrdší srdce roztálo. Malý svět o rozloze 100 m2, který byl naplněný štěstím a jehož hranice byly dokonale uzavřeny před nájezdem drancujících hord jménem realita. Ale žádný ochranný val není nepřekonatelný a tak i do tohoto jejich světa pronikl nepřítel. Nepřítel tak strašný a téměř neporazitelný, který zasel do jejich srdcí strach. Jako trojský kůň překonal všechny obrany a vybral si ten pro něj nejzranitelnější cíl. Vybral si jí a při vyslovení jeho válečného jména jej dodnes zamrazí a v hrudníku se to sevře. RAKOVINA………….
Vzpomíná a přitom jí stále chodí navštěvovat……………..
Prázdným a tichým hřbitovem se rozléhal pouze zvuk jeho kroků, jenž se jemně bořily do měkkého písku, upravených hřbitovních cest. Hroby kolem nichž procházel jakoby se k němu točily čelem a nabízely mu své příběhy, jistě mnohdy pohnuté, aby alespoň na chvíli odvedly jeho pozornost. Stovky jmen vyrytých do mramorových desek. Tisíce fotografií, tváří jenž jsou již dávno zapomenuty, bolestí které zmírnil čas. Za černobílýma očima, cítí moře barevných duší. Posilují jeho víru, že tělo je pouhou schránkou, ale pokud uvnitř těla sídlila za života duše, navíc tak nádherná, nemohla být spálená a uvězněná v temné urně a chladné zemi. Je nezvykle teplý únorový den. Došel ke svému hrobu a poklekl. Zavřel oči a ponořil se do nitra své mysli, dlaně položil na okraj hrobu, aby se jí alespoň symbolicky dotýkal. Stále jí miluje a nikdy se to již nezmění. Věří, že její duše je s ním a až jednou přijde jeho čas, znovu se jejich duše spojí, jak mu to slíbila, když jej držela za ruku a umírala. On zapřísáhlí bezvěrec, tomu věří, chce tomu věřit. Žije nový život, ale nezapomíná………………….
Vzpomíná, ale stále jej mučí otázky……………..
Kde jsou ty časy,kdy jsem v práci neměl stání a rychle pospíchal domů? Kde jsou ty časy, kdy jsem netrpělivě vyhlížel víkend s vědomím, že jej strávím s Tebou v jiném městě, které nám poskytne útočiště a bude vlídné k milencům, kteří nemají oči pro nic jiného nežli pro sebe? Kde jsou ty časy kdy jsi mě prosila jako malá holčička, abych Tě vzal do kolébky a já tě držel v náručí a společně jsme tak každou noc usínali spojeni v jedno tělo? Kde jsou ty časy kdy jsem věděl díky Tobě kdo jsem, pro koho tu na světě jsem a že jsem milován? A kam se poděly časy kdy jsem napětím z našeho setkání nemohl spát ani jíst? Kde jsou časy, kdy jsem u Tvého lůžka sedával a nepřál si nic jiného než aby jsi se mi uzdravila? Kde jsou ty časy kdy jsem Tě fyzicky cítil i když jsme spolu nebyli, kdy jsem cítil všude tvojí vůni, která mě neustále vzrušovala a kdy jsem měl pocit, že láskou shořím jako papír zapálený v horkém letním dni.Ty časy jsou už dávno pryč a mě nezbývá než se s tím pomalinku smiřovat. Smrt nás fyzicky rozdělila, ale duševně jsme stále spolu. Nikdy na Tebe nemohu zapomenout a nezbývá mi než věřit, že jednou se opět sejdeme jak jsi mi před svojí smrtí slibovala. Už nepláču, jsem vděčný, za to co jsem s Tebou prožil a vážím si toho. Ty jsi mě učinila lepším než jaký jsem byl, dala si mi sebe a dovolila mi abych Tě miloval. Víc jsem si ani nemohl přát……..................
…………………………………………Miluji Tě
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
