|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::
|
 |
|
:: ŘEKA ::
|
| |
|
|
Proud myšlenek se valí mojí hlavou. je to řeka. Velká, krutá, divoká, dravá řeka. Myšlenky se v ní mísí jako čistá a kalná voda. Valí se jedna přes druhou jako rychlý proud. Jako víry se točí, až se mi z nich motá hlava. Tato řeka nejde přemostit. Člověk se přes ni nedostane suchou nohou. Má pouze 2 možnosti: buď se v proudu myšlenek utopí. Myšlenky ho zahltí natolik, že přestane dýchat. Nebo si jimi proklestí cestu. Vždyť jsou to moje vlastní myšlenky, tak bych měla vědět, jak se jimi probojovat. Proplavat jimi na druhý břeh. Tam možná čeká jen souš nebo alespoň klidnější řeky či dokonce jen potůčky.
Tahle řeka v mojí hlavě ale zaplavuje všechno. Nebere s sebou domy, stromy a auta, ale krásné i špatné vzpomínky, city, pocity a myšlenky. Dá se ta řeka zastavit? Normálně ano, ale tahle řeka překoná všechny hráze, žádná přehrada pro ni není dost vysoká, žádný rybník dost hluboký,...
Myšlenky se občas uklidní. Jsou klidné a tiché jako vodní hladina, když řeka zpomalí. Tu se však na ní začnou objevovat kola. Je jich víc a víc. Jsou větší a větší. Až pokryjí celou hladinu. Jsou to kapky padající z nebe. Moje slzy, které si prodírají cestu z mých očí a padají k srdci. Voda se zvedá, začíná proudit. Myšlenky se dávají do pohybu. Každá kapka, každá slza vyvolává obrovskou vlnu. Vln přibývá, až zase zahltí celou moji hlavu. Opět se strhne bouře citů doprovázená vlnobitím smutků , deštěm hořkosti, větrem nářků...Řeka se v mé hlavě rozproudí a nikdo a nic ji nezastaví.
Jako třeba teď. Proč se zase ten potůček, který je většinou tak mírný, změnil v tu nelítostnou řeku? Umřela. Už zase umřela. Je to rok co odešla. Dnes ráno to byl přesně rok. Ale pro mě je to jako den. A dnes umřela podruhé. Není tady. Už se mi víckrát nepodívá do očí. Už se na mě víckrát neusměje. Čas je taky jako řeka. Pomalu si plyne a bere nám to, co milujeme. V tom případě bolest nad ztrátou je strom s hlubokými kořeny a to strom hodně vysoký, se silným kmenem. Řeka sice bere s sebou vše. Krásné vzpomínky na společně prožité chvíle, smích, doteky, vůně, ale bolest...bolet se mě pevně drží. Slzy ji neodplaví, řeka nestrhne...
Popravdě řečeno jsem se nikdy ničeho nebála tak hrozně moc jako smrti. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi naposledy vydechla v náruči. Když jsem ji držela, hladila a přitom mezi vzlyky šeptala její jméno. Opustila mě. Jak mi to mohla udělat? Jen věřím, že nechtěla, ale musela. Byla stará, únava jí byla vidět ve tváři, přesto poslední noc života bojovala. Čekala do rána, aby mě mohla pozdravit, aby mi mohla popřát dobré ráno a naposledy se se mnou rozloučit.
Bože, proč je ta řeka tak nespravedlivá? Proč, když už mi v hlavě tak víří, neodnese někam moc daleko ten smutek ze ztráty toho, co mi bylo na tomhle světě nejcennější? Proč
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
