| Někdy je lepší nemít možnost přemýšlet nad minulostí, jindy z takového přemýšlení vznikají věci jako tato... |
| |
|
|
Vpíjí se do mě křičící ticho,
v jaksi divně prázdném pokoji.
Dívám se kamsi daleko před sebe,
přemýšlím o čemsi v dávné minulosti.
Jsem jako tělo bez duše,
mlčící svědek lidských tragédií,
jen starou tužku držím v rozechvělé ruce.
Ve váze vadne květ rudé růže
a stejně vadne můj život.
Přemýšlím o svých chybách
a snažím se je sečíst.
Marně!
Nejde to.Nejde.
Je jich příliš...příliš mnoho.
Sedím u stolu plného barevných papírů,
každý z těch cárů
a útržků je jedna
moje vzpomínka.
Některé jsou popsané hustě,
drobným písmem,
jiné jen útržkovité.
Některé jsou zažloutlé,
nejspíš stářím.
Ale jedna ze vzpomínek přímo září.
Voní létem, květy,
sluncem, smíchem,...
láskou,…
Ale bolí. Bolí jako
bodnutí nožem
přímo do srdce.
Krutá!
Je to vzpomínka na tebe.
To je to,
nad čím přemýšlím
v tichu svého pokoje.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
