» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141756

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::

:: Pod vlivem drogy ::

Joa	publikováno: 08.03.2007, 21:18

Příspěvek do MTP 2006.. :)


	Nutně to potřebuje… Potácí se k malému bíle natřenému domku a v ruce mu cinkají klíče. Otevírá branku, vchází do zahrádky a pokračuje po zarostlém chodníku ke dveřím. Vytahuje klíč a snaží se trefit do klíčové dírky. Nejde to… Ruce se mu klepou, po čele mu stéká studený pot. Potřebuje to… Pálí ho v krku, jak zadržuje pláč. Nakonec v zoufalosti proráží holou rukou skleněnou výplň dveří a otevírá si zevnitř. Nevšímá si toho, že mu ruka krvácí a krev kape v malých kapkách na světlý mámin koberec. Spěchá úzkou chodbou do svého pokoje. Tam to je… Vráží do tmavého pokoje a zkrvavenou rukou vyhazuje ze skříně své oblečení. Ano, tam v rohu v krabičce… Pološílený ji rychle bere do rukou a otevírá. Je tam, ano, je tam… Kamarádka injekční stříkačka s obsahem zlatého moku, který pomůže zapomenout… Zavře oči, když stříkačka vjíždí do kůže a potom už cítí jen nesmírnou úlevu a tu úžasnou nevolnost. Za chvíli je svět veselejší a barevnější. Plazí se po kolenou pokojem a obdivuje ty barvy. Míchají se a vytváří skvělé nadpozemské kombinace. Podlaha je poněkud gumová, prohýbá se pod jeho roztřeseným tělem a naklání se ze strany na stranu. Úžasné… Paní Majerová přijíždí červenou škodovkou ke svému skromnému domku. Už když vchází do nepěstěné zahrady, tuší, že něco není v pořádku. Poté její oči spočinou na dveřích. Srdce jí začne nemilosrdně bušit. Skleněná výplň je rozbitá a všude je tolik krve… Přemýšlí, co má dělat, i když přesněji řečeno jen zkoprněle zírá na dveře. Je jí jasné, že v tomhle má prsty její syn. Nebo některý z jeho zfetovaných kamarádů. Paní Majerová ví, že její syn se zapletl s dealery a už dlouho tuší, že Petr sám drogy bere. Několikrát na něj zavolala policii, ale pokaždé se mu podařilo zmizet. Domů už skoro nechodil, občas se zde objevil, když ona a její muž byli v práci – poznala to kvůli nepořádku, který natropil. A dnes je to stejné. Přemýšlí, jestli je Petr ještě v domě. Nakonec vchází dovnitř a z kabelky vytahuje sprej. Pro jistotu. Svého syna nachází před jeho vlastním pokojem. Plazí se po zemi a vypadá hrozně. Oči má červené a zdobí je obrovské temné kruhy. Krvácející rukou dělá na koberci otisky. Zdá se, že si její přítomnosti nevšiml. „Petře, proboha…“ zakrývá si jeho matka ústa. Je to tak nádherné… Ruka už ho vůbec nebolí, necítí nic – žádné ponížení, pocity viny, nenávist, nic z toho. Chystá se vyplazit z domu, vtom na něj někdo promluví. „Zemřeš.“ Zvedá hlavu a vidí vysokou černovlasou čarodějnici. Stojí nad ním, havraní vlasy a čepel dlouhého stříbrného meče se třpytí v měsíčním svitu. Ne, nemá strach. Nic necítí, neuvědomuje si, že ta žena ovládá magii a navíc má zbraň, ne. On sám přece není zase tak slabý. Vstává, pomalu, aby náhodou nezaútočila a třes svalů ho náhle úplně přejde. Pomalu se přesunuje k oknu a za zády nahmatá svou zbraň – obrovský kyj. Čarodějce bleskne v očích. Paní Majerová sleduje svého syna, jak se drápe na nohy a není schopna cokoli říct. Petr se mezitím potácí kamsi dozadu a neohrabaně hmatá nezraněnou rukou za zády. Po chvíli s uštvaným úsměvem pomalu bere do rukou basebalovou pálku. Jeho matka zalapá po dechu a z úst jí vyjde tichý výkřik. Nepoznává svého syna. Určitě to není on. Uvnitř ale ví, že to Petr je. „Panebože, co to děláš? Dej to pryč!“ křičí. „Slibuju, že už nebudu volat policii, slibuju…“ Jeho tělo je chráněno koženým brněním, které si sám vyrobil. Záměrně mu kryje jen hruď, to proto, aby každý, kdo bude mít zájem ho zabít, uviděl jeho svalnaté tělo s četnými jizvami. Všichni většinou znejistí. Usmívá se. Vidí, že čarodějka ztrácí odvahu a její povýšenecký pohled je ten tam. Začíná couvat jako před chvílí on sám. Je si ale jistý, že ze zcela jiného důvodu, než měl on. Slyší, že černovlasá čarodějka něco mumlá. Jeho úsměv se ještě více rozšíří. Ví, že má navrch. Vrhá se vpřed a hrozivě mává kyjem. Paní Majerová má hrozný strach. Její syn vypadá jako naprostý šílenec. Nemůže se zbavit pocitu, že jí chce Petr ublížit. Udělá několik kroků vzad. Instinktivně. Náhle se Petr vrhá vpřed a jeho matka zaječí. Bezděčně na něj namíří sprej a když je tak blízko, že vidí každou červenou žilku v jeho očích, stříkne mu do obličeje. Petr zaskučí, skulí se na zem a mne si oči. Paní Majerová na nic nečeká a utíká. Rozbíhá se a za běhu zvedá kyj do úrovně ramen – to aby byla rána co nejpřesnější a nejsilnější. Vidí zděšený čarodějčin obličej. Je si jistý, že se nezmůže na nějaký útok, jenže se pekelně mýlí. Čarodějka zvedá pravou ruku a než se bojovník naděje, vyšle na něj mocné kouzlo, které ho uhodí do očí. Kácí se k zemi a mne si oči, které tolik pálí. Slyší, že čarodějka utíká. Zvedá se, omráčen, a téměř poslepu chvátá za ní. Ví, kam běží, zná tyto komnaty až příliš dobře na to, aby mu unikla. V ruce stále drží kyj. Paní Majerová slyší za svými zády dusot Petrových kroků. V mysli má prázdno, ani si neuvědomuje, jak je vyděšená. Jediným skokem se vrhá k domovním dveřím a bere za kliku. Dveře se otevírají, vtom ale ucítí v zádech nesnesitelnou bolest, jako by ji někdo srazil vaz. Vykřikne a snaží se utéct pryč od svého syna, ale bolest jí zabrání v pohybu. Koutkem oka vidí, že se Petr znovu chystá udeřit. Ano, už ji dostal. Slyší její roztřesený dech a cítí krev. Nepotřebuje zrak na to, aby ji zabil. Má výborný instinkt. Netuší, proč mu chtěla ublížit, ale použila proti němu kouzlo a to on nezapomíná. Uvědomuje si, jak moc je unaven, proto ji chce zabít co nejrychleji. Zvedá kyj a s mocným rozmachem ji uhodí do hlavy. Je na místě mrtvá. Paní Majerová ví, že nemá šanci. V okamžiku, kdy se Petr rozmáchne baseballovou pálkou, jí v mysli proletí otázka: „Kde jsme udělali chybu?“ V příštím okamžiku ji obklopí tma. Bojovníkovi vypadne kyj z ruky. Je tak unaven, že se mu oslepené oči zavírají. Omdlívá. O několik hodin později se pan Majer vrací z práce. Neměl příliš úspěšný den. Když vchází do domu, hroutí se mu celý svět. Jeho žena leží v předsíni u dveří, v ruce má sprej, který jí koupil k Vánocům. Všude je tolik krve. Vedle jejího mrtvého těla leží Petr. Pan Majer vidí, že ještě dýchá. Zalapá po dechu, když vedle jeho zkrvavené ruky uvidí baseballovou pálku, na které se leskne krev. Krev jeho ženy.


celkové hodnocení autora: 93.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	12.03.2007, 15:45:41

Tak, teď mé poznámky - jak to řekl, hnidopišské? Přijde mi, že příliš často opakuješ jméno paní Majeorvé. S tím, co napsal Das, souhlasím. Ale na druhou stranu je to velice originální zpracování a mně se hodně líbí... Dá se na to toiž koukat dvojím pohledem, nejen jako na fantasy...

Das	08.03.2007, 21:17:58

Zajímavé propojení s fantasy žánrem :-) Celkově mám jen nějaké hnidopišské poznámky kapat v malých kapkách - jedno z těch slov vyjádřit synonymem z úst vyjde tichý výkřik ? no a darovat při příležitosti svátku lásky a míru pepřový sprej mi přijde ohavné Nicméně teda v celku je to značně čtivé, takže bych se nebál ohodnotit 1.


ze dne 10.03.2007, 10:09:58
Joa: Děkuji za názor a tvé hnidopišské poznámky. :) Vezmu si je k srdci.