|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::
|
 |
|
:: Koruna ::
| Je to úryvek z mého díla.Celé to je reakce na (nejen) fantasy knihy plné strašlivých pánů zla,poctivých hrdinů a rádoby moudrých vět.Je to také o zákonu schválnosti a o tom,že ne vždy vše vychází tak jak bychom si přáli(no ve skutečnosti je toho mnohem ví |
| |
|
|
Adrastea si zálibně prohlížela světelné odlesky,jež spolu laškovaly na ostří meče.Možná to bylo jen jejím rozrušením ale měla pocit jako by jí těžká zbraň v dlaních předla jako kočka-kočka,která se chystá roztrhat nebohou myš a ví,že bez Adry to nedokáže proto se jí snažila vnutit svou vlastní touhu rozhodovat o životě a smrti druhých.Bylo to fascinující a zároveň děsivé.Už jen při pouhé představě toho,že tenhle kus kovu někdy ukončil pouť živé bytosti...
"Ach,Adrasteo..."přerušil její myšlenky udýchaný hlas jejího bratra"Tady jsi!Omlouvám se za svá slova ale chápej...Co to máš?"Adrastea se trapně pokusila schovat meč za zády a vrhla na něj rádoby nevinný úsměv.Arionova tvář se utopila v moři zděšení"Adrasteo..."zasekl se "to-to je nebezpečná zbraň!"
Adrastein úsměv se teď změnil v pološílený"Neboj se neublíží ti.To víš,přece se v lese nebudu bít holýma rukama"mluvila podivně klidným až strašidelným hlasem.
"Uuž jsem ti přece řekl,že se můžeme dohodnout."očima se snažil vyhýbat lesklé zbrani"Musíš si teď,po těch...ech...nepříjemných událostech,odpočinout.Víš co..ne e nemávej mi s tím před nosem,prosím...na chvíli si kralování vezmu na starost já,ty se vzpamatuješ a pak se ještě dohodneme platí?"poslední větu dořekl skoro hystericky.Jeho sestra však zavrtěla hlavou"Už ne Arione,už mi nebudeš říkat co mám dělat.Jsem samostatná bytost..."
"Ale já to s tebou myslím přece dobře"
"TO JE LEŽ!!"její tělo se roztřáslo vzteky"NIKDY SI TO SE MNOU NEMYSLEL DOBŘE.BYLA TO POUHÁ MOCICHTIVOST A VYPOČÍTAVOST.A DNESKA JE S TÍM KONEC SLYŠÍŠ?!!Získám korunu...náš otec si přál abychom zjistili kdo z nás dvou je lepší..."v temných očích se jí zaleskly slzy,došla jí slova.Pár vteřin stáli oba nehnutě a mlčky.
Ticho přerušil plačtivě Arion"Adrasteo...prosím...poslouchej...mám o tebe strach"
"NE!!!"princezna se otočila na patě a otírajíc své slzy se dala na útěk. Běžela dlouhou chodbou pryč od těch hrůzných vzpomínek.Její odhodlání dokázat si,že není jen bratrova panenka na hraní jí dodávalo křídla.Čím rychlejší byl její krok tím snadnější bylo zapomenout-jak na to dobré,tak na to zlé.Zůstala jí jen radost z volnosti,která jí již brzy,až neuvěřitelně brzy,přivítá ve svém náručí.Před ní se objevily velké dvoukřídlé dveře uvítacího sálu.Jen co jimi takřka proletěla zabouchla je a znaveně se o ně opřela čelem.Chvíli nevnímala nic-jen svůj zdivočelý dech a dusot rozvášněného srdce.Po chvilce její smysly zaregistrovaly i bratrovi kroky.Cítila jak zprudka narazil do dveří-zřejmě si myslel,že je rozrazí a nevěděl,že je Adra drží...jak jinak by si totiž mohla vysvětlit to nazlobené "Au!!" společně s přívalem kleteb,které se ozvalo z jeho hrdla.
"Adrasteo..."její bratr dýchal mělce a přerývavě"Nedělej scény...je tam darak..."
Adrastea nechápavě upřela zrak na masivní dubové dřevo"Co je to?"
"Obávám se,že jsem to já princezno..."
Fuj...Adrasteino srdce udělalo kotrmelec.V tom zmatku si vůbec nevšimla,že v místnosti je kromě ní ještě někdo jiný...
"Nevěděl jsem,že v těchto nesnadných dobách nemá královská rodina nic jiného na práci než si hrát na honěnou."
Adrastea nezvaného hosta sjela pohledem.Byl to přímo ukázkový krvesaj-vypadal jako elegantně nastrojený netopýr.Jeho dlouhý těžký plášť působil jako složená křídla samotné noci.Oči jejichž barva jistě musela být královnou zelené,snědá pleť a neskutečně bílé zuby s hrozivými špičáky by v jiném čase a na jiném místě jistě na elfku působily uhrančivě ale právě teď jí bylo upřímě jedno jestli před ní stojí její bratr či nějaký krvesaj.
"Co tady chcete?"-jistě neurvalá fráze nehodící se do princezniných úst ale tohle bylo to jediné co jí současná situace povolila říct.
"Přijeli jsme na pozvání vašeho bratra-jistě se o něčem takovém před vámi zmínil."pokynul rukou někam za sebe.Až teď si Adrastea všimla dalších asi šesti krvesajů postávajících ve stínech kmenů stromů.Otřásla se.Připadala si mezi těmi vysokými postavami jako bezbranná myš.Ruka se jí zrovna nepozorovaně ovinula kolem jílce meče,když se prudce rozrazily dveře na protější straně sálu.
"Zapomnělas,že tu těch dveří je víc!"s tímto vítězoslavným pokřikem proběhl dveřmi Arion-byl celý rudý a zadýchaný,zřejmě musel uběhnout pěkný kousek aby se sem dostal jinudy.
"Právě jsem mluvil o tom vašem pozvání.Nepředstavíte nás?"zeptal se tiše krvesaj
aniž by z Adry spustil svůj smaragdový zrak.
"Ach ano...Omlouvám se."
Arion si nervózně urovnal shrnutý límec"Pane Daraku má sestra a dcera nedávno zesnulého krále Elariona I. Adrastea-Adrasteo toto je pan Darak-vládce ehm Darakských plání a...a."nervozitě se konečně podařilo skolit Arionův hlas k zemi.Pokusil se vzpamatovat,zhluboka se nadechl "Však víš jak jsem ti před pár dny říkal,že..."
Adra zapátrala v paměti.Ta ač pracovala o stošest stále bloudila v rudém oblaku bolesti a smutku.Do očí se jí potichoučku připlížila slza.Málem by zapomněla kde je ale v tom její mozek konečně našel co hledala-to odpoledne před vraždou...slunné a bezstarostné...vybavila se jí Arionova slova...-!!!!-měla pocit jako by ta jediná pružinka co držela její emoce alespoň ještě trochu zkrátka s hlasitým "pink" praskla.Svět se opět propadl do temnoty zuřivosti.Z ničeho nic se jí v rukách objevil hladový meč"ANI NÁHODOU!!!"zaječela z plných plic doufajíce,že těmito dvěma slovy vyjádří vše co jí vyvstalo z její zkalené mysli.
"Adrasteo...neudělej nějakou hloupost...slyšíš?!!Polož ten..."
"DRŽ HUBU!!!!!"
Arion něco zakoktal.Elfka ztratila kontrolu sama nad sebou.Nevěděla co dělá,vnímala jen jak se místnost naplnila zmatkem.A do toho všeho jekotu a halekání zazněla jedna tichá ale zcela zřetelná věta.
"To není vidlička ale meč,slečno,ještě před tím než se pustíte do křížku se zbraněmi byste o nich měla něco vědět..."
• Ta věta ji vrátila do reality.Adrastea se zastavila.Cítila se hrozně.Žilami ji koloval štiplavý vztek a lomcoval celým jejím tělem.Rozhlédla se co se stalo...Dva krvesajové ji drželi za ruce ve snaze uchránit před ní jejího bratra,který se krčil u jejích nohou.Vztekle se jim vyškubla.
"Tohle je konec."vyhrkla směrem k malému vyděšenému uzlíčku v trávě.Ještě naposledy pohlédla do těch pohrdavých jedovatých očí krvesajského krále a obrátila se k východu.Chvíli šla pomalým roztřeseným krokem,protože síla jejího rozhořčení jí svazovala nohy.Jak se ale za ní ozval prosebný Arionův hlas,rozeběhla se jak nejrychleji uměla.Už nemohla dále otálet.Vyletěla z paláce rychlostí střely,uháněla ulicemi svého města a za sebou nechávala celý svůj život.Nastal čas na změnu.Po pár minutách zběsilého běhu seběhla z křivolaké cesty.Klouzala a smekala se dolů z příkré stráně.-Už tam musím každou chvíli být-utěšovala sama sebe.A opravdu.Náhle se před ní připlazila široká cesta lemovaná zlatovlasými stromy-jediná cesta vedoucí z Arqillského města.Hluboký zpěv Stříbrných vodopádů vrhajících se do temného chřtánu jezera tu rval uši.Elfka se ohlédla.Arion a ještě pár dalších elfů,které zřejmě někde posbíral po cestě,se k ní nebezpečně rychle blížili.Sebrala poslední síly a znovu se rozeběhla směrem k okraji skály.Skupinka nadšeně hulákajících elfů stojících u srázu byla znamením,že ostatní už zřejmě skočili.Koutkem oka zahlédla jak se kolem ní mihlo něco obrovského a bílého.
"Lynx!!"spadl jí kámen ze srdce.Obratně se jí vyhoupla na hřbet.Společně se řítily k blížícímu se okraji.Jak se ale sráz blížil rostla Adrasteina nejistota.-To se nemůže povést.Je to příliš,příliš vysoko-nahlodával ji hlásek někde v zadní části hlavy.Ještě pár kroků a nebude cesty zpět.Před ní se otevřela za jiných okolností nádherná scenérie horského jezera-nyní to však působilo děsivě.Adrastea si to všechno rozmyslela."Lynx,stůj...nedělej to!!!NÉ!!"
Její přítelkyně napjala všechny svaly a mocně se odrazila.Řezavý vítr se vyděšené elfce zakousl do tváře.Měla pocit jako by se jí všechny vnitřnosti nahrnuli do hlavy.Pevná zem pod nohama jim zmizela.V dálce se ozval něčí výkřik-zřejmě Arion.Lesklý chřtán Zrcadla se nemilosrdně přibližoval chystající se je spolknout.Nikdo by nedokázal popsat ten pocit hrůzy,když si Adrastea pár metrů nad vodní hladinou uvědomila,že vlastně neumí plavat…
Ozvala se dunivá rána načež se vše rozplynulo v dusivém chladném tichu.Lynx se jí při pádu vysmekla z rukou.Tlak vody ji svíral ve svých dlaních tak silně,že měla pocit jako by se jí měla rozskočit hlava.-Tak to je konec-ta myšlenka byla děsivě skutečná.Něco se jí otřelo o ruce.Pud sebezáchovy jí přikázal "Chyť se!" -mezi prsty nahmátla změť mokrých chlupů.Pomalu ztrácela vědomí...
Ostrý horský vzduch jí vyrval ze spárů bezvědomí.Nadechla se.Jednou,dvakrát...Otevřela oči.Lynx zápasící s prudkými vlnami ji táhla ke břehu.Tam už na ní čekali její přátelé-všichni byli sice mokří a prokřehlí ale radostně jí mávali a povzbuzovali.Princeznu zaplavila vlna nenadálého teplého štěstí"A je to za námi"oddechla si a podrbala Lynx za ušima,hned se jí však raději znovu chytla...
PS:Odpusťte mi prosím případné gramatické chyby.To víte-nervozyta:D
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 27 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 51 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 329 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|