|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Nebezpečný kaktus ::
 čuk |
publikováno: 18.03.2007, 8:12
|
| Po předcházejícím psychohororu Jablíčko jsem v poslední "rychlovce" s tématem Kaktus napsal tento parodický rasko-všední horourek s erotickým zabarvením. Jak říká Vodňanský v jedné písničce, volně cituji: budiž pochopeno, ale i odpuštěno. |
| |
|
|
Pan Cafourek byl kaktusář. Vlastnil nespočet kaktusů, desítky, stovky, tisíce. Měl však i dva ojediněle se vyskytující exempláře: pichlavou manželku Bětu, kterou si vzal ještě v nepichlavém stavu panenském, a dceru Kláru, která otce popichovala již od okamžiku, kdy se naučila mluvit, a z které se v úplné dospělosti stane pěkná píchavka.
Paní Běta dlouho manželově koníčku vzdorovala, jak se říká: pil jí krev jako katus vodu z podzemní vláhy a ranní rosy na poušti.
„Proč pořád kupuješ nové a nové. Když jsem ti před léty tvoji zálibu schvalovala, dušoval ses: pokryji kaktusy jen malý stolek v rohu. A dnes jen se podívej!“
Kdybychom se rozhlédli s panem Cafourkem po jejich třípokojovém bytě, viděli bychom kaktusy v celém objektu k bydlení. Na všech rovných plochách nábytku i ve všech koutech každé z místností. Odtud se rozlézaly svými chlupatoostnatými těly kam jen se dalo, takže se byt podobal botanické zahradě s pěšinkami do míst nejnutnějších k obývání a odívání, popřípadě k jiným činnostem vyžadovaným biologickou podstatou člověka, proto, aby život v něm nepohasl. Jen v obýváku zůstal volný nezelený kus plochy v místě perského koberce, jen zčásti zaplněn velkými křesly a televizorem. Neb kaktusy neměly rády paprsky působící v širokém okruhu od tohoto nebezpečného vyzařovače pokleslé zábavy.
Paní Běta se něco nahudrovala, tedy zprvu, ale pak si řekla:
„Každý mužský svou ženskou po počátečním ťuťuťu ňuňuňu buzeruje a tohle mi není zapotřebí. Pokud manžel Pepa oddá se vášni ke kaktusům, nebude své kapesné prokuřovat a propíjet v místech, kde by mohl chytit nějakou infekci, ale bude si pěkně spořit do prasátka na nové přírůstky. A co se týče sexu? Začaly se v něm, chudákovi, probouzet masochistické sklony a já nemám nejmenší chuť ho bičovat a věšet do řetězů. Ať si užívá s kaktusy.“
A Pepa si užíval. Kaktusy pečlivě ošetřoval, hýčkal a hladil a stalo se denním obřadem vytahovat z Pepových rukou zabodnuté ostny nebo pinsetou vykrucovat ostníky. Běta cítila při tom nesmírné uspokojení a byť se tvářila velmi milosrdně, počínala si právě opačně. A měla výborný argument, když se Pepa dožadoval sexu: „Máš ruce od kaktusů, nechci abys mě při objímání popíchal!“
Ale naopak, když sama zatoužila po manželských povinnostech, laškovávala: „Podíváme se, podíváme se, zda sis nezapíchl kaktusáčka tam někde, někde, však ty víš, dovtip se, nedovtipo.“ A Pepa se většinou vždycky dovtípil a jal se ruče neruče napodobovat své miláčky.
Avšak existence kaktusů přinášela uspokojení i poetickým stránkám duší celé rodiny. Večer se vždy sázeli, který z kaktusů přes noc rozkvete, a pak dlouhými och, ách obdivovali svěží vypučivší ranní kaktusový květ.
Ale zapomněli jsme na dceru Kláru a rychle musíme naše opomenutí napravit.
Klára měla přítele Jardu. Oba byli ještě ne zcela dospělí, panenskopaničtí. Panika je také zachvátila, když jednou, v den kdy rodiče odjeli na chatu, vplížili se potaji do Cafourkovic bytu. Před odjezdem udělal otec rodiny svým miláčkům větší plac a rozložil je i na noční ložiště, takže jediné volné místo v bytě zůstalo na koberci před televizorem (neb ten prevít vyzařuje i ve stavu off). „A Klára je nezmar,“ řekl si zamykaje byt, „nebude jí vadit, když si právě zde rozloží karimatku a spacák.“
Po vstupu do bytu zmocnila se při pohledu na katusy obou pubescentů mocná vášeň. Nevěděli však ve své nepoučenosti, jak ji projevit. Jejich poznání končilo v okamžiku, když se svlékli a připadali si jako Adam a Eva, s kalhotkami a slipy v místech, kde rajská dvojice měla připíchnuty fíkové listy.
„Alespoň se obejmeme, tady na karimatce a uvidí se co dál,“ řekla roztouženě Klára. Nevidělo se co dál.
Jarda si vzpomněl na svou oblíbenou klukovskou zábavu a navrhl:
„Budeme se v objetí válet po koberci jako se váleji sudy. Jenomže my to dokážeme i na rovině.“
Jeho návrh byl přijat a oba se jali provozovat tuto nevinnou zábavu. Leč, neměli toto dělati. Brzy byly jejich zadní části těla pokryty ostny, čehož si v dětském zaujetí zprvu nevšimli. Až když jim docházely síly, uvědomili si, že mají kdesi cosi zapíchnuté. I nechali své zábavy, tlumeně naříkajíce.
Tu jeden si lehl na břicho a druhý mu začal vytahovat pichláky, tu druhý tak činil s vědomím, že i jemu bude obdobné činěno. Aby bolesti bylo méně, jali si k tomu přihýbati z otcovy ještě nenačaté koňakové litrovky. A tak docela záhy vynořil se z poloprázdné láhve jejich parparaprapraprapra atd… Otec, statný to opičák, který tehdy v dávnověku byl obdařen velice blbým nápadem: slézti se stromu a začít pracovat.
Praopičák, zděšen naší dvojicí, i možností že by ti dva mohli dospět k zcela nepřijatelnému zadálněsexuálnímu poznání, vyburcoval v sobě ukrytou poťouchlost i pedagogické schopnosti, a začal jim vyprávět následující pohádku ve snaze přehlušit pubertální opilecké blábolení. Též vzdechy bolesti, nikoliv však vzdechy milostné ( Praopičák vyprávěl s velkým zaujetím neb byl současně dosti velký sprosťák, po kom bychom to zdědili, že?). Nuže, poslouchejme, co Otec opičák ze své výše dávnověkosti pravil:
„Žil byl kdysi v ráji mezi četným rostlinstvem též takový exemplář podobající se plodu dosti zvláštnímu, s vodou nacucanou dužinou a tvary tu oblými, tu naopak jaksi řetízkovými. Jak sladký rostlinný tvoreček, a proto se na něho s oblibou slétávaly rajské vosy a včely, sajíce sladkou šťávu z vpichů učiněných žihadly ( pamatujme, že včely byly tehdy nesmrtelné, jako všechno). Stěžoval si plod zvaný Prekaktus svému Stvořiteli. Ten nářkům popíchaného vyhověl, a opatřil Prekaktus píchavými tenkými pravýčnělky se slovy: „Snad ti to k obraně postačí, avšak změnil ses, rostlinče, budu tě muset přejmenovat. I budou tě zváti Kaktusem, mezi námi familiárně: Prakaktusem, nebo dvěma slovy, viz že nejsem výrazový spořil: Praotcem Kaktusem.“
Stalo se tak, jak Pán pravil. Praotec Kaktus již nyní neobtěžován (neb i vosy a včely cítí nepříjemně bodnutí přicházející odjinud), žil, byl si pokojně. A čas plynul. Pak přišla ona politováníhodná epizoda s hadem a jablkem, Adam a Eva byli z ráje vystěhováni. I vrávorali Adam s Evou nehostinným světem (z něhož se vyvinul ten dnešní ještě nehostinnější) a nevěděli, co si počíti ani jak počíti své následovníky.
Bůh, již bohováním znechucen, nebyl schopen dát si rady, jak oběma neviňátkům naznačiti, čím mají sobě rozkoš činiti. Neb Adam a Eva bohužel neznali sprostých slov, by mohli pojmenovat určité orgány a jejich bohulibou činnost. Bůh sám se styděl tato slova vyslovit, ač jich znal přehršel. Nepochybujme, Bůh je přece všeznalý!
Tu vzpomněl si na inteligenta mezi rajskými stvořeními, vzpomněl si na Prakaktus. Využil ho obratně jako svého nástroje, poručiv mu následující:
„Rozprostři se v podobě sametového koberce na zemi, neboj, píchláky ti ponechám, a našeptej Adamovi a Evě: ať si na tvém povrchu doširoka rozloženi opalují záda. Poté a načež, tedy posléze, nastalo adamoevovské či evoadamovské vytahování a vyjímání pichláků z přední části těla. I dostali se oba ve své činnosti k oblastem intimním. A zde, inspirováni lehkými dotyky, vytvářejícími změny nevídané především na Adamově choulostivém místě, Eva, dvojnásobně inspirována, vykřikla zděšeně:
„Ouha, Adame,“ a zajíkla se, „další mně neznámá kost ve tvém těle. Že by mi byla odňata, jako kompenzace za tvé žebro?“
Adam se zdržel poznámky, že kompenzace byla již provedena v oblasti hornohrudní a pravil moudře: „To co bylo odňato, může být i vloženo.“
Stalo se, dle božího přání a k jeho uctění a službě. Však Adam a Eva tuto službu vykonávali s velkou radostí a poctivě. A několikrát. Několikrát každý den. A proto,“ zakončil svou pohádku Otec opičák, „ jste Kláro a Jardo tady na světě.“
A přemýšleli oba oslovení, přemýšleli, avšak ničeho nečinili. Po čase cosi přece jenom vymysleli!
„Což kdybychom poněkud napodobili praotce Adama a pramáti Evu?“ Ale tím jejich myšlení skončilo v rozpacích a k činům bylo nadále daleko, pradaleko. Však byli vytahováním trnů ze zad i nižších partií, též požitým nápojem, něco značně uondáni.
Praotec opičák, poněkud roztrpčen, že pohádku tak špatně pochopili ( především uvěřili ve své rajské prarodiče, aniž by je jejich činnost inspirovala), byl nucen, ač to činil nerad, podstrčiti jim pornografický časák.
I dovtípili se konečně Klára a Jarda o čem je obrazová řeč, avšak dosud čistí a nevinní, začali zvolna opakovat úkony popíchaného Adama a Evy (poznámka autora: a tak vznikla milostná předehra!). Pak stalo se, opět po delším časovém úseku, že došlo jim vše do puntíku. A kaktusy si musely studem zakrývati oči a posléze i uši.
Tehdy ještě ovšem pan Cafourek ošetřující na chatě své chatově otužilé kaktusy, ještě tehdy neměl tento dobrý muž ani tucha o jisté neblahé zvěsti, kterou se brzy doví. Bude muset uvolnit část místa zabraného kaktusy pro kolébku!
A přitom si pomyslí: „Pane Bože, proč jsi nenechal Adama a Evu v ráji a Prakaktus bez ostnů.“ Pak se podrbe na bradě (neb i tam si někdy zapíchl píchátko) a pokusí se rychle si Pána usmiřit. „A dobře jsi udělal, Šéfe, jinak bych se nemohl těšiti se svými miláčky.“
A v opojení kaktusářskou zálibou pan Cafourek pozapomene, že jsou to kaktusy, které všechno spískaly. Žel si neuvědomí i následující smutné skutečnosti, které nastanou: ach, jeho zelené kamarády bude rušit noční vřískot. Rovněž i křikot, o němž tehdy porajští Adam a Eva ještě téměř devět měsíců neměli ani sebemenší představu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
