obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915351 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390256 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nebezpečný kaktus ::

 redaktor čuk publikováno: 18.03.2007, 8:12  
Po předcházejícím psychohororu Jablíčko jsem v poslední "rychlovce" s tématem Kaktus napsal tento parodický rasko-všední horourek s erotickým zabarvením. Jak říká Vodňanský v jedné písničce, volně cituji: budiž pochopeno, ale i odpuštěno.
 

Pan Cafourek byl kaktusář. Vlastnil nespočet kaktusů, desítky, stovky, tisíce. Měl však i dva ojediněle se vyskytující exempláře: pichlavou manželku Bětu, kterou si vzal ještě v nepichlavém stavu panenském, a dceru Kláru, která otce popichovala již od okamžiku, kdy se naučila mluvit, a z které se v úplné dospělosti stane pěkná píchavka.
Paní Běta dlouho manželově koníčku vzdorovala, jak se říká: pil jí krev jako katus vodu z podzemní vláhy a ranní rosy na poušti.
„Proč pořád kupuješ nové a nové. Když jsem ti před léty tvoji zálibu schvalovala, dušoval ses: pokryji kaktusy jen malý stolek v rohu. A dnes jen se podívej!“
Kdybychom se rozhlédli s panem Cafourkem po jejich třípokojovém bytě, viděli bychom kaktusy v celém objektu k bydlení. Na všech rovných plochách nábytku i ve všech koutech každé z místností. Odtud se rozlézaly svými chlupatoostnatými těly kam jen se dalo, takže se byt podobal botanické zahradě s pěšinkami do míst nejnutnějších k obývání a odívání, popřípadě k jiným činnostem vyžadovaným biologickou podstatou člověka, proto, aby život v něm nepohasl. Jen v obýváku zůstal volný nezelený kus plochy v místě perského koberce, jen zčásti zaplněn velkými křesly a televizorem. Neb kaktusy neměly rády paprsky působící v širokém okruhu od tohoto nebezpečného vyzařovače pokleslé zábavy.
Paní Běta se něco nahudrovala, tedy zprvu, ale pak si řekla:
„Každý mužský svou ženskou po počátečním ťuťuťu ňuňuňu buzeruje a tohle mi není zapotřebí. Pokud manžel Pepa oddá se vášni ke kaktusům, nebude své kapesné prokuřovat a propíjet v místech, kde by mohl chytit nějakou infekci, ale bude si pěkně spořit do prasátka na nové přírůstky. A co se týče sexu? Začaly se v něm, chudákovi, probouzet masochistické sklony a já nemám nejmenší chuť ho bičovat a věšet do řetězů. Ať si užívá s kaktusy.“
A Pepa si užíval. Kaktusy pečlivě ošetřoval, hýčkal a hladil a stalo se denním obřadem vytahovat z Pepových rukou zabodnuté ostny nebo pinsetou vykrucovat ostníky. Běta cítila při tom nesmírné uspokojení a byť se tvářila velmi milosrdně, počínala si právě opačně. A měla výborný argument, když se Pepa dožadoval sexu: „Máš ruce od kaktusů, nechci abys mě při objímání popíchal!“
Ale naopak, když sama zatoužila po manželských povinnostech, laškovávala: „Podíváme se, podíváme se, zda sis nezapíchl kaktusáčka tam někde, někde, však ty víš, dovtip se, nedovtipo.“ A Pepa se většinou vždycky dovtípil a jal se ruče neruče napodobovat své miláčky.
Avšak existence kaktusů přinášela uspokojení i poetickým stránkám duší celé rodiny. Večer se vždy sázeli, který z kaktusů přes noc rozkvete, a pak dlouhými och, ách obdivovali svěží vypučivší ranní kaktusový květ.
Ale zapomněli jsme na dceru Kláru a rychle musíme naše opomenutí napravit.
Klára měla přítele Jardu. Oba byli ještě ne zcela dospělí, panenskopaničtí. Panika je také zachvátila, když jednou, v den kdy rodiče odjeli na chatu, vplížili se potaji do Cafourkovic bytu. Před odjezdem udělal otec rodiny svým miláčkům větší plac a rozložil je i na noční ložiště, takže jediné volné místo v bytě zůstalo na koberci před televizorem (neb ten prevít vyzařuje i ve stavu off). „A Klára je nezmar,“ řekl si zamykaje byt, „nebude jí vadit, když si právě zde rozloží karimatku a spacák.“
Po vstupu do bytu zmocnila se při pohledu na katusy obou pubescentů mocná vášeň. Nevěděli však ve své nepoučenosti, jak ji projevit. Jejich poznání končilo v okamžiku, když se svlékli a připadali si jako Adam a Eva, s kalhotkami a slipy v místech, kde rajská dvojice měla připíchnuty fíkové listy.
„Alespoň se obejmeme, tady na karimatce a uvidí se co dál,“ řekla roztouženě Klára. Nevidělo se co dál.
Jarda si vzpomněl na svou oblíbenou klukovskou zábavu a navrhl:
„Budeme se v objetí válet po koberci jako se váleji sudy. Jenomže my to dokážeme i na rovině.“
Jeho návrh byl přijat a oba se jali provozovat tuto nevinnou zábavu. Leč, neměli toto dělati. Brzy byly jejich zadní části těla pokryty ostny, čehož si v dětském zaujetí zprvu nevšimli. Až když jim docházely síly, uvědomili si, že mají kdesi cosi zapíchnuté. I nechali své zábavy, tlumeně naříkajíce.
Tu jeden si lehl na břicho a druhý mu začal vytahovat pichláky, tu druhý tak činil s vědomím, že i jemu bude obdobné činěno. Aby bolesti bylo méně, jali si k tomu přihýbati z otcovy ještě nenačaté koňakové litrovky. A tak docela záhy vynořil se z poloprázdné láhve jejich parparaprapraprapra atd… Otec, statný to opičák, který tehdy v dávnověku byl obdařen velice blbým nápadem: slézti se stromu a začít pracovat.
Praopičák, zděšen naší dvojicí, i možností že by ti dva mohli dospět k zcela nepřijatelnému zadálněsexuálnímu poznání, vyburcoval v sobě ukrytou poťouchlost i pedagogické schopnosti, a začal jim vyprávět následující pohádku ve snaze přehlušit pubertální opilecké blábolení. Též vzdechy bolesti, nikoliv však vzdechy milostné ( Praopičák vyprávěl s velkým zaujetím neb byl současně dosti velký sprosťák, po kom bychom to zdědili, že?). Nuže, poslouchejme, co Otec opičák ze své výše dávnověkosti pravil:
„Žil byl kdysi v ráji mezi četným rostlinstvem též takový exemplář podobající se plodu dosti zvláštnímu, s vodou nacucanou dužinou a tvary tu oblými, tu naopak jaksi řetízkovými. Jak sladký rostlinný tvoreček, a proto se na něho s oblibou slétávaly rajské vosy a včely, sajíce sladkou šťávu z vpichů učiněných žihadly ( pamatujme, že včely byly tehdy nesmrtelné, jako všechno). Stěžoval si plod zvaný Prekaktus svému Stvořiteli. Ten nářkům popíchaného vyhověl, a opatřil Prekaktus píchavými tenkými pravýčnělky se slovy: „Snad ti to k obraně postačí, avšak změnil ses, rostlinče, budu tě muset přejmenovat. I budou tě zváti Kaktusem, mezi námi familiárně: Prakaktusem, nebo dvěma slovy, viz že nejsem výrazový spořil: Praotcem Kaktusem.“
Stalo se tak, jak Pán pravil. Praotec Kaktus již nyní neobtěžován (neb i vosy a včely cítí nepříjemně bodnutí přicházející odjinud), žil, byl si pokojně. A čas plynul. Pak přišla ona politováníhodná epizoda s hadem a jablkem, Adam a Eva byli z ráje vystěhováni. I vrávorali Adam s Evou nehostinným světem (z něhož se vyvinul ten dnešní ještě nehostinnější) a nevěděli, co si počíti ani jak počíti své následovníky.
Bůh, již bohováním znechucen, nebyl schopen dát si rady, jak oběma neviňátkům naznačiti, čím mají sobě rozkoš činiti. Neb Adam a Eva bohužel neznali sprostých slov, by mohli pojmenovat určité orgány a jejich bohulibou činnost. Bůh sám se styděl tato slova vyslovit, ač jich znal přehršel. Nepochybujme, Bůh je přece všeznalý!
Tu vzpomněl si na inteligenta mezi rajskými stvořeními, vzpomněl si na Prakaktus. Využil ho obratně jako svého nástroje, poručiv mu následující:
„Rozprostři se v podobě sametového koberce na zemi, neboj, píchláky ti ponechám, a našeptej Adamovi a Evě: ať si na tvém povrchu doširoka rozloženi opalují záda. Poté a načež, tedy posléze, nastalo adamoevovské či evoadamovské vytahování a vyjímání pichláků z přední části těla. I dostali se oba ve své činnosti k oblastem intimním. A zde, inspirováni lehkými dotyky, vytvářejícími změny nevídané především na Adamově choulostivém místě, Eva, dvojnásobně inspirována, vykřikla zděšeně:
„Ouha, Adame,“ a zajíkla se, „další mně neznámá kost ve tvém těle. Že by mi byla odňata, jako kompenzace za tvé žebro?“
Adam se zdržel poznámky, že kompenzace byla již provedena v oblasti hornohrudní a pravil moudře: „To co bylo odňato, může být i vloženo.“
Stalo se, dle božího přání a k jeho uctění a službě. Však Adam a Eva tuto službu vykonávali s velkou radostí a poctivě. A několikrát. Několikrát každý den. A proto,“ zakončil svou pohádku Otec opičák, „ jste Kláro a Jardo tady na světě.“
A přemýšleli oba oslovení, přemýšleli, avšak ničeho nečinili. Po čase cosi přece jenom vymysleli!
„Což kdybychom poněkud napodobili praotce Adama a pramáti Evu?“ Ale tím jejich myšlení skončilo v rozpacích a k činům bylo nadále daleko, pradaleko. Však byli vytahováním trnů ze zad i nižších partií, též požitým nápojem, něco značně uondáni.
Praotec opičák, poněkud roztrpčen, že pohádku tak špatně pochopili ( především uvěřili ve své rajské prarodiče, aniž by je jejich činnost inspirovala), byl nucen, ač to činil nerad, podstrčiti jim pornografický časák.
I dovtípili se konečně Klára a Jarda o čem je obrazová řeč, avšak dosud čistí a nevinní, začali zvolna opakovat úkony popíchaného Adama a Evy (poznámka autora: a tak vznikla milostná předehra!). Pak stalo se, opět po delším časovém úseku, že došlo jim vše do puntíku. A kaktusy si musely studem zakrývati oči a posléze i uši.
Tehdy ještě ovšem pan Cafourek ošetřující na chatě své chatově otužilé kaktusy, ještě tehdy neměl tento dobrý muž ani tucha o jisté neblahé zvěsti, kterou se brzy doví. Bude muset uvolnit část místa zabraného kaktusy pro kolébku!
A přitom si pomyslí: „Pane Bože, proč jsi nenechal Adama a Evu v ráji a Prakaktus bez ostnů.“ Pak se podrbe na bradě (neb i tam si někdy zapíchl píchátko) a pokusí se rychle si Pána usmiřit. „A dobře jsi udělal, Šéfe, jinak bych se nemohl těšiti se svými miláčky.“
A v opojení kaktusářskou zálibou pan Cafourek pozapomene, že jsou to kaktusy, které všechno spískaly. Žel si neuvědomí i následující smutné skutečnosti, které nastanou: ach, jeho zelené kamarády bude rušit noční vřískot. Rovněž i křikot, o němž tehdy porajští Adam a Eva ještě téměř devět měsíců neměli ani sebemenší představu.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.08.2007, 13:51:59 Odpovědět 
   Ano, Adam s Evou dostali hezký dárek! ;-)

Co říci na tuto povídku? Líbila se mi, je taková pichlavá a úsměvná zároveň! Někdy nás prostě naše koníčky jaksi převálcují! Nemám teď na mysli to, k čemu dochází mezi mužem a ženou... Možná je to také koníček, pomineme-li pud zachování rodu! :-)

Dal jsem za Jedna! Kaktusům sice nerozumím, ale rád jsem se přiučil. Nejen o kaktusech! :-D
 ze dne 18.08.2007, 22:56:15  
   čuk: Děkuji za přečtení i známku. Potěšilo mně, že i podivný text se líbí.
 Anquetil 26.03.2007, 20:54:40 Odpovědět 
   Dobrý, čuku a inspirující! Pokusil jsem se pomocí druhé půlky poučit svého vnuka, který vypadá stydlivě a nepoučeně. Ovšem zdání klame:
"To všechno už dááávno znám. A proč se tak červenáš, dědo?"
 ze dne 18.08.2007, 22:55:05  
   čuk: Díky za přečtení. Snažil jsem se o krkolomný humor, jsem rád, že se ti to líbilo
 sirraell 25.03.2007, 12:18:29 Odpovědět 
   Ja nejsem spisovatel, jsem ctenar. Na dila se nedivam z pohledu kolegy a ucence, ale z pohledu kazdodenniho ctenare. Mne se to zda dlouhe a krkolomne, neco na co clovek potrebuje doktorat z Cestiny aby si to prelozil do bezne mluvy. Nemohu kritizovat tve dilo, protoze z hlediska literarniho je jiste dokonale. Je to jen muj nazor a proto to prosim neber osobne, kdyz reknu, ze kdyz tohle vydas, jen malokdo si to precte. Casto kritizujes Dedka ze pise zdlouhave, zkus si tedy hledet vlastni rady: kdyz pises slozite, udelej to v ktratkosti, at se tim i ja mene vzdelana mohu prokousat, protoze tve napady nejsou spatne, spis to zpracovani, dle meho nazoru, pokulhava...
 ze dne 25.03.2007, 16:40:42  
   čuk: Mé zpracování je silně stylizované, snažící se o absurdní a přitom trochu anglický humor. někdy píšu vnitřně puzen a nehledím na čtenáře. Je mi líto, že ses nebavila, tu obraznost, kontrasty, podobenství a zvraty v tomto pojetí se mi za 24 hodin nepodařilo zkrátit. Říkáš, že nekritizuješ, ale ve skutečnosti to činíš. vem mě na milost, píši pro různé čtenáře a tak ti doporučuji, aby sis přečetla některé mé miniatury, třeba Uhlík. A pokusím se pro tebe napsat něco složitého v krátkosti. Dík za přečtení ( bylo-li mu do konce).
PS:Kdyby sis přečetla mou vydanou 290 stránkovou detektivku, to bys teprve vylítla z kůže!
 čuk 22.03.2007, 21:27:09 Odpovědět 
   DíkY. Doufám ,že jsem tě dostatečně inspiroval a poučil
 Claire 22.03.2007, 21:22:13 Odpovědět 
   No koukam ze bych svoji sbirku kaktusu citajici dva exemlpatre mela asi malinko rozmnouzit co? ;)
Moc pekne napsany! Este ted me boli brisko jak sem se u toho nasmala :)
 Jolana Dostálková 21.03.2007, 12:41:53 Odpovědět 
   Tak takhle to s tou naší evolucí vlastně je:o) Darwin s Vodňanským by se asi divili :)))
 ze dne 21.03.2007, 12:47:03  
   čuk: Díky: Vodňanskýho Tělo na leasing jsem si půjčil dodatečně po napsání a opici jsem Darwinovi ukrad a dal si ji do loga.
 Thomas 19.03.2007, 17:54:21 Odpovědět 
   Archaického jazyka si u tebe taky cením, a nápady taky stojí za to...
 amazonit 19.03.2007, 12:56:25 Odpovědět 
   dosud jsem považovala kaktus za obyčejný neškodný rostlinný druh..... no, jak vidím není obyčejný a dokáže být nebezpečný:o))
díky za humorné vyprávění:o)
 mormegil 18.03.2007, 18:44:52 Odpovědět 
   Hezká vtipná povídka, krásně se četla a některé obraty mě opravdu rozesmály. Ppostě výborné jako vždycky.
 ze dne 18.03.2007, 20:15:55  
   čuk: děkuji za komentář. jsem rád, když se čtenář zasměje.
 Maura 18.03.2007, 8:12:01 Odpovědět 
   Krásně se to četlo a krásně se nad tím snilo. Také se mi líbí trochu archaický jazyk, který se prolíná povídkou.
 ze dne 18.03.2007, 20:15:06  
   čuk: děkuji za komntář
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
MÁM VELKOU PRDE...
brackenridge2010
Leo
sumus
obr
obr obr obr
obr

Slepá kolie
BaD
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr