obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915550 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39824 příspěvků, 5773 autorů a 391829 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Úryvek ze Serafíny ::

 autor Joanne publikováno: 15.03.2007, 19:06  
 

„To je teď vedlejší. Po škole se opět sejdeme na hřbitově pod stromem, kde jsme se seznámili, ano?“
Než jsem mu stačila odpovědět, byl pryč.
Nemohla jsem se dočkat až skončí vyučování. Bohužel, když se člověk na něco těší, čas se neskonale vleče. Toto pravidlo se opět potvrdilo. Konečně jsem se dočkala poslední hodiny. Ani pořádně nevím, co jsme měli za předmět a Joe stále předstíral, jako bych ani neexistovala. Nechápala jsem proč se s mou maličkostí nebaví, ale doufám, že mi to brzy vysvětlí. Konečně jsem se dočkala posledního zvonění. Vystřelila jsem ze třídy a spěchala na hřbitov. Jednu věc jsem však nedokázala pochopit, proč Joe na mně nepočkal po vyučování před školou, mohli jsme jít spolu, vždyť jsme chodili do stejné třídy. Těmito myšlenkami jsem se zabírala, i když jsem seděla pod stromem, kde jsem včera narazila na Joea.
Většinou, jak už to tak bývá, napadlo mě, že Joe si možná ze mě jenom střílí, třeba ani nepřijde nebo přijde, a když tak s nějakými spolužáky. Zdálo se mi jako bych v dálce zaslechla něčí hlasy. Jeden z nich jsem poznala určitě, patřil Joeovi, ale komu patřil ten druhý jsem nedokázala určit, i když mi dost povědomí. V mžiku jsem byla na nohou, ukryla jsem se za strom a čekala co se bude dít. Za chvíli přišel Joe, jenže jsem nikoho jiného neviděla.
Joe si sedl pod strom a podíval se na místo, které na první pohled vypadalo prázdné. Přesto jsem jasně zaslechla hlas.
„Myslíš, že přijde?“
„Už kvůli ní samé doufám, že ano. Podle toho co jsem slyšel, plní sliby.“
„Jeden, ale nesplnila, i když mi to slíbila. Dnes je to rok, co jsem udělala tu největší chybu na světě, kterou už nemůžu nijak napravit, kdyby tak šel vrátit čas.“
Trochu mně z toho všeho mrazilo v zádech. Déle už jsem to nemohla vydržet. Opatrně jsem vykoukla. Joe seděl se zkříženýma nohama a ruce měl za hlavou.
Přistoupila jsem k němu a řekla prostě: „Ahoj,“ provinile jsem přitom hleděla do země. Nevím proč jsem se Joeovi nedokázala podívat zpříma do očí.
„Tak tady jsi.“
„Jo, a teď mi prosím řekni, proč jsi se mnou chtěl mluvit zrovna tady, a proč jsi předstíral, že mě vůbec neznáš?“
„Jsem tu nový a nechci na sebe hned první den strhávat pozornost. Já vím možná to byla chyba, ale přišla jsi, ne?“
„Ano, teď už mi můžeš říci z jakého důvodu jsi chtěl, abych přišla.“
„Víš, jak jsem se tě ptal na nádvoří, proč se nebavíš s ostatními a ty jsi mi řekla, že oni se nechtějí bavit s tebou?“
„No ano, ale nechápu kam tím směřuješ?“
„To hned uvidíš. Potom jsi mi řekla, že věříš na duchy a že jsi jednoho i viděla na záchodě v prvním patře.“
Stále jsem nechápala kam tím Joe směřuje. Přisedla jsem si k němu a bedlivě poslouchala dál.
„Šel jsem se tam tedy podívat a při té příležitosti jsem se seznámil s duchem, jenž mi tvrdil, že se dobře znáte. Tento duch se jmenuje Stefany a je tvou, tedy byla tvou nejlepší kamarádkou.“
Tohle byla skutečně pro mě rána. Seděla jsem a nějak jsem si neuvědomovala obsah toho co mi Joe právě řekl. Hodnou chvíli jsem zírala někam do prázdna. Potom se ve mně vzbouřil jiný hlas, který mi našeptával ať si dávám pozor. Možná se Joe jenom snaží mě nachytat, a potom se bude před třídou chlubit, jak mě dostal.
„A kde je?“ zeptala jsem se tím nejklidnějším hlasem, na který jsem se teď zmohla.
„Tady, přímo vedle mě.“
Zadívala jsem se tedy kam Joe ukazoval a skutečně. Vedle Joea seděla Stefany v celé své smutné kráse. Dlouhé černé a kdysi vlnité vlasy měla zplihlé. I její modré oči jenž kdysi zářili, byli bez lesku. V mžiku jsem byla na nohou a stála před Stefany.
„Ahoj, Stef.“ Řekla jsem opatrně.
„Ahoj, Serri. Proč jsi se nepřišla se mnou rozloučit na mém pohřbu? Slíbila jsi mi to.“
„Nechám vás tady o samotě. Jistě toho máte hodně na srdci,“ vložil se do našeho rozhovoru Joe. Stefany se na Joe smutně usmála a pouze řekla: „ Dík za všechno Joe.“
Joe se usmál a v mžiku byl pryč. Stefany se opět obrátila na mě.
„Víš, Stef mě to vážně mrzí, že jsem nepřišla, ale já jsem pořád tomu nemohla uvěřit, že už nejsi mezi námi. Stále jsem si to nepřipouštěla. Odpustíš mi to někdy?“
„Serri, Serri. Jsi pořád stejná. Stále vidíš jenom svoje chyby, ale třeba já jsem měla taky chyby. Tys nikdy neviděla. Neměla jsi mě na tom záchodě najít. Neměla jsi mi slibovat, že se spolu na hřbitově rozloučíme. Jestli je někdo vinen pak jsem to já a ne ty, Serri.“
„Stefany, to přece nemůžeš myslet vážně. Slíbila jsem ti to a slíbila bych ti to znovu. Vůbec jsem si neuvědomovala co tím způsobím, když ti nepůjdu na pohřeb.“
„No, ale teď jsi tu, ne?“
„Ano, ale k čemu to bude dobré?“ Podívala jsem se Stefany do očí. Tyhle krásné modré oči se na mne upírala. Měla jsem pocit, jakoby říkaly: „Pomoz mi, Serri, vím, že to dokážeš.“
Odvrátila jsem tvář, abych už ty oči neviděla, možná jsem zbabělá, ale potom všem jsem se Stefany nedokázala podívat zpříma do očí.
„Co se děje, Serafíno? Změnila jsi se.“ Hlas Stefany už nezněl měkce, ztvrdl. Nejen Stefanin hlas, ale i to, že mi říká Serafíno mě přinutilo, abych se otočila.
Její oči už nebyly smutné, nýbrž chladné. Zamrazilo mě v zádech. Nikdy za celou dobu, co znám Stefany jsem nikdy nezažila takovou změnu.
„Promiň, Stef, ale já potom všem co jsem způsobila se prostě nedokážu dívat ti do očí. Je to všechno moje vina.“
„Já vím Serafíno, ale to že jsi mi nepřišla na pohřeb mě docela popudilo. Nenáviděla jsem tě zato, ale časem jsem si uvědomila, že bych ani já nešla na pohřeb tobě. Ale jak znám tebe, ty by sis určitě kvůli nějakému klukovi nesáhla na život.“ Stefanin hlas už zněl zase normálně.
„To tedy nesáhla, žádný zato nestojí, abych kvůli němu zemřela. Nevím jestli to víš, ale potom co jsi zemřela, odešel z naší školy a už o něm nikdo neslyšel. Neví se kam šel nebo co dělá.“
„Půjdu, Serri, teď už v klidu můžu odejít.“
„Ne, Stef,“ vykřikla jsem, ale Stefany zakroutila hlavou a byla pryč.
Dopadla jsem na všechny čtyři a rvala ze země trávu přitom se mi po tváři kutálely slzy. Neuvědomuji si, že přišel Joe a odváděl mě domů.
Nechápu, jak se mu podařilo dostat mě domů. Chtěla jsem mu položit tolik otázek, ale Joe mi na žádnou nechtěl odpovědět. Říkal, že ráno je moudřejší večera. Dopotácela jsem se do postele a okamžitě usnula.


 celkové hodnocení autora: 82.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Yume 11.04.2007, 12:16:21 Odpovědět 
   Mě se to líbilo. Myslím, že je to dost poutavé a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
 Adrastea 15.03.2007, 19:06:08 Odpovědět 
   A je tu další... Tenhle úryvek se mi líbí o něco málo víc než ten předchozí. O málo proto, že tu krom ducha straší ještě hrubky (oči zářili X zářilY) a různé překlepy či podivně postavené věty ("Tyhle krásné modré oči se na mne upírala." apod.). A taky ta některá místa, kde měla být interpunkce a není, působí jako prázdné hroby.
Docela to ten příběh sráží...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ciernezviera
(4.6.2020, 01:54)
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
obr
obr obr obr
obr
Absťák
Danny Alonso
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Poste restante
xCarmen
obr
obr obr obr
obr

Nadějná budoucnost naší iluze
Tlapka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr