| Střípek snu... |
| |
|
|
S večerem vstoupilo ticho
konejšivou dlaní
pohladit vzduch,
alespoň na okamžik
ošálit smysly
zdáním
obyčejného dne...
i když se vrací
pach spáleniště
a nezpívají ptáci,
ještě ne...
V tu chvíli na útesu
nějaký blázen
pohladil
struny mandolíny,
a jako na povel
se vrátil hlas
do ztuhlých hrdel
racků...
Na rudém písku
se roztančily stíny,
když vítr poškádlil
vrcholky borovic,
a moře poslalo
slzavé vyznání
do oblázků...
****
V šatech z organtýnu
od krve ušpiněných,
zaplatí cenu za hřích,
první a jediný,
poslední,
smrtelný...
Neslyší mandolínu
a ani tichý zpěv
z útesu tam někde
v šeru,
vědomí společně s dnem
odchází...
Písek i obloha
vsakují krev,
ve vzduchu pulsuje napětím
chvíle klidu,
než skrytý hudebník
poslední tón vyloudí
a pak se setkají...
na věčnosti.
Okamžik klidu
mezi výstřely,
okamžik placení
nevinných hříchů!
Budoucnost v minulosti,
přítomnost ...v tichu!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
