obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390022 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Finále ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Špatný román
 autor naivka nevšední publikováno: 19.03.2007, 20:06  
Kapitola 3. z knihy "Špatný román"
 

Helenin inzerát byl tohoto znění:
"Přichází jaro a s ním hříšné myšlenky. Co takhle chvíli si psát, sejít se a pak... kdo ví? Jsi-li inteligentní muž mezi mezi 27 a 35 lety, napiš, a uvidíme."

Nic víc. Byla poměrně stručná. Nejdřív ji trápilo, že nevymyslela nic "většího" (stačí to vůbec na to, aby se někdo ozval?), ale později pochopila, že méně je někdy skutečně více. Ona neurčitá neuchopitelnost oslovila širokou škálu osobností, což se ukázalo být velkou výhodou.

Kandidát číslo 1 odpověděl těsně před půlnocí téhož dne, kdy se na stránkách seznamky objevil inzerát. Napsal toto:

"To není špatný nápad V každém případě už dlouho jsem neměl chuť na žádný inzerát odpovědět. Asi proto, že inteligence toho, s kým se bavím, je i mojí podmínkou. Napíšu Ti teď, kdo nejsem. Nejsem nadrženej tupec, kterej se dovede bavit jen o fotbale, nejsem spořádanej taťka od rodiny, kterej Ti napíše, co všechno úžasného by s Tebou dělal, ale když dojde na věc, tak cukne... A nejsem samolibej machr, kterej nechce dávat, jen brát. Jestli chceš zjistit, jakej jsem... Odpovíš?"
36 let, 181 cm, štíhlá postava, nekuřák, VŠ.

Věkem sice trochu přetahoval požadovanou hranici, ale patřil k těm světlým výjimkám, které měly POVOLENO nevejít se do limitů. Jeho odpověď bohatě splňovala podmínky pro zařazení do kategorie se dvěma vykřičníky. Neotřelé, i když možná trochu... jak to nazvat? Možná moc sebevědomé? Rozhodně však nepřesahující meze únosnosti. Líbila se jí živost, která z odpovědi vyvěrala, jakási interaktivita (vlastně to vypadalo spíš jako rozhovor než běžná odpověď na inzerát), společné hodnoty a cíle. A fotbal Helena přímo nesnášela, stejně jako samolibé machry. Takže další plus, vlastně dva. O nějakém „cukání se“ nic moc nevěděla, ale když to píše, asi se to může stát. A o to skutečně nestála, když už se rozhodla, že do toho půjde…

Každopádně CHTĚLA zjistit, "jakej je"...
A tak mu napsala:

„Odpovím. Zaujal jsi mě a chci zjistit, jaký jsi. Musím ale zatím být spíš stručná, protože mi přišlo nečekaně mnoho odpovědí a není v mých silách hned odpovídat obsáhle všem „vyvoleným“. Uvítám, když toho o sobě napíšeš co nejvíc. Zajímá mě, jakou máš práci, co Tě zajímá a baví, jaká máš očekávání. A cokoli dalšího, co považuješ za zajímavé.
Své povolání zatím prozrazovat nebudu, základní míry – pro hrubou představu – 161/50, hnědovlasá (vlasy na ramena), modrooká. Ptej se na vše, co Tě zajímá.
Zatím se měj hezky.
Helena"

Zezačátku tento muž (zatím nepředstavený) zůstával v jedné linii s několika dalšími. Každopádně to byla PRVNÍ linie. Helena byla dost náročná. Někteří z „kandidátů“ jí to také řekli. A několika z nich se to dokonce líbilo (byli to ti, kteří považovali za náročné také sami sebe). I Heleně se to zalíbilo, přestože ji samotnou by vlastně ani nenapadlo, že takovou vlastnost má a že je dokonce až tak viditelná jen z toho mála, co ti muži měli k dispozici. Věděla ale, že si může dovolit být náročná a že je vlastně dobře, že taková je...

Většina mužů, kterým Helena v e-mailech dávala i jen nepatrný příslib kýženého cíle, psala denně. Slova se skládala v celistvější dílky a následně v rýsující se osobnosti. Každý z kandidátů byl jiný a každý, alespoň v první trojici, měl něco do sebe.

Muž číslo tři (Martin) byl zábavný a vtipný pěstitel rajčat (což považoval za svou úchylku) a kulinář. To bylo jeho velké plus. Ačkoli se to některým lidem nezdálo dost věrohodné, Helena měla jídlo ráda. Hodně ráda. A velmi dobře a ráda vařila (někdy ji sice štvalo, že to zabere moc času, ale výsledek ji nakonec vždycky přesvědčil, že to za to stojí). Martin si tedy šplhnul, když mluvil jídle a vařeníl. A chytrý byl dostatečně (na tom Helena velmi lpěla), snad jen trochu moc FREE, pohodář. Helena byla trochu upjatá, na svůj věk. Nikdy se nedokázala pořádně odvázat, spíš se pečlivě kontrolovala a působila dojmem milé tiché nevýrazné holky, kterou nic nevyvede z míry. To, že se v ní dost často všechny šťávy vařily a vybuchovala jak špatně vyrobený papiňák, zůstávalo širšímu okolí utajeno. Rozhodně nebyla „v klidu“, jak se navenek zdálo. Všechno řešila, prožívala, a lidi, kteří svět brali s nadhledem a humorem, nikdy moc nechápala, občas jí byli i protivní. Tím ji tedy Martin naopak trochu odpuzoval (kromě toho, že jeho tělesné míry naznačovaly ne právě ideální rozměry, což v takovémto druhu vztahu přece jen považovala za poměrně důležité – a navíc, mohla si dovolit si vybírat!).

Muž číslo dvě se jmenoval Pavel. U něj si Helena troufla udělat onu velkou "věkovou" výjimku. Bylo mu čtyřicet. Měli spoustu společných vlastností. Když četla jeho maily, jen udiveně kroutila hlavou, pokyvovala, a občas jí ujelo nadšené „Přesně!“. Až tak si byli podobní. Pavel se jevil jako člověk klidný, kultivovaný (důležitá vlastnost!), vyzrálý, zodpovědný a spolehlivý. Měl jasnou představu o jejich potenciálním mileneckém vztahu (jak sám hned na začátku prozradil, jeden už měl za sebou), vše perfektně vyladěné, promyšlené (možná až moc, někdy).
Jeho dopisy byly dlouhé. Hodně dlouhé. Heleně to lichotilo… kolik práce si s nimi dal… Záleželo mu na tom, co a jak napíše (na rozdíl od jiných, kteří se s ničím nepárali, psali hlava nehlava, hrubka nehrubka). A skutečně se o Helenu zajímal (ne jako ti, co psali jen o sobě…). A hlavně! Jasně napsal, že nehledá jen sexuální vztah, ale také porozumění, přátelství… Nechce chodit jen do pochybných hotýlků, ale také do divadel, na procházky, večeře. To bylo přesně to, co chtěla i ona!
(Jenže co ten věk? A postava – 185/90 – není to nějak moc?)

A tak se Pavel stal mužem číslo dvě.
Na dlouho…


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Copacabana 23.09.2007, 17:57:24 Odpovědět 
   Stále rovnako dobré....:)))
 Angile 27.08.2007, 22:41:04 Odpovědět 
   Jednoho krásného dne si budu moci říct: "Dočetl jsem!!!" Řeknu si to velmi rád...budu totiž znát další životní příběh osoby, která mne zajímá...
 First Girl 12.06.2007, 1:03:39 Odpovědět 
   Zatim stale patrim k tem, co hltaji.
 Mýna 27.04.2007, 0:16:34 Odpovědět 
   Čtu dál, a vůbec mi to nepřijde jako "Špatný román":o)
 ze dne 27.04.2007, 8:16:46  
   naivka nevšední: Zeptej se Čuka.-) To je tak: ani já nemám ženské romány vlastně ráda, nikdy jsem je nečetla. Vím, že toto dílo není tak špatné, jak by mohl napovídat jeho název, ale některým lidem se z toho skutečně ježí chlupy na těle... A jiní to hltají. Prostě záleží na každém, co si vybere:-). Jsem ráda, že jsem některé čtenáře zaujala.
 Mathew 23.03.2007, 17:53:36 Odpovědět 
   Mě ta kapitola, jako pokračování, naopak sedne.
Jen mě opravdu začíná odrazovat obsah(snad proto, že jsem chlap=o). Rád se, samozřejmě, dozvím, jaké pochody se odehrávají v mysli ženy, která chce podvést svého manžela, obhajuje to tím, že to je vlastně pro dobro jejich vztahu a sama se snaží zabít pocity, deroucí se na povrch z hlubin minulosti. Přesto, psát o tom, že je tráva zelená mi přijde zbytečné a nemohu se ubránit dojmu, že půjde o červenou knihovnu. Ale, pokud mohu soudit podle toho, co jsem četl, myslím, že autor rozhodně není "plytký", takže mě to nutí očekávat další díl. Jen chci vlastně upozornit (ostatně je to opravdu zvláštní, že k tomu mám prostor na začátku knihy), že pokud mě nezaujmeš, přijdeš o čtenáře=o(
 ze dne 26.03.2007, 8:20:57  
   naivka nevšední: Tak to jsi mě potěšil, že tato kapitola podle Tvého názoru navazuje. Jen to dokládá, že co člověk, to názor, a nelze, bohužel, vyhovět všem. Chápu, že každému se líbí něco jiného, dle očekávání. Pokud Tě obsah odradí, bude mě to mrzet, ale nedá se nic dělat. Téma je jasně nastaveno a pokračuje dál. Právě proto, že to červená knihovna bude, jsem to nazvala "Špatný román". Tento druh literatury se mi nikdy nelíbil, nečetla jsem ho. To, že něco takového nyní píšu, má své důvody. Máš pravdu, že ženy si to přečtou asi raději než muži. Ovšem i pro muže to může být celkem užitečné nebo alespoň zajímavé, když zjistí, jak žena takovou situaci prožívá. Mně by např. velmi zajímalo dílo, které by o tomtéž pojednalo ze strany muže. Pokud o Tebe jako čtenáře přijdu, radost mi to neudělá (naopak, zaradovala jsem se, když jsem dnes zjistila, že si někdo dal tu práci, aby přečetl všechny kapitoly od začátku, a děkuju za dosavadní přízeň), ale jak jsem již napsala, nemohu kvůli tomu zcela zmenit námět nebo styl. Ani bych to neuměla, obávám se..., ale hlavně se nechci zpronevěřit sama sobě.
 amazonit 19.03.2007, 20:05:50 Odpovědět 
   tato kapitola jako by ani nenavazovala na tu předchozí - trochu mi přijde, že jí měla předcházet, protože na konci minulé kapitoly se již s jedním mužem sešla, taky mi přijde, že dost rychle vymizel ten náznak ostychu z nových situací a výčitek vůči manželovi- nevím, možná je to jen můj pocit, nelze ti ovšem upřít čtivost, spád a jako správná ženská jsem zvědavá, jak to s tím výběrem bude dál:o))
 ze dne 20.03.2007, 8:18:10  
   naivka nevšední: Děkuju za další hodnocení. Pokusím se o drobnou obhajobu:-). Měl to být takový střih do minulosti, avšak směrem k podstatě věci. Muž, s nímž se Helena v minulé kapitole sešla, byl okrajovou postavou. A pocity? Asi jich zde opravdu zdaleka tolik není. Ale není to i ve skutečném životě tak, že výčitky svědomí a ostych se společně s nabývanou jistotou otupují?
Nicméně přiznávám, že tato kapitola byla méně propracovaná, příště se pokusím zlepšit, nebudu tak spěchat...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
POTWORA
Danny Jé
Do poslední kap...
Adel1518
Dokážeme vždy p...
Atana
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr