» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2141787

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::

:: O úchylech a tak ::

-andilek-	publikováno: 10.04.2007, 5:36

Taková historka z tábora. Třeba někoho pobaví - námět je podle skutečnosti, avšak nejsem si jistá svými vypravěčskými schopnostmi.


	,, Mami, přišla pozvánka na podzimák. Můžeme tam jet? Prosím, prosím, prosím." Přiběhli jsme s mým bratrem Honzou do kuchyně. Na tábor jezdíme už od 1. třídy, takže v tom nevidí mamka problém. Jen jako vždy dostanu kázání, že si tam s sebou musím vzít učení. Tak máme sbaleno. Spacáky, karimatky, teplé oblečení, dostatek suchých ponožek a aspoň dvoje náhradní boty. Známe totiž náš tábor, takže si dokážeme představit i hry, při kterých se prodíráme houštinami. Byť je říjen, můžeme se brodit i potoky. Tady je všechno možné a každé dobrodružství vítané. Máma s tátou si radši tyhle, pro nás tak lákavé zážitky, ani nepřipouští. Zapoměli jsme na něco? Jo, naše Kyselé rybičky. ,, Brácha, bude nám 8 balíčků stačit? " Ptám se radši Honzy, ale předem vím, jaká bude odpověď :,, No, nejsem si tím jistej, ale kdyžtak někde dokoupíme." Kyselé rybičky jsou naše posvátné jídlo. I když vždycky nadávám, kolik je v nich éček, jsem schopná na posezení sníst celý balíček, stejně jako Honza. A mimo to oba tvrdíme, že Rybičky jsou výborné na nervy. Tak už jedeme, jedeme. Hrozně se těším. Brácha ještě dostal od rodičů instrukce, jak mě má hlídat. Sice je mu 16, ale stejně... Je jen o rok starší než já a většinou to dopadá tak, že se starám já o něj. Ale co, nebudu se rozčilovat. Sami nejlíp víme, kdo se o koho stará a kdo koho hlídá. Tak už konečně vyrážíme. Asi za hodinu nás svou přívětivou tváří přivítá náš tábor. Tábor se prostírá mezi 2 vesničkami kousek od Jihlavy. Dříve tady bývala hájovna, ale teď se tu každoročně vystřídá asi 500 dětí na různých bězích letního tábora. Přes léto stojí na plácku, rozlohou připomínajícím asi polovinu fotbalového hřiště, v půlkruhu stany. Teď je ten prostor prázdný a působí na mě celkem smutně. Na místě, kterému důvěrně říkáme ,, Nádvoříčko" je jen jeden velký kámen. Takový obelisk. Stojí tu už hrozně dlouho. Když jsme se dívali na staré táborové fotky, taky jsem ho tam zahlédla. Po příjezdu vidíme však jen dvůr, vpravo konírnu, kde budeme spát. Naproti konírně je jídelna, za ní kuchyň a kutloch pro vedoucí. Celou scenérii nádherně doplňuje zurčící potůček, stavidlo,krásně upravené ohniště a jehličnaté lesy, které jsou všude okolo. Je asi 7 hodin. Začíná se stmívat. Dorazili jsme s Honzou do tábora, ale co seto děje? Nejspíš už začala nějaká hra. Tábor je totiž úplně prázdný. ,, Jé, hele, Matěj!" Oba vidíme hlavního vedoucího. Už nás taky zahlédl, usmál se na nás a zamával. Brácha mi vzal batoh a řekl, že se Matěje zeptá, co máme dělat a při té příležitosti hodí naše bágly do jídelny. Souhlasila jsem, ale dřív, než došel Honza k Matějovi, jsem si všimla zprávy položené na kameni uprostřed Nádvoříčka: ,, Z PRACHU JSI VSTAL, V PRACH SE OBRÁTÍŠ. VYMODELUJ SVŮJ ŽIVOT - KULIČKA A NAJDI SVŮJ ROD." Brácha se ke mě po chvilce připojil. Mlčky si přečetl zprávu, pak mi řekl, že jsme přijeli první a že si máme dojít do jídelny pro hlínu na kuličku a pak se rozhodnout, kam se vydáme. Hledat naše rody totiž znamenalo, že jsme si měli vybrat některé z 6 míst, která jsou v lesích okolo tábora a tam pak přijdou i ostatní, kteří budou po celý podzimák s námi v družstvu. Na místečkách se v létě odehrává hodně bojovek, tak by byl hřích nevyužít jich i teď. Poprosila jsem Honzu, aby na mě počkal. Musím totiž nejdřív navštívit kadibudku. Jsou tu sice i normální záchody, ale kadibudka...to je romantika. Hlavně, když k ní jdete za tmy a máte pocit, že za každým stromem na vás čeká úchyl, který vás chce zabít a znásilnit ( v tomto pořadí ). Naštěstí se žádný úchyl nezjevil, tak jsem se bez problémů mohla za pár minut přidat k bráchovi,který čekal na Nádvoříčku. ,, Kam teda jdeme? " Zeptala jsem se a samozřejmě jsem měla na mysli, které z 6 míst nám brácha vybral. ,, Na Díru," dostalo se mi stručné odpovědi. Prvně musíme zdolat kopec vedoucí z tábora na lesní cestu, z té však vzápětí zahýbáme na úzkou lesní pěšinku po obou stranách lemovanou asi třímetrovým houštím. Na tuto cestu jsme si zvolili opravdu výborné téma: ,, Brácha, pamatuješ, jak běhal u nás po parku ten úchyl?" ,, Prosím tě, jak sis na něj teď vzpomněla? Vždyť už je to nejmíň 2 roky zpátky." ,, Já vím, jenže ...znáš mě, za každým stromem vidím nějakýho úchyláka." ,, Seš jako malá, kdo by tady co hledal za štěstí?" ,, Já nevím, ale co kdyby mě někdo chtěl..." Nedořeknu. Honza mi skočí do řeči: ,,Zabít a znásilnit, že?" Oba se tomu zasmějeme, ale tak nějak přiškrceně. To je zlé. Už i Honza se trošku bojí. To je vskutku špatné. To, co se stalo potom, bylo dílem okamžiku. Z houští se vyřítilo několik tmavých postav. Křičeli. Chtělo se mi odpovědět jim stejným, tedy spíš vyděšeným výkřikem, ale jen jsem otevřela pusu a jako kapr lapala po dechu. Honza na tom nebyl o moc líp než já. Ruku, za kterou jsem ho už dřív bezděčně chytla, mi vytrhl. Snažil se otočit, ale vlastní tělo ho vůbec neposlouchalo. Ruce mu vlály okolo těla tak neovladatelně, že mi v otočce, která se mu nakonec podařila, vrazil velice elegantní facku. Ta ale sedla. Takovou jsem nikdy předtím ani potom nedostala. Oba jsme byli v šoku. Já jsem si tiskla ruku na zčervenalou tvář, po celém těle jsem se třásla... Dokud jsme ty úchyly nepoznali. Ale že nám to trvalo. Ono, když je člověk v noci v lese, k tomu vyděšený, tak i svoje kamarády jen stěží pozná. No, jak už jsem řekla, byli to naši kamarádi z tábora, kteří tady hledali nějakou zprávu. Prý nás slyšeli a náš rozhovor se jim tak líbil, že se rozhodli vyděsit nás.Tak to se jim tedy povedlo. Kamarádi se vraceli do tábora, ale já s Honzou jsme byli tak vyděšení, že jsme se z toho leknutí v lese ztratili. Nemohli jsme najít správnou cestu k místečku, dokud nás nezachránil jeden z našich ,,úchylných" kamarádů, který se vydal na místečko za námi. Ještě, že jsme si s sebou vzali do kapsy balíček Kyselých rybiček. I s kamarádem jsme se o mě podělili. Brácha nadával, že s sebou nemá rovnou 2 balíčky. Za takový šok by si je prý zasloužil. Doma jsme museli celou příhodu s úchyláky i s příslušným dramatickým ztvárněním převyprávět rodičům. Oba se dobře pobavili. Táta se pak ještě zeptal:,, O čem jste se to vlastně bavili?" ,, O úchylech a tak...," usmáli jsme na sebe s bráchou.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.8		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Martina Matulová	04.03.2008, 19:36:42

Mno, moc mě to nebavilo, ale je to hezky napsané:)


ze dne 05.03.2008, 12:30:05
-andilek-: Věc názoru, ale je pravda, že skutečnost byla opravdu hodně komická.

Svetla	09.10.2007, 22:43:37

Začátek mi přijde trochu jako slohovka do školy, ale pak... Zaujalo mě to a pobavilo. Jedna.


ze dne 10.10.2007, 16:02:31
-andilek-: Děkuji velice

Nethar	26.06.2007, 19:58:05

Pěkné nenáročné čtení, které je navíc asi zcela podle pravdy, což se cení.


ze dne 27.06.2007, 15:57:10
-andilek-: Zčásti podle pravdy, tak doufám, že i to se cení. Děkuji za přečtení a konemtář:-)

Dani	25.04.2007, 16:46:18

Musím uznat, že je to milé počteníčko. Čtenář si u toho vzpomene na svá dětská léta a pěkně si odpočine od dnešního shonu. Dávám za 1.


ze dne 25.04.2007, 16:58:43
-andilek-: Děkuji, Dani:-)

čuk	10.04.2007, 6:45:53

Příjemné vyprávění, nekašírované, upřímné, ach,radosti a strasti mladosti mladé!


ze dne 10.04.2007, 7:02:09
-andilek-: Jj, tak to bylo a na to facku nikdy nezapomenu:-)))

amazonit	10.04.2007, 5:36:29

takové příjemné, zábavné počtení, co čtenáře nezatíží a možná mu trochu zvedne náladu:o))


ze dne 10.04.2007, 7:01:39
-andilek-: Děkuji:-)