obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Trpět za ni ::

 autor dark_stuff publikováno: 22.03.2007, 13:44  
 

„Měl byste vědět, doktore, že i když jsem přišel právě za vámi, blázen nejsem. Všechno, co vám řeknu, je skutečné. Jen se prostě musím někomu vypovídat.“
„Nebojte, chápu vás. Tak mluvte,“ psychiatr si poposedl v křesle, aby měl větší pohodlí a lépe viděl na asi sedmnáctiletého chlapce, nervózně polehávajícího na červeném gauči.
„Všechno to začalo asi před rokem“ rozpovídal se chlapec. „Tehdy poprvé jsem přišel na to, že… jsem jiný. Všechno to začalo úplně nevinně. Šel jsem domů ze školy, a uviděl jsem nějakého kluka, jak si prohlíží svoje rozbité koleno. Přišel jsem k němu, abych se podíval, jestli to není něco vážného. Podíval jsem se na ránu na koleni, ohmatával jsem kloub, jestli je v pořádku, když jsem najednou pocítil podivné mravenčení v prstech. Náhle se rána zacelila, nezůstalo po ní ani stopy.“ Chlapec se na chvíli odmlčel a podíval se na doktora, jakoby očekával, že něco řekne. Ten ale mlčel, tak pokračoval ve vyprávění.
„Kluk na mě vyjeveně koukal, já ale koukal ještě vyjeveněji. Chápete, co se stalo? Já ho uzdravil! Svýma rukama! Nevím, jak jsem to udělal, prostě to umím.
Časem jsem se začal ve své schopnosti zdokonalovat. Ve svém okolí jsem vyhledával stále složitější a složitější úrazy a nemoci. Vždycky, než jsem se do něčeho pustil, jsem samozřejmě pacienty nechal odpřísáhnout, že nikomu nic neprozradí, ať uvidí cokoliv. Nestál jsem o to, aby se o mě vědělo.
V té době jsem se taky hodně sblížil se svou kamarádkou Luckou. Popravdě řečeno jsem se do ní zamiloval. Řekl bych, že ani já jsem jí nebyl lhostejný. Jenže problém byl v tom, že ona měla kluka. Petr… Fajn kluk, já ho teda nesnášel, žárlil jsem na něj. Já bych jí snesl modré z nebe, a on se s ní pořád hádal. A stejně byla s ním.
Jednou mi Lucka volala, abych přišel k ní domů, že mi musí něco říct. V telefonu zněl její hlas nějak divně. Honem jsem se oblékl a do deseti minut jsem zvonil u jejích dveří. Sotva otevřela, vrhla se mi kolem krku, oči zalité slzami a mezi vzlyky mi vysvětlila, že měl Petr nehodu. Leží v nemocnici a lékaři mu dávají jen malou šanci na přežití. Potom se úplně zhroutila, už neřekla ani slovo, jenom plakala. Vzal jsem jí do náručí a odnesl do jejího pokoje. Očividně byla doma sama. Položil jsem ji na postel, přikryl a řekl, ať se trochu prospí. Okamžitě usnula. Potichu jsem vyšel na chodbu.
Věděl jsem, co musím udělat. Šel jsem do nemocnice, tam jsem se představil jako Petrův bratranec. Odvedli mě za ním ležel v kómatu napojený na spoustu přístrojů. Požádal jsem sestřičku, jestli s ním můžu být chvíli o samotě. Jakmile odešla, pustil jsem se do práce. Nejdřív zlomená ruka. Pak dvě žebra, vnitřní zranění a nakonec tržná rána na hlavě. Rvalo mi to srdce, když jsem viděl, jak se pod mýma rukama nenáviděná osoba uzdravuje. Ještě než se probral, vytratil jsem se. Jen jsem zašel za roh, viděl jsem, jak se proti mně žene jiná sestra, než ta, která mě odváděla k Petrovi. Cestou volala „Doktore! Doktore! On se probral!“.
Šel jsem k Lucce domů, otevřel si klíčema, co jsem si od ní vzal, než jsem odešel. Opatrně jsem ji probudil a řekl jí, že Petr je vzhůru a bude v pořádku. Ani se neptala, jak jsem se to dozvěděl, v mžiku se oblékla, já zavolal taxíka a jeli jsme.
Od té doby už jsem nikoho neuzdravoval. Dál jsem trpěl při pohledu na Lucku a Petra, jak se líbají a říkal si, jaké by to asi bylo, kdybych byl na jeho místě. Uzdravovat už ani nebudu. Když nedokážu zbavit utrpení ani sám sebe, není to, co potom dělám, jenom iluze? Tak řekněte něco, doktore!“
Psychiatr se zavrtěl v křesle, na chvíli se zamyslel a pak promluvil: „Jednu věc nechápu. Proč, když Petra nesnášíte a je to pro vás sok, proč jste ho uzdravoval?“
Chlapec se zamračil a s trpkým úšklebkem řekl: „Doktore, víte vy vůbec, co je láska? Jak bych se mohl dívat na milovanou osobu, jak trpí? To raději budu trpět za ni.“


 celkové hodnocení autora: 90.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 squeron 25.05.2007, 9:31:34 Odpovědět 
   Jó, Kide, tohle se ti povedlo. Kdyby tu nebylo napsané autorství, poznal bych, že jsi to napsal ty, tohle je od srdce. A trochu kritiky - souhlasím s Aenicí, mohlo to být delší. Román by z toho asi nebyl, ale přece. Jo a proč jsi vlastně zvolil zpověď psychiatrovi? Z toho kouká možná ještě jiná zápletka.
 Aenica 22.03.2007, 18:18:10 Odpovědět 
   Moc pěkné... Jen je mi líto, že jsi to vzal tak krátce, protože bych možná i ocenila delší kousek, kde by jsi víc rozepsal pocity, aby byla údernost příběhu ještě větší. Ale i tak ti můžu jen poslat jedničku, i když není úplně čistá, neboť mám ráda díla trochu rozebraná do hloubky. No ano, nejdřív bych si měla zamést před vlastním prahem :)) ale říkám ti to proto, že mám z tohoto textu pocit, že bys to dokázal ještě lépe.
 Weichtier 22.03.2007, 14:41:52 Odpovědět 
   Velmi silný příběh. Ale rád bych se ujistil v jedné věci: chlapec se ptá doktora, jestli ví, co je láska, což pochopitelně vzbuzuje dojem, že on, chlapec, to ví. A zároveň, přes svůj dar nechce kvůli vlastní bolesti dál pomáhat. Láska má přece více podob, než touhu po opačném pohlaví. No, asi je to zklamáním, které zažívá...?
 Luciena 22.03.2007, 13:44:22 Odpovědět 
   Je to velice hezký příběh. Konec nabádá k zamyšlení... Jakou podobu má pravá láska?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Z pírek frak
Dick
Petrohrad - Ren...
Rebekka
Full life-5.+6....
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr