|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Hvězdný svit ::
| Scifi ve stylu AC Clarka... nebo aspoň pokus o to... :) |
| |
|
|
Byl vlahý letní podvečer, když se za svitu tří měsíců a dvou sluncí setkali na Tallnarské pláži Iann a Chani. Iann už čekal celkem dlouho, ale jemu to nijak nevadilo. Tam, odkud pocházel, byl už dávno naučen trpělivosti.
Chani kráčela volným krokem po bílém písku a zkoumavým pohledem se dívala na Iannovu pevnou tvář. Dnes se nesmál, ani nebyl plný lásky a něhy jako předtím. Dnešek byl zvláštní den. A ona to nějak podvědomě cítila. Chani byla ze zdejších ostrovanek nejhezčí. O tom nebylo pochyb. Její dlouhé tmavé vlasy províval slabý východní vítr a její smutné hnědé oči se neustále nechápavě zarývaly do Iannovy tváře. Iann ještě stále nic neříkal, jen držel Chani za ruce a pohled upíral na protilehlou stranu zálivu, kde se počala rozžíhat prvá světla vesnice Tan´Lahha. Nad jejich hlavami smutně křičeli zdejší rackové. Bylo zvláštní, jak si je příroda v různých koutech vesmíru velice podobná. Iann, biolog z povolání, dnes však nevěnoval rackům nejmenší pozornost. Objal Chani kolem pasu a vedl ji pomalu po pláži. Za chvíli se rozpovídal. Vyprávěl jí o svém dětství, jež prožil na jiné planetě, než je tato. Na Zemi. Chani se teprve až teď dozvídala o Iannově pravém původu. Byla tiše a jen mu naslouchala. Iann jí však vypověděl jen malou část svého životního příběhu. Nechtěl, aby byla Chani zahlcena věcmi, jež by stejně nepochopila. Chanina civilizace byla ještě mladá a technice se teprve učila. Bylo by nesmyslné ostrovanům vysvětlovat, co jsou to nanočipy, virtuální realita, či umělá inteligence. Zdejší domorodci byli rádi, když sestrojili lucernu. Iannovy a Chaniny kroky se ubíraly dál a dál po pláži a Iann začal být trochu nervózní, neboť ho čekala poslední těžká věc. Rozloučit se. Za dalším záhybem pláže se objevilo něco divného. Pro Ianna velmi známého, pro Chani zcela neznámého a pro toto prostředí zcela nepochopitelného. Kosmická loď. Lehce zabořená v písku zdála se křehká a velmi zranitelná, ale nebylo tomu tak. Přecpaná nejmodernější elektronikou a technikou to byl div pozemské vědy, na níž byl Iann právem hrdý. Oba se zastavili a Iann naposled políbil Chani na její vlhká ústa. Vlhké byly i její oči, lesknoucí se deroucími se slzami. Iann se do nich zahleděl. Připomínaly mu hvězdný svit, jímž byl už před dlouhými roky dávno učarován a na nějž fascinovaně zíral při cestách tajuplným vesmírem. Nebylo potřeba žádných slov. Iann věděl, že Chani ví o jeho odletu. Pozemšťané zde u lidí totiž zjistili právě probuzenou slabou telepatii. To bude možná jeden z mnoha velkých problémů pro další výpravy. Ostrované dřív nebo později odhalí všechny myšlenky pozemšťanů, ať už budou dobré nebo špatné. Možná je to jejich šance, jak se vyrovnat pozemšťanům. Kdo ví? „Sbohem Chani, bude se mi stýskat,´´ řekl s vřelým citem Iann a nastoupil si do stříbrně se lesknoucí malé kosmické lodě. Chani odstoupila stranou a pak uviděla, jak se na celé modré obloze pohybují jasné hvězdy a za nimi vlají slabé světlé chvosty. Všechny hvězdy stoupaly rychle vzhůru. Byly to kosmické lodě a v nich ostatní členové pozemské výpravy. Iannova loď se tichounce vznesla do výšky a také začala rychle stoupat k blankytně modrým nebesům, až se z ní stala hvězdička mezi ostatními stoupajícími hvězdami. Chani si sedla do písku a čekala. A pak to přišlo. Na obloze už nebyly žádné malé hvězdičky, ale jen jedna velká, která nakonec přezářila obě slunce, aby pak náhle a záhadně pohasla. Pozemšťané odletěli. Chani si potom lehla do písku, naslouchala jak příboj naráží na pobřeží a trochu o tom popřemýšlela. Možná se vydali k jiným světům, stejně krásným a záhadným jako je tento. Nebo letěli domů. Za svými rodinami, jež tam kdysi nechali odvážní kosmonauti. Jedno je však jisté. Dítě, jež počala Chani s Iannem, bude představovat novou, možná lepší budoucnost pro zdejší mladou a ještě nevyspělou civilizaci. Ale tak se stane až za dlouhou dobu a za jak dlouhou, to ještě nikdo neví. Možná to vědí rackové, možná moře nebo vesmír…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
