obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Část první Kapitola první - Anna Dětství ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Anna a Havran
 autor Dahaka publikováno: 29.03.2007, 16:07  
První kapitola mé knihy Anna a Havran.Další kapitoly brzo přibudou.Snad se bude líbit.Je o životě dvo dívek jenž si byly vším.
Knihu jako by vypráví jedna z nich Anna,která popisuje v prvních kapitolách své dětství.
 

Už si ani nevzpomínám kdy to bylo naposled,kdy jsem viděla ten nádherný úsměv na maminčině tváři.Byla jsem tehdy ještě malá………

Vzpomínám si jen na jeden a tentýž obraz z dětství.Bylo mi tak osm nebo devět let.Byla jsem tedy ještě malý špunt a neměla potuchy o světě.
Pamatuji že jsem přišla ze školy domů,aktovku která mi tížila záda,jsem shodila nedbale na zem už v předsíni.Než jsem se stačila vůbec vyzout z bot praštila mě do nosu vábivá vůně která se linula z kuchyně.Prosytil už se celý dům tou dobře známou vůní,ano byl to jablkový závin,který jsem tak milovala.Potichounku jsem prošla obývacím pokojem,hezky po špičkách.Co nejtišeji jsem se přikradla až ke kuchyni a skryla jsem se za polozavřenými dveřmi.Měla jsem ale výborný výhled na mojí maminku.Stála zrovna u sporáku a skláněla se nad troubou.Pamatuji si že měla na sobě svoje oblíbené zelené šaty s bílými květy.Na nich měla čisťounkou bílou zástěru,vlasy sepnuté ve skřipci,i když jí sem tam pramínek utekl a padal jí do očí i na její krásnou šíji.V jejích hnědých mandlových očích vždy svítili jiskřičky života a radosti a její úsměv byl všemocný.
Byla tak krásná.Se zalíbením jsem si prohlížela každý její detail,pozorovala jsem jak zrovna vytáhla jablečný závin ven z trouby a kuchyně zavoněla ještě víc.Na svých krásných malých ručkách měla takové ty velké srandovní chňapky, kterými mě často škádlila a lechtala.
Ale ať moje máma dělala cokoliv vždy si u toho zpívala.I teď zněl domem její krásný zvučný ale přitom velmi jemný hlas.Byl to zpěv anděla! Tu píseň jsem znala,byla to veselá rozpustilá árie z nové divadelní hry a máma si jí zrovna nacvičovala.
Ano moje maminka byla herečka i když to označení neměla příliš ráda.Zdálo se jí snad asi hanlivé.Sice hrála,tančila a zpívala jen v malém městském divadle,ale zato divadlo milovala nadevše na světě.Vždy říkala že je to její osud.Tak taky potkala tátu.Chodil prý na každé její vystoupení a vždy s velkou kyticí bílých růží které maminka milovala.Sedal si do první řady,hned pod podium.Jak romantické dvořit se divadelní herečce.I když tenkrát byla ještě jiná doba.Ale i přesto se jim podařilo překonat všechny překážky a vzali se.Po roce jsem se narodila já.
Seděla jsem stále ve svém úkrytu za dveřmi tiše jako myška a úplně jsem se zasnila a zaposlouchala jsem se do toho zpěvu,který snad nemohla vydávat lidská bytost.Mohla bych tam sedět a poslouchat maminčin zpěv třeba celý den .
Ale najednou se maminčin hlas úplně ztišil,skoro přestala zpívat.Usmála se tím svým šibalským způsobem oči jí zasvítili.Už o mé přítomnosti věděla hodnou chvilku.Ale nechala mě v nevědomosti.To byla taková naše malá hra.
“Když si umyješ ruce a převlékneš se dostaneš závin“
řekla se smíchem v hlase a můj úkryt byl prozrazen.Vyskočila jsem jako kdyby mě píchla včelka a skočila mámě do náruče.Chytila jsem jí za zástěru a začala jsem si s ní pohrávat.Maminka mě hladila po vlasech a ptala se jak jsem se měla ve škole a jestli jsem byla hodná.Když jsem jí to honem vypověděla,utíkala jsem do svého pokoje převléct se do domácího oblečení a běžela si ještě před obědem umýt ruce jak bylo u nás zvykem.To jen abych mohla k obědu.Když jsem se převlékala znovu se ozval ten zvučný hlas a stejná píseň.

Při mém příchodu do jídelny jsem spatřila na stole již nakrojený jablkový závin a seběhli se mi všechny sliny.Maminka přišla také do jídelny svým ladným tanečním krokem,sundala si svou zástěru a usadila se naproti mně.Se vší chutí jsem si nacpala veliký kus závinu do pusy a maminka se zamračila a začala mě hubovat že hltání jídla není zdravé ani slušné.Věděla jsem že její výtka je spíše jen pro radost protože se jí sama smála.
Neuměla se zlobit a už vůbec ne na mě,neuměla být vážná.Vyzařovala z ní stále mladost a štěstí.Jak strašně jsem jí obdivovala.Mé nezkušené dětské oči k ní vzhlíželi jako k tomu největšímu božstvu nehynoucí láskou.


Táta přicházel většinou až k večeři protože měl dlouhou pracovní dobu.Vždy zašpiněný od malty se spoustou písku v botách,jako by chodil celý den po pláži.V montérkách si sedl vždy do svého oblíbeného křesla a tehdy se maminka pořádně mračila a hned ho poslala aby ty montérky vysvlékl.Táta se jen usmál a políbil ji a špinavými prsty od sazí ji začernil její malý nosík.
Vždy jsem se tomu strašně smála a věděla jsem že se mají moc rádi.
Táta byl stavař.Dělal na stavbách a dohlížel na dělníky.Ale práci rukama měl rád a neštítil se jí.Proto většinou pracoval víc než jeho dělníci dohromady.Vždy chodil domů a z jeho montérek a košile jsem vždy poznala co ten den dělal za práci.Vždy mě bavilo luštit ty špinavé fleky.Támhleten vypadal jako prasátko a ten pod ním byl zase jako stromeček.Ale maminka pro tuhle malbu špíny neměla moc pochopení,vždy tatínka hubovala že to nejde vyprat a musí to máčet.Táta se jen soucitně usmál a vzal jí s láskou za ruku.


Večeře byla jediná doba kdy jsme mohli být všichni spolu a vládla dobrá atmosféra,klid a rodinná pohoda.
Po večeři si táta sedl k televizi a luštil své oblíbené křížovky,říkal že to prý bystří mozek.Maminka buď něco zašívala nebo pletla svetry a rukavice na zimu.A já? Já seděla na zemi a hrála jsem si s autíčkama ( měla jsem být totiž původně kluk,a panenky mě nebavily ) dokud mě máma neposlala spát.
Vždy mě šla doprovodit a uložit do postele.Přikryla mě peřinou až po bradu a já ji vždy přemluvila aby mi četla pohádku.
Ale maminka to zamítla s tím že už jsem na pohádky moc velká.Tak jsem jí chvíli přemlouvala a nakonec se rozhodla že mi zazpívá což bylo ještě lepší.Milovala písně od bratří Nedvědů.
Nejraději mi večer zpívala píseň
„ Máš má ovečko dávno spát “.



Byly to ty nejšťastnější chvíle mého života.Na dětství budu vždy vzpomínat jako na krásný sen ze kterého jsem se předčasně probudila už ve dvanácti letech.


 celkové hodnocení autora: 75.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 07.05.2007, 11:36:02 Odpovědět 
   Musím se přidat, že pokud to bylo míněno tím návratem do dětsvtí, mluví Anna až mo dospěle (např. s tou romantikou v divadle...) Jinak je tam nesčetně chyb, hlavně v čárkách. Zkus to dát někomu přečíst, třeba bude ochoten ti pomoct. Ale hlavně si to po sobě čti... 2
 Adrastea 29.03.2007, 16:07:43 Odpovědět 
   Zatím idylický příběh, působivě zakončený tou poslední větou...
Působivé už ovšem nejsou ty hrubky ("jiskřičky svítilI"), nezkrocená interpunkce, občas nepěkný slovosled a to hovorové "s autíčkama", které v té záplavě spisovnosti docela ruší.
A ještě jeden takový užitečný detail - za každou tečkou a čárkou je lepší dělat mezeru. ;)
 ze dne 29.03.2007, 17:39:27  
   Adrastea: To ano... Jenže celou dobu je to vyprávěné ve spisovné češtině, právě až na ta autíčka. Kdyby byl i zbytek hovorový, tak nemám námitek.
Ale každopádně se jedná jen o jedno slovo... A z toho se nestřílí. :)
 ze dne 29.03.2007, 16:56:39  
   Dahaka: Já vím musím si na ty hrubky dávat velký pozor.Jinak jsem opravila další kapitoly aby mezery byly vyhovující.Jinak hovorové slova tam patří,jsou tam umyslně.Chtěla jsem ukázat rozdíl mezi tím jak Anna mluví o svém dětství,jako kdyby se stávala znovu tou holčičkou. A tím jak mluví v dalších kapitolách o svém dospívání. A kdo v deseti letech mluví spisovně že ano....
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Poslouchejte, k...
chrinda
Překvapivě klid...
Euridika
Sprievodca
Jera Igor
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr