obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapitole třetí - Nemoc ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Anna a Havran
 autor Dahaka publikováno: 08.04.2007, 20:30  
Vzpomínka Anny na těžké životní chvíle.
 

Vánoce jsme prožily samy, velikonoce také. Máma už vypadala mnohem líp a já z toho měla radost. Věděla jsem ale že je to jen nová role kterou hraje přede mnou. Věděla jsem že ve vnitř jí to moc bolí. Teď jsem byla jedinou její radostí a hýčkala mě o to víc.

Jednou jsem jí přistihla jak sedí v otcově křesle, všude bylo zhaslo a venku zuřila bouře. Větev stromu mlátila do okna a blesky rozřezávaly oblohu na kousky. Něco nebylo v pořádku, cítila jsem to. Máma se dívala ven z okna, ale myslím že tu bouřku ani nevnímala. Nevím na co tenkrát myslela, ale děsil mě její klid. Nikdy dřív jsem jí takhle neviděla.
Pomalinku jsem přišla blíž až ke křeslu, jemně jsem jí položila ruku na rameno. Prudce sebou trhla a podívala se na mě trochu nepřítomným výrazem. Pohladila jsem jí po vlasech a ona mě odejmula.
Plakala!

Ten týden jsem nešla do školy, protože jsem byla nemocná a máma mě nechala doma. Pečovala o mě přímo královsky, až jsem se styděla za svou nemoc, protože jsem si uvědomovala že opečovávat teď potřebuje spíše ona.




Vzpomínám na ráno, které se mi bolestně vrylo do paměti a které jsem se rozhodla popsat.
Bylo hodně brzy když mě probudily kroky. Přicházely z předsíně. Byly to těžké kroky, to nemohla být máma. Ještě v polospánku jsem poslouchala další zvuky. Vrzání dveří, zvuk kliky. Zazněl hlas! Snažila jsem se rozpoznat v raním tichu o čem mluví.


A najednou jsem si to uvědomila. Posadila jsem se zpříma na posteli. Ano ten hlas, poznala bych ho kdekoliv. Vstala jsem a vyšla ze svého pokoje ven na schody, které vedly do předsíně.
Nemohla jsem se mýlit.
Byl to táta!
Co tu ale dělá? A ještě takhle brzy? Po tolika měsících?

Přišla jsem potichu ke schodům a nahnula se přes zábradlí. Viděla jsem ho! Stál tam dole v předsíni, hned u dveří, s očima upřenýma ostře do země. A vypadal hrozně.
Byl neoholený, neumytý, neučesaný, z kalhot mu trčela košile. Jak žalostný pohled na muže, který si kdysi potrpěl na svou eleganci. Vůbec jsem ho nepoznávala. Stál tam jako spráskaný pes. Jeho hrdost byla pryč.
Jeho hlas zněl tiše, zastřeně a přiskříple. Vážil každé slovo. To mě trochu vyvedlo z míry.
Proč tu je?
Snad ho máma zavolala? Nebo přišel sám? Vyklonila jsem se ještě víc přes zábradlí, ale mámu jsem neviděla. Jen jsem slyšela její hlas.
Co tohle tajné setkání znamená?



Táta se přesunul šouravým krokem na povel mámy do kuchyně. Asi se bály aby mě nevzbudily. Tohle celé byla pro mě záhada. Rozhodla jsem se jí vyřešit!
Tak jak jsem byla, jen v pyžamu a s králičíma bačkůrkama na nohou jsem sešla ze schodů. Připlížila jsem se po špičkách ke kuchyni, naštěstí si mě nevšimli. Skryla jsem se do svého úkrytu za dveřmi. Jen jsem si neuvědomila, že jsem trochu povyrostla a skrýš je pro mě už malá. Nastražila jsem uši i oči.



Ta scéna, kterou jsem viděla mě natolik šokovala, že si jí budu pamatovat až do smrti. Moje zděšení nebralo konce.

Táta seděl u stolu a měl hlavu zabořenou do dlaní. Zdálo se jako by plakal. Otec a plakat? Ne to je přece nesmysl, sama jsem tu možnost zavrhla hned na začátku. Maminka stála u kuchyňské linky otočená k tátovi zády. Mluvila k němu klidným mírným hlasem. Ale to co mu říkala mi nedávalo smysl. Nerozuměla jsem jí. Nevím proč ale nevzpomínám si že by jí z úst vycházelo nějaké slovo.
Otec najednou zvedl hlavu z dlaní a já poznala že se děje něco moc špatného. Po tváři se mu totiž kutálely slzy jako hrachy a bylo jich nezpočítaně. Jeho tvář byla tak……… neumím to slovy ani popsat. Zračila se v ní zoufalství, bolest a strach. Musela jsem se hodně přemáhat abych nevykřikla.

„Odpusť mi “ ……
To byla jediná slova, která ze sebe mohl vydat a mně ho bylo zase jednou líto. Chtěla jsem vyskočit zpoza dveří a obejmout ho, říct jak ho mám ráda, říct jak mě to všechno mrzí, ale něco mi v tom zabránilo. Něco tam uvnitř.

Čím víc máma mluvila, tím víc se tátovi zalévaly oči slzami. Něco vážného se muselo stát. Teď už jsem to věděla.

“ Musíš se o Annu postarat až tu nebudu, je to taky tvoje dcera “.
Proč to maminka říká? Proč by tu neměla být? Snad někam odjíždí? A proč mi to neřekla?
“ Vezmeš si jí k sobě, bude to tak nejlepší. Všechno zařídím než……….“
Máma se odmlčela. Nastalo hrobové ticho.


„ Anno přestaň se schovávat za těmi dveřmi a pojď sem k nám “.

Jako vždy máma na můj úkryt přišla, ale tenkrát jsem měla pocit že to není dobře.
Po chvíli váhání jsem se vyplížila se strachem v očích do kuchyně. Táta na mě hleděl strašně žalostným pohledem, natáhl ke mně ruku, ale já z nějakého důvodu uhla a obešla stůl.

“ Posaď se dítě, já a tatínek ti musíme něco říct “.

Máma mluvila velmi vážně což mě moc neuklidňovalo. Až teď jsem si všimla že na stole leží taková oranžová lahvička s léky. Dívala jsem se na ní a pak na mámu, něco mi tu nepasovalo. Vedle lahvičky ležel papír, takový ten doktorský celý popsaný strojovým písmem.
Ale co mě nejvíc vyděsilo v tomhle tom okamžiku byl růženec, který maminka měla obtočený kolem dlaně a zápěstí. Z něj se dolů pohupoval malý stříbrný křížek.
Nebyly jsme nikdy příliš věřící rodina a tak mě přítomnost růžence fascinovala.
Táta viděl můj pohled,chtěl něco říct:

“ Anno teď musíme být silní, maminka……maminka…….“

Nedokončil větu, hlas se mu zlomil a nemohl pokračovat. V tu chvíli ať to zní jakkoliv šíleně mi bylo tak do smíchu. Chtěla jsem se smát až bych se za břicho popadala, ale něco mi svíralo bránici, snad strach.
Zmohla jsem se jen na větu „ On snad někdo umřel “?


Táta sebou překvapeně trhl a vstal tak prudce od stolu, až se jeho židle převrátila a spadla s hlukem na podlahu. A v tom se maminka rozesmála. Ale jak strašidelný a uštěpačný to byl smích. Se strachem jsem k ní vzhlédla a upřela na ní dětské oči, které prosily o vysvětlení. Ale ona se smála dál. Táta odešel do předsíně,už to nemohl snést.
Vůbec jsem ničemu nerozuměla. Tohle představení už mě nebavilo. Máma si ke mně přitáhla židli a promluvila na mě co nejklidnějším hlasem.


“ Víš Anno teď budeš muset nějakou dobu bydlet u tatínka. Já jsem pan doktor říkal že sem nemocná a musím do nemocnice. Ale neboj se, budeš mě moc navštěvovat kdy budeš chtít “.
Do očí mi vyhrkly slzy.

“ Já nechci k tátovi, já chci být s tebou moje maminečko “.


 celkové hodnocení autora: 75.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 08.04.2007, 20:30:26 Odpovědět 
   Po literární stránce nechci nic vytýkat. Co se týče pravopisu, pokusím se ještě jednou připravit rozbor, tentokrát chyby více vysvětlím. Způsob psaní přímé řeči je nejlepší odkoukat z nějaké knížky, taky jsem se to učil tímto způsobem.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
V Zarzisu se de...
Elen Calima
L+L (4) - Migue...
An!tta
Spitting blood
Fuxik(5)
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr