|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: 5 na 13, 3 na 8, 5 na 2 ::
 Arvinej |
publikováno: 02.02.2006, 2:54
|
| Tři příběhy v jednom. Zde je příběh první. (Kamarádka to četla a řekla že ji to nezaujalo. Jak na tom budete vy?) |
| |
|
|
Svět první - Království písku, objevů a tajemství
„Někde se stala chyba,“ začal rezignovaně. „Někde se MUSELA stát chyba! Chybný výpočet, něco s překladem písma, špatné určení polohy naleziště – co já vím,“ nabíral jeho hlas na rozčilení.
„Nebo…“
„Ne, Eddie. Já vím, že to existuje. Jen jsme někde něco přehlédli nebo si špatně vyložili nějakou zmínku. Nikdo není neomylný,“ podíval se na něj. „Jen nám to došlo později,“ hlesl. „Anebo jsme hledali málo důkladně. To je ono. Nechám to tu prohledat znovu…“
„Charlesi, představ si moje hledisko. Do toho projektu už jsme naházeli miliony. Moje miliony. A pořád se nic nenašlo. Nemůžu si dovolit takové dary. Pochop to. Buď si najdi jiného sponzora nebo s tím prašti a jdi od toho,“ řekl mu jednoznačně.
„Dej mi ještě měsíc. Slibuju, že pak se spakuju a pudu provádět prohlídky po Údolí králů nebo někde jinde. OK?“
„Dobře ale jenom měsíc. Pak skončím a ty si ty peníze sháněj kde chceš. Nezapomeň,“ vztyčil varpvně prst a zvedal se k odchodu.
„Na tebe se nedá zapomenout,“ pousmál se a dál sklíčeně hleděl za odcházejícím. Dveře příbytku klaply o futra. Uvnitř se rozhostilo ticho.
* * *
Charles Carbon byl sám se svojí vědou. Otec mu zemřel v deseti a matka se od něj odvrátila po tom, co zjistila k čemu její syn upadá. Tedy upadá…
Už odmala miloval Charlie mýty. Jeho znalosti historie a pověstí nadchly každého, kdo v tomto oboru působil. Probíral se všemi zaprášenými tlustými knihami a v nich nacházel svůj svět. Potom narazil na tu legendu a ta mu změnila život. Vyprávěla o staré egyptském městě zasvěceném bohu Thovtovi, patronu vědy, písma a zákona, které střežilo tajemství cestování mezi světy. Legendě zasvětil celý svůj život. Vystudoval archeologii a historii na jedné londýnské univerzitě, sehnal peníze, našel místo, o kterém se zmiňovaly letopisy a vyrazil tam kopat.
A teď tu seděl a sledoval jeho sen jak se mu rozpadá před očima. Bylo mu pětadvacet, život před sebou, ale už se mu nechtělo dál. Ale nesmí se vzdávat, třeba se je ještě naděje něco najít, i když to tu prohledal metr po metru a nic.
* * *
Bylo pozdní odpoledne den po rozhovoru s Eddiem Sindicem. Charles právě dělal analýzu nějaké vázy pro muzeum, když zachraplala vysílačka. Byl to mladý Luiggi, který pracoval na severu plošiny. Znělo to podivnou směsicí nadšení a nervozity.
„Charlie, asi jsme něco našli,“ zněla krátká zpráva.
Archeolog spadl ze židle, jak se horečně snažil dostat k přístroji. Než k ní doklopýtal, svrhl ještě jeden překlad z egyptštiny a narazil si palec o železnou nohu postele.
„Kde, kdy, jak?!“ zakřičel ve vlně rozrušení do mikrofonu. Pak si uvědomil, že nezmáčkl tlačítko hovoru.
Učinil tak a už o poznání klidnějším hlasem se zeptal: „Kde jste Lui? Co jste našli?“
Z vysílačky se v odpověd ozvalo: „Blízko cesty na plošinu. Je tu několik kostí. Auta je při příjezdech asi zatlačila hlouběji, proto jsme nic neobjevili. Myslíme si, že tu bude ještě něco dalšího.“
„Jedu k vám. Čekejte na mě, ničeho se nedotýkejte.“
„Klídek, šéfe. Známe postupy.“
* * *
Zdánlivě nevinný nález několika žeber a jedné lebky se postupně rozrůstal v závislosti na čase. Napřed jedno tělo, pak druhé a další a další…
Po několika dnech bylo objeveno všechno na tom místě. Šlo o masový hrob asi čtyřiceti osob. Uprostřed zhruba čtvercového naleziště zela kamenná deska, kterou se nikdo neodvažoval otevřít. Ohlazené kosti byly okamžitě posílány do laboratoře. Zjistilo se, že nejmladší kostra tu ležela už před Starou říší a nejstarší až o dva tisíce let dříve.
Když se závratná informace rozletěla z kruhové náhorní plošiny v poušti do světa, zeměkoule se zastavila. Všichni zjišťovali co nejvíc, o tom co se našlo v Egyptě, aby byli v obraze. Každému kritikovi a skeptickému historikovi spadla čelist a vzápětí začali bez výjimky něco koktat ve smyslu, že vždycky věřili v Carbonův úspěch. Byla z toho taková mánie, že Eddie dostal svoje peníze zpátky během pouhých několika hodin a ještě zbylo na x let dopředu. Tak tedy začal celý ten příběh, který měl brzy nevysvětlitelně skončil tak jako začal.
* * *
Necelé dva týdny po prvotním Luigiho nálezu, tam stálo pět badatelů a chystali se poprvé v novodobé historii proniknout do tajů toho jinak celkem obyčejného poklopu. Čekali v horku poledního pouštního vzduchu na nějaký signál. Pěkně v řadě, každý se svými myšlenkami – Charlie, Ed, Luigi, Kate a Caroline. Jejich morálku trochu kazilo, že oběti kolem zemřely zcela neznámým způsobem, ale jinak byli naladěni veskrze pozitivně.
První se odvážil Charlie. Bez problémů odsunul víko a pohlédl dolů. Kupodivu odtamtud nezavanul žádný nepříjemný hnilobný zápach ale docela čerstvý vzduch. Další záhada navíc. Změřil hloubku pod sebou a s potěšením zjistil že pod ním jsou jen dva metry prázdna. Vytáhl motouz zase zpět na světlo, zapnul baterku a usmál se na zbytek svého narychlo sestaveného týmu.
„Tak všichni za mnou. Vstříc hlubinám!“ prohodil vesele a proskočil otvorem.
* * *
Šli podzemím už bůhvíjak dlouho a nikam se nedostali. Vedla tu jen jedna chodba bez ozdob ani jiných známek dávného osídlení a ubíhala stále dopředu. Bylo tu až chirurgicky čisto a všude tajemná tma. Minuli sice několik odboček, ale všechny byly zavalené skoro jakoby někdo chtěl aby šli přesně tudy. A tak husí řadou postupovali někam do středu plošiny – nadšený archeolog, historička, lékařka, zaujatý mladík s kamerou a nadšenec/sponzor s kamennou tváří.
* * *
Podle hodinek už uteklo pět hodin a o několik hodin nad nimi postupně zapadalo slunce, když se konečně někam dostali. Došli do čtvercové místnost s vyhaslými pochodněmi v rozích. Jinak tam nic nebylo. Tedy až na ten kruh. Zabudovali ho přesně doprostřed čelní stěny. Tvořilo ho šest pravidelných trojúhelníků s otvory v těžištích. Skoro jako od nějakého sýru. Vedle visela tabulka s jakýmisi klikyháky, které nepřipomínaly nic, co by kdo z nich viděl.
Zkoušeli vším otevřít ten podivný průchod, ale nic. Tak všechno pečlivě natočili, pro jistotu nafotili několik snímků a vydali se se zprávami zpět na povrch.
Tahle cesta už byla alespoň rychlejší.
* * *
Crrr.
Charles se prudce posadil na posteli, přičemž srazil několik příruček o klínových písmech. Večer totiž hledal něco o tom tajemném kruhu a tabulce, ale nic nenašel. Bylo to skoro jako ze science-fiction.
Pak si vzpomněl na svůj nedokončený sen. Všechno mu během chvilky došlo. Byl to sice jen sen, ale měl tušení, že to byl zrovna ten typ snu, kterým se říká věštecké. Nemohl nic nechat náhodě. V hlavě mu pomalu rostl plán podporovaný šeptavými pokyny z podvědomí. Teď věděl co musí udělat. Nebudou chtít, ale je to pro jejich dobro.
Popadl vysílačku a nastavil vysílání na všechny frekvence. Zmáčkl tlačítko a zplna hrdla zahalekal: „VSTÁVAT MLÁDEŽI! Všichni před můj stan. Bleskem!“
* * *
Tak už zase šel tou tajemnou nemocniční chodbou a přemýšlel o tom, co udělal. Dodával si sebevědomí tím, že se jedná o jejich životy a že oni ani netuší jak je to nebezpečné. Poslal je totiž všechny domů. Celý tým. Nechal si tu jen lékařku Kate a nadějného Luigiho. Budou jeho svědky. Musí sdělit veřejnosti, že tady dole sice je obrovský objev, ale taky nejnebezpečnější věc na světě. On ji musí vidět a vyzkoušet ji přece, proto to všechno dělal. A musí ji odnést z tohoto světa pro bezpečí všech lidí.
* * *
Dorazili do té místnosti s velkým M těsně před polednem. Charles zběžně vysvětlil situaci oběma spolupracovníkům. Oba nesouhlasili s jeho plánem a prosili, ať to nedělá. Že nemůže na základě nějakého pitomého snu odvozovat, co se stane. Jeho ale hnala touha vědění a to je silná věc.
Odpáčil tabulku s nesmyslnou čmáranicí a vzal podivnou hvězdici, kterou ukrývaly. Pak ji vrazil do středu kruhu, kde se stýkaly vrcholy kamenných trojúhelníků. Stěna za prostorem vstřebala předmět a zátarasy se za doprovody skřípání a padajícího stropu otevřely. Za nimi zela malá prohlubeň a v ní celkem velký černý kámen s červenými pruhy. Byly do něj vytesány plošinky s podobnými klikyháky jako na tabulce. Po pozornějším prohledání by Charles zjistil, že dvě plošinky s čísly 5 a 13 jsou hlouběji zasazené. Když bral kámen do rukou nechtěně zmáčkl plošinky s hieroglyfy znamenajícími čísla 3 a 8.
Otočil se na Luie a Kate a promluvil třesoucím se hlasem.
„Sbohem.“
Pak se mu zatemnělo před očima a on byl najednou úplně jinde.
* * *
Toho dne se z egyptské pouště přihnalo zemětřesení o síle 10,4 Richterovy škály. Vyvolalo rozsáhlé tsunami a změnilo povrch tehdejšího světa. Mnoho lidí přišlo o život.
Když se situace ustálila, zjistilo se, že zmizely všechny záznamy o tajemné podzemní chodbě pod náhorní plošinou v egyptské poušti. Když se lidé z týmu pokoušeli dostat na místo, kde zanechali Charlieho, Luigiho a Kate našly jen přesýpající se písečné duny. Kruhová náhorní plošina beze jména už nebyla nikdy poté nalezena.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 57 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
