obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2141787 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::
obr

:: Pár řádků pro toho, kdo si to nezaslouží ::

 autor -andilek- publikováno: 09.04.2007, 6:14  
Vzpomínky zůstávají, i když o ně nestojíme...
 

Ležím. Krčím se v nejzašším koutku světa. V rohu své postele čekám, až přijde nějaké vysvobození. Přijde snad někdo, kdo mě vytrhne z té letargie? Kolem mě víří osamělost. Je bezbarvá, beztvará, bez zápachu. Já ji ale vidím a cítím. Je všude. Je to nekonečně hluboké moře, které se mě pokouší pohltit.
Ptáš se, proč jsem v takovém stavu? To já bych se měla ptát, proč se rozhodl zničit mi život. Mívala jsem milý úsměv, dolíčky ve tvářích, jiskry v očích. Kamarádi mi říkávali, že jsem čertice. Ale teď je vše pryč. Už mi nikdo neříká, že jsem veselá. Všichni se ptají, proč se už neusmívám... Můžeš za to Ty! Prostě ses rozhodl zničit vše, na čem mi záleželo – náš vztah. Byl jsi jako hurikán. Nedíval ses doprava - doleva, když ses rozhodl vzít si vše bez ptaní. Neptal ses, jestli Ti patří moje srdce, jestli si můžeš pohrávat s mými city. Nic Tě nezajímalo, jen tvoje vlastní blaho. Vařila jsem dobře, že? V posteli jsem hřála, když venku zuřila vánice... Stejně jako šakal, okousal jsi ze mě maso a nechal jsi jen kosti. Ty ti nejedou, co? Jsou moc tvrdé. Tak si zvykej, stejně tvrdá bude i moje tvář, až se jednoho dne budeme muset setkat. Můj hlas bude ledový vítr...
Hledám k tobě další přirovnán, abys pochopil, jaké to je, když mi kradeš spánek. Že nechápeš? Nemůžu spát. V mých snech se objevuješ, zase mi rozkazuješ. Požaduješ po mě ty hrozné absurdity. Říkáš mi, že jsem jako malá holka. Chováš se tak hrozně arogantně. Myslíš si, že ty jsi nejkrásnější a nejdokonalejší v tom tvém tak hrozně nedokonalém světě, do kterého bych měla patřit i já.
Tvrdíš, že bojuješ za pravdu, ale jaká ta pravda je? Je to ta tvoje pravda, že jsi jen ty nevinný? Že ti zase všichni ubližují? Že za všechno můžu já? Neboj, moc dobře si vybavuji ty hory výčitků, které jsem musela snášet, když ty jsi nedokázal připustit, že se mýlíš. Když jsi nedokázal pochopit, že já už jiná nebudu a ty mě buď musíš přijmout, nebo mě nechat jít. Ale ani jedno ti nevyhovovalo, co?
Jsi král. Nebo se tak aspoň cítíš. Připadá ti, že já jsem tvoje otrokyně? Omyl, můj drahý. Ty už mi nikdy nebudeš rozkazovat. Breč si jak chceš, jako pokaždé, když jsem se pokoušela s tebou o něčem rozumně mluvit. Najít nějaký kompromis mezi našimi pravdami. Jako když jsme byli spolu u řeky. Já jsem mluvila. Tys mi předtím psal tak hrozně nesmyslné věci, že jsem je s tebou chtěla vyřešit. Chtěla jsem mluvit otevřeně. Vždy jsem si myslela, že je ve vztahu jakýchkoliv dvou lidí nejdůležitější, aby si uměli o problému popovídat. Tak jsem začala mluvit... Co jsi udělal? Začal jsi brečet. Jako malá holka. To si říkáš chlap? Bylo to hrozné. Pokoušel ses ve mě vzbudit lítost nebo snad lásku? Nepovedlo se ti to. Vznítila se ve mě vlna odporu. Je mi z tebe špatně. Růže to už nespraví. Zvadla tam, kde jsem ji tenkrát odhodila, když jsem od tebe naposledy odcházela.
Ležím. Krčím se v nejzašším koutku světa. V rohu svojí postele čekám, až přijde vysvobozující spánek. Dneska už mě nebudeš trápit. Dnes už si nenechám vzít další noc. Nebudu brečet do toho prosoleného polštáře, který už zažil nejednu moji proplakanou náladu.Život jde dál a já mám dost lidí, na kterých mi záleží...věz ale, že ty mezi nimi nejsi. Tys pro mě totiž umřel a já už tě milionkrát oplakala. Stejně jako jsem pohřbila tebe, pohřbila jsem i osamělost. Ani tu růži na tvůj hrob nepřinesu...nehodlám si nic žehlit. Teď už nikdy nebudu sama. Mám rodinu, která mě miluje. To je to nejdůležitější na světě.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dani 25.04.2007, 17:04:03 Odpovědět 
   Mně osobně se to líbilo. Hlavně ta přirovnání jsou výstižná. Chápu to jako dopis v mysli, který nebude nikdy odeslán, ale pomůže se s něčím vyrovnat. Pěkné.
 ze dne 25.04.2007, 17:19:26  
   -andilek-: opět děkuji:-)
 Darth Cath 09.04.2007, 13:51:10 Odpovědět 
   Tak takhle si představuju vybití zlosti:-) Na začátku jsem měla dojem,že to skončí špatně, proto mě překvapil tón, kterým si pokračovala a skončila. Líbí se mi přirovnání, těch není nikdy dost. Jen příště méně sentimentálnosti:-) Ovšem čte se to pěkně, dávám za 2!
 ze dne 09.04.2007, 18:30:17  
   -andilek-: Ono to kdysi málem špatně skončilo. Tohle byla jen taková malá rekapitulace vztahu - to, co mě už dlouho tížilo, ale nikomu jsem to nedokázala říct - až papíru. Jinak díky za zastavení a hodnocení.
 čuk 09.04.2007, 9:11:28 Odpovědět 
   Je to jednostrunný citový výlev ublížené bolesti a její kompenzací pohrdáním:Litanické řinutí rozjitřené duše jsou subjektivně cenné a mohou dojmout romanticky založená srdce a dokonce jim pomoci osvětlit jejich podobný stav a dát návod na cestu z této jámy pocitu. OVšem v literatuře takových textů je dost a rozpracovávány do akcí resp analyzovány. Bylo by dobré napsat totéž od toho tvého zavrhovaného. Zkus se do něho vcítit a nastavit sobě zrcadlo, udělat z textu dialog a objektivní hádky, Možná, že je to terapie nebo nové poučení, cestička z nadměrné subjektivity. Jiank je to napsáno dobře
 ze dne 09.04.2007, 12:22:56  
   -andilek-: děkuji za zastavení
 Šedo 09.04.2007, 6:15:32 Odpovědět 
   Příspěvek není - řekl bych - zástupcem tvorby, kdybych opsal znění pohledů, které mi byly posílány na tábory, jakási pseudoumělecká hodnota by byla zřejmě stejná; samozřejmě se autorka chtěla vypsati, leč jaký je smysl ve zveřejnění, když podobných variací by člověk s výdrží Balzaca dokázal napsati stohy za den. Opravdu nevím,
leč, jak praví Jeroným Klimeš, je potřeba trojího zklámání než člověk najde...

Š.
 ze dne 09.04.2007, 18:54:07  
   -andilek-: Kdyby byla jistá, nebylo by se v životě na co těšit:-)
 ze dne 09.04.2007, 18:52:45  
   Šedo: Futura je nejistá...
 ze dne 09.04.2007, 18:47:35  
   -andilek-: Tak v tom případě jsem to pochopila správně, ale přesto děkuji za vysvětlení. Třeba se ti bude ode mě líbit něco jiného.
 ze dne 09.04.2007, 18:31:36  
   Šedo: Že se snažím tu laťku takhle nastavovat i na sebe, snad i výše...
 ze dne 09.04.2007, 18:28:10  
   -andilek-: Abych řekla pravdu: moc ne.
 ze dne 09.04.2007, 15:42:50  
   Šedo: Vysoká laťka na obě strany barikády... (-,
Rozumíme si?
 ze dne 09.04.2007, 8:40:55  
   -andilek-: Jestli to je zástupce tvorby, je věc názoru. Jsem si naprosto vědoma, že se nebude každému líbit( natožpak tobě, protože jsem si již stihla všimnout, že máš laťku hodně vysoko)...smysl zveřejnění? Třeba to někoho zaujme a něco si z toho vezme. Učíme se chybami nejen svými, ale i těch druhých.
 amazonit 09.04.2007, 6:14:27 Odpovědět 
   takové vypsávace vyčítající dílko, pěkně sepsané, s pěknými přirovnáními:o))
vím,že jsi konec jako frázi a klišé nemyslela, když jsi to psala, ale stejně to tak malinko vyzní...
 ze dne 09.04.2007, 8:37:24  
   -andilek-: Děkuji za komentář
 ze dne 09.04.2007, 6:16:16  
   Šedo: Inu, byl jsem pomalý...
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Dveře do času X...
sevoo
Arn Dresko V. P...
jindra
Úterý 11. díl
kraaska_
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr