» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141787

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Jeden Pseudočukův den ::

čuk	publikováno: 27.03.2007, 5:56

Jistou pražskou básnířkou jsem byl požádán, abych napsal do jejího Občasníku příspěvek na téma " jeden můj" den, kde byl uveřejněn pod mým plným jménem. Osmělen některými myšlenkovými proudy zde i jinde, pokusil jsem se o následující fejetonek (či stylizovanou výpověď dost mne idealizující ):


	Jeden můj den. Hryžu psací potřebu a shledávám zadané téma velice záludným. Lísá se ke mně: piš, někdo má o tebe zájem. O mně? No to jistě! Ale slíbil jsem napsat, napíšu. Jaký den vybrat? Popíšu-li den-blbec, mnozí se potěší, tím, že budu za blbce. Napíšu-li den-superman, mnohé si popudím, vzbudím v nich hořkost a navíc získám pověst vejtahy. Každý můj den je dnem důchodce, od kterého se už nic nečeká. Do práce nemusí chodit, darebák! Říkají. Povaluje se nebo listuje prospekty, kde je co nejlevnější nebo zadarmo, vyžírka! Říkají. Čte si, když tupě nezírá na televizi? Stejně tomu nerozumí, ignorant! Říkají. Jen se vykecává po čekárnách doktorů a v těch jejich rádoby veselejch partičkách, žvanil! Říkají. Roztahuje se na sedadlech v MHD jako dobytek jedoucí na porážku, slepej náfuka! Říkají. Ať si říkají. Neznají otupující moc dovršujícího se času a strachy vynořující své kostnaté rukavičky za nocí. Právě proto je maska na obličeji tužší, neproniknutelnější a obranářská až k tuposti nebo směšnosti. Vytvořím si tedy jiný profil důchodce, po inventuře skoro vyrabovaných skladů. Oblékám se do jeho hávu a tvořím svůj hypotetický den. Mohu bojovat, ať je bojiště sebenelítostnější. Mohu se snažit dávat lidem radost, vždyť zkušenost a určitá rozjitřenost umožňuje hloubější chápání osudů. Jistě, odrazující zjev a neforemná zkroucená postava. Není- li však těsné blízkosti, musíme působení přenést na dálku. Vzdálenost mezi lidmi umožní zapomenout věkový rozdíl a nemocné nohy. Mohu cestovat a snít ve své fantazii a nemohu být zklamán. Ukázka snu: jsem mladý krásný Pražák, procházím se starýmu uličkami, obdivuji parky, šumění řeky, na Kampě sedím s knihou básní, cituplné verše okouzlení ve mně vznikají, užuž každou chvíli se můj sen zhmotní, objeví se čarovná dívka, s kterou popluji na bárce vzájemné důvěrnosti, něhy a rozkoše. Tak lehko, tak snadno. Avšak jsem i velmi energický: je tolik věcí k poznání, myšlenek k pochopení, tolik uměleckých děl nabízejících se k vstřebání do srdce a duše, tolik tváří, v kterých se skrývá úsměv a radost pod prachem šedi a starostí, v tolika variantách. Radost, která může vytrysknout jako zářivý a léčivý pramen. Ale to jsem se zapovídal, starý senila. Tedy můj den? Začal psaním, třeba těchto řádků jako dopisy k těm, co jsou schopni slyšet. Pak budu polemizovat s panem M. Kunderou, který říká, že lidský obličej je jen panel, do kterého vyúsťují důležité trubice a čidla. Pak si přečtu obrazy lidských duší na netu a něco k nim přihodím. Tu a tam cosi pomůžu v domácnosti a přitom budu snít o tom, co budu snít. Posezení vedle manželky před televizní obrazovkou, kdy stisk ruky vyvolává nevědomé vzpomínky. A samozřejmě rozjaření v hospůdce a místo, aby mou bárku rozhoupávala dívčí ručka, činí tak přátelský alkohol. Mezi sebou tady můžeme být hauři, kteří zvládnou i křivolakou kulhavou cestu domů. Pak nastane vychutnání slova domov, a pod jeho vlajkou zástupů uplynulých vteřin, minut, dní, roků. Pošetilých, avšak najdou se i cennější zrnka. Usínání, v kterém se objevují zapomenuté děje i nové tváře. A očekávání, jestli přijde něco těžko uchopitelného, dívka, kterému nebude vadit můj vzhled a stav.. Čekání na Múzu. Dík za končící den, když ten příští je stále méně pravděpodobný. Ale pořád je naděje, že přijde okamžik, kdy budu včas na potřebném místě, nebo kdy v člověku zazní hudba, o které psal pan Sherwood Anderson. A nikdy se nevzdám záměru napsat nový román, který nikdo nebude číst, kterému nikdo nebude rozumět, ale snad pár vět náhodou někoho potěší, román, který zřejmě zůstane nedokončen. A jelikož je úterý, jdu do divadla, kde budu režírovat hrstku mladých amatérských nadšenců a než přijdou, posadím se na dvorek před vchodem, zapálím si po týdenní zdrženlivosti cigaretu a budu pozorovat proměny oblohy mezi starými střechami, které už toho taky asi mnoho viděly. Teď půjdu umývat nádobí a zařazovat známky květin ( jak jsou krásné, když ne k vidění v přírodě, alespoň v albech) a v duchu se budu smát: to jsem ty pošetilé čtenáře napálil tou snůškou výmyslů. A současně se rozesmutním, že jsem jim ubral kousek ze života a snad za to ani nic nezaplatil.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	23.09.2007, 20:58:11

Děkuji za koment i známku. Dnes už bych toto nenapsal, únava se dostavuje plíživě.

Šíma	23.09.2007, 20:45:00

Ano, škodolibě jsem se usmíval nad Tvým "dilematem" a Tvým "zoufalým" přemýšlením, o jakém to že dni máš napsat... ;-) Souhlasím s Tvým myšlenkovým pochodem, napsat pravdu, nebo si vymyslet fiktivní život fiktivní osoby? Co je lepší lhát, či snad někomu vzít jeho iluze? Snad Tě potěší, když prozradím, že jsem dal za Jedna! ;-)

-andilek-	02.04.2007, 11:15:48

Vše důležité již bylo napsáno( myslím v komentářích), přečtením každého tvého díla si dělám stále jasnější obrázek, kdo to ten Čuk vlastně může být...a moc se mi ten o brázek líbí - stejně jako tvoje práce

Anquetil	30.03.2007, 1:06:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Anquetil* ze dne 27.03.2007, 7:52:30* Člověk získává sílu, zkušenost a sebedůvěru každým zážitkem, kde se musí podívat do tváře strachu… Kdy musí udělat to, co udělat nedokáže.

Mathew	29.03.2007, 19:55:25

Šbale šibalská, to ses z toho zadání pěkně vyvlík. Ale dost pěkně, originálně a citlivě...


ze dne 29.03.2007, 20:09:39
čuk: Díky. Vidíš mi do žaludku, ale tady jsem chtěl trochu zobecňovat a idealizovat.

Vlaďka	27.03.2007, 13:08:31

Čuku, tohle se nedá ani přechytřele hodnotit. To je tak ...lidské, že všechno další by byly jen kecy. Drž se.


ze dne 27.03.2007, 20:25:09
čuk: Díky, že se ti to líbilo. Knížku jsem poslal včera, a riskuju, že si zkazíš dobré mínění. Každý den není posvícení a přicházejí dny blbnutí a bláznění. Tak jsem zvědav, jes.tli to budeš schopna přečíst

sirraell	27.03.2007, 12:28:57

Omlouvam se. Omlouvam se za SVOU aroganci a jesitnost a slepotu jiz jsem byla vinna v mych komentarich tvych del. Az do ted jsi pro mne byl jen slova na obrazovce, ktera mne nedavala smysl. Ted chapu jakym ignorantem jsem byla. doufam, ze mi odpustis. Mne jsi rozplakal... dojetim. Krasne napsano, tak opravdove, ze jsem se do tveho dne uplne vzila a toho si autoru cenim...DEKUJI


ze dne 27.03.2007, 20:21:59
čuk: jsem rád, že se ti můj text líbil. Nemusíš se omlouvat, já jsem se neurazil. Tvá slova mě potěšila, a ne kvůli mně, doufám, že mi zachováš trochu přízně až se mi přestane dařit.

Weichtier	27.03.2007, 11:40:49

Skoros mě rozplakal. Kromě obvykle čtivého stylu i spousta moudrosti.


ze dne 27.03.2007, 20:18:59
čuk: Děkuji ti za přečtení a komentář,člověka to potěší, však karavana táhne dál

čuk	27.03.2007, 8:25:05

Díky za vyjádření. Já mám špatnou paměť, a navíc nemohu chodit ,takže žiju v jakémsi "mládí" mysli, utěšuju se nadsázkou, prostě zapomínám na drsný a reálný svůj stav. Je nutno mít pořád před sebou nějakou naději a cíl a přitom se smířit s tím, že mnohé bude neukončemo, a většina všeho "mého" po smrti ztracena

Anquetil	27.03.2007, 7:52:30

Tolik ti rozumím, čuku… Jsem tak trochu v podobné situaci, už 2 roky v invalidním důchodu a teprve teď si mohu vychutnávat život plnými doušky. Že mám ženu celej život v plně invalidním důchodu, celej život jsem jen dělal a dělal, aby naše rodina nestrádala. Zato teď mohu všechen svůj čas věnovat psaní a fotografování, do kterých vkládám svou poetiku http://anquetil.rajce.idnes.cz/ a na rozdíl od omladiny, inspirující se tu většinou jen vlastní fantazií, píšu příběhy o vzletech a pádech, které se doopravdy staly - mně samotnýmu, když jsem se dotýkal štěstí i smrti, anebo lidem, se kterými se na svých toulkách setkávám nad zlatavými hrabalovskými pivy a trpělivě naslouchám jejich životům… A že za všechno se platí daň, za svůj vpravdě skvostný ptačí let ji za pár dní, týdnů nebo měsíců zaplatím i já - lékaři mi řekli jak a neřekli kdy… :o)


ze dne 29.03.2007, 20:11:05
čuk: Držím ti palce, abys doletěl co nejdál a nejvýš. Měj se moc pěkně, ty stará podšívko

amazonit	27.03.2007, 5:56:42

pěkná, otevřená ,,sonda- zpověď", mnohé z toho, o čem píšeš, chápu...ne z pohledu prožívajícího, ale pozorovatele... PS: zvládáš a děláš mnohem více věcí než mladí věkem...:o))


ze dne 27.03.2007, 8:21:09
čuk: Díky za pochopení. Rád bych, aby se z textu poznalo, že to v podstatě je můj místy i fiktivní den s mnoha přáními, tedy spíš jakýsi snaha o profil aktivního člověka pozdního věku