obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapitola druhá: První mise na Zemi ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Operace - Anděl smrti
 autor Nick Květenský publikováno: 03.04.2007, 21:11  
 

Život běžel dál, uběhli dva roky a on i jeho nový přítel Parter, tak zde říkali Vladimírovy, zjišťovali různé důležité informace ze Země pomocí satelitů. Martina však nebavilo sedět celý den za radarem a šmírovat, kde jsou jednotky nepřítele, raději by se zúčastňoval bitev, které se na Zemi každou chvíli konaly. Získal přístup k hlavnímu počítači, kde si zjistil něco o minulosti základny a o její výzbroji.
Před deseti lety bylo několik set lidí vyhošťeno ze Země, kvůli klonování padlích lidí. Lidstvu se nelíbilo, že by se lidé používali jako obnovitelné zdroje, a navíc klony už nebyli takoví, jací byli jejich origináli, protože se vědcům stále nedařilo usměrnit vzpomínky a klony si pak pamatovali něco co nezažili a zapomínali to co by si měli pamatovat. Mezi soubory byl i diář vědců, kteří na tomto projektu pracovali a soupis všech klonovaných lidí. Bylo jich několik tisíc.
Lidé ze Země se také obávali, že by mohl někdo ukrást tento nápad a začít klonovat lidi ve velkém, a nikdo by nechtěl masu lidí sestavenou z klonů toho nejlepšího mariňáka, kteří by potom ovládli planetu, veškeré klonovací nádrže a plány ke klonování lidí byli zničeni a klony i s jejich stvořiteli byli vyhoštěni ze Země a nezbývalo jim nic jiného než si postavit základnu na odvrácené straně měsíce a vybudovat novou komunitu klonů a lidí, kteří klonům důvěřovali.
Ná základně se nacházelo hned několik klonovacích nádrží, které asi sloužili ke klonování mrtvých vojáků. Martinovy to sice připadalo proti přírodě, ale jak se sám přesvědčil, klony jsou taky lidé, i když uměle vytvoření. Výdal se s nimi totiž často. Na základně se dál nacházeli laboratoře, kde se pracovalo na novém projektu cestování časem, který byl teprve v začátcích, takže neměl valné výsledky, pak se tu pracovalo ještě na zbraních hromadného ničení, které byli už dál než cestování časem, ale lepší výsledky také nepřínášeli.
Martin se již seznámil s vůdcem Měsíční záře a chtěl od něj povolení k naklonování jeho přítele, který zemřel na Marsu, tehdy při jeho zničení, ale bylo mu vysvětleno, že mu nebyl odebrán vzorek DNA, takže to nebylo možné. Ještě než však Martin odešel z vůdcovy kanceláře, tak mu bylo svěřeno velení mise na Zemi, která se měla odehrát další den a byl povíšen na poručíka za služby u radaru. Martina nadchlo, že už předehnal Partra v hodnosti, protože do teď byli oba desátníci.
Dostal také možnost sestavit si vlastní tým, který poletí na Zemi s ním. Do rukou mu daly složku se všemi informacemi o základně, kterou musejí infiltrovat a získat z ní plány k sestavení nového mezihvězdného bojového křižníku, který požemští vědci vynalezli. Měsíční zář ho musela získat, protože v dosud známem vesmíru nelétalo zatím nic většího, než obyčejné stíhačky typu Osten, které byly uzpůsobeny pro boj jak v atmosféře planety, tak ve vzduchoprázdném vesmíru. Pozemšťané nesměli mít takovou výhodu.
Úkol byl jasný, teď kdo poletí s ním? Je jasné, že vezme s sebou Vladimíra, pak asi dva piloty, Samyho Thomsona a Ricka Tricka, ti dva se od sebe nehnou na krok, jako další vezme odstřelovače Danyho Rocka, a Tomyho Smilea nakonec tak tři mariňáky od nich z kasáren. Výběr nechá na Vladímírovy. To bylo to poslední co mu letělo hlavou, pak vešel do kasáren, kde byla už tma, potichu našel svou postel, ale při hledání omylem zavadil o postel vedle, na níž spal Vladimír. Ozvalo se sunutí po posteli a pak něco Martina schodilo na zem, rožnulo se a nad ním klečel Vladimír, který svíral v ruce pistoli a mířil mu přímo mezi oči. Pár dalších vojáku se také probudilo. Když však Vladimír poznal, že je to Martin, tak řekl: "Kámo, promiň, já myslel, že už spíš, a v tom sem uslyšel to tichý plížení..." odmlčel se a pomohl mu vztát "Asi sem měl divoký sny, promiň," "V pohodě, jdi spát," odpověděl Martin a šel si také lehnout. Zhaslo se a všichni v kasárnách usnuli.
Ráno je probudil obvyklí řev trumpety, která řinčela z rozhlasu v kasárnách obyčejnou poplachovou melodii, a jako obvykle ani jediný mariňák se do rozhlasu netrefil polštářem. Trumpeta řvala ještě tak minutu než byli všichni na nohách, pak se oblékli a šli si po svém. Martin jen uvědomil Vladimíra a ostatní "vyvolené", kteří letěli na Zemi, aby se po snídani dostavili do doku A2, odkud budou startovat.
K snídani byla tentokrát polévka z nějaké zelené sr.. no prostě zelená polévka. Vladimír si jako každý den neodpustil poznámku: "Doufám, že to co jsem v tý polívce právě viděl plavat nebyl šváb, ale geneticky upravená fazole," zasmál se svému vtipu a po jedné lžíci polévky znechuceně odešel. Neuklidil si po sobě talíř, protože podle jeho slov, by ti kuchaři, když už neumí vařit, mohli umět sklízet ze stolu. Martin po něm jako obvykle ten talíř uklidil.
Následovala dlouhá chůze do startovního bloku A2, kde už bylo 7 lidí, a to znamená, že někdo chybí. Martin se se všemi přivítal a zjistil, že Vladimír vybral mariňáky Daniela Wrighta, Samyho Connora a Nicka "Colta" Flowerse. "Kdo chybí?" zeptal se hned po pozdravu, "Sam Connor se ještě nedostavil" oznámil mu Parter "Tak počkáme, všechno vybavení je už v letounu?" zeptal se Martin, když si všiml převozového letounu, který stál za nimi. "Ano, už je tam" řekl Nick, který si zapaloval a stál nejblíže ke vchodovým dveřím.
Nick si dal cigaretu do úst a škrtl zapalovačem, ale plamen nenaskočil ani po páté "Panebože máme letouny létající ve vesmíru, střílíme laserovýma zbraněma, ale každej kuřák se musí zaobírat s takovýmhle problémem!" K cigaretě se však přiblížila ruka, která svírala hořící zapalovač, Nick si připálil a poděkoval. Když však zvedl hlavu, tak se lekl. Ten kdo mu připálil byla jeho kámoška z akademie. "Co tady sakra děláš?" zeptal se s ironií v hlase, "Letím s vámi," odpověděla, "Cože, no tak to ne!" "Vojáku, my už jsme plní, ještě s námi letí Sam Connor," ozval se Martin, který je celou dobu sledoval "To jsem já pane," "Ty jsi žena, Sam Connor je muž," "Jmenuji se Samanta Connorová, a nejsem muž," náhle chytil Matina za rameno Vladimír a řekl: "To je v pořádku," otočil se na Samantu "Nazdar Sam, jak se máš," šel k ní, podal jí ruku, stoupl si vedle ní a řekl na všechny kolem: "Sam je nejlepší v oboru pozemské technologie, až vám bude chtít nějakej robot nakopat řiť, tak Sam ho zneškodní," Sam zatím studovala barvu podlahy a po Vladimírově řeči pravila: "Dost chváli, nejsem nejlepší," Nick opodál tiše ironicky opakoval: "Nejsem nejlepší," a vzdychl.
Sam byla vysoká asi 170 cm, měla dlouhé hnědé vlasy stažené do ohonu a pohybovala se nesměle a opatrně.
Martin se dal do řeči s pilotem Rickem, který stejně jako on tvrdil, že Vladimír napřímo řekl, že ten muž se jmenuje Sam Connor. Po chvíli si však uvědomil, že už musejí vypadnout, "Tak nastupovat, pánové a dámo!" hnal všechny dovnitř, pak si všiml, že Nick jde nejpomaleji, tak až byli všichni vevnitř zeptal se ho: "Co máš proti Samantě?" "Chodili jsme spolu na Akademii," "No a?" "To je na dlouhý vyprávění," "Dobře, když bude čas, tak mi to řekneš, teď to típni, a letíme," ukázal na cigaretu, z které si Nick ještě naposledy potáhnul a zahodil ji.
A tak se dva piloti, dva odstřelovači a pět mariňáků, z nichž jeden byla žena, vydali na nejsevernější místo planety Země na samotný severní pól, kde stála základna, ve které se jako jediné ukrývali tajné plány k sestrojení vesmírného křižníku. Museli je získat, byla to jejich mise, mise, kde selhat znamenalo, nechat zemřít celou kolonii neviných.
Přistáli východně od základny a domluvili se s piloty, že pokud se do 42 hodin nevráti, mají odletět, že se mise nezdařila. Vzali si všechny svoje věci a odešli na východ k základně.
Po chvíli chůze už viděli hradbu kolem základny a dva obrané roboty, kteří tuto hradbu hlídali. Roboti byli velcí asi pět metrů, širocí dva metry a svírali ve velkých železných rukou obrovité dvouhlavňové pistole. "Sakra," řekla Sam, "Já myslel, že jsi odborník na roboty," utrousil poznámku Danny Rock, jeden z odstřelovačů, Nick tentokrát nic neřekl a kouřil v leže opodál. Všichni byli v leže a schovávali se za jedním malím kopečkem před těmi vraždícími stroji. "Jsem odbornice," odpověděla Samanta "ale dokážu vyřídit s vaší pomocí jednoho, ale ne dva," "Jak ho vůbec chceš vyřídit?" zeptal se Martin, "Na zádech má kontrolní panel, ke kterému pustí jen oprávněné majitele, pomocí tohoto panelu ho můžu vyřadit z provozu," "Mohla bys ho také naprogramovat, aby zničil toho druhého?" čekal odpověď Martin, "To by trvalo dýl..." zamyslela se a Martin dodal, "Tak to udělej," a otočil se na Vladímíra, Nicka a Daniela, "Chlapi, zvládli byste odvézt pozornost toho druhého?" "No určitě jo, ale ať to netrvá moc dlouho, protože až nás ten robot dostane bude už pozdě něčeho litovat, "Litovat!" vydechl tiše Nick. "Tak jo pánové, běžte tam na ten kopec a zaměstnějte ho," ukázal na kopec na levo od nich. "Dobře dem na to," řekl Parter sebevědomě a všichni tři se plazili směrem ke kopci.
Martin se otočil na odstřelovače, "Vy nás budete krýt, a až se oba dva ti roboti vrhnou k tomu kopci, začnete střílet na toho blíž k nám, jasné?" "Ano, pane" řekl Danny a oba odstřelovači sundali ze zad sniper pušky. Martin se otočil na Samantu a zeptal se: "Nějaký tipy, jak mám zůstat naživu, a krýt tě než ho přeprogramuješ?" "Hm ne," odpověděla, "To sem si myslel,"
Vtom Vladimír, Nick a Daniel začali pálit do jednoho z robotů a oba dva se vydali k nim, Danny a Tomy vystřelili na toho druhého a ten se odpojil a šel k nim. Martin se podíval na Samantu a řekl: "Popřej mi hodně štěstí," "Ty mě taky," odpověděla Samanta a Martin se samopalem v rukou vstal a rozběhl se k robotovi. Sam ho předběhla a robot začal střílet po ní. Po několika děsivě rychlích a silných výstřelech padla na zem,"Neeee! Sam! Do prdele!" ulevil si Martin, ale neustále pálil do Robota, který přestal střílet a běžel k němu.
Martin střílel, Vladimír, Dan i Nick stříleli a Roboti běželi, protože nebyli dost blízko, aby mohli střílet také. Martin nevěděl co má dělat, Samanta byla poslední naděje, teď zemře, on to věděl, že zemře, ale střílel dál a potom co Robot přešel i mrtvolu Sam, začal mu jít naproti, Sam se však náhle zvedla a robotovy skočila na záda. Robot si toho nevšiml a utíkal dál, a Martin začal ustupovat, aby dal Samantě víc času a pořád střílel. Náhle se ozvalo děsivé "cvak", které značilo, že poslední zásobník je prázdný. Martin ve vteřině vytáhl pistoli a střílel dál i když menší silou, takže to robotovy nezpůsobovalo vůbec žádnou škodu.
Ticho náhle zaplnilo planinu před hradbami základny a Martin si všiml, že i druhý robot běžel k nim "Vladimíre" zasteskl a odhodil pistoli, ve které už také nebyli náboje. Robot ale udělal to, co potřebovali aby udělal, otočil se a rozběhl se k tomu druhému, Sam z něj seskočila a ukázala zdvižený palec na Martina, ten však ukázal palec dolů a nátahl ruku ke kopci, na kterém byli Vladimír, Dan a Nick. Connorová to pochopila a běžela k němu. Zatím se roboti dali do boje a po několika hrozivých výstřelech padli oba na zem a začali jiskřit.
Samanta doběhla k Martinovy a řekla: "Práce hotova, veliteli" "Je mi líto těch tří," odpověděl na to Martin a oba šli k odstřelovačům, kde však teď stáli další dva lidé.
Vladimír se na ně zamračil a řekl: "Proč to trvalo tak dlouho?" "Je nám líto, kde je Daniel?" zeptal se Martin "Mrtvej, hned po tom co ho dostal, padli jsme s Nickem na zem a dělali, že jsme mrtvý, už jsme ani neměli náboje. "Jsem rád, že alespoň vy žijete," řekl Martin a všech šest se vydalo k hradbám. Šli pomalou chůzí, už taky nemuseli běžet a Martin se zeptal Samanty: "Máš nějakej nápad jak se dostat dovnitř?" "Měl by tam být odpadní kanál," "Odpadním kanálem nelezu!" řekl Nick, ale jeho velitel ho znovu postavil na zem: "Tak to budeš muset" "Taky mě mohl ten robot odprásknout, sakra!" ulevil si Nick a Vladimír jdoucí vedle něj se zasmál. Nick se na něho vážně podíval a vladimír radši přidal do kroku.
"Říkala jsem to!" zakřičela Samanta, když došly k obrovské díře do hradeb základny. "Není vám trochu divný, že mají tak obrovský hradby a v nich takovouhle díru, aby se tam každej mohl dostat?" zeptal se Danny, ale Martin odpověděl, "Já si myslím, že ti roboti byli dostatečná obrana," "My jsme se přez ně ale dostaly," podpořil Dannyho Tomy Smile, "Protože my jsme Elita," zavtipkoval Martin, ale měl pravdu. "Zkurvená ženská Elita," vydechl Nick, "Co proti mě máš doprdele?!" křikla na něho Sam, až se všichni lekli. "Co? Co? Ty se fakt ptáš, co proti tobě mám? A co takhle zahozenej rok nádhernýho vztahu?! To nic není!?" "To všechno vysvětluje," tiše konstatoval Martin, "Náš vztah jsem nezničila já, ale ty!" "Jo? Tak to by mě zajímalo jak," všichni kolem těch dvou vytvořili kruh a poslouchali co se bude dít. "Ty se ještě ptáš? A co takhle, když ti to připomenu? Tiffany Hellnová a noc plná vášně," "Cože já jsem s Tiffany nespal!" "Jo, hlavně, že tě všichni viděli, jak ji vezeš domů," "No hlavně, že byla úplně na mol, a její brácha mě požádal, abych je vzal," "On tam byl taky?" "Jo!" "To jsem nevěděla," Sam už nekřičela a Nick si zapaloval cigaretu. "Promiň" "Dobrý" ironicky odpověděl Nick a podíval se jinam, párkrát škrtl zapalovačem a zaklel. Samanta mu hodila svůj, otočila se a vlezla do roury. Všichni vlezli za ní a Nick si zapálil, zapalovač dal do kapsy a šel jako poslední.
Šli tmavým odpadním kanálem a všichni znechuceně čichali, "Je to ale pakáž tihle pozemšťani!" řekl Vladimír, ale Martin odpověděl, "Bacha na to co říkáš, nejsem si jistej, ale mám pocit, že jsem ze Země," "To my všichni," usadil ho Tomy a stále se pokračovalo v cestě. Nick předběhl všechny, aby se dostal k Martinovy a řekl: "Teď aspoň máme všichni ponaučení radši s nikým nechodit, než mít doma takovou stíhačku," "Tak tak," řekl Martin, ale náhle se všichni zastavili. "Co se děje," zeptal se Martin Samanty, "Teď musíme proskočit tímhle obřím větrákem," před nimi totiž stanul obrovský větrák. "Co dělá obrovskej větrák uprostřed kanálu?" zeptal se Nick a dostalo se mu odpovědi od Samanty, "Kdysi to byla větrací šachta, než to předělali na kanál. Ten větrák se už nepoužívá, tak to v klidu přezkočte," "Ok, pánové do toho!" křikl Martin na ostatní hned po tom, co Sam ladným skokem zdolala překážku. Skočil Martin, Nick, Vladimír. Pak skočil Tomy Smile, ale ve chíli, kdy proskakoval, větrák se nečekaně rozjel a přesekl ho vedví, "Doprdele, takovou smrt sem mu nepřál," řekl Nick a všichni čtyři došli k větráku, aby si poslechli co se děje na druhé straně. Odtamtud se ozval děsivý křik a pak několik výstřelů a klid.
"Kurva," ulevil si Martin a pak řekl: "Všichni kupředu, než se ta hovadina zase zastaví!" všichni běželi dokud nedoběhli ke zdi, která zdá se ukončila tuto cestu,"Jak to?" řekla Samanta "To tady nemá být!" Náhle se za nimi zavřela zeď a oni se ocitli uprostřed čtyř stěn, kde nebylo nic, jen oni.
Všichni čtyři se podívali ke stropu, který byl neobvykle vysoko, jako by věděli co se stane.
Náhle se totiž rosvítili světla a oni ačkoliv neviděli nic, protože světla svítila zhora přímo na ně, věděli, že tam nahoře je někdo, kdo se dívá. Ozval se tajemný hlas: "Tito vojáci Měsíční záře se pokusili infiltrovat naši základnu, jenže protože my jsme rozeslali nepravdivou zprávu o vesmírném křižníku, který máme mít zkoro sestrojený, tak jsme s jejich příchodem počítali, jen nás popudilo, že prošli zkrz naše hlídací roboty, ale alespoň využili všechnu munici." Hlas se na chvíli odmlčel a Nick se zeptal: "Opravdu už nemáme žádné náboje?" "Já mám ještě pistoly, kde mám náboje," odpověděla Sam "To je všechno?" zabručel Vladimír "Ano nic víc nemáme," podpořil Sam Martin a tajemný hlas znovu začal mluvit: "Chceme proto vědět jak obstojí ve zkoušce boje muže proti muži," hlas utichl a Martin zakřičel: "Nevěřím vám, že to o vesmírném křižníku nebyla pravda!" "To že nám nevěříte není důležité, hlavní je že se povedl náš plán. Věděli jsme totiž, že na takový úkol vyšlou nejlepší vojáky, které mají a sami je vyšlou do pasti." "Do prdele," ulevil si Nick "Takže to byla past!" řekl Vladimír a vytáhl svůj armádní nůž, který měl právě na takovéto chvíle.
Celou "arénu" zalilo ticho. Pak se ozval výkřik, ale nebyl to obyčejný výkřik, spíš se dalo říct, že nebyl lidský. Za pár vteřin za nimi seskočil jakýsi mutant, něco mezi člověkem a zvířetem.
Mělo to hordu svalů, které jakoby vyrostli náhle, protože oblečení bylo jimi místy roztrhané, obličej to mělo úplně zdeformovaný a na hlavě to mělo dva velké rohy. Když se to rozběhlo a nabralo Nicka, který se postavil před Samantu, aby ji ochránil, vyrazil mu jimi dech a odhodil ho o dva metry vedle. Sam do něho začala střilet a vystřílela všechnu munici, ale kulky mu nic neudělali, jen ho více rozzuřili a on vyrazil proti ní, povalil ji na zem a začal ji dusit svými masivními pažemi, byl by ji i udusil, kdyby na něho nevyskočil Vladimír s nožem v ruce a nezačal ho bodat do hrudi. Mutantovy to však neudělalo větší zranění. Vyskočil s Vladimírem na zádech čtyři metry do vzduchu a dopadl zády na zem, čili z Vladimíra si udělal polštář.
Všichni nyní leželi na zemi neschopni pohybu kromě Martina, který stál a vymýšlel co udělá, měl málo času, protože mutant se k němu už řítil. Když byl však těsně u něho, udělal Martin něco, co ani nevěděl, že umí, vyskočil snad tři metry vysoko a mutant proletěl ocelovou zdí za ním. Z díry se ozývaly výkřiky a výstřely, ale Martin na nic nečekal a začal probouzet své přátele. Zeď, která se za nimi zavřela, když přišli se náhle opět otevřela a oni utekly k letounu, kde měli čekat jejih piloti.
Ani jeden z nich, zde však nebyl, letoun ano, ale oni ne. Vladimír našel na podlaze letounu krev a tak všichni odletěli díky Samantě, která umí ovládat letoun.


 celkové hodnocení autora: 80.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 4.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lakejja 21.08.2007, 16:26:27 Odpovědět 
   Chyba asi v každé větě..někde hnedka několikrát. Je to dost zoufalé no :( hodně to ruší od čtení, protože 90% chyb je orpavdu do očích bijících.
zajímalo by mě jak chceš infiltrovat budovu samu do sebe :D infiltrovat se dá DO budovu, ale nejde napsat toto: o základně, kterou musejí infiltrovat.
škoda utnuté sceny s pistolí mezi očkama..dalo by se z toho vyždímat mnohem víc. třeba Martinovy pocity? něco takového.
Jo v tom seznamu vojáků, které si Martin vybral, bych možná nějak nenápadně naznačila proč. Dala by e tam vložit myšlenka, že přemýšlí...kdo je dobrý v tom a onom...něco na tem způsob..abychom věděli, kdo jsou ti lidé vlastně zač..takto to jsou jen nezajímavá jména.
Scena se Sam a Vladimirovo chovani pri privitani je trochu chaoticke...
jo a cislovky slovem..prosim :) a cm je taky lepsi napsat cele a ne zkratkou..vypada to lééépe:)
Ehm Elitní vojáci? No..ti by se asi na akci plné nebezpečí chovali dost jinak, ale budiž no. Navíc...pochybuju, že by si troufli zustat bez munice už v počátku akce.
Scéna s větrákem dost předvídatelná,ale co ta reakce? Je to emočně chladné :( škoda škoda. V pvní sceně, byl aspoň náznak něčeho, tady nebylo nic...
Konec je dost...uspěchaný. Někde se to táhne a v místě akce je to hrozně ostrouháno.
jinak...všsměs opakuji Duddovi rady.
Ale nevzdávej se. Opravdu ne :)
 ze dne 22.08.2007, 19:05:33  
   Nick Květenský: Děkuji za názor, opravdu se budu u konečného předělání hodně snažit. :)
 duddits 03.04.2007, 21:10:30 Odpovědět 
   Obávám se, že by se tu daly najít snad všechny typické chyby, které se v textu mohou objevit. Pravopisné a gramatické chyby, opakování slov, nejasné, nesmyslné nebo nesouvisející formulace… Bohužel je toho dost a ve výsledku člověk vnímá příběh jen okrajově, neustále se musí vracet a nakonec ani neví, kde mu hlava stojí. Velká škoda, příběh má něco do sebe, navíc obsahuje pár příjemně vtipných momentů (například jídelna, jako bych to znal;))…
Zkus zpomalit. Při psaní víc přemýšlej nad tím, co se snažíš popsat, jak bys to mohl provést a podobně. Je tu mnoho míst, které jsi mohl daleko víc gradovat. Úmrtí členů týmu bys mohl využít k menšímu „emocionálnímu útoku“… to by však vyžadovalo z postav udělat lidi se vším všudy, ne jen pojmenovaná těla ;) Takže zpomalit při psaní, po dokončení nechat alespoň týden uležet, pak se k textu vrátit a nebát se do něj zasahovat. Třeba pak bude trvat i měsíc, než budeš s povídkou hotov, ale díky vyšší kvalitě si najde více čtenářů ;)
Psát s citem a rozvahou… Tak nějak bych to shrnul ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Ticho před bouř...
Centurio
22. Sestřička, ...
pilot Dodo
Zachránce a vra...
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr