obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapitola třetí: Offenzíva ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Operace - Anděl smrti
 autor Nick Květenský publikováno: 03.04.2007, 23:15  
 

"Tohle si někdo šeredně odskáče!" křičel Nick na palubě letounu a ukazoval zaťatou pěst. Seděli všichni připoutaní ke stěně letounu, kromě Sam, která pilotovala. Vladimír si otíral nůž od zelené krve, přemýšlel a kroutil přitom hlavou. Martin je oba chvíli pozoroval a pak se otočil a vstoupil do pilotní kabiny. Sam tiše mačkala tlačítka a pozorovala vesmír před sebou. "Funguje vysílačka?" přerušil ticho v kabině Martin. "Asi jo, ale ještě jsem ji nezkoušela," "Hmm," zamyslel se Martin a zmáčkl tlačítko pro vysílání, "Tady je Martin Štígro, Základno měsíční záře, slyšíte mě?" pustil tlačítko a čekal, "Tady je základna Měsíční záře, slyšíme vás, je úkol splněn?" "Úkol nemohl být splněn, byla to past, oznamte vůdci, že žádná mezihvězdná loď neexistuje, hlášení podám na základně, jsme na cestě,konec" pustil tlačítko a chvíli čekal, jestli nebude chlap u vysílačky něco namítat, ale z vysílačky šlo jen ticho. "Za jak dlouho tam budem?" jeho otázka nebyla na místě, protože se před nimi zrovna objevila základna. Sam se na něj podívala a on pochopil.
V doku již stál velitel Kroupa, medik a dva vojáci s puškami. "Tak co se stalo?" zněla první otázka a když mu později v jeho kanceláři Martin všechno řekl, zněla jeho odpověď jen: "Zajímavé," "Co je zajímavé?" zeptal se Martin a cítil se nesvůj. "Zajímavé je, že tentokrát byli chytřejší než my, jedna mezihvězdná loď totiž asi hodinu před vaším příletem odstartovala z druhé strany polokoule a míří sem," Martin se ani nehnul, "Tak proč něco neděláme," "To je totiž váš úkol," odmlčel se a rozhlédl, ačkoliv kancelář měla asi čtyři čtvereční metry a kromě stolu a dvou židlí zde nic nebylo, "Máme veže a raketové systémy, které dokážou loď eliminovat, bohužel obsluha se již hodinu neohlásila, proto se tam musíte dostat a loď zničit. Za dvě hodiny bude na dostřel, tak si musíte pospíšit, schromážděte jednotku a do toho!" Martin se zvedl a zasalutoval, "Ještě pár věcí ti musím říct, v doku B7 čeká připravený kluzák a člověk od speciálních jednotek, který vám pomůže a ještě jedna věc," stišil hlas "v tě budově je také jediný prototyp stroje času, který se nám podařilo vyrobit, prosím přines ho," "Ano pane," řekl Martin a odešel.
Jeho kroky vedli ke kasárnám, kde spal, předpokládal, že Vladimír tam bude. Ten však stál u dveří a kouřil opřený o zeď hned vedle cedulky s nápisem "Nekouřit". Martin mu povykládal jejich další misi a on odvětil: "Tak se sejdem v doku B7" a rychlími kroky zmizel. Štígro vstoupil do kasáren a všiml si, že se něco mrví pod peřinou na Nickově posteli, zpod ní vykoukla hlava Nicka, který řekl nevrle: "Vladimíre, dal jsem ti cigára, tak..." všiml si, že to není on "Promiň Štístko, něco se děje? Vypadáš ustaraně," "Nezamlouvej to, koho tady máš?" z pod peřiny se vysoukala hlava Samanthy, která řekla: "To jsem já," "V tom případě v pořádku, ale máme další misi, oblékněte se a jděte do doku B7, Vladimír vám všechno řekne," "20 minut," řekl Nick "Deset" smlouval Martin "Patnáct," bojoval Nick a Martin Přikývl "Ale ani o minutu dýl," Nick si vlezl pod peřinu a on se chystal odejít, ale uslyšel hluk, jako by něco spadlo na jeho postel. Pod Nickovou peřinou se to stále mrvilo, tak šel rovnou k posteli a na ní objevil malí přístroj podobný kalkulačce a papírek s nápisem "Vem si ho sebou, pochopíš...", tak přístroj strčil do kapsy i s papírkem a vyšel do doku B7.
Když došel ke kluzáku, čekali zde dvě postavy. Jedna patřila Vladimírovi a druhá tomu člověku od speciálních jednotek. "Harry Scholz," představil se. "Martin Štígro," potřásli si pravicí. "Neviděli jsme se už?" pokračoval Harry v hovoru, "Myslím, že ne," odpověděl Martin.
Harry byl urostlý, trochu pohublí muž s černými kudrnatými vlasy, které se neúspěšně snažil zakrýt vojenským baretem se znakem speciálních jednotek. Na zádech měl pověšenou starou dobrou L-16, která byla vylepšenou laserovou verzí M-16 a za pasem dvě pistole Pouštní orel.
Za 14 minut a 59 sekund dorazili i Nick se Samantou, seznámili se s Scholzem a všichni nastoupili do kluzáku, plně se ozbrojili a vyjeli. Harry řídil a ostatní seděli jako v autě za ním. Seděli všichni beze slova a míjeli hrbolatou šedou krajinu Měsíce s nízkou gravitací, dokud toto ticho nepřerušil Vladimír: "Pěkná L-16tka," díval se přitom na pušku, která ležela opřená o sedadlo řidiče v mezeře mezi ním a sedadlem navigátora (Spolujezdce), tím byl pro tentokrát Martin, který tam ovšem neseděl jako navigátor, ale jako velitel. Navigátora si Harry dělal sám.
"Díky.." odpověděl Scholz, "Ta už se mnou ledacos zažila, mám ji rád, ale laserům moc nevěřím, mám raději svoje dva orli," "Tak to jsi můj člověk, taky mám radši olovo," kluzák však začal zpomalovat, "Co je?" zeptal se Martin, "Ta hora asi kilometr před námi, vidíte ji?" "Ještě aby ne," odpověděl za všechny Nick. "Tak to je ono, ale musíme jít pěšky, sice budeme zranitelnější, ale taky míň nápadní. Skafandr máte každý pod sedadlem."
"To snad ne!" ztěžoval si Nick ve skafandru pěšky jdoucí po měsíčním povrchu. Vladimír se pohyboval značně neohrabaněji než ostatní, protože se ve skafandru cítil ze všech nejmíň sebejistě. Martinovy to šlo kupodivo dobře, ačkoliv si nepamatoval, že by kdy chodil po povrchu. Harry šel jako první nejrychleji a Samanta šla vedle Nicka a nejistě se rozhlížela.
Po chvíli chůze už byli skoro u cíle, ale v kopci se otevřel velký vchod do hangáru a z něj vystoupil robot dvakrát větší něž ti na Zemi a místo rukou měl rotační kulomety, naznačoval tím jejich šance na vítězství, které hned pustil Nick do éteru: "A jsme v řiti, poslední slova?"
Harry se na něho otočil a s úsměvem odvětil: "Toho zvládnu," na panelu skafandru pravé ruky naklapal kód zbraňového systému a na jeho stehnech se z vnějších stran otevřeli poklopy pro pistole, které on vytáhnul a zkušeně se sunul k robotovy, "Kryjte mě," řekl do vysílačky zabudované v helmě skafandru, "Jsem tak rád, žes to řek," vydechl Nick a všichni si vzali z Harryho příklad a puškami a pistolemi mířili na robota.
Scholz si neustále při chůzi počítal vzdálenost, "Ještě ne, ne, ne," pořád nebyla ta zprávná chvíle na to vystřelit. Náhle však tato chvíle nastala a on i Robot pozvedli své zbraně, a však Harryho silný elektronický paprsek v setině vteřiny skratoval všechny robotovy obvody. Hangárové dveře před ním se začali pomalu zavírat, ale další rána z elektronové pistole okamžitě zastavila další posun vrat. Otočil se zpět, "Všichni dovnitř!" zakřičel a všichni se rychle přesunuli do hangáru. Samanta přinutila dveře se zavřít a ostatní kromě Harryho studovali druhého robota, který byl mimo provoz a stál v hangáru bez hnutí. Harry spustil přetlak a po chvíli si již mohli všichni sundat helmu, udělali tak a taky se zbavili skafandru, který při umělé gravitaci až příliž táhnul k zemi. Otevřeli se dveře do vnitřní části.
Všichni vytáhli pistole a pušky a plížili se k hlavní místnosti. "To jsou ty dveře," oznámil všem Harry. Martin ukázal posunky, aby si všichni vypnuli vysílačky a nastavil všechny, včetně sebe před dveře, zatímco Harry naboku zmáčkl tlačítko pro otevření. Jakmile se dveře otevřeli všichni začali pálit a dva vojáci, kteří hlídali dveře nestačili ani pozvednout zbraně. Vzadu za nimi stáli ještě muž a žena, kteří po pár ranách taky padli na zem. Po tomto hrůzostrašném činu se Harry rozběhl k panelu ovládání raketového systému a křičel: "Jdu na to," a začal zběsile mačkat tlačítka. "Sam, běž Harrymu pomoct, Vladimíre, Nicku, hlídat dveře," rozkázal Martin a sám šel zvědavě k mrtvolám muže a ženy. Muž ležel na zádech a byli vydět rány v hrudníku, které značili úmrtí, žena ale ležela na břiše. Martin ji otočil a zjistil, že žena ještě žije, ale rychle ztrácela hodně krve ze zranění na břiše, když ho uviděla vyděsila se, jakoby spatřila ducha: "Martine, ty....ty žiješ?" "Odkud znáte mé jméno a kdo jste?" odpověděl Martin, "Vždyť se známe ze Země! Byl jsi na naší straně, hergot Martine! Jsem Dina Arlíková! Já...." žena zemřela, ale její jméno udeřilo do Martina jako elektrický šok.
Náhle se myšlenkami ocitnul tehdy ráno, kdy narukoval a potkal kámoše Jirku, ach ne, ten mrtvý muž vedle něj, Jirka! Vzpomněl si jak jel s Dinou na základnu Voldemorton, ach Dina, tehdy se do ní zamiloval. Bože. Vzpomněl si na Mars, na svou poslední misi, věděl, že ho vojáci měsíční záře zachránili, ačkoliv už byl v bezvědomí, vzpoměl si na své přátele, na Boogyho, na KJ, sakra KJ, stroj času, ne to je blbost. Probral se plný špatných pocitů s tím, že něco se stalo špatně a on už nebojuje za Zemi, ale za Měsíční záři.
Vtom Harry zakřičel: "Vítězství, vyhráli jsme, Země byla zničena! Naše nukleární rakety prototyp "Anděl smrti" zničil celou planetu jedním výstřelem. Máme důvod oslavovat!" Martin měl v sobě však moc zlosti na to, aby oslavoval, teď už musí něco udělat. "Harry, víš o tom stroji času?" optal se "Jo, támhle na stole, vypadá jako kalkulačka, škoda že ho nemůžem hned použít, podívat se na zničení nepřátel by bylo úžasný." "Jakto, nefunguje?" "Ne jen musí být před použitím nějaký čas v teple, třeba v kapse, nebo tak." otočil se a díval se na obrazovky. Martin došel ke stolu, kde ležel stroj času a zatímco všichni oslavovali, tak on ho zkoumal. Vypadal úplně stejně, jako ten přístroj co našel na posteli a teprve teď to pochopil, ten přístroj co má v kapse má pro svou potřebu a ten druhej musí dopravit sám sobě, protože nikdo jinej to udělat nemůže. Vytrhl poblíž nějaký papír a naškrábal na něj stejný vzkaz jako našel u přístroje. Potom vytáhl druhý přístroj z kapsy, ten první si vzal do druhé ruky a zmáčkl tlačítko on/off, které s okamžitou platností zastavilo čas. Jako by věděl co má dělat, vrátil se do hangáru, a začal se soukat do skafandru, pak si však všiml, že dveře hangáru jsou otevřené a nemůže zde být tedy žádný vzduch. Podíval se na svou ruku a zjistil, že se podivně rozpadá na miliony kousků a zase se spojuje. Pochopil, že tím zastavením času se jeho tělo rozložilo na atomy a molekuly, aby mohl cestovat v čase. Došel tedy ke kluzáku, kterým se dostal na základnu, došel až ke svým kasárnám, do kterých vstoupil a věděl, že má vylézt na palandu nad svou postel nacvakal čas a datum na stroji času a čas se rozběhnul, ale už tu byla zase Nickova postel, na které se něco mrvilo. Zrovna chtěl přístroj s papírkem hodit na svou postel, ale otevřeli se dveře a dovnitř vstoupil on!
Začal rozhovor s Nickem a smlouvání, ale za chvíli se otočil a chtěl odejít a tak Martin na horní palandě hodil přístroj i s papírkem na postel. Martin na odchodu se otočil a přesně jako on před několika desítkami minut si převzal nechápavě papírek i se strojem času a vložil jej do kapsy.


 celkové hodnocení autora: 80.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 03.04.2007, 23:14:25 Odpovědět 
   Přebral jsem otěže po kolegovi, protože bych rád taky něco k Tvému dílu řekl. Samotný příběh je poměrně zajímavý, i když ten konec se strojem času byl poněkud nesrozumitelný. Z toho se ale můžeš takzvaně „vypsat“, když získáš praxi a budeš si třeba číst text po napsání několikrát po sobě a představovat si, že jej čteš nahlas.
Nyní k technickému provedení. Poměrně těžko se čte text, kde jsou v dialogu jednotlivé přímé řeči napsány hned za sebou. Běžně se to řeší tak, že každá přímá řeč (nebo její uvození) začíná na novém řádku. Pošlu Ti technický rozbor mailem, zkus se mrknout i na interpunkci v přímé řeči, pokusil jsem se Ti ji tam naznačit, snad to bude přehledné. Vyznačil jsem Ti tam taky hrubé i drobné pravopisné chyby, pokus si vzpomenout na hodiny češtiny, literát by měl umět psát správně svým mateřským jazykem.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Post mortem
Demonarchia
Moje volba
Bunis
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr