|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Lavečka v parku ::
 MiD |
publikováno: 22.01.2006, 23:32
|
| ... |
| |
|
|
Každý den, co jsem začala chodit na střední školu, procházela jsem ráno a odpoledne městským parkem. Z celého města bylo toto místo nejhezčím, které jsem, za dobu od přistěhování, viděla. Klid, zpěv ptáků, smích dětí hrajících se na schovávanou a lavečky… Ano, lavečky. Na jedné z nich denně posedával starší pár.
Nevím jak dlouho a nebo odkdy tu byli. Možná rok, možná odjakživa. Ale byly tu každý den.
Vracela jsem se ze školy většinou kolem třetí hodiny a procházela parkem. Nikdy jsem si jich moc nevšímala, ale když mi došlo, že jsou tady vlastně pořád, docela jsem na cestu těšila a brala to jako takové zpestření. Ani jsme spolu nemluvili, jen jsme se na sebe možná párkrát usmáli, ale stejně jsem se těšila.
Co se mi na nich ale líbilo, bylo, že měli vždy blažený úsměv. Jejich ruce se neustále dotýkaly, držely a stařecky klepaly. Možná se ani necítili na svůj věk, možná, že jim jejich láska dodávala dávné mládí…
Jak čas plynul, zvykla jsem si na jejich přítomnost a brala jsem to jako samozřejmost. Spolu s ročním obdobím se střídalo počasí, ale zdálo se, jako by to těm dvěma ani nevadilo.
Zakončila jsem školu úspěšně maturitou. Celá rozzářená jsem spěchala domů, abych mohla jít co nejdřív se spolužáky slavit. Na lavečce jsem potkala dvě známé tváře. Podívala jsem se na paní a její ruce. Jednou rukou držela manžela za dlaň a druhou jakoby ukazovala palec vztyčený vzhůru. Věděla to? Věděla, že jsem udělala maturitu? Držela mi palce? Nevím. Možná jsem si to jen vsugerovala. Podívám se jí do tváře a vidím vítězný úsměv. Úsměv pro mě!
Uběhlo dalších pár let a já chodila parkem do práce. Už ne sama. S naší malou dcerkou Eliškou. Vodila jsem ji do školky. Čas a stáří nezastavíš a na manželském páru se objevily další vrásky. Hůlka přibyla i paní, manželovi se špatně dýchalo a jeho z jeho energické duše už zbyl jenom stín. Každou chvíli kašlal. V očích jeho paní se při každém zakašlání objevil strach. Strach z manželovy smrti. Byly spolu tak dlouho a ona se strašně bála samoty.
Byl 24. prosinec, Štědrý den. Procházeli jsme s Eliškou město a hleděli do obchodních výloh. Povídala mi něco o paní učitelce, kterou dostala a o spolužákovi Petrovi, kterého si jednou vezme… Najednou mě přepadl divný pocit. Podívám se na hodinky – 15:36. Jediná myšlenka – lavečka v parku. Už dlouho jsem tudy nešla. Od doby, kdy jsem změnila zaměstnání a s manželem jsme se přestěhovali o několik ulic dál, do většího bytu, jsem park jen obcházela.
Musím se tam jít podívat. Zda-li neporušily svoji tradici a sedí tam i dnes.
Byli jsme asi sto metrů od lavečky, kde pár vždy posedával a vychutnával si to ticho. Na lavečce sedí osoba. Šedivé vlasy, teplý béžový kabát, černé kalhoty a vysoké důchodky. Je to paní. Ale kde je manžel? Proč je z nerozlučné dvojky teď sólo?
Přicházím blíž… zpomaluji. Po zádech mi přejde mrazivý pocit. Sníh se lehce snáší na zem a přidává se na studený bílý koberec. Pomalu, velmi pomalu procházím kolem staré paní. Otáčím hlavu a podívám se na tu starou tvář. Hledám v ní známý úsměv, radost ze života. Paní zvedne hlavu od země a pohled opětuje. Smutek, samota, strach z neznáma. Úsměv je stejně studený jako sníh, který obklopuje lavečku.
Do očí mi vhrknou slzy… Proč? Proč pláču pro osobu, se kterou jsem nikdy nemluvila, kterou neznám?
„Dobrý den…“ pozdravím poprvé v životě paní a sevřu Elišce ruku.
***
Za nějaký čas sedím na lavičce v parku a vedle mě můj manžel. Držím jej za ruku a dívám se do jeho modrých očí. Kolem prochází mladá dívka. Na zádech má školní batoh. Podívá se na mě a já na ni. Usmějeme se. Tak jako každý den…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
87.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
