» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141788

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Oplatím svým nenávistníkům! ::

Gandalf	publikováno: 27.03.2007, 18:07

Toto je pouze vymyšlený příběh, avšak založený na skutečné události, jež se stala 10.7.1973. Tehdy 22-ti letá Olga Hepnarová najela do tramvajové zastávky v Praze 7. Zabila 8 lidí a 12 jich zranila. Pro některé surová vražedkyně, pro jiné mučednice, jež byla svým okolím krutě trestána za svou odlišnost...


	Slunce pálí groteskní siluety lidí. Je skoro poledne a já stále nemám své cigarety. Musím je mít, vždyť pak si už žádné nekoupím. Přecházím ulici a očima kmitám ze strany na stranu. Nehledím zpříma, do očí ostatním, pohled mám upřený k zemi. Nikomu z nich nepůjčím svůj pohled. Jsem zničený člověk. Nikdo neví, jak mi doopravdy je. Trafikantka Součková. Mohla jsem si myslet, že bude mít dnes službu. Tolik ji nenávidím. Tolik, co ona mě. Slyším stále její pomluvy a ten tlustý chlupatý prstík, jak na mě ukazuje. Nezastavuji, jdu dál. Mé cigarety, musím si je koupit. Pak nebude čas. Znovu přecházím silnici. Připadám si jako liška, co marně kličkuje ve vysoké trávě před honícími psy. Zastavuji. Neznámá tvář. Rychle říkám to, co jsem v hlavě nosila už od rána. Beru si krabičku cigaret a odcházím. Stále myslím na ten dopis. Snad jsem tam dala vše. Naposledy přecházím ulici a míjím obchod s dětskými oděvy. Srdce je dnes nějaké klidné. Samotnou mě to děsí. Je jedna hodina. Zhluboka dýchám. Sedím v půjčeném nákladním autě značky Praga RN. Je to přesně to auto, které měl otec tolik rád. Teď na něj konečně došlo. Jeho dcera mu udělá malou radost. Udělá malou radost otci, ale velkou sobě. Jen jedna projížďka. Jedna zastávka. Jedna žena. Půl druhé. Právě projíždím místem, které mi je tolik známé. Nevím proč právě tento úsek. Vlastně jsem volila náhodně. Jak bezmezná je lidská bestialita? Kolik krutosti, nenávisti a hany je v jejich srdcích? Jsem zničený člověk. Jedna hodina a třicet sedm minut. Není cesty zpět. Srdce buší, ruce jsou v klidu. Svírají velký černý volant. Horký od slunce, ale přesto chladný k mému svědomí. Blíží se zatáčka, křižovatka a poté sledovat koleje. Je to tak snadné. Bude tam jistě dost lidí. Dost pro mě. Vjíždím do tolik známé ulice. Ne! Vše je jinak! Tramvaj právě přijela na zastávku. Musím pokračovat dál. Není jiná možnost. Mírně snižuji rychlost až do zastavení. Semafor se zalil rudou krví nevinných. Využívám té chvilky uprostřed věčnosti a pozoruji lidi, kteří přicházejí na zastávku. Jsou staří. Tramvaj odjíždí. Odjíždím i já. Koukám na hodinky. Je 13:45 a jsem zpět před zatáčkou. Za ní už jen křižovatka. Zvyšuji rychlost a cítím slabé brnění v rukou. Ručička tachoměru vyskočila na sedmdesátku. Vidím prázdnou zastávku a hlouček lidí. Udržuji rychlost. Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi. Prudce strhávám řízení vpravo. Jakmile jsem na chodníku, srovnávám volant a neubírám na rychlosti. Lidé křičí, mé srdce buší. Ozve se rána a já instinktivně dupnu na brzdu. Srazila jsem značku a narazila na sloup. Je konec. Otevírám dvířka kabiny. Beru si ven svůj svetřík po sestře, kabelku a cigarety. Mám vše, čekám už jen na to, až se mě ujmou. Dříve než dorazí policie, stihnu se ještě otočit. Srdce se uklidní a já pocítím uvolnění a spokojenost. Jsem zničený člověk... --- --- --- Dopis na rozloučenou: „Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi. Rozhoduji se takto: Oplatím svým nenávistníkům! Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím.“


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Vilda	08.07.2008, 18:54:04

Souhlasím s crayfishem. Možná sis vzal moc velký sousto, ale spíš to chtělo ještě domazlit.

crayfish	15.02.2008, 15:46:04

Čekal jsem, že nahlédnu do duše člověka, který udělal něco, co není zrovna obvyklé. Ale tato "povídka" je jenom mírně rozšířená verze onoho dopisu na rozloučenou! Talentovaný autor dokáže víc, já třeba vůbec neprožil její vlastní malou hrůzu, její zničenej život, její utýranou osobnost, která už neměla jinou možnost, jak se se svým životem vypořádat, jak zachovat svou sebeúctu. Možná. Možná pro svůj čin měla úplně jiný motiv, nevím. Z povídky jsem se nedověděl nic, co by mě zajímalo, při čtení jsem nepocítil žádnou emoci. Autor nemá vypsanou ruku, nemá svůj styl.

Petr.6.Suchy	24.11.2007, 10:28:35

Pěkný příběh - tedy pěkně napsaný..

Šíma	29.06.2007, 22:30:36

Nenávist až k smrti, vlastní i cizí...

Anquetil	22.04.2007, 11:53:09

Citát, který sem rozhodně patří: "Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku... Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti." (slova kata, který popravoval O. Hepnarovou, tak jak je zachytil B. Hrabal)

Anquetil	22.04.2007, 11:42:25

Zajímavý úhel pohledu, patří ti dík za tvůj počin. http://www.spsmvbr.cz/cesky/os_stranky/jedlicka/muzeumzla/hepnar/hepnaro.html

Mýna	22.04.2007, 11:26:40

Mám úplně husí kůži, ten příběh znám, ale nedovedu najít jediné ospravedlnění, jedinou omluvu... jen nenávist, strašně silná.. za zpracování 1, akorát bych ten stežejní moment o něco víc rozepsala.

amazonit	30.03.2007, 18:19:09

je to silné - kusé, náhled do mysli zmítané bolestí duše, obsesemi, mysli, která se snaží snížit napětí, pocit frustrace - ona se ale rozhodla řešit to špatně:o(