obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Extáze ::

 redaktor čuk publikováno: 28.03.2007, 23:13  
Na téma z poslední Rychlovky. Pokusil jsem se o "řinčení kovu" a jakousi fantasy s trapným koncem. Nechť je mi prominuto, už jsem dlouho byl vzornej.
 

Krajina snů čarovala tušenou černou magií, a to velice zvláštně. Snad proto, že byla tak vzdálena civilizaci, že se sem nikdo nikdy neodvážil vstoupit. Malé hrbolaté náhorní planinky a náhle změna: hluboké a úzké průrvy a naopak zde bizarně tvarovaná skaliska, tu se tyčící hroty výhružně se šklebících profilů skalních věží. Holost omšelých kamenů, a zcela nečekaně vyvstaly z rozdrolené sutě neprostupné shluky křovin. A nade vší vesmírně opuštěnou a téměř ďábelskou tváří výseku povrchu Země se rozkládalo šmolkově modré nebe s uslzeným rudým kotoučem slunce. Jakoby nesneslo pohled dolů. Pokud nějaký paprsek sem pronikl, strmá skaliska zrudla a v místech dopadu se rozzářily skupiny balvanů do blikajícího namodraléžlutého světélkování, omračivě protikladného černi rozlévající se ve stínech. Zářiče i pohlcovače světla byly zasazeny mezi ostatní hroudy kamení, poďobané a korodované nebo porostlé jedovatě zeleným mechem. Vzduch nad povrchem skal na cestě ke slunci vibroval, navzdory tomu, že se mezi zákruty skalisek plížilo téměř hrobní a záhrobní ticho takové intenzity, která by zničila normálně citlivý lidský sluch. Jako neuvěřitelné stigma se uplatňoval i zvláštní jev: do prostoru infikovaném posedlostí reliéfu této pseudokrajiny se žádná helikoptéra neodvážila nahlédnout, nad depresivní opuštěností byla letadla nucena prolétat v nadměrné výšce, nechtěla-li být uchvácena turbulencemi.
Nevyskytl se nikdo, kdo by prošel nebezpečným bludištěm strmých stezek, spadajících do propastí a vinoucích se pod nebezpečně vypadajícím kamenným polem, nad černými hlubinami, z kterých se vzhůru vztahovaly kroutící se mlžné přízraky s rozevírajícími se a žravě chňapajícími pařáty.
Do těchto míst by pronikl pouze sebevrah, jemuž by šílenství dodávalo sílu.Takovým byl Lorimer, stínový člen elitních přepadových jednotek, nyní rozervaný urostlý mladý muž s jemným chmýřím na bradě.V otrhané maskovací uniformě. V uších mu zněly kaskády plechových úderů, jakoby největší skupina bicích a žesťových nástrojů koncertovala v nepřetržitě pracující obří kovárně.
Po třech dnech klopýtání a šplhů, otlučen pády a deptán blouděním, stanul na náhorní planince před strmou stěnu. Mezi ostrými pichlavými výčnělky připoutávalo pozornost vybroušené zrcadlově rovné místo s nečitelným vichry omletým podivným znakem uprostřed. Lorimer klesl na zem, prudce dýchal a před očima se mu vyrojily pestrobarevné mžitky. Jakoby na oplátku se mu ve sluchové soustavě rozhostilo ticho, mučivě zdůrazňující v hlavě pociťované převalování mozkových závitů. Zvedl ruce stržen extází, a v tom to uslyšel. Ze skály se linul omamující a blouznící nápěv, který se vlnil jako had, fascinoval obraznost podoben odleskům do nemožné dokonalosti vyleštěného ostří dýky ze zakalené oceli.
Lorimer rozhrnul křovisko pod znakem, a nedbal na to, že se mu ruce zbarvily krví. Uviděl otvor vedoucí do rudého přísvitu a nebyl to odraz popraskaných žilek v jeho zmučených očích. Nechal batoh v náručí zalomených větví a prolezl dovnitř.
Po deseti metrech se otvor rozšířil natolik, že se mohl postavil a kymácet se od jedné vlhké stěny ke druhé. Ale stále vpřed! Na rukou měl kapky krve, které se měnily v slzy. Když si olízl okraje oděrek, pocítil svíravou slanou chuť, po níž jakoby nabobtnával jazyk.
Nevěděl, jak dlouho šel, padal, prolézal úzkými štěrbinami, plazil se a zase vstával. Tma ho kupodivu nepohlcovala, nýbrž se mu otvírala kynoucí rukou. Kdyby nebyl v polobezvědomí, uslyšel by, jak nápěv plný zaklínadel sílí.
Náhle a bez varování se chodba rozšířila a on stanul v prostoru podobném jeskyni se stropem směřujícím do nedohledna. V oranžově nasvíceném prostoru nad jeho hlavou, jako pomateny chaotickým rejem, se kroutily, zvětšovaly a zase mizely noty, otvíraly svá rudá šklebící se ústa, posmívaly se průzory v maskách pomalovaných linkami notové osnovy.
Uprostřed se tyčila socha dívky v nadživotní velikosti a zářila oslnivým leskem podobným tomu na desce se znakem na skalisku před vchodem.
Lorimer si přikryl oči a mezi prsty, v zabarvení pramínků z nich stékající krve, uviděl. Dívčina očarující kovová tvář nad bronzovým vnadným tělem se skládala z úlomků a štěpin oceli, jejichž hroty a hrany byly pokryty dráždivými duhovými barvami. Ta dívka sálala nadpozemskou krásou. Cítil jak se mu hroty zabodávaji do srdce, a nebolelo to, naopak, poznal vysněnou rajskou blaženost. Sklopil oči ve studu, o němž si myslel, že ho nikdy nepoznal, u nohou dívky s nehty ve tvaru zlatých šperků spatřil kladivo. Kladivo řízeno jakousi antigravitační silou k němu pomalu sklouzávalo. Lorimer si přečetl v dvojprojekci na pozadí své holé lebky ohnivý nápis: „také me up, please“.
S pocitem nadměrného strachu kladivo zvedl. A pak už nebyl schopen ovládat své činy, neboť se prostorem rozezněly divoké zvuky sténajících kovů, s kontrapunkty maršových kroků okovaných bot ,vše zmnohonásobeno ozvěnou v kakofonický koncert masírující obnažené vědomí i podvědomí. Veden zhmotnělou silou zvuku zvedl kladivo a prudce do sochy udeřil. Znovu a znovu. Ozval se kvílivý zvuk tisíce cirkulárek, rozřezávajících sluch. Vydávala ho socha, která se roztříštila na tisíce kusů.
Uvnitř stála božskou krásou oslepující nahá dívka s broskvovou pokožkou, vyholenou hlavou a mámivým úsměvem.
Lorimer klesl na kolena, podruhé za krátkou chvíli, a zašeptal vzrušeným hlasem:
„Kdo jsi?“
„Jsem duch hudby zapuzený a zakletý fascinovanými fanatiky pokleslé hudby, neznalými co je lad a poezie. Učinil jsi první krok k mému osvobození.“
„Jaký další krok mám učinit, ó nejvznešenější, abych tě zbavil tvého zajetí?“
„To může učinit pouze láska. Obejmi mě!“
Lorimer ucítil horkost v podbřišku a níže, a dívčin přelud objal.
A jak následoval orgasmus za orgasmem, v spletenec se spojovala hluková mixáž postupně vyblédající závisti a zášti, kupila se u ústí tunelu vedoucího k východu z jeskyně. Pak se do něho vsála, proplétala se chodbami až vylétla do světla a rozplynula se v prostoru. Snad v rozpojení se uskuteční nová forma na cestě k odlišnému spojení.
V jeskyni se rozhostilo ticho a Lorimer nepřerušuje milostné pohyby a laskání, upadl do hlubokého spánku, jenž osvěžoval jeho mysl začarovanou zvukovými ataky i tělo znavené tolikerou láskou. Jak lahodnou slyšel hudbu!
Jak vzrušující šimrání v pohlavním orgánu!
Lorimerova duše se vznesla vzhůru, stoupala prostorem, z kterého zmizely běsnící noty, až do hlubokého všepohlcujícího modra oblohy, kde se připojila ke kosmickým harmoniím, chystajícím se potěšit lidská srdce. Tam dole se ta bídačená nitra trápila, hluboko dole v bohulibé krajině. Prostě nádhera útěšlivého hojivého zjevení sestupujícího k poníženým a uraženým!
Anebo taky děsná votrava, vole vole!.
Frontman skupiny Malovaný ďábelský ocas Ladislav Ori Mertlíček otevřel oči a probudil se z metalového snu. Cítil se opruzen. Hluk žesťů a bubnů na pódiu za ním byl vystřídán bouřlivým potleskem a pískotem davu před ním. Uklonil se a s hrůzou pozoroval tmavou skvrnu šířící se na přední části jeho maskáčových kalhot. Neucítil vůni krve, ale zápach po moči, ne-li, kurva, po něčem hutnějším.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 04.03.2012, 8:11:34 Odpovědět 
   Ta čukove extáze má nejenom sílu, ale i obraz a vůni. Čtu po sobě s hrůzou v oku.
 Alyssa 18.08.2007, 12:52:01 Odpovědět 
   Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvine...no síla. :o))
Ale dobré to je, to zas jo :o)
 ze dne 18.08.2007, 22:53:16  
   čuk: Děkuji ti za přečtení. Holt mě téma trochu posedlo.
 Šíma 18.08.2007, 12:02:14 Odpovědět 
   To, co začalo jako fantasy, skončilo jako šílený orgasmus na metalovém koncertu! ;-) He, dostals mě, čuku! Proto Ti právem patří Jednička! A nejen za to, ale také za Tvůj čtivý styl a chvíle odreagování se nad touto "rychlovkou"! ;-)
 ze dne 18.08.2007, 22:52:41  
   čuk: Díky ti. Mně se to taky zdálo šílené, ale tam byly předem dány věty, kterré se musely použít.
 Hanulka222 03.04.2007, 15:07:06 Odpovědět 
   Tu tvoji češtinu bych zařadila mezi další povinný jazyky... já fantasy ráda, ale že to skončí zrovna takhle, jsem natolik nečekala, že mě to úplně dostalo...
 ze dne 03.04.2007, 20:04:30  
   čuk: Já nejsem typický fantasista, vždycky mám snaho všechno trochu parodovat.
 Jolana Dostálková 31.03.2007, 17:19:23 Odpovědět 
   Kurňa, asi poslouchám špatnou muziku, protože tohle se mi ještě nepřihodilo :o))
 ze dne 31.03.2007, 17:39:59  
   čuk: Ty doufám nejsi frontmanka. Dík za přečtení
 vierka 31.03.2007, 14:55:33 Odpovědět 
   Ten začiatok naznačoval niečo úplne iné..., a ten koniec - nesklamal si. Zase som si trochu počítala
 ze dne 31.03.2007, 15:13:57  
   čuk: Děkuji ti. Já rád měním styl během textu až k ironii.
 Mathew 29.03.2007, 20:20:21 Odpovědět 
   Nejni nad kvalitní rychlovku...
 mormegil 29.03.2007, 17:17:10 Odpovědět 
   Tak tohle se mi líbilo, ta popisná pasáž na začátku je dokonalou ukázkou krás češtiny a konec to celé vtipně degraduje.
 ze dne 29.03.2007, 19:10:23  
   čuk: Dík. Holt něco někdy ve mně píše, o čem ani nevím ale potěší to.
 sirraell 29.03.2007, 14:34:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: sirraell ze dne 29.03.2007, 11:35:14

   :O)
 Anquetil 29.03.2007, 11:51:15 Odpovědět 
   Famózní entrée, jak začátek výpravného barevného velkofilmu... Všady plno skvělých slovních obratů, jen konec děje přináší čtenáři jakési zklamané vystřízlivění...
 ze dne 29.03.2007, 13:55:07  
   čuk: Dík, to jsem právě chtěl. neboť nemám fantasy příliš rád, a tohle měla být skrytá parodie nejen metalu, ale i fantasy, jakési uzemnění do stávající reality
 sirraell 29.03.2007, 11:35:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: sirraell ze dne 29.03.2007, 9:04:15

   potom by to musel byt - Take me, ne take me up. Take me up by znamenalo - vynes mne nahore viz take me up the stairs - vynes mne po schodech, ci do dalsiho patra. Take me - vem (si) mne. Pick me up - zdvihni mne, vem me. Tezko se to preklada. ja anglictine rozumim z pohledu anglicana tak jako cestine z pohledu Cecha. Spouste slovum a frazim rozumim, ale neumim je prelozit, protoze jsem se jim naucila rozumet v anglictine ne v cestine, jestli vic co myslim...
 ze dne 29.03.2007, 13:56:47  
   čuk: Díky za vysvětlení. Von ten hrdina taky neuměl dobře anglicky nebo blbě slyšel a to up mohlo bejt škytnutí ooo)
 sirraell 29.03.2007, 9:04:15 Odpovědět 
   Tohle se mi libilo, a dokonce jse tomu i porozumnela ;o). Napad je skvely i kdyz musim rict na obranu metalu, i kdyz nejsm fanousek, ze nektere metalove vytvory se daji povazovat za libozvucne. Neni jich moc, pravda a neni to vetsina, ale to je koneckoncu vec nazoru. Libi se mi jak jsi popsal ten obraz, krajinu jsem si dokazala velmi dobre predstavit. Davam za 1, jen jedna mala vytka: Mam pocit, ze jsi chtel napsat "pick me up, please" pokud se mylim tak mi prosim vysvetli co jsi myslel tim "take me up". Vim, ze jsi rikal, ze nejsi anglictinar a proto chapu jestli jsi tyto dve fraze zamenil, jelikoz ve slovniku ten rozdil nelze najit, jedine v popchopeni reci a souvislosti...
 ze dne 29.03.2007, 9:11:25  
   čuk: Diky za přečtení. Chtěl jsem, aby zvedl tvé kladivo ( teď vím, že pick up je lepší), ale to mi nenapadlo, a myslel jsem, že když bude dán pokyn: vezmi mě, že to půjdeužít taky a bude naopak takové tajemnější
 Maura 28.03.2007, 23:12:43 Odpovědět 
   Povídka je čtivě napsána a také musím říci, že vyniká krásou českého jazyka. Čím dál více si uvědomuji v tvé tvorbě tvé umění psát spisovně česky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Pohled psychiat...
Džordž J.S.
Konec začátkem
Sophie Dawson
4.
Vladimír Věnek
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr