|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Extáze ::
 čuk |
publikováno: 28.03.2007, 23:13
|
| Na téma z poslední Rychlovky. Pokusil jsem se o "řinčení kovu" a jakousi fantasy s trapným koncem. Nechť je mi prominuto, už jsem dlouho byl vzornej. |
| |
|
|
Krajina snů čarovala tušenou černou magií, a to velice zvláštně. Snad proto, že byla tak vzdálena civilizaci, že se sem nikdo nikdy neodvážil vstoupit. Malé hrbolaté náhorní planinky a náhle změna: hluboké a úzké průrvy a naopak zde bizarně tvarovaná skaliska, tu se tyčící hroty výhružně se šklebících profilů skalních věží. Holost omšelých kamenů, a zcela nečekaně vyvstaly z rozdrolené sutě neprostupné shluky křovin. A nade vší vesmírně opuštěnou a téměř ďábelskou tváří výseku povrchu Země se rozkládalo šmolkově modré nebe s uslzeným rudým kotoučem slunce. Jakoby nesneslo pohled dolů. Pokud nějaký paprsek sem pronikl, strmá skaliska zrudla a v místech dopadu se rozzářily skupiny balvanů do blikajícího namodraléžlutého světélkování, omračivě protikladného černi rozlévající se ve stínech. Zářiče i pohlcovače světla byly zasazeny mezi ostatní hroudy kamení, poďobané a korodované nebo porostlé jedovatě zeleným mechem. Vzduch nad povrchem skal na cestě ke slunci vibroval, navzdory tomu, že se mezi zákruty skalisek plížilo téměř hrobní a záhrobní ticho takové intenzity, která by zničila normálně citlivý lidský sluch. Jako neuvěřitelné stigma se uplatňoval i zvláštní jev: do prostoru infikovaném posedlostí reliéfu této pseudokrajiny se žádná helikoptéra neodvážila nahlédnout, nad depresivní opuštěností byla letadla nucena prolétat v nadměrné výšce, nechtěla-li být uchvácena turbulencemi.
Nevyskytl se nikdo, kdo by prošel nebezpečným bludištěm strmých stezek, spadajících do propastí a vinoucích se pod nebezpečně vypadajícím kamenným polem, nad černými hlubinami, z kterých se vzhůru vztahovaly kroutící se mlžné přízraky s rozevírajícími se a žravě chňapajícími pařáty.
Do těchto míst by pronikl pouze sebevrah, jemuž by šílenství dodávalo sílu.Takovým byl Lorimer, stínový člen elitních přepadových jednotek, nyní rozervaný urostlý mladý muž s jemným chmýřím na bradě.V otrhané maskovací uniformě. V uších mu zněly kaskády plechových úderů, jakoby největší skupina bicích a žesťových nástrojů koncertovala v nepřetržitě pracující obří kovárně.
Po třech dnech klopýtání a šplhů, otlučen pády a deptán blouděním, stanul na náhorní planince před strmou stěnu. Mezi ostrými pichlavými výčnělky připoutávalo pozornost vybroušené zrcadlově rovné místo s nečitelným vichry omletým podivným znakem uprostřed. Lorimer klesl na zem, prudce dýchal a před očima se mu vyrojily pestrobarevné mžitky. Jakoby na oplátku se mu ve sluchové soustavě rozhostilo ticho, mučivě zdůrazňující v hlavě pociťované převalování mozkových závitů. Zvedl ruce stržen extází, a v tom to uslyšel. Ze skály se linul omamující a blouznící nápěv, který se vlnil jako had, fascinoval obraznost podoben odleskům do nemožné dokonalosti vyleštěného ostří dýky ze zakalené oceli.
Lorimer rozhrnul křovisko pod znakem, a nedbal na to, že se mu ruce zbarvily krví. Uviděl otvor vedoucí do rudého přísvitu a nebyl to odraz popraskaných žilek v jeho zmučených očích. Nechal batoh v náručí zalomených větví a prolezl dovnitř.
Po deseti metrech se otvor rozšířil natolik, že se mohl postavil a kymácet se od jedné vlhké stěny ke druhé. Ale stále vpřed! Na rukou měl kapky krve, které se měnily v slzy. Když si olízl okraje oděrek, pocítil svíravou slanou chuť, po níž jakoby nabobtnával jazyk.
Nevěděl, jak dlouho šel, padal, prolézal úzkými štěrbinami, plazil se a zase vstával. Tma ho kupodivu nepohlcovala, nýbrž se mu otvírala kynoucí rukou. Kdyby nebyl v polobezvědomí, uslyšel by, jak nápěv plný zaklínadel sílí.
Náhle a bez varování se chodba rozšířila a on stanul v prostoru podobném jeskyni se stropem směřujícím do nedohledna. V oranžově nasvíceném prostoru nad jeho hlavou, jako pomateny chaotickým rejem, se kroutily, zvětšovaly a zase mizely noty, otvíraly svá rudá šklebící se ústa, posmívaly se průzory v maskách pomalovaných linkami notové osnovy.
Uprostřed se tyčila socha dívky v nadživotní velikosti a zářila oslnivým leskem podobným tomu na desce se znakem na skalisku před vchodem.
Lorimer si přikryl oči a mezi prsty, v zabarvení pramínků z nich stékající krve, uviděl. Dívčina očarující kovová tvář nad bronzovým vnadným tělem se skládala z úlomků a štěpin oceli, jejichž hroty a hrany byly pokryty dráždivými duhovými barvami. Ta dívka sálala nadpozemskou krásou. Cítil jak se mu hroty zabodávaji do srdce, a nebolelo to, naopak, poznal vysněnou rajskou blaženost. Sklopil oči ve studu, o němž si myslel, že ho nikdy nepoznal, u nohou dívky s nehty ve tvaru zlatých šperků spatřil kladivo. Kladivo řízeno jakousi antigravitační silou k němu pomalu sklouzávalo. Lorimer si přečetl v dvojprojekci na pozadí své holé lebky ohnivý nápis: „také me up, please“.
S pocitem nadměrného strachu kladivo zvedl. A pak už nebyl schopen ovládat své činy, neboť se prostorem rozezněly divoké zvuky sténajících kovů, s kontrapunkty maršových kroků okovaných bot ,vše zmnohonásobeno ozvěnou v kakofonický koncert masírující obnažené vědomí i podvědomí. Veden zhmotnělou silou zvuku zvedl kladivo a prudce do sochy udeřil. Znovu a znovu. Ozval se kvílivý zvuk tisíce cirkulárek, rozřezávajících sluch. Vydávala ho socha, která se roztříštila na tisíce kusů.
Uvnitř stála božskou krásou oslepující nahá dívka s broskvovou pokožkou, vyholenou hlavou a mámivým úsměvem.
Lorimer klesl na kolena, podruhé za krátkou chvíli, a zašeptal vzrušeným hlasem:
„Kdo jsi?“
„Jsem duch hudby zapuzený a zakletý fascinovanými fanatiky pokleslé hudby, neznalými co je lad a poezie. Učinil jsi první krok k mému osvobození.“
„Jaký další krok mám učinit, ó nejvznešenější, abych tě zbavil tvého zajetí?“
„To může učinit pouze láska. Obejmi mě!“
Lorimer ucítil horkost v podbřišku a níže, a dívčin přelud objal.
A jak následoval orgasmus za orgasmem, v spletenec se spojovala hluková mixáž postupně vyblédající závisti a zášti, kupila se u ústí tunelu vedoucího k východu z jeskyně. Pak se do něho vsála, proplétala se chodbami až vylétla do světla a rozplynula se v prostoru. Snad v rozpojení se uskuteční nová forma na cestě k odlišnému spojení.
V jeskyni se rozhostilo ticho a Lorimer nepřerušuje milostné pohyby a laskání, upadl do hlubokého spánku, jenž osvěžoval jeho mysl začarovanou zvukovými ataky i tělo znavené tolikerou láskou. Jak lahodnou slyšel hudbu!
Jak vzrušující šimrání v pohlavním orgánu!
Lorimerova duše se vznesla vzhůru, stoupala prostorem, z kterého zmizely běsnící noty, až do hlubokého všepohlcujícího modra oblohy, kde se připojila ke kosmickým harmoniím, chystajícím se potěšit lidská srdce. Tam dole se ta bídačená nitra trápila, hluboko dole v bohulibé krajině. Prostě nádhera útěšlivého hojivého zjevení sestupujícího k poníženým a uraženým!
Anebo taky děsná votrava, vole vole!.
Frontman skupiny Malovaný ďábelský ocas Ladislav Ori Mertlíček otevřel oči a probudil se z metalového snu. Cítil se opruzen. Hluk žesťů a bubnů na pódiu za ním byl vystřídán bouřlivým potleskem a pískotem davu před ním. Uklonil se a s hrůzou pozoroval tmavou skvrnu šířící se na přední části jeho maskáčových kalhot. Neucítil vůni krve, ale zápach po moči, ne-li, kurva, po něčem hutnějším.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 53 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
