obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Galfa - část II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Galfa
 autor Franzi Moorin publikováno: 07.04.2007, 0:14  
Další část mé první povídky :).
 

Část II.
„Proč bych měla být zrovna já vyvolená?“ sykala. „Vždyť jsem normální Bilozemanka a nikomu jsem neprovedla nikdy nic dobrého, tedy až na pár malých výjimek. To, že jsem okradla vlastní matku, sestře jsem radila, aby prováděla naprosté šílenosti, jen abych z toho těžila jenom já a všechny Bilozemany jsem odkopla po týdnu, protože mi nebyl ani jeden dost dobrý, tak to ze mne opravdu dobrého člověka nedělá. Je ale pravda, že Vyvolený nemusí být zrovna dobrý člověk. Jak mě to jen mohlo napadnout? Asi taky záleží na tom, k čemu jsem vyvolená.“

„Ale jsem vyvolená!“ zvedla vítězně ruku a hlavu vzhůru, ale jen výsměšně. „Moment!“ vykulila uličnicky oči, jako kdyby vymyslela nějaký dokonalý plán.

„Co když mě ti mrňaví kracochové jen přiotrávili a pak mi akorát podstrčili tuhle dokonalou napodobeninu medailonu!“ řekla, kousla se při tom do rtu a kývala si hlavou na souhlas ano.

„Musím to nějakým způsobem zjistit, ale otázkou je jak?……hm, hm….přece se nezabiju kvůli takovému experimentu, ne? Určitě to půjde i jinak. Bilozeman, který je nesmrtelný by neměl co…?“ kladla sama sobě otázku, i když tušila odpověď.

„Neměla by z něj téct B-kutina! To je ono!“ zvolala radostně a začala se sápat po dýce na lýtku, kterou chtěla použít právě v momentě Kracochovic přepadení.

Vzala tedy dýku a špičkou dýky provedla dlouhý řez na harní části paže. Spíš se tedy snažila provést dlouhý řez paží. Bohužel to nešlo. B-kutina si prostě proudila miliardou vlásečnicových žilek dál. Bez následků. A ať řezala do své paže jakýmkoliv způsobem, odpovědí jí byla stále netknutá naoranžovělá kůže.

„Tak to je tedy síla. Jsem fakticky nesmrtelná!“ křičela nadšením, že až zubaté alky, co se v dálce pásly sušší trávou, se daly na útěk.

Galfa ale pořád upřeně hleděla na svou paži. Sen to tedy nebyl. Co ale teď s tou nesmrtelností? Zvedla medailon proti nebi, jako by ho chtěla poměřit s Okolozeměmi. Pak si ho připnula na krk. Anděl jí přeci řekl, že má být Vyvolenou. Najednou začala strašně toužit, aby zjistila, co je právě jejím vyvoleným úkolem. Otázkou však zůstávalo, jak se k tomuto „zadání“ má dostat. Ten pomyslný kolotoč se však už začal pomalu, ale jistě roztáčet.

Bilozemě se skládá ze tří částí – Suchozem, Mokrozem a Lesozem. Každá má svá základní specifika. Suchozem je samozřejmě suchá, většinou s menším porostem. Je nutno si tu dávat větší pozor, jinak se pohyblivé kamení a písky krutě odvděčí za to, že se po nich někdo přejde. Suchá tráva se však stávala vyhledávanou pochoutkou některých druhů, které ji braly jako chutnou svačinku. Normálně byly všechny druhy, až na dvě výjimky, všežravci. V suchozemi se toho moc nenajde, proto se tu ničím nepohrdá. Menší lesíky se tu však také našly, bohužel je jich velmi málo, a proto dostaly i svá jména. Jeden tady najde spoustu léčivých rostlin. Galfa pocházela právě z těchto končin.
Oproti tomu Mokrozem je velmi promáčená a ne jeden Biloman a Bilomanka (či jiný tvor), zahynul při přechodu těch nejvíce podmáčených míst. Pro zjištění stupně tekutosti bahna se používal druh Bahnotěrek, který byl zdomestikován a vycvičen jako „hledači správné cesty“. Jedině s nimi se tedy v této části země dá pohybovat. Stromů zde však bylo o poznání víc. Močálové lesy se táhly v několika pásech. Osady s Bilomany byly postaveny na posledních suchých a pevných místech. Předpokládá se však, že krajina ještě neřekla poslední slovo. Zde žilo největší procento druhu zvaného Dottěrky, což jsou malincí obratlovci, kteří vystřelují svá vlákna z pod oválných očí. Pomocí těchto vlákének se přichytávají k nejbližšímu bodu a pak se přitáhnout. Nacházejí se tak mezi stromy. Když je v její blízkosti cokoliv se pohybujícího, okamžitě se přilepí vlákénkem a v mžiku je na něm. Pak už se jen pomocí malých pysků přisává a odsává. Tím vysušuje kůži.
V Lesozemi žije nejvíce Bilomanů. Život je zde nejméně nebezpečný, co se tedy přírody týče. Žije zde také největší procento druhů. Je jich na statisíce. Kam se podíváš, tam strom. Samozřejmě tu taky roste několik desítek druhů rostlin. Je zde největší Vodní pád v Bilozemi. Je naprosto uchvacující. Dokáže jednoho tak upoutat, že se na něj vydrží dívat s otevřenou pusou několik hodin. Chce-li se někdo uklidnit, je třeba pod velikým tlakem, nebo mu zemřel někdo blízký, tak zajede k Vodnímu pádu a ten ho z toho dostane. Podmínkou je, že ho nesmí nikdo navštívit víc než třikrát za svůj život, takže si Bilozemané dlouho rozmýšlejí, zda jej navštívit, či nikoliv. Právě sem vykonal pouť chovatel alek, Bilozeman Koi, aby uklidnil svou rozzuřenou mysl. Nechal se unést svou vášní. Přistihl svou manželku, jak líbá jiného a to ho rozběsnilo natolik, že neváhal použít svůj meč. Před jejími zraky mu usekl obě ruce. Po té ho nenapadlo nic jiného, než se svou alkou odjed kamkoliv, jen aby to bylo co nejdál od domova.

„Jsem znechucen, tím co jsem viděl, Vodní páde! Já vím, že jsem hřešil, ale bohužel toho vůbec nelituji. Dej mi svou vodní sílu a uveď mou mysl zpět do klidného stavu. Nechci na to stále myslet. Je to mé přání!“ vypověděl Koi v kleče, na břehu jezera, jež se nacházelo hned u Vodního pádu.

„Budiššš tedy…“ zazpívala padající voda.

Koi zavřel oči a cítil, jak mu drobounké kapičky dopadají na tváře a pomalu stékají, jako by všechnu tu tíhu odnášely v sobě. Postupně se mu začalo ulevovat. Po pár chvílích se cítil, jako by se právě narodil. Hlavou se mu honilo spoustu věcí, které by chtěl uskutečnit. Začít žít od začátku. Být něčím víc, než byl dosud.

„Ano, to je ono, nebudu jen chovat alky, budu něco víc, mnohem víc. Cítím, že to opravdu dokážu!“ řekl a zahleděl se na vrchol Vodního pádu jako na vítězný vrchol.


 celkové hodnocení autora: 92.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kev 07.04.2007, 0:13:35 Odpovědět 
   Děj se začíná teprve rozbíhat, zatím převládají popisné části nad samotnou linií příběhu, proto bych spíše hodnotil po dalším dílu. Zajímavý nápad s B-kutinou oproti naší T-kutině:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Stále uvězněná
Kira Mire
Odi et amo
Mon
Full life-5.+6....
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr