| Aneb návrat K.H.M. po 170 letech |
| |
|
|
Byl pozdní večer,
večer byl,
v soumraku tměl se Radobýl.
Básník na Radobýlu seděl,
v kraj změněný udiven hleděl:
blíž Lovosic komínů řad
- odtud jde tedy onen smrad.
Hanžburek je však, kde vždy stál,
i Košťál, Lovoš, a tak dál.
Však světla divná světů nových
nevěstila nic dobrého,
tak jak les bloků panelových,
obraz to města drahého.
Na řece skorem žádných lodí,
cesty však širší, zpevněné.
V době této vše jinak chodí,
myslel si – jak by zrychlené.
A hlučno, že až hlava bolí!
Svět je jak z jiného těsta.
Teď pomáhá si básník holí
a schází dolů, do města.
Však ještě kousek nad tím shonem
stojí dlouhá zeď hřbitovní.
Tam zamířil ten poutník honem,
kde vidno tmavou branku v ní.
Posečkej básníku, neodcházej tou branou,
neříkej světu „sbohem“, raději: „nashledanou“!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
