Báseň věnovaná všem dívkám a ženám a především: našim básnířkám.(Ale aby nezpychly: napsal jsem to dřív než jsem je poznal na saspi)
Svlékání
Je předehra k opusu o kráse
Jež vzniká ve vnitřních čočkách našich očí
Každému jinak
Ale vždycky nám proteče mezi prsty
Nahé tělo je dojemné
Svou křehkostí nezávislou na tvaru či objemu
Nadějí
S níž se k němu napřahují ruce z budoucnosti
Aby dopřáno bylo jim vyjíti ze stínu
Naplňující se lákavé přísliby
Stoupá se stále vzhůru a vpřed
A pak dokončilo se dozrávání
Pobyt na vrcholcích dočasně
A pak jenom postupné srázy a poklesy
Smutek fotografie omšelosti stále zřetelnější
Ve vývojce přežívání a dožívání
Tělo a báseň
Jak nepřekonatelný rozpor
Třeba jen napohled
Básnířky by měly číst své básně
Postavy zahalené od temene k patě
A pak tančit na paloučku nahé
Dokud měsíc se kulatí k úplňku
Slova potom a později
Chromí vlci už jenom vyjí
Za ohradami
Kolem jevišť mládí a krásy
A skrytého dojetí
Hlasy a verše rozfoukává vítr