obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: SLON ::

Příspěvek je součásti workshopu: Příběh o zvířátku(ách)
 redaktor čuk publikováno: 11.04.2007, 8:16  
Nevím, jestli se tento baladicko-pohádkový příběh dá zařadit do eposů či eposků
 

Byla to prapodivná noc a ještě horší den
Slon v kleci přešlapoval rozzuřen
Už dost měl diváků i krásných žen
Sám ze sebe i sebou znechucen
Že život beze smyslu má žít jen
A osud vězně jemu předurčen
Vyrazil proti mřížím
Chtěl přec na svobodu jít ven
Ostrahou chvatnou zastřelen
Konečně podlehl tíži.

Lidé se otočili ke kleci zády a zkroušeně se svěšenými rameny odcházeli, i ti co se podíleli, i ti co se popásali na slonově smrtí.
Před klecí zůstala klečet malá dívenka, modlila se a plakala.
Tu se objevil Velký kouzelník vyňal slonovu duši a dal ji vzlétnout. Tělo sloní pak přeměnil v plyšové zvířátko, které vtiskl dívence do náruče. Dívenka přestala plakat, pohladila slůnka po chobotu a řekla tenkým hláskem:
„Budeš se jmenovat Bimboš. A každý večer před usínáním ti budu vyprávět pohádku.“
To činila a Bimboš se k dívence tulil a za chladných nocí ji přikrýval svým uchem. Dívenčiny sny byly klidné a veselé. Sloníkovy sny byly někdy radostné a někdy smutné. Ráno do probouzení šeptal dívence do ouška ty radostné sny a byl v onu chvíli šťastný.
Slonova duše mezitím dolétla do Afriky, našla stádo, z něhož byl slon odchycen . Při narození nového potomka vtělila se duše zabitého slona do malého tělíčka slůněte. Tak se slonově duši dostalo nového, opakovaného života, v přírodě, kterou mají tato zvířata tak ráda.
S léty dívenka rosta a stárla, až se změnila v ženu krásné tváře a smutného srdce. Mařenka se přeměnila v Marii. Plyšový slon Bimboš nestárl, stále zaujímal čestné místo v Mariině loži. Počínal chápat, že toto není dobře, že již svůj úkol splnil. A Marie též věděla, co musí učinit.

Byla to prapodivná noc a ještě horší den
Dozorce zestárl o to víc rozzuřen
Na slona co mu připomínal sen
Jak mužem tím byl zastřelen
Ten slon co svobodu chtěl z klece ven
Vždyť sen lze zaplašiti jen
Když v skutečnost je proměněn
Tak ze stěny vzal střelnou zbraň
Na slona jak před lety míří
Sám dřív pozná pádu tíži
Když jiná hlaveň vystřelila naň.
Lidé přikryli dozorcovo mrtvé tělo bílou plachtou, otočili se zády a zkroušeně a se svěšenými zády odcházeli.
U těla zůstala klečet malá holčička, modlila se a plakala.
I objevil se opět Velký kouzelník, vyňal dozorcovu duši a dal ji vzlétnout. Se svěšenými křídly klesala za obzor.
Udělat víc však již nemohl.
Tu přistoupila k holčičce žena v černém, vtiskla jí do náruče plyšového sloníka a řekla: „Jmenuje se Bimboš.“
Holčička odpověděla: „Já vím. A každý večer před usínáním mu budu vyprávět pohádku.“
Ohlédla se, kdo to promluvil, poblíž holčičky však už nikdo nestál.
Jak holčička řekla, tak činila a Bimboš se k dívence tulil a za chladných nocí ji přikrýval svým uchem. Holčičí sny byly klidné a veselé. Sloníkovy sny byly někdy radostné a někdy smutné. Ráno do probouzení šeptal holčičce do ouška ty radostné a byl v onu chvíli šťastný.
S léty holčička rostla a stárla, až se změnila v ženu krásné tváře a citlivého srdce. Pochopila, že v Bimbošových veselých pohádkách bylo cosi smutného, vzpomínka na dědečka to nebyla, snad slabý závan vzpomínky na den, co od neznámé černé paní dostala svého Bimboše. Alenka se přeměnila v Alenu, později v milosrdnou sestru Aleanu. S Bimbošem obcházela dětské útulky a vyprávěla spolu se sloníkem dětským srdcím i duším nádherné pohádky. Tehdy byl Bimboš skutečně šťastný a zůstával s dětmi i přes noc, aby je potěšil a odehnal zlé sny..
A Aleana? Vystoupila z církevního řádu a stala se opět Alenou, neb Bimboš již přejal její úkoly. A plně ji nahradil. Alena se vdala za mladého dozorce ze ZOO. Byl velice hodný a rád vodil jejich dcerku do království podivuhodných zvířat. Nejdéle si povídali se slony, kteří si místo v kleci vykračovali ve velkém volném výběhu a troubili na pozdrav choboty.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 22 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 45 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 150 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Klára H. 03.08.2008, 14:34:18 Odpovědět 
   Moc se mi líbí spojení veršů s psaným textem.Hezky se to čte.Jen mě mrzí ten úprk Alenky tam, kam vůbec nepatří.Ukončení tohoto příběhu působí jako pád do studny.
 ze dne 03.08.2008, 15:26:19  
   čuk: Díky za přečtení i za to, že se líbilo. Přesně tak: z fantazie do reality často dopadáme jako do studny. Ty poslední věty jsou realita všedního života, už s nevědomostí o pohádkách.
 čuk 13.05.2008, 8:47:36 Odpovědět 
   Díky za přečtení a hodnocení. Bimboš je přece zázračný BImboš, a takoví v pohádkách nepodléhají zubu času ani žmoulání ručkama dětí. Ale i tak se mohl obětovat a děti mají rády i sežmoulané plyšáky, snad i víc, právě proto.
 Tuax 12.05.2008, 23:48:41 Odpovědět 
   Působivé. Obrazy příběhu jsou jen formami, které v sobě ukrývají jádro každého z nich. Obrazy se během cesty příběhu mění, ale ta jádra zůstávají stále stejná. Příjemný pohled za to, co je v popředí...

A trochu odlehčím závěr komentáře. Chudák Bimboš, když si představím plyšáka, kterého žmoulá v rukách několik generací dětí, ten musí vypadat :) naštěstí mu nejde o sebe, ale o blaho dětí - jejich duší...
 paryba 09.04.2008, 10:50:33 Odpovědět 
   Cteni jemne a pekne plynouci, obraz jasny a ciry (zlo a dobro).
Libi se mi, jakym zpusobem je zde podana myslenka inkarnace a nasledne sdileni (rozsirovani) radosti.
Celkovy dojem: kouzelne cteni. Usmirujici. Davajici nadeji.
(omluva: nemam hacky a carky)
 ze dne 09.04.2008, 13:01:28  
   čuk: Potěšila mě tvá chvála i chápání, vždyť píšeme pro druhé a máme tradost, když se někomu líbí.
 Eva Glgan 09.04.2008, 10:33:27 Odpovědět 
   Chtěla bych poděkovat, za toto dílo...
Nevěděla jsem, že mě může něco, tak moc zasáhnout...

Úplně mě to pohltilo
na konci mrazilo až uvnitř
v srdci snad
v očích je vlhko
a nedá se to chápat...
 ze dne 09.04.2008, 12:59:40  
   čuk: To já ti děkuju, mám radost
 Povídkář 16.07.2007, 19:07:13 Odpovědět 
   Já nevím, jak ostatním, ale mě se to líbilo. A asi je to tím, že mám rád slony. Souhlas se Šímou, slonům třikrát zdar. A vám taky, ale jen jednou
 ze dne 05.08.2007, 22:31:26  
   čuk: Díky za příchylnost ke slonům. I když v povídce šlo víc o lidi.
 Šíma 08.07.2007, 23:27:07 Odpovědět 
   Já to pořád říkám, že sloni nosí štěstí! :-) Ségra má taky jednoho, plyšového, ale nevím jak se jmenuje! Díky za chvíle pohody a smíchu! Slonům třikrát nazdar! P.S. Když se dívám na komentáře, proč lidé za vším něco hledají, něco těžkého a složitého, když to jde udělat lehčeji, prostě nemyslet?
 Tomáš P. 01.05.2007, 15:12:04 Odpovědět 
   Je to poměrně "těžce" napsané, ale to nemusí být vždy špatně. Dá se to použít například jako "donucovací" prostředek k zamyšlení se nad textem. Člověk když se nad tím zamyslí, objeví toho mnohem víc, než kdyby to přečetl rychle, a nemusel o tom přemýšlet vůbec. Zanechá to výrazně hlubší dojem. Velmi povedené, ale ta jednička má přece-jenom mínus.
 ze dne 01.05.2007, 21:09:10  
   čuk: Máš pravdu, je to dost zkrácené a zesymbolizované, poněkud
těžce napsané: tím, že něco je rozvedené a něco ve zkratce jakoby obsah nějakého delšího textu. Díky za komentář i známku
 estel 24.04.2007, 14:15:22 Odpovědět 
   Ačkoliv to nepovažuji za epos, je to rozhodně poutavý a zajímavý příběh.
 ze dne 24.04.2007, 19:55:14  
   čuk: Díky. Já teda moc nevím, co je to epos o zvířatech.
 Lakejja 23.04.2007, 19:45:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lakejja ze dne 23.04.2007, 19:03:55

   saspi je myslím o tom, aby čtenáři zhodnotili dílo, které čtou...a tak se nikdy nevyhneš jsité dávce subjektivity. Ta známka je z jendoho prostého důvodu: Ve chvíli, kdy čtu některé věty více jak jednou z toho důvodu, že se v jejich průběhu ztrácím, nebo jsem z nějakých jiných důvodů nucena se zadrhávat ve čtení, je to pro mne dostatečný důvod dát dvojku. Umělost je možná tvůpj styl, já ho jako takový neoceňuji...(jako obyčejný čtenář (!)
a samosebou...je hodně děl, co neohodnotím ikdyž je přečtu..právě proto, že by dostali známku jen z čistě subjektivního hlediska (nejčastěji to tak je u básní, málokdy u prozy)
 ze dne 23.04.2007, 20:26:59  
   čuk: Mnoho textů tady publikovaných potřebují číst vícekrát, někdy přímo rozklíčovávat. Možná, že dost nemyslím na obyčejné čtenáře, ale s tím se nedá nic dělat. Vždy´vlastně o tolik nejde,vlastně o nic. Bohužel umělost se dnes stává trendem, ale jasně že se tím texty vydělují.
 Lakejja 23.04.2007, 19:03:55 Odpovědět 
   tohle slovo mi nesedí: Dívenčiny

Mohu říct, že se mi to četlo hodně obtížně, některé věty jsem si musela přečíst několikrát, abych to přelouskala. Ke konci mi to i přišlo takové, nucené až umělé.
Tak asi budu vyčnívat z názoru ostatních, ale není to můj styl.
 ze dne 23.04.2007, 19:34:55  
   čuk: Možná, že to není tvůj styl, je to totiž stylizované podobenství, a to bývá umělé, neboť to není realizmus, ale spíš zvláštní forma básně v próze. Já na rozdíl od tebe nehodnotím texty, které nejsou můj styl, to je příliš subjektivní přístup. Nelze používat týž (a svůj) metr na všechno. Já to alespoň nedělám.
Divenčiny je neologismus, v kterých si někdy libuju.
 telezjetele 23.04.2007, 12:47:41 Odpovědět 
   taky bych brala takového Bimboše. Možná, že každá taková hračka je jen kouzlem změněná duše....nepočítáme- li takové ty sprsklotiny, jakými jsou smraďoši a tomu podobné obludky.
 Fishie 18.04.2007, 19:28:00 Odpovědět 
   Fakt je to moc pekne. Hodne me to prekvapilo a udelalo to na me dojem. Fakticky nadherne
 ze dne 18.04.2007, 19:42:36  
   čuk: Děkuju moc.
 čuk 18.04.2007, 14:58:52 Odpovědět 
   Díky moc. v tom vydím nejvyšší smysl. říci někomu něco hezkého v té dnešní tak divné době.
 valcar 18.04.2007, 14:54:39 Odpovědět 
   Nádherná pohádka, z které ve mně určitě dlouho zůstane něco...dojem, poučení....je to krásné...
 Mathew 16.04.2007, 16:14:24 Odpovědět 
   Moc hezké. Ta repetativnost efektivně odhaluje zdánlivou nesouvislost některých jevů, stejně jako základní kameny z nich je složena lidská duše. Ať už jsme jakkoliv individualističtí, nelze před tím zavřít oči.
 ze dne 18.04.2007, 14:57:23  
   čuk: Díky. To co píšeš jsem si ani neuvědomil, ale je to dobře, když autor vyjádří ěnco podvědomě.
 The Mous 16.04.2007, 15:50:37 Odpovědět 
   Ano, ano, pochopil jsem to... Tohle prolínání je úžasná věc, sám mám podobné povídky moc rád, ale to nic nemění na tom, že ten obsah se mi zdá prázdný, moc všední až kýčovitý (nechci, aby to znělo hanlivě, ale špatně se mi hledají ta pravá slova). Navíc si dovolím odporovat tomu, že frázovitost se u básnického eposu neřeší, myslím, že by to mělo být stejně originální, jako celý námět, proč opakovat stokrát opakované?
 The Mous 14.04.2007, 19:56:10 Odpovědět 
   Hm... Asi budu jedinej. Povídka to je sice morálně poučná. Místy trochu frázovita - to by se dalo překousnout - z hlediska zajímavosti se mi ale vůbec nelíbí.
 ze dne 15.04.2007, 8:27:00  
   čuk: Díky za přečtení: že verš je trochu neohrabaný a frázovitý a plechový- měl to být epos a tam se patetičnosti a možná i frázovitostí nešetří.Já si to teď sám analyzuju: zločin a trest:tedy zločin proti touze o svobodě, oběť je jednak duší inkarnována a jednakh motnost transformována v něco, co zůstává mezi lidmi (dětmi)jako předávaná radost (plyšové zvíře),Soucitnost dětské duše se transformuje v trest vrahovi slona a současně předání odkazu: plyšák se osvobozuje od jednostranného vztahu a činí dobro mnohým, snad jako pokání. Druhá holčička muže být tatáž první- tedy žijící v této podobě jaksi kouzelně pro refrén, ale mohla by to být i dcerka zabitého dozorce, které se dostává útěchy a vlastně činí pokání jako Aleana a odčiňuje vše tím, že poměry u slonů v ZOO se zlepšily (i její manžel dozorce). Mně, starému kozákovi, se tyto prolínačky a převtělování na pozadí lehce načrtnutého příběhu zdají být zajímavými, nehledě už na metaforizovanou formu soucitu, jaksi zkonkretnělou do podoby plyšáků
 Katy Kvapilová 14.04.2007, 19:22:18 Odpovědět 
   Z této povídky by si měli vzít příklad všichni.
 Robin Pánek 14.04.2007, 11:30:48 Odpovědět 
   Úžasný příběh, který ve mně jistě ještě dlouho zanechá dojem...
 ze dne 14.04.2007, 12:48:00  
   čuk: Díky, těší mě obzvlášť neb je příběh jen načrtnutý
 Psací snílek 13.04.2007, 17:52:20 Odpovědět 
   líbí se mi to. Je to velice příjemné čtení. I když básničky moc nemusím, tyhle verše se četly sami. Opravdu kouzelné
 mormegil 12.04.2007, 18:23:47 Odpovědět 
   Krásná, uvěřitelná pohádka, až se mi zamžily oči:o)
 alias.schizofrenie 12.04.2007, 14:31:20 Odpovědět 
   Dojemná pohádka, jak psaná životem (a když tak aspoň nočním sněním)..nečekala bych, že až tak vtáhne do děje, jako bych sama byla tou holčičkou...moc krásné
 ze dne 12.04.2007, 15:38:36  
   čuk: děkuji.
 Ada Mišková 11.04.2007, 19:57:09 Odpovědět 
   Nádherné...Cykličnost příběhu je dokonalá, podtrhuje a stupňuje čtenářský prožitek. Možná proto mi tam trošku vadí tolik konkrétná závěr (to není výtka, jen subjektivní pocit).
Myslím, že slovo podobenství se hodí...
 ze dne 11.04.2007, 20:45:06  
   čuk: ,možná, že jsem chtěl podvědomě udělat hepyend
 sirraell 11.04.2007, 19:41:52 Odpovědět 
   Pribeh, at uz pravdivy nebo vymysleny, ktery se dotkne jen jedineho lidskeho srdce, splnil svuj ucel. Tvuj pibeh svuj ucel splnil. Dekuji.
 Thomas 11.04.2007, 17:38:52 Odpovědět 
   Hezké podobenství, lze-li tak text chápat. Líbí se mi hlavně ze začátku ty verše - jsou opravdu tématické. Potom příběh jemně přechází v představování paradoxů související s odstupem času a zabývající se tou samou událostí... velmi pěkné.
Vyprávěno je to takovým milým jazykem, občas přechází ne ve vznešenost, ale v lidskost, což věřím, že je záměr, jinak sem se takový styl opravdu hodí.
 ze dne 11.04.2007, 19:23:10  
   čuk: Děkuji za to, že se ti to líbilo. Já to nepsal promyšleně, nějak samo se to psalo, a to mě opravdu těší, že takto autenticky to zapůsobilo
 -andilek- 11.04.2007, 12:34:58 Odpovědět 
   Úplně mi běhal mráz po zádech,když stříleli na toho slona a pak se jeho duše dostala domů a převtělila se. Věřím tomu příběhu, jako by se stal. Je to nádherné.
 ze dne 11.04.2007, 19:21:28  
   čuk: Díky. TVoje radost- moje radost (nepsal jsem ti to už jednou?(
 naivka nevšední 11.04.2007, 10:35:37 Odpovědět 
   Moc hezké. Navím, co víc bych k tomu řekla. Myslím, že to takto stačí... Slov netřeba.
 ze dne 11.04.2007, 11:51:19  
   čuk: Díky za přečtení a toleranci mého zpozarožného pohledu
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Jak jsem rozbil...
Delfin
TERMINÁLY
Danny Jé
Kalich života -...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr