obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389821 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Den první ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Vlaďka publikováno: 13.04.2007, 7:54  
Přisypávám další z historek Od domácího krbu, tentokrát o našem prvním víkendu na vysněné chatě...:o)))
 

„Tak konečně,“ pravili jsme s nadšeným leskem v oku, když jsme dorazili s autem naloženým zásobami, pitnou vodou, kartami, sekačkou na trávu a vínem na naši vysněnou chalupu. Náš první chatový víkend! Opustili jsme hluk města a vyrazili do lůna přírody. Budeme relaxovat, odplavovat stres, odpočívat, dýchat čistý vzduch a léčit svou uspěchanou mysl.

„Ivanóóó, co to děláš? Okamžitě polož ten nůž!!!“ zazněl nepříčetný výkřik mého, zjevně zatím nezrelaxovaného muže, když se naše prvorozená snažila nadšeně vyrýt do dřevěného kmene venkovního posezení iniciály náš čtyř, olemované velkým srdcem a datum našeho prvního pobytu. Na památku.
,Opravdu je nejvyšší čas, už to potřeboval jako sůl,‘ pomyslela jsem si, kroutíc nad tím výbuchem unaveně hlavou.

„ Pocem, bobečku,“ pravila jsem rozněžněle, když jsem na venkovní desce našeho posezení uviděla zmateného vrabčáka, právě vypadlého z hnízda. Jeho matka na něj shlížela zpod stříšky a nevěděla co dělat. Jemně jsem ptačí mimino vzala do dlaně a posadila zpátky do hnízda. Kvíkla něco jako „díky“ a bylo jasné, že až budu potřebovat přinést nějakou housenku nebo mouchu, stačí říct. My matky si musíme pomáhat.

Počasí bylo jako na objednávku, slunce svítilo a opíralo se nám do tváří. Uvařili jsme si kávu a posadili se na lavičku. Zavřeli oči a vychutnávali to, pro nás tak nezvyklé, ticho, oživované pouze šuměním lesa. Holky se dovolávaly hry v kostky a když Lucka poněkolikáte za sebou hodila šest tisíc, byla brzy hra u konce. Večer jsme nasekali NAŠE dřevo na NÁŠ první táborák a opékali NAŠE buřty. Brzy vyšly hvězdy a díky opravdu černo - černé tmě, která v neustále prosvětleném městě nemá nejmenší šanci rozvinout svůj talent, jsme jich viděli miliony.

Do kanafasu jsme padli už tak v deset a spali dobrých dvanáct hodin. Víc než spánkem bych to nazvala bezvědomím. Všechen deficit z pracovního týdne byl dohnán, díky božskému tichu na okraji lesa a ostrému vzduchu, který naprosto utlumil naši aktivitu.

Po snídani jsme se začali rozhlížet, co je třeba kolem našeho nového rodinného přírůstku udělal. Tom se chopil sekačky, vypůjčené od mého dědy Oldřicha a odhodlaně se do ní zapřel:
„ Do pytle! Pojď se na to podívat,“ volal na mě ve vteřině.
Vyběhla jsem zpoza rohu, netušíc, jestli mám UŽ jít chválit nebo co se vlastně děje.
Ouha. Nůž, dědou podomácku vyrobené sekačky, byl posazen tak nízko, jako bychom doma udržovali tři sta let starý golfový trávník. Na našem chatovém svahu s krtčími hromádkami a roztomilými přírodními nerovnostmi však fungoval jako kypřič půdy, rekultivátor a podmítací stroj. Během několika vteřin zoral tři metry pozemku do hloubky dvaceti centimetrů a zasekl se o první větší smrkový kořen. Nůž se zlomil a bylo vymalováno. Tak to bychom měli. Od té doby chápeme rčení „sto let tam tráva neroste“ velmi přesně. Opravdu v těch místech doteď neroste ani plevel. Myslím, že semínko, které tam občas omylem zaletí, hned dostane důrazné varování kolem rostoucích trav:
„Sem ne, proboha, sotva zapustíš kořen, vrhne se na tebe maniak se řvoucí plechovou příšerou a rodinku už nevyvedeš!“

„Takže posekáno bychom měli,“ konstatoval Tom a poohlížel se, co dalšího je třeba udělat.

Babiččiny pendlovky! Už dobrých deset let máme staré hodiny po babičce Anně, které doma přechováváme v komoře, protože do moderního bytu se nehodí a čekají tam na vhodnou chvíli. A ta nastala právě teď. Chata, obložená modřínovým dřevem a s trámovým stropem, to je to pravé místo pro jejich nový život. Tom je dal opravit a jejich pravidelné tik - tak, přehlušované každou půlhodinu odbíjením, nám oběma evokovalo prázdninové usínání v dobách bezstarostného dětství, babiččiny duchny a termovku s horkou vodou v nohách.

„Kam je dáme,“ rozhlíželi jsme se zamyšleně po obývacím pokoji a náš zrak padl současně na místo přesně mezi oběma okny. Ano, to je to pravé. Tam se budou krásně vyjímat. Tom zhruba odhadl polovinu vzdálenosti a připravil si nástroj. Vrták elektrické vrtačky se zanořil do omítky a postupoval dále. Najednou práskla rána jako z děla, vyšlehly jiskry a manžel odletěl na dva metry ode zdi. Již podruhé toho dne padla jadrná česká věta:
„Ku…, do p…, je to v ha…!“
Současně zhaslo světlo a vypnula se lednička. Můj muž naprosto neomylně trefil elektrické rozvody vedoucí středem zdi a zlikvidoval elektřinu v celé chatě. Věřím, že kdyby se záměrně trefit chtěl, tak se mu to nepodaří.

Normálně, když se chcete seznámit s novými sousedy, tak upečete buchtu, vezmete láhev vína, chipsy a jdete na slušnou, neobtěžující návštěvu. Snažíte se udělat dojem milých, přiměřeně inteligentních a přátelských lidí. Jenže místo:
„Dobrý den, my jsme vedle koupili chatu, tak Vás jdeme pozdravit,“ koukali naši sousedé do neznámých, elektrickými jiskrami ožehlých a nesvéprávně působících tváří:
„Dobrý den, my jsme tady noví a provrtali jsme elektrické dráty. Nevíte co s tím?“
Díky této příhodě jsme zjistili, že soused v chatě pod námi je zaplaťpánbu elektrikář, který se při nedostatku dokumentace dopátral směru rozvodů a pomohl je Tomovi opět zprovoznit. Na víno a chipsy došlo následně.

Druhý den ráno, jsem pohlédla na svého muže, který se opět pátravě rozhlížel kolem sebe s nesmělou otázkou:
„Miláčku, budeš dnes zase něco dělat, nebo by už mohl být klid?“
Pochopil můj naprosto nevinný sarkasmus a šli jsme jen tak s dětmi do lesa na procházku a na obhlídku okolí. Zaplaťpánbu za to!

Roj mravenců jsme tedy likvidovali balancováním na hřebenu střechy až posléze. Asi bylo ten památný první pobyt něco akčního ve vzduchu a dobře, že jsme s pracovní aktivitou včas přestali. Nevím, jak by to dopadlo, kdybychom se třeba rozhodli zlikvidovat v zemi nalezené hnízdo agresivních sršňů, kteří celý víkend nalétávali do vína a do nás. Možná bych tady teď neseděla a četli byste nějakou sci-fi story ze života obyvatel planety Xerxes od úplně jiného autora.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.08.2007, 22:31:22 Odpovědět 
   :-DDD

Hezký to bylo! Mám jen obavy, abych ze Tvých postřehů nespadl smíchy pod stůl! ;-)
 Edvin 13.04.2007, 15:43:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 13.04.2007, 9:28:42

   Sakra! Sliny se mi sbíhaj! :-)
 amazonit 13.04.2007, 11:35:06 Odpovědět 
   není nad rodinou idylku, chvíle strávené v rodinném kruhu:o))
 ze dne 13.04.2007, 11:43:48  
   Vlaďka: Ano. Ale v reálu to idyla nebyla. Ohořelí, se zničenou elektřinou a rozrytou zahradou...:o))
 Edvin 13.04.2007, 9:28:42 Odpovědět 
   To máme za to, že jsme pracovití! A co ty vaše připálené polévky nebo nakřivo přišité knoflíky? He? To je o.k.? Nevděčnice! :-)))
 ze dne 13.04.2007, 9:30:44  
   Vlaďka: Hele, já polévky nepálím...jsem pověstná...svýma polívkama. Takovou koprovku, houbovku nebo bramboračku, jakou vařím já... bys šel světa kraj, nenajdeš :o)))
 Anquetil 13.04.2007, 8:34:24 Odpovědět 
   Vrtalo mi hlavou, proč ty jseš furt tak vysmátá a teď to vím. Tvůj manžel je Mr.BEAN! :o)))
 ze dne 13.04.2007, 8:36:47  
   Vlaďka: Bingo! Ale vydělává podstatně míň :o)))
 čuk 13.04.2007, 8:17:28 Odpovědět 
   ještě štěstí, že se ten akční vzduch neprojevil v erotické oblasti, bohužel.
Velice vtipně psáno sympatickou vypravěčkou, dobrá oddechovka. A muže vždy potěší, když vidí, že jiný muž je ještě nešikovnější než on a manželka má nad ním vrch
 ze dne 13.04.2007, 8:37:23  
   Vlaďka: Pokud jsem vytvořila takovýto dojem, neodpovídá to pravdě :o)
 Luciena 13.04.2007, 7:53:55 Odpovědět 
   Další milé vyprávění, které nejen čtenáře potěší, ale také pobaví :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Slečna Smutek 1...
Petronela Patricellí
Labutí píseň
Amatérka
Kapitola 3- Set...
Desdemone
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr