|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: V pátek třináctého ::
čuk |
publikováno: 17.04.2007, 10:31
|
| Téma vzaté z rychlovky. Předem se omlouvám těm, které pobouří zpracování a můj absurdní kresťansky necitlivý pohled (jakoby ve mně bylo zakořeněno zpochybňování všech jistot i nastavující se tváře reality) |
| |
|
|
V pátek třináctého.
V pátek, v onen čas, třináctého odsouzence již bere Kat pod svou sekyru. Zdvíhá ji, zdvíhá, avšak nedostatečně vysoko. Již je celotýdenní dřinou notně unaven a má obavy, že by odsouzence jen poranil a musel by mu poskytnout ošetření a ještě vypisovat mnoho stránek hlášení. Obecenstvo se úplně rozešlo, zcela uspokojeno dvanácti smrtmi, i páni úředníci odjeli či byli odneseni. Den se přehoupl přes poledne, postoupil do fáze, kdy člověk ztrácí zájem o své okolí a hodlá odjet na víkend. Však také koně už ve stájích nedočkavě ržáli a v žaludcích kručelo. Nicméně nutno podotknout, co všichni zamlčovali: třináctá poprava třináctého v pátek přináší neštěstí nejen odsouzenci. V takové datum! Bludní duši, či to byl duch dosud neznámý, navíc našeptávali v sugestivním refrénu: „V pátek třináctého třináctého odsouzence nepopravíš!“
Kat si utřel pot z čela a narovnal záda, odsouzenec pootočil hlavu, zklamán tím, že je mu opět odepřena cesta do ráje.
Kat přemýšlel, jestli by neměl odsouzence vzít kudlou, ale ne, to by mohl zabití pěkně zvrzat, umazat se od krve, a tento vzácný člověk si přece takovou smrt nezaslouží!
A tak mu řekl ještě pod vlivem stresu: „Hele, vypadni a nedělej potíže.“
Odpověď zněla: „Nechci vám způsobovat problémy, Mistře, čiňte to, co je vám uloženo.“
„Jakýpak problémy, jéžíš, já ti tykám, a vy jste vzácný pán. Do pytle! Do pytle dáme místo vaší hlavy zelnou hlávku, až budou výsledek mý práce přepočítávat, vsadím se, že to udělaj podle hmatu a pytel nevotevřou, včera se přitom děsně pozvraceli.“
„Ale s mým tělem si tak snadno neporadíte, Mistře.“
„Zakopám ho jako, jako teda spolu s ostatníma. Vrchní hrobník neumí počítat, a když, tak jen do dvanácti, zvlášť potom, co mu dám loknout.“
„Dobře,“ vzdychl odsouzený a zdvihl svou ušlechtilou hlavu ze špalku, „možná, že je to tak Nejvyšším zamýšleno.“
„No, třeba jsou ty mý svalový křeče od Něho, vzpomínám si, jak jste o Něm tak krásně, ale přitom zcela nejasně, mluvil.“
„Ano, mnohé nevíme. Po smrti co bude. Třináct nás bylo živých, a teď jsem sám. Chudáci.“
„Vobživnou. Měsíců je taky dvanáct, postupně po sobě umírají, a po Novým roce zase jsou tady živý a svérázný.“
„V tomto podobenství jsem nadbytečný.“
„Tak Sněhurka a dvanáct trpajzlíků. Tam Sněhurka všechny převyšuje, jako vy svý kumpány tady. Sněhurka byla taková vznešená a bílá, jako vy, pane.“
„Já že jsem bílý?“
Osvobozený odsouzenec zavrtěl hlavou a třel si otlačeninu od špalku. Zamlčel Katovu chybu: trpaslíků bylo přece jen sedm. Ale je dobře, když Kat špatně počítá, a děje se to ve prospěch odsouzenců. Snad si již také lokl omamného moku. Muž se pohodlně usadil na schůdek a rozhodl se, že nechá Kata při číslu dvanáct. A sedmička? Zdá se, že je číslem čpícím dehtem a sírou.
„Ano, jste, pane, trochu víc opálenej. No, některý kmeny jsou hodně černý. A panstvo je nejbělejší. Když budete Sněhurka, budete taky nejbělejší. Můžu vám řikat Sněhurko?“
Osvobozený odsouzenec nazvaný Sněhurkou se usmál:
„Jak myslíš. Udělám ti, dobrý muži, po vůli. Sněhurka je příhodné krycí jméno.
Ale má osamocenost, skutečnost, že jsem jediný, to mě mrzí.“
„Jéžiš, vy máte starosti. Při vašem imidži a charismatickým vzhledu seženete, pane Sněhurko, dvanáct kluků coby dup. Já vím, že byste spíš chtěl dvanáct holek, s vodpuštěním, s nima by byla lepší zábava než s brblavejma chlapama, ale pamatujte, jste Sněhurka, pane, jen tehdy se stanete nenápadným, když budete obklopenej mužma.“
„Máte úplnou pravdu, pane Kate, Mistře. Dvanáct žen, to by se mamince nelíbilo a obzvlášť otci by tak mnoho nešlo pod vousy,“ řekl Sněhurka a pomyslel si: už zcela platonický vztah k Máří jim nebyl po chuti. A doprovod dvanácti muži rodičům bude vyhovovat neb jejich myšlení je čisté.
Kat pak pomohl Sněhurce učesat dlouhé vlasy, vyňal z nich několik třísek ze špalku a upravil mu vous a zbavil pár hrudek, zachycených jak se odsouzenec coural po zemi při zaujímání polohy popravovaného.
Pak pojedli a popili, Kat byl velice pohostinný. I přehršel příběhů ze skutečnosti své praxe Kat vyprávěl. A na oplátku mladší muž nynějšího jména Sněhurka očarovával pohádkovými podobenstvími fantazii mistra popravčího.
Když se loučili, Sněhurka zamával urostlému muži v seprané zástěře a véčko znázornil dvěma štíhlými a jemnými prsty pravice:
„On ti všechno odplatí.“
„Ježišmankote, pořád neděkujte a neslibujte za někoho jinýho a kdovíjakýho. Podat chléba a víno chudýmu pocestnýmu, byť vznešenýho rodu, je mravní povinnost, počkejte pro to mám na jazyku jiný slovo, ještě neznámý, jo, křesťanská povinnost.“
Sněhurkovi to slovo také nebylo známé, působilo mu však mrazeni v boku, v dlaních i nártech nohou.
I šel muž zvaný nyní Sněhurkou mnohými cestami, mnohé povídal, a též těch dvanáct pomocníků spolumluvčích si z mnohých nabízejících se vybral.
Pak ho chytili biřici.
Sám místodržící provincie na něj zařval: „Jak se jmenuješ? Mluv, chlape!“
„Prosím, Sněhurka.“
„Nedělej si ze mne blázny, transvestito, nejsme v pohádce, ale v tomhle poonděným kraji. Ptám se ještě jednou: jak se jmenuješ, nebo…!“ a dal oslovenému čichnout ke své pěsti.
Sněhurka začal horečně hledat jméno, které by mocného muže uspokojilo. Pořád si nemohl na nějaké vzpomenout. Že by z šoku při nedokončené popravě ztratil paměť? Tu připomněl si Kata a na jazyk mu přišlo jen jedno slovo, které mistr sekery často používal, a které by mohlo být případně jménem.
Hlesl tiše: „Jmenuji se Ježíš.“
Pontský Pilát si začal mnou ruce: „Toho hledáme! Ať jsi kdo jsi, hodíš se mi.“
Pak si myl ruce a popravu stanovil na pátek. Nebylo třinácti odsouzenců, aby se mohlo doufat v záchranu. Nebylo třináctého. Byli k popravě určeni pouze tři. Nebylo kata, jenž by únavou nezvedl sekeru. Tady se chystalo popravčích víc, krutějších. Používali místo ostří sekery kladivo a ostré špičky hřebíků, a místo špalku zkřížená dřeva. A toužili po alibi: nechávali zemřít rozpaženého odsouzence účinkem času, ve svislé poloze.
Ještě než skonal, zamotávalo se ukřižovanému v hlavě klubko otázek:
Jak se vlastně jmenuji? Mám děkovat Katovi nebo ho proklínat? Co by se stalo, kdyby mě tehdy sťal sekerou? Nebo kdyby neklel? Proč musel klít tím divným jménem, kterého se chytil pan Pilát? Dostal to odněkud poručeno? Proč mi na jazyk přišlo zrovna tohle slovo? Že by i to byl příkaz shora? Nebo zdola?Ale stejně si myslím, že umírám za někoho jiného. Co se kdesi skrývá, nebo který ještě nepřišel.
Muž na kříži věřil, že po smrti dostane odpovědi. Jestli je dostal, nevíme.
A přece jedna z jeho posledních myšlenek mu unikla z hlavy, zakroužila jak holubice a vložila zrnko do hlavy židovským rabínům. Tady vzklíčilo v učení, které se rozkošatilo, inspirovalo celý národ a přetrvalo věky:
„Ježíš na svět ještě nepřišel. To ukřižování bylo kruté divadýlko a pustý podvod.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 66 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|