» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141800

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Ztracená magie (1) - Není čas na hrdinství ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 19.04.2007, 21:14

Věnováno všem, kteří ještě věří v čáry a kouzla :o)


	Kapitola první - Není čas na hrdinství Čarozem - země s největší koncentrací čar a kouzel v širém okolí. Právě zde stojí legendární Čárymarova akademie, nejuznávanější škola magického umění. Lidé z Čarozemě se s magií rodí, žijí s ní a také umírají. Není zde nikoho, kdo by kouzla a čáry odmítal. Děti se rozverně zaklínají v různá zvířátka, dospělí konají nejeden hrdinský čin, ať už na poli heroickém v souboji s drakem či na poli ryze domácím v souboji s vlastní ženou. A k tomu všemu ve vzduchu poletují babičky a dědečkové na roztodivných předmětech ve víře, že snad "uletí" svému stáří. Okolní země vždy v dobrém slova smyslu záviděly tuto výsadu čarozemských. Sousedé s nadšením navštěvovali své magicky nadané příbuzné a známé, jen aby pochytili něco málo z tohoto umění, z tohoto daru. Čas od času vyšel z akademie nadaný žák, který se pokusil získat nadvládu nad celým světem a Čarozemí samotnou. Jenomže magie je tak nevyzpytatelná, že to vždy skončilo u proměnění se v růžového vepříka s křídly, výhružně chrochtajícího na všechny strany. A tak byl klid a mír zachován a lidé mohli nerušeně čarovat dál. Vše bylo tak, jak mělo, tedy alespoň se to zdálo, než se stala věc, jež změnila dějiny navždy - ze dne na den, z noci na noc, byla magie ta tam! Už se děti nezaklínaly do kočiček, pejsků (v lepším případě) či lvů a krokodýlů (v horším případě), dospělí už neutnuli jednou ranou drakovi hlavu a museli vzít nohy na ramena (opět v lepším případě) nebo byli sežráni (v horším) a dědečkové i babičky popadali na zem jako přezrálé švestky. Nikdo netušil, co se to stalo. Nikdo nevěděl, proč se to stalo. Všichni ovšem pocítili, že se to opravdu stalo. Magie opustila jejich zem. Samotný Mojmír Čárymar, rektor akademie, se snažil se svými studenty přijít této záhadě na kloub - ovšem bez magie to šlo těžko. Náhle si každý uvědomil, jak snadné bylo žití s ní a jak těžké bude žít bez ní. Farmáři si nepřivolají déšť a kameníci budou muset pracovat vlastníma rukama (jenomže jak, když nikdo nikdy rukama nepracoval?), neboť magická kladiva leží v prachu země a ne a ne opracovávat kameny. Bude to těžký boj a budou na to sami - vlastně ne! Málem bychom zapomněli na jejich příbuzné a známé. Snad jim pomohou, snad je naučí to, co donedávna dokázala kouzla a čáry. A v této době, kdy se magie vytratila z tohoto kraje a lidé byli zoufalí, přišel jsem do Čarozemě já, Vojtěch Sematam. Pozastavujete-li se nad mým prazvláštním jménem, tedy spíše příjmením, pak vás plně chápu. Sám jsem se dodnes s touto slovní hříčkou mého prapraprapraprapraprapraděda neztotožnil. Ale což, říkám si, vždyť více sejde na činech než na jménu, které těmto činům předchází! Nebo - že by naopak? Narodil jsem se v Křičíně, to je nedaleko Halekalova. My jsme od přírody lidé výřeční a máme rádi společnost. Někteří prý tvrdí, že jsme hluční! Nevím, co tím myslí - snad bych se dokázal i urazit, kdyby na to přišlo. A jako každý správný kluk, který má rád dobrodružství a hrdinné výpravy, tak i já jsem toužil zachránit nebohou pannu ze spárů lítého draka a najít pohádkový poklad. Když tak teď s odstupem nad tím přemýšlím, bral bych ten poklad, přeci jen už jsem z těch klukovin vyrostl. Nu což, říkám si, lepší poklad v hrsti, nežli žena v domě. Na ženění mám ještě čas, totiž! To mi říkávala a stále říkává moje babička od té doby, co upadla na hlavu... když přistávala... u nás na zahradě... s létajícím škopkem. Naštěstí už nelétá, ale škopku se ne a ne vzdát. Do Čarozemě jsem přišel právě díky mé babičce, jež se zde narodila a vystudovala Čárymarovu akademii. Byla mým vzorem (až do té doby, kdy vyměnila klasické koště za škopek - prý se v něm pohodlněji sedělo a daly se při přistání dělat různé triky, kterými oslňovala své sokyně), a tak jsem se rozhodl naučit se magickému umění a poté se vydat na dobrodružnou výpravu. Poslední dobou, jak dospívám, začínám zjišťovat, že přeci jen ta záchrana nebohé panny nebude nejhorší. Asi udělám kompromis a dívku ověsím zlatými šperky z pokladu, čímž zabiji dvě mouchy jednou ranou. Nu což, dědeček vždy říkával, abych byl v životě praktický a důsledný. Tak, sedím tu již dobrou půlhodinku v lavici u zápisu a přijímacího řízení na akademii a stále nikdo nepřichází. Nevíte, čím to může být? "Sematam? Vojtěch Sematam?" ozvalo se od katedry, kde ještě před chvílí poskakovala černá vrána. "A - ano, prosím," trhaně jsem odpověděl a přidal ono kouzelné slůvko, které mi rodičové tolik vtloukali do hlavy, až mi jej tam nakonec vtloukli... po deseti letech. "Koukám, že jste tu jediný uchazeč. Tak to bude rychlé, že?" pousmál se kouzelný dědeček a dlouhé šedivějící vousy se usmály s ním. Že je kouzelný, usoudil jsem dle proměny z vrány a to druhé už tak nějak vyplynulo z jeho tváře. "A nepočkáme ještě -" snažil jsem se oddalovat rozdání testů a můj následný neúspěch. "A nepočkáme!" přerušil mou snahu dědek kouzelná. Nu což, dědeček je postava ryze kladná a mírumilovná, kdežto dědek je prudérní senila, co žije jen z utrpení druhých. Takže asi tak. "Dobře." Na víc jsem se v tu chvíli nezmohl. "Tady, sem se mi podepište, sem si napište dnešní datum a můžete začít pracovat." "Ano, prosím," souhlasil jsem pokorně a přemýšlel, kolikátého vlastně dnes je. Ale což, řekl jsem si, dnes je prostě dnes a napsal do kolonky "DNES". "Máte na to deset škytnutí a ani o jedno více!" vyhrknul profesor zády ke mně a cosi otvíral. "Škytnutí?" nechápal jsem. Cožpak zde nemají hodiny? "Ano, škytnutí. Magické hodiny se - ehm, jaksi nefungují. Takže budu pít a až po desáté škytnu, bude konec. Jasné?" "Jasné." No tedy, kam jsem se to přihlásil! Jak čas ubíhal, tedy vlastně dědek pil a škytal, stále více rostla má nervozita. Byl jsem tak vyveden z míry, že tu opravdu nikdo není a že tu neměří čas hodinami, až se mi vše, co jsem se naučil a opsal na taháky (díky mé babičce se škopkem), naprosto vypařilo! Ano, i z těch taháků, neboť to bylo psáno magickým inkoustem (díky mé kouzelné babičce se škopkem!). Já to neudělám, no to je jasný! "Tak a máme konec. Papíry ke mně," svolával nalitý profesor studenty, které jsem prosím pěkně tvořil jen já. "Už jdu," ujišťoval jsem ho a na poslední chvíli si vzpomněl na datum. Alespoň něco! Snad bod... "Ták, pane Sematame, děkuji za vaši účast. O výsledku přijímacího řízení vás vyrozumíme do druhého dne." Tak počkat, do druhého dne? Vždyť mají jen můj test a ještě k tomu prázdný, tak jaké pak do druhého dne? "Ale vždyť -" nasadil jsem milý usměv milujícího synovce a doufal, že na dědka zabere. "Ale vždyť!" prsknul a zmizel tak, jak se objevil - odešel šouravým krokem ke dveřím, otevřel je a zase zavřel. Takže žádný kouzelný dědeček, jen tichý dědek, co neumí zdravit! "Tak to nezabralo," povzdechl jsem si a praštil rukou o katedru. Černá vrána zakrákala a odlétla otevřeným oknem. Chvíli jsem nehnutě civěl na obraz jakéhosi mága nad tabulí a pak se zvedl a jal se odejít těmi samými dveřmi, ve kterých zmizel škytající profesor i s mým testem. "Rychle pryč!" zakřičela bílá hlava v pootevřených dveřích. Málem to byla má smrt! "Do - dobrý -" chtěl jsem slušně pozdravit, jak mi do hlavy vtloukali rodičové, ale bílá hlava byla rychlejší. "Jste tu sám? Honem! Rychle pryč!" ječela na mě, ač jsem stál sotva krok ode dveří. "Den," dokončil jsem pozdrav jako slušný hoch. "Pojďte se mnou, musíme zmizet, dokud je čas!" "Co se děje?" "To až pak. Dejte mi ruku!" a bílá hlava chňapla po mé studené a mokré ruce - jako následek stresu z testu. Následně se ukázalo, že k té hlavě patří i druhá ruka, dvě nohy a tělo. Jen to vše tak nějak poletovalo v prostoru a jakoby byla každá část nezávislá na těch ostatních. Jak jsme prchali (před čím?) chodbami akademie, zpozoroval jsem oknem na nádvoří jistého profesora, jak mává nad hlavou mečem a snaží se držet od těla cosi, co se však skrývalo ve stínu mohutného stromu. Můj zachránce se toho zřejmě rovněž všiml a rychlým pohybem okno otevřel. "Alexi Konvičko!" zvolala bílá hlava směrem k nádvoří, "Teď není čas na hrdinství!"


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 22		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 102		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	03.10.2008, 1:07:07

Zdravím, bylo mi to doporučeno jako série plná kouzel a čarodějů, tak jsem zvědav. První díl mě zaujal, naznačil i styl, kterým se to bude patrně ubírat. Nepatří k mým zrovna oblíbeným, ale pořád lepší než nic :) Líbí se mi na tom, že se v tom míchá fantazie pohádek, s vážností fantasy světů a je to uvolněné lehkým humorem.

estel	22.05.2008, 21:09:10

Tak jsem si přečetla první kapitolu, normálně :-) Já vím, že jsem duchovního otce saspi svou skvělou přítomností měla obdarovat už dávno, ale fantasy není zrovna má velká láska (dříve bylo – dokud jsem nepřišla na to, že se to tak nějak všechno podobá). Zato se Ti teď dostává té veliké pocty vyslechnou názor na kapitolu v kontextu literatury a ne v kontextu fantasy literatury. No že jsi šťastný, pověz, že ano :-) - Je fajn, že text nepostrádá humor, některé části mě vskutku pobavily, poznámky v závorkách padly přesně. - Názvy. Veškerá fantasy je přecpaná názvy a jmény k prasknutí. Oceňuji, že ty Tvé alespoň nekončí koncovkou –us, přesto nepokládám za důležité čtenáře informovat hned na začátku, odkud hlavní hrdina přišel a blízko čeho to leží – stejně si to nezapamatuje, nemá šanci si to zapamatovat, protože je to jen shluk písmen, který mu nic neříká. - Poklad vs. panna – zdá se mi to, anebo jsi sám sebe popíral? Nejprve mluvíš o tom, že bys raději poklad, ale pak nadhodíš, že bys bral i pannu. Jenže protože tohle je psáno z pohledu vypravěče, který zrovna píše, neuběhla mezi tím dostatečná doba na změnu názoru. Proto to tam vyznívá všelijak. - Vsuvka „Tak, sedím tu…“ jako zařazení do děje se mi pranic nelíbí. Je křečovité až běda, navíc máme (mám) za to, že teď zrovna někde sedíš a píšeš to, co my (já) pak čteme. Není to tak? A teď kapitola jako celek. Muhehe. Ne, skutečně se mi líbil humor, ale to už jsem psala. Tohle je začátek – a podle toho, kolik dílů Ti kouká z profilu, není to začátek zrovna něčeho krátkého. Proto mi přišlo líto, že jsi v první části textu spíše slabikoval děj – snažil ses ho obsáhnout strašně rychle, proto z toho ze všeho čněl styl mých zápisků z hodin dějepisu – ne plynoucí děj. Druhá část textu (tedy od toho zmiňovaného „Tak, sedím tu…“) je v tomto punktu lepší, avšak i tak je celkem kvapná (to tempo mi připomíná styl Terryho Prattcheta – aby bylo jasno, zbožňuji jeho příběhy o Zeměploše, ale jeho dílo má cosi, co se bez atmosféry s klidem obejde – nedokážu říct přesně co a tudíž jsem tu totálně zbytečně; a navíc je to prostě Terry a je to jeho styl). Jinak mi ale druhá část přišla už v pohodě, tempo mi opravdu vadilo spíš v první části. Tak a teď budu chvíli přemýšlet, proč jsem vlastně tohle sepsala. Jsi už příliš daleko, než abys úvod měnil, a i kdyby ne, asi těžko bys dal na mě – už proto, že jsem se hned na začátku přiznala, že fantasy ne-e, a pak kvůli jiným věcem, samozřejmě. No, mazat to nebudu :-) Zdar, mistře Gandalfe.


ze dne 23.05.2008, 10:43:16
Gandalf: Jo jo, prokletí prvních dílů se nevyhýbá ani čarodějům :) Ale možná zjistíš, pokud si je tedy přečteš, že ty další díly jsou ještě horší :D Ostatně to není žádná "háj fentzy", ale spíše Příběhy pro chvíle oddechu (jelikož jsou psány v pracovní době pro nutný relax) :) Takže s těmi výtkami souhlasím, ale opravovat ani upravovat nebudu, jelikož mám rád originály =oP A díky, že ses stavila... tuhle veselou taškařici píši vesměs pro dva zaryté čtenáře a už se těším na autogramiádu - snad přijdou všichni dva :D Ještě jednou dík za koment a strávenou chvilku s těmi písmenky :)

Jackie Decker	06.05.2008, 10:59:54

Je to zajímavé... Dá se říct velmi zajímavé, ale asi ne nic pro mě. Takové oddechové čtení soudě podle první kapitoly. vlastně to má bšechno co to má mít. Zápletku, tejemno... Ale něco tomu chybí. Tedy ne chybí v pravém slova smyslu, ono je to tím, že mi to přijde podávané příliš veselou formou. Já to zkrátka asi jen těžko skousnu... skoro to nutí člověka sse smát, ale já se stejně nesměji. Nevím proč. Jsem holt od přírody moc smutná a vážná. tak promiŇ. Pokusím se číst dál, ale nevím jestlizměním názor :-)

Alan Dark	01.05.2008, 10:25:52

Určitě jsi mě zaujal a přečtu si další díl...

Silence Dogood	06.04.2008, 10:30:26

Omlouvám se, ale přijde mi to obehrané. Z čarozemě zmizí všechna magie, a někdo chytrý ji nakonec najde. Nečetl jsi Terryho Pratcheta? Přečtu si další díly a potom uvidím, třeba změním názor.


ze dne 06.04.2008, 15:56:08
Gandalf: Nečetl a divím se, kde bereš tu jistotu, že "někdo chytrý" ji nakonec najde... tys viděla něco v budoucnosti? :)) Mohu tě ujistit, že klišoidní vyvrcholení zde nehrozí ;)

Planek	16.03.2008, 11:47:40

Nápad mě docela zaujal...nejdřív si přečtu některý z dalších dílů, než budu komentovat.

Petr.6.Suchy	24.11.2007, 10:24:51

Jsem z toho rozpačitej, nemůžu přijít na to, jaké věkové skupině je to psáno. Přijde mi to dost infaltilní... Celkově mě to nijak nechytlo.

Lakejja	27.09.2007, 13:52:34

Obávám se, že ti nejmenší by z toho asi moc neměli...tak nějak nevím jaké cílové skupině to bylo určeno? teenagerům a starším asi moc ne.... ale zas emístama ta ironie a vtipné poznámky (které mimochodem skvěle pobavili) by zase svědčili, že ano. Jenže...hmm....styl psaní a infntilnost by to zase směrovala opravdu těm menším z nás...čili dětem, ale pro ně je tobuď málo brutální (u těch starších) nebo až moc (u těch opravdu nejmenších) Mám z toho takový rozpolcený pocit a proto možná chápu Šímovo zmatkování...vleklost....no možná trochu, ale tu bych tomu nevytýkala..jistá nepospíchavost tomu totiž zase hezky svědčí, když vezmu v potaz, že je to pohádka...nebo ne? jenom...tady:Nikdo netušil, co se to stalo. Nikdo nevěděl, proč se to stalo. Všichni ovšem pocítili, že se to opravdu stalo. na můj vkus moc Stát se. a Dědků a dědečků tam později taky bylo až přehršle :) jo a muj dotaz...tady: lepší poklad v hrsti, nežli žena v domě. (nemlo by to být napsáno Než-li? ale fakt nevím..jen se ptám! )

Arvinej	20.07.2007, 22:35:42

když jsem před několika měsíci viděl ve vzkazech tvoje nové dílo rozzářil jsem se a napsal jsem si za ucho že si to msím přečíst. čas mi na to přišel až teď, ale stálo to za to. myslím, že kdybyses trochu snažil, nechal to uležet a protáhl na 100-200 stran byl by z toho kvalitní nástupce Harryho Pottera, který se počínaje zítřkem (doufejme) vzdá své vlády. 1-

Šíma	10.07.2007, 16:43:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 10.07.2007, 15:24:47* Asi jsem dostal nějakou pohádkovou náladu a položil se jaksi do příběhu. Nečeroval jsi tak rochu, náhodou? Jestli jo, tak jen ku prospěchu věci... :-)

Šíma	10.07.2007, 15:24:47

Milý Gandalfe, přečetl jsem si Tvůj první díl a zjistil jsem, že se mi celkém líbí a není na něm nic divného, až na ty kouzla a čáry! Jdu proto na další a omlouvám se za ty komentáře, snad mě neproměníš v ošklivou ropuchu! :-)


ze dne 10.07.2007, 16:40:22
Gandalf: To ne, ale co to, žes tak najednou změnil názor? :))

Šíma	29.06.2007, 22:43:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 29.06.2007, 22:39:25* A mam tam překlep: Leč jsem nic nepochopil... Raději už půjdu! Cestou necestou a temným lesem! Kdo ví? Možná se budu bát a třást se strachy, na co tam v tom hvozdí narazím! Na Tebe a kruci!

Šíma	29.06.2007, 22:41:03

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 29.06.2007, 22:39:25* A mam tam překlep: Leč jsem nic nepochopil... Raději už půjdu! Cestou necestou a temným lesem! Kdo ví? Možná se budu bát a třást se strachy, na co tam v tom hvozdí narazím! Na Tebe a kruci!

Šíma	29.06.2007, 22:39:25

Asi jsem začarovaný, ale tohle mě nechytlo! K čertu, co s tím? :-) Doufám, že mě neproměníš, Gandalfe, v něco hrozně ošklivého, odporného a hrozného! Já se možná vrátím a kdo přijde se mnou? Možná Saxana, nebo Čaryfuk, co já vím? Promiň! Zklamal jsem a odcházím! Nepochopen, lež jsem nic nepochopil, snad je to pro děti, kdo vi? Kurňa, to je život! Nehodnotím, abych neublížil více! :-) Měj se hezky a ať Ti to píše! Tohle není nic pro mne! Jdu se vypařit... Exempo... Teď si fakt nevzpomenu na to zatracený zaříkadlo!

Robin Pánek	07.05.2007, 11:09:55

Pravda, začátek se trochu vlekl, ale stejně si zkusím přečíst pokračování

Hanulka222	21.04.2007, 11:22:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: Weichtier* ze dne 21.04.2007, 11:17:23* Neboj, už jsem si všimla a čtu...

Weichtier	21.04.2007, 11:17:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 21.04.2007, 11:13:41* Ta odpověď přísluší autorovi, ale přesto: druhé pokračování je již vydáno...

Hanulka222	21.04.2007, 11:13:41

Klasická otázka: Kdy bude pokračování? Začátek se mi trochu vlekl, ne a ne se jím prokousat, ale nakonec se povedlo, nelituju... Hodně zajímavé mi přišly myšlenky v závorkách... celkově hezké ,1, ale bude to s malým mínusem za ten začátek...


ze dne 21.04.2007, 11:25:13
Gandalf: Vleklý, leč potřebný, aby čtenář nebyl jen tak na tvrdo vhozen mezi lítou zvěř :) A dík za názory, cením si jich nejvíce!