obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Téměř zbytečný boj ::

 autor El Kostlivec publikováno: 22.04.2007, 5:53  
Povídka ze světa Star Wars
 

Vesmír byl v jednu chvíli jen tichým a mírumilovným místem. Pouze z nepředstavitelných dálek na jedno z těch nejtišších míst dosvítalo světlo mnoha hvězd a jejich seskupení. Nedaleko hrála všemi barvami rozlehlá mlhovina. Jediným objektem této části vesmíru byla masa vyhaslé hvězdy a pás kamení obíhající kolem ní. Nic, co by se dalo nazvat planetou.
V další okamžik však tmu na tom místě rozehnalo prudké světlo. A následoval další záblesk a pak další. Nakonec se rozpoutala hotová smršť. tento zapomenutý kout vesmíru se totiž stal svědkem vesmírné bitvy. Dvě gigantické lodě spolu sváděly boj kvůli věcem, které byly z pozice ohromného univerza a jeho nekonečného času zcela nesmyslné a pomíjivé. Přesto tento výjev nebyl před "nedávnou" dobou ničím vynímečný a věc, kvůli které se bojovalo, otřásla na více než dvě desetiletí velkou částí jedné galaxie.
Příď lodě, jejíž tvar zúžením ke špici připomínal dýku, ozářily zásahy blasterů. Více než kilometr dlouhá loď vyslala k druhému destruktoru, jí ne nepodobnému, vlastní salvu z těžkých blasterů a ionových děl. Mezi oběma loděmi vládlo peklo, kterým však prolétlo několik stíhačů se čtyřmi křídly, jejichž tvar vypadal ze předu jako písmeno "x." Letka šikovně prolétla tou oslnivou záři a dostala se do blízkosti nepřátelské lodi. Jejím cílem byla vyvýšenina na zádi titána. Současně se však ocitla v zaměřovačích lehčích blasterových děl, které sloužily jako obrana proti stíhačům. Většina lodí prolétla nepřesnou a nekoordinovanou palbou bez následků, přesto se však několik z nich proměnilo v ohnivou kouli, která ve vakuu ihned zanikla. Stíhače zaměřily jednu ze dvou kopulí, které se tyčily po stranách vyvýšeniny a vyslaly protonová torpéda. Vzápětí přeletěly svůj cíl a znovu se zformovaly k útoku.
Na můstku imperiálního destruktoru Clidastesu vládl zmatek. Někteří z členů posádky zmateně pobíhali po palubě a snažili se zaujmout nějaké stanoviště. Ti, kteří své nervy drželi na uzdě a seděli na svých místech, se mnohdy třásli a činili chybné úkony. Celý tento chaos se snažil zvládnout autoritativní kapitán Mattalen v klasické šedé uniformě. Třebaže to na něm nebylo vidět, mírně se třásl a záda měl celá propocená. Stál na vyvýšené palubě a průzory pozoroval pohyby nepřátelské lodi a jejích stíhačů. Občas úsečně vyštěkl nějaký rozkaz a snažil se působit jistým dojmem. Uplynulo sice jen pár chvilek od zahájení bitvy, ale jemu již bylo jasné, že stojí proti silnějšímu a zkušenějšímu protivníkovi.
Za svými zády uslyšel klapání bot, jak někdo pomalu přecházel po palubě. To jej znervózňovalo.
"Jak se vede bitva, kapitáne?"
Mattalenovi se při poslouchání toho poměrně hlubokého, avšak jakýmsi způsobem znepokojivého hlasu stáhlo hrdlo. Trvalo mu asi dvě vteřiny, než sebral dost síly a otočil se. A díval se přímo do chladných necitelných očí.
"Tedy..." Hlas mu znovu selhal. Odkašlal si a znovu pokračoval. "Pane, zdá se, že nepřítel disponuje větší palebnou silou, než máme..."
"Sice nejsem kapitán ani jsem nestudoval žádnou akademii, ale ve vašem dosavadním počínání jsem postřehl již několik taktických chyb. Nevymlouvejte se tedy na palebnou sílu."
"Pane, pokud chcete převzít velení, bude mi ctí. Přiznám se, že jsem se dosud nezúčastnil žádné opravdové bitvy."
Druhý muž se odmlčel a jeho oči se obrátily k průzoru do vesmíru. Jeho poměrně úzkou a přísnou tvář osvětlila zář vesmírné bitvy.
"Ne, kapitáne, nejsem vojenský taktik a ani tu kvůli tomu nejsem. Velení je ve vašich rukou. Ale také je to vaše odpovědnost." Již šeptem dodal: "Čekal jsem, že říše měla zájem nasadit sem ty nejlepší."
Velitel destruktoru vyštěkl další sérii rozkazů a opět se váhavě otočil k druhému muži.
"Ve vší úctě k vám - možná jsme neměli zahájit palbu na tu loď. Tvarem spíš připomíná lodě impéria a snažili se nás kontaktovat. V žádných manuálech jsem nenašel zmínku, že by rebelové používali takový typ lodi. "
Na tváři toho druhého se objevila známka pohoršení: "A našel jste ve svých manuálech, kapitáne, jaké insignie používá Aliance rebelů na svých lodí?"
"Jistě, pane, ta loď skutečně nedisponuje insigniemi Impéria a i její kód..."
"Pak není pochyb, kapitáne."
"Ale pokusili se nás kontaktovat," trval na svém Mattalen.
"Byla to pouze léčka. Kdybych vám nedal rozkaz k útoku, bezhlavě byste do ní padl." Znovu se odmlčel a zadíval se na přibližující se stíhače.
I kapitán si jich všiml. Nemohl nepoznat ty lodě. I když se z žádnou takovou už mnoho let nesetkal, pamatoval se na ně ještě z počátku své kariéry v civilizovaných oblastech impéria. Pak byl jako mladý důstojník převelen do této části vesmíru a třebaže se mluvilo o veledůležitém úkolu, nikdy nikdo neřekl, oč se jedná a jemu to připadalo spíše jako ta nejnudnější služba bez jakékoliv perspektivy na další postup.
X-wingy se znovu dostaly na dostřel blasterů a přibližovaly se k můstku. Mattalen se otřásl při pomyšlení, ze zaútočí na tuhle palubu. Zakončit život udušením ve vakuu byla jeho noční můra. Letka však měla jiný cíl.
"Koordinujte palbu všech baterií na vedoucí stroj," vykřikl podrážděně.
Navzdory jeho rozkazu byla však střelba žalostně nepřesná a stíhače vypustily další náklad torpéd. O chvíli později se můstek prudce otřásl a Mattalen se musel přichytit jedné ze stěn. Velký kovový plát narazil do můstku a ozval se ohlušující rachot.
Mezi posádkou zavládla ještě větší panika. Jeden z mladík opustil své stanoviště a běžel k východu z můstku. Muž stojící vedle kapitána bleskově vytáhl z pouzdra u pasu blaster a dvěma výstřely jej skolil na zem. Výhružně se podíval po zbytku osádky můstku a bylo zjevné, že jeden příklad osádce stačil. všichni opět seděli na svých stanovištích a horečně se věnovali činnostem.
"Co se proboha stalo?" zvolal kapitán.
Od jednoho panelu zprava se ozval operátor: "Přišli jsme o pravý štítový generátor, pane."
Mattalen potichu zaklel. Ovládl se a vydal rozkaz: "Baterie 2, 3, 5 a 7! Ať zahájí palbu na jejich přední blasterová stanoviště!"
Chvíli poté se palba z určených bateríí koncentrovala na jedno místo. Mattalen si však všimnul, že nepálí všechny, které chtěl.
"Co se stalo s trojkou?" Jeho podráždění a beznaděj začaly vzrůstat.
"Zdá se, že jsou nějaké potíže, pane."
"Byla zničena?"
Druhý nejvyšší důstojník nahlédl přes rameno jednomu technikovi. "Ne, pane, zdá se, že se jedná spíše o technickou závadu."
Mattalen tentokrát zaklel více nahlas. Od dob, kdy byly ztraceny všechny kontakty s Impériem, se takové potíže množily. Oblasti, které ochraňovali, nemohly v žádném případě dodávat potřebné množství náhradních dílů pro perfektní chod hvězdných destruktorů.
"Proč jste ještě nevyslal stíhače, kapitáne?" zeptal se muž po jeho boku.
"Pane, já..." Neměl odpověď. Moc dobře věděl, že tuto situaci nezvládá stejně jako zbytek posádky. Rozhodl se trošku změnit téma. "Nepřátelská loď není interdikčním křižníkem, pane, navrhuji, abychom se stáhli."
Odpovědí mu bylo pozdvižené obočí. "V žádném případě. Hodláte snad prozradit pozici sektoru?! Ta loď musí být zničena jakýmikoliv prostředky, kapitáne. I kdyby bylo nutné do ní vrazit s vaším destruktorem."
"A-ano, pane." Mattalen věděl, že tato možnost byla nejspíše jediná, která zbývala.
Muž nečekaně sám změnil téma. "Máme na palubě nějaké výsadkové síly?"
Kapitán musel přemýšlet a vůbec si nemohl v tu chvíli vzpomenout.
Ozval se druhý důstojník, který také přišel na vyvýšenou palubu: "Ano, pane. Samozřejmě disponujeme tradičním osazením vojáků a také jsme nedávno nalodili elitní komando stormtrooperů.
"Elitní komando?" Muž se zamnul na bradě a přemýšlel.
Po chvíli mlčení se opět ozval směrem ke kapitánovi mladý důstojník. "Pane?"
"Co se děje?"
"Měli bychom opravdu vyslat ty stíhače."
"Jistě." Otočil se, aby vydal příkaz, ale něčí ruka jej stiskla za rameno.
"Vy ne!"
Mattalen se otočil a znovu se zadíval do chladných očí. "Co prosím?"
"Nejste dost schopný. Váš nejvyšší důstojník přebírá velení."
Oči Mattalena zalétly k druhému důstojníkovi. Ten se snažil tvářit neutrálně, ale na jeho výrazu byla Poznat jistá samolibost a radost ze situace. "Jste si tím jistý, pane?"
"Ano...kapitáne."
Nový kapitán jménem Alorak Halgar se napřímil a zeptal se: "Máte nějaký plán, pane?"
"Ano, to mám." Kruté oči se zúžily. "Ať se ta elitní jednotka nalodí do Lambda raketoplánu a vaším jediným úkolem bude udělat jim cestu dovnitř lodi. Pošlete další Lambdy, aby působily jako odlákávací cíl. Využijte lodní blastery a stíhače. Je jedno, jak velké to poškození bude. Jen se musí dostat dovnitř. To je vše. Chci, abyste nás k té lodi dostal co nejblíže. Vlastně do nich bokem naražte. Nezáleží ani na míře našeho poškození. Nalodí se další jednotky a v tom chaosu se pokusíme dobýt jejich loď a získat zajatce.
Ozval se Mattalen: "Určitě nás nenechají přiblížit se na takovou vzdálenost."
Muž se mírně pousmál: "To nechte na nás, důstojníku."
Promluvil nový kapitán: "Mohli bychom simulovat pokus o skok do hyperprostoru, pane. Možná se nás budou pokoušet odříznout na přídi a při tom manévru bychom je mohli překvapit a přiblížit se."
"Dobrý nápad, kapitáne, udělejte to."

Obě lodi se k sobě začaly přibližovat. Pokus kapitána Halgara skutečně vyšel a imperiální křižník se vmanévroval do téměř taranové pozice. Nepřátelská loď již nestihla uhnout a oba giganti se k sobě nebezpečně přiblížili. Již bylo jasné, že se k sobě srazí boky. I přes to však mohutná palba neustávala. Plášť Clidastesu zdobily již četné zásahy a čmouhy, zatímco druhá loď zůstávala téměř bez poškození. Těsně před srážkou vypustil destruktor roj stíhaček TIE a tři raketoplány.
Na palubě jednoho z nich čekala speciální jednotka stormtrooperů. Jejich velitel stál vepředu vedle pilotů a sledoval přibližovací manévr. Spolu s nimi letěly k nepřátelské lodi stíhačky TIE a další Lambdy. Co chvíli některá z doprovodných lodí vybuchla. Velitel příliš dobře věděl, že raketoplány jsou příliš snadné cíle k zásahu, ale palba směřovala spíše na TIE-bombery, které představovaly větší nebezpečí. Pohlédl do prava právě ve chvíli, kdy jeden z raketoplánu dostal přímý zásah a rozletěl se na kusy. Pochyboval, že i oni doletí k cíli. Také si všiml, že veškerá palba stíhaček i destruktoru směřuje do jednoho místa. Nevěděl, co má kapitán v plánu, ale nikdo mu nemusel říkat, že do téhle chvíle se bitva nevyvíjela vůbec dobře. A také pochyboval, že by to on nebo jeho jednotka mohli nějak zachránit. přeci jen třicet mužů proti celému křižníku...
V jeho komlinku se ozvalo zachrčení.
Zapnul jej a v kabině se ozval hlas důstojníka Halgara.
"Veliteli, naše palebná podpora vám udělá vchod do nepřátelské lodi. Až tam budete, musíte se nějak dostat přes samospouštěcí tlakové dveře. Nevíme, o jaký typ lodi se jedná, ale předpokládáme, že terminály by měly být kompatibilní s našimi, takže budete nějak muset obejít jejich systémy. Máte s sebou doufám zkušeného technika..."
"Pošleme na to droida, pane."
"Dobrá, vaším úkolem bude vyhledat nějakou osobu s co nejvyšším postavením a zajmout ji. Rozumíte? Potřebujeme nějakého dobře informovaného zajatce. Pak se vrátíte zpět na loď."
"Ano, pane, ale jak se máme vrátit? Pochybuji, že se podaří Lambdě tam znovu dostat."
"Přirazíme k nepříteli bokem, veliteli, doufáme, že se nám podaří nalodit s posilami."
"Rozumím," řekl po chvíli stormtrooper, ale myslel si něco o šílenství.
"Takže splňte rozkazy a konejte vůli Císaře."
"Ano, pane."
Velitel Tardaren se otočil a vyšel z kabiny ke svému mužstvu. Raketoplán se přitom otřásl díky nedalekému výbuchu.
Čekalo na něj třicet tichých válečníků v bílých zbrojích.
"Jak jsme na tom, veliteli?" ozval se jeden z nich a jeho hlas byl zkreslen díky helmě a také do ní zabudovanému komlinku.
"Blížíme se," odpověděl Tardaren. "Dostal jsem rozkazy. Máme se nalodit a získat nějakého vysoce postaveného zajatce."
"Už se ví, kdo to je?" ozval se další válečník.
"Podle mě jsou to rebelové," promluvil zase jiný.
"Rebelové? Žertuješ. To bylo více jak před dvaceti lety. Od té doby jsme o nich neslyšeli."
"Ale to ani o Impériu," poznamenal pochmurně první hlas.
"Myslíte, že rebelové vyhráli válku?"
Do rozhovoru několika vojáků se vložil velitel: "Copak jste zešíleli? Jak by mohla taková sebranka vyhrát nad nezměrnou mocí Impéria a zničit Císaře?"
"Ale jaktože jsou potom tady?"
"Možná hledají nějaké další útočiště, protože je Císař nebo Vader vyhnali z ostatních částí galaxie."
"Že mají ale tuhý kořínek..."
Rozhovor byl narušen dalším otřesem raketoplánu.
Po chvíli se opět někdo ozval: "Ale když jsou tu teda rebelové, tak proč jsme nic neslyšeli o Impériu."
"To by stačilo, 123," houkl kapitán. "ani nevíme, jestli jsou to rebelové."
"Nikdy jsem teda neviděl takovou rebelskou loď, vypadá spíš jako destruktor."
"Ale pálí po nás..." poznamenal stormtrooper s číslem 123.
"Řekl jsem dost!"
z pilotní kabiny se v té chvíli ozvalo: "Jsme skoro u cíle. Jak to vypadá, tak se podařilo udělat vchod.
"Výborně," odvětil velitel. "Připravte se na vylodění, vojáci. Třicet stormtrooperů se za chřestění zbraní postavilo a připravilo si zbraně.
"Přežila ještě nějaká Lambda," zeptal se do komlinku Tardaren pilotů.
"Ne, žádná, jsme jediní."
"Takže jsme v tom sami," pronesl potichu stormtrooper.
Nastal chvíle mlčení, dokud se znovu neozval pilot: "Jsme tam! Všichni se držte"
Stormtroopeři se zachytili madel speciálně upraveného výsadkového raketoplánu a vzápětí se spodní vrata raketoplánu Lambda začaly otevírat.Vzduch byl okamžitě vysát do chladného prázdna vesmíru a před jednotkou se objevila masa trupu nepřátelské lodě, jejíž plášť byl v jedné části protržen. Otvor se nacházel pouhých několik desítek metrů od nich.
"Harpunu!" zařval velitel rozkaz.
Na jeho povel se okamžitě objevil stormtrooper se zbraní a vystřelil magnetický příchyt upevněný na lanu. ten se přisál někde uvnitř otvoru a voják ihned druhý konec zajistil.
"Teď rychle ven! Za Císaře!"
Jeden po druhém začali stormtroopeři ručkovat po laně vstříc útrobám nepřátelské lodi. Tardaren byl čímdál nervóznější, protože raketoplán jistě nemohl zůstat nepovšimnut ani v takové bitevní vřavě. Po laně se spustil jako poslední a když se nacházel asi v polovině cesty vakuem, ohlédl se. S hrůzou zjistil, že se k raketoplánu blíží dva stíhači. Podíval se zpět k otvoru a zjistil, že poslední voják je téměř u cíle. Začal proto rychle ručkovat, ale během okamžiku do jeho zad narazila silná tlaková vlna. Velkou rychlostí jej vrhla vpřed a lano, kterého se držel, se zazmítalo, neboť se jeden jeho konec uvolnil. Tardaren nakonec prudce narazil do pláště lodě těsně nad otvorem a měl co dělat, aby nepustil lano. Okamžitě si však všiml dalšího problému. Clidastes se nebezpečně přibližoval a jestli se s jednotkou rychle nedostanou dál od krajní části lodě, tak budou pravděpodobně rozdrceni. Rychle se odrazil dolů, přichytl se kraje otvoru a vplachtil k ostatním stormtrooperům. Ti již čekali v bojovém rozmístění.
"Veliteli?" zeptal se 647.
"V pořádku. Máte astromecha?"
"Ano, už se na tom pracuje."
Tardaren si všiml, že se nacházejí na rozbitém blasterovém stanovišti. Astromechanický droid pípal a konec držáku měl vražený v portu vedle vzduchotěsných vrat.
"Doufám, že otevře ty dveře rychle nebo nás rozmáčkne náš destruktor." Odmlčel se a dodal: "Radši se něčeho chytněte, ať nás to pak nevyfoukne ven."
Stormtroopeři splnili jeho rozkaz a každý se něčeho přidržel. Po chvíli droid zapípal a dveře se otevřely za zvuku vysávaného vzduchu. Když se tlak vyrovnal, nahrnula se jednotka dovnitř nově zpřístupněné chodby. O kus dál byly další dveře, které se zřejmě automaticky zavřely.
"Rychle zavřete ty dveře!"
Astromechanický droid ihned poslechl a vzápětí se za jednotkou uzavřely dveře, kterými přišli. Naopak vrata směřující do lodi se otevřela. kolem nich právě procházel muž, zjevně mechanik a zarazil se. V okamžiku, když pohlédl do části chodby, plné stormtrooperů mířících na něj ztuhl.
"Stát," vykřikl jeden z nich.
Muž ihned zvedl ruce na horu a roztřásl se.
Velitel k němu přistoupil a namířil na něj zbraní. "Patříte k povstání? Co je to za loď?"
"Ne, tohle je republiková loď?"
"Republiková?" ozval se 123. "Jaká republika?"
"Nová republika. Tedy vlastně Galaktická aliance po válce s Yuuzan Vongy."
"Co to mele?" zeptal se voják 327.
"Na to nemáme čas," odsekl velitel. "Máme dostat někoho vysoce postaveného. A teď odtud padáme, za chvíli dojde ke srážce. Toho rebela vemte s sebou, ukáže nám nějaké klidné místo."
Třicet stormtrooperů odklusalo chodbou k jedněm dveřím. Tardaren dal tichý pokyn dalším třem vojákům a vtrhl dovnitř.
"Nikde nikdo. Kde všichni jsou?"
"Palba směřovala sem," usoudil 123, "možná nikdo nechtěl být pod palbou těžkých blasterů a torpéd."
"Ale je tu terminál, to se hodí," naznal velitel. Přišel k pultu a začal do něj vkládat příkazy. "Á, schémata oblastí. Výborně."
"Co se hledáte, pane?"
"Můstek."
Nikdo chvíli nic neřekl. "To je sebevražedná mise," konstatoval 141.
"Chtěli dostat někoho důležitého, tak chytneme rovnou kapitána. Navíc, pokud se nám to podaří, můžeme tuhle loď paralyzovat, když odřízneme velín."
"To je zbytečný risk," přidal se 852.
"Já o tom s vámi nediskutuji, vojáci, je to rozkaz. Můžeme tím vyhrát bitvu."
"Jak si přejete," odtušil 141, který byl druhý ve velení.
"Jdeme," řekl velitel. "A omračte toho rebela."

Plášť po stranách obou lodí byl trhán na kusy. Oba destruktory byly od sebe vzdáleny pouze několik desítek metrů a vyměňovaly si salvy blasterových výbojů. A stále se přibližovaly. Kapitán Halgar se pevně chytnul a muž vedle něj také. Mattalen se již na můstku nenacházel, byl doveden dvěma stormtroopery do své kajuty.
"Manévr se vám povedl skutečně brilantně, kapitáne."
"Děkuji, pane, dělal jsem, co jsem mohl."
"Pokud se nám podaří provést větší výsadek, mohlo by se nám ještě povést dobýt tu loď. Nebo ji aspoň zevnitř poškodit natolik, abychom ji pak mohli rozstřílet."
"Jistě, pane, ale nevíme, jak silné pozemní vojsko se ukrývá uvnitř."
"Brzy se přesvědčíme."
V té samé chvíli se obě lodě srazily.

Podlaha se prudce otřásla a velitel jednotky stormtrooperů upadl na zem. Nebýt toho, dostal by přímý zásah z blasterové pistole do hlavy. Okamžitě se zvedl na lokty a sevřel svůj blaster E-11. Zamířil a vypálil na rebela na konci chodby. Ten se vzápětí zhroutil k zemi.
Tardaren se postavil na nohy a dal povel k postupu. Při své cestě do nitra lodi narazili na očekávaný odpor. Nejprve se jim dařilo likvidovat jednotlivce, ale bylo jen otázkou času, kdy se ocitnou ve středu dění. A to se také stalo. Už došlo k prvnímu většímu střetu s rebelskými vojáky a Tardaren při něm ztratil pět mužů. A situace by jistě bývala horší, kdyby nezuřila bitva a povstalci věděli, kam směřují. Ale on se snažil své muže vést oklikou, aby nebylo nepříteli jasné, kde se má opevnit. Dvacet pět stormtrooperů dorazilo na křižovatku chodeb. 327 opatrně nakoukl do stran a signalizoval, že je vzduch čistý. Jednotka postupovala dál. Ale právě ve chvíli, kdy procházeli "uzlem," se ve předu vynořila hlídka pěti rebelů. Stormtroopeři ihned vyhledali vhodné zákryty a začala přestřelka. Pět rebelů by neznamenalo tolik nebýt faktu, že z druhé strany je dostihla další asi desetičlenná skupinka. A Tardarenovi bylo zcela jasné, že bude hůř, pokud na tom místě uvíznou. Rebelové pak přivolají další posily a celá jednotka se ocitne v pasti.
"Nemůžeme jít některou z těch bočních chodeb?" zvolal 123. "Tady jsme v obklíčení." kolem jeho helmy se blyštěly blasterové výboje.
"To by nás jenom zahnalo mimo, už teď nemáme času nazbyt. čím víc se budeme zdržovat, tím víc posil jim přijde!"
Jeden stormtrooper se postavil a vypálil pár dávek. Ihned však jeho brnění provrtalo několik střel a on padnul k zemi.
"Tohle nemá smysl," odtušil velitel. "Termální granáty! stejně už o moc větší hluk udělat nemůžeme."
Povykoukl zpoza rohu a zařval: "Kryjte mě!"
dva vojáci hodili termální granáty do přední chodby a dva do zadní. Jakmile ty vepředu vybuchly, Tardaren vyrazil. Proběhl skrze kouř a ocitl se dva metry od jednoho přeživšího rebela. Okamžitě jej poslal k zemi dávkou z jeho E-11.Jednotka jej následovala. Rebelové vzadu se zřejmě vzpamatovali z šoku a opět začali střílet. To už se ale stormtroopeři dostali za roh a pokračovali dále.
"Jak daleko," zeptal se 851.
"Už ne moc," odvětil velitel. "Ale jestli nás takhle budou zdržovat dál, tak se tam nedostaneme. Jak jsme na tom?"
"Devět mrtvých," ozval se 647.
Tardaren si spočítal, že jsou to příliš velké ztráty, ale rozhodl se v plánu dojít k můstku pokračovat. V životě vojáka hrál risk jistou velmi významnou roli. Proto sevřel svou zbraň ještě pevněji a rozhodl se v čele jednotky nést hlavní riziko.

Zatímco před malou chvílí ovládla panika můstek imperiálního destruktoru, nyní se tak dělo na palubě republikové lodi. Její kapitán byl zkušený muž, který již v minulosti prošel mnoha střety, ale s destruktivní taktikou svého rivala nepočítal. Bylo mu zcela jasné, že to byl čin zoufalství, ale imperiálové se mohli pokusit z boje vycouvat, když narazili na silný odpor. Už jenom přítomnost imperiální lodi v této oblasti byla překvapující a její následný útok také. Už tomu bylo poměrně dlouho, kdy zavládl mír a republika i imperiální zbytky se sjednotily proti invazi Yuuzan Vongů. Jediné vysvětlení mohlo být, že jistý tajemný důvod této výpravy mohl mít něco do sebe. Nic konkrétního mu však řečeno nebylo.
Z přemýšlení jej vytrhl hlas z komlinku: "Nepřítel se začíná prořezávat pláštěm do naší lodi, pane!"
"Musíme se od nich nějak odpoutat a to ihned," oznámil rezolutně kapitán.
"Mám strach, že na to už je pozdě," oznámil jeden z členů posádky."
"Vždyť jim muselo být jasné, že tímhle manévrem sešrotují celý bok vlastní lodi," zakroutil nevěřícně hlavou kapitán.
Trpce si pomyslel, že nejspíš mají co skrývat. Zatím se k němu přibližovali dvě postavy v dlouhých hnědých pláštích.
Tihle nejspíš vědí víc než já.
"Můžeme nějak pomoci?" zeptal se jeden z Jediů - muž rasy Twi'lek.
"Imperiálové se nejspíš nalodí na naší loď. Vlastně jsem dostal před chvílí hlášení, že tu již jedna nebo více úderných skupin operuje."
Muž pohlédl na svou společnici a během vteřiny mezi nimi proběhl krátký rozhovor. "Postaráme se o to," prohlásil nakonec a oba se otočili k odchodu.
Třebaže kapitán nehodlal podceňovat schopnosti Jediů, věděl, že jestli do jeho lodi vtrhnou imperiální pluky, nepomůže ani Síla. Přestože jeho loď byla mnohem modernější než nepřátelský destruktor, nedisponovala primárně takovou kapacitou výsadkových vojsk.

Tardarenova jednotka se během chvíle probojovala až k výtahu, který vedl k palubě, na níž se nacházel můstek. Od střetu na křižovatce narazili už jen na několik ohnisek slabého odporu. Spíše se jednalo o nahodilé skupiny rebelů. Velitel hlavní příčinu přikládal srážce obou lodí. Rebelům nejspíš muselo dojít, že brzy budou mít spoustu práce s invazními jednotkami, tak veškerou obranu soustředili jinam. Už se chystal vydat rozkaz, že k můstku pojede celá jednotka, když v tom zaslechl zvuk mnoha nohou blížících se chodbou k nim. Věděl také se do výtahu nevejde celá skupina a budou muset jet nadvakrát.
"Šest vojáků tu zůstane. Rozložte opakovací blaster a budete krýt postup zbytku jednotky. Neváhejte použít veškerou palebnou sílu a až zbytek jednotky odjede výtahem, budete držet pozici. Pouze pokud byste zlikvidovali veškerý odpor, vydáte se za námi.
"Ano, pane," ozvalo se od jednoho z válečníků v bílé zbroji.
Tardaren přibral do první várky sedm mužů. Dalších sedm by mělo výtahem dorazit později. Se šesticí stormtrooperů bránících výtah raději nepočítal.
Takže patnáct vojáků na dobytí můstku. Možná míň, pokud nahoře nastanou další vážné problémy.
Osm imperiálů nastoupilo do výtahu a jeden z nich ťukl do panelu. Dveře se začaly zavírat a ještě než se úplně dovřely, tak Tardaren uviděl přibližující se skupinu více než deseti rebelů s připravenými zbraněmi. Pak se výtah rozjel.
"Myslíte, že přijdou posily?" zeptal se 327.
Velitel jen pokrčil rameny. Uvědomil si, že jako velitel elitní jednotky nezná jména většiny vojáků. Byl k nim sice přiřazen relativně nedávno, ale noc velkou práci si s tím nedával. Teď mu to přišlo trošku líto, když si uvědomil, že ztratil a nejspíš ještě ztratí mnoho dobrých vojáků. Ve výstroji stormtrooperů muže poznával jen těžko a podle čísel, ale stejně...
Výtah se zastavil. Osmice válečníků sevřela své blastery a připravila se. Když se dveře otevřely, dva z nich vyběhli ven a poklekli v palebné pozici. Krátce se rozhlédli a jeden z nich řekl: "Všude klid."
Velitel vyběhl ven a snažil si v mysli vybavit cestu k můstku. Po chvíli zavelel k postupu jedním směrem. Několikrát byli nuceni zahnout, ale kromě osamocených členů posádky, kterým se se štěstím vyhnuli, bylo všude prázdno.
"Rebelové mají asi opravdu starosti jinde," poznamenal tiše 852.
Nikdo poznámku nekomentoval, ale všem bylo jasné, že úder proti můstku zcela zjevně v této chvíli nepřítel neočekává. Tardarena napadlo, že možná mají rebelové zato, že jejich skupina měla připravit cestu pro úderné oddíly.
Když na jedné křižovatce chodem odezněly další kroky, skupina vyšla z úkrytu zpoza rohu a velitel konečně viděl, že se blíží k můstku.
Za nimi se ozvalo chřastění zbroje a proto se ohlédli. Dorazila skupina devíti stormtrooperů.
"Co se děje," zeptal se nevrle velitel. "Mělo vás být sedm. Zbytek měl hlídat výtah."
Také si všiml, že jeden voják podpírá druhého, který se drží za bok.
"Odpor byl tužší, než se prve zdálo. K první skupině rebelů se přidala další. Navíc se zdálo, že by někoho mohlo napadnout, co se chystáme udělat, tak jsem na sebe vzal tu odpovědnost a rozhodl se vyřídit všechny." Po chvíli dodal: "Čtyři naši tam zůstali."
Tardaren váhal, co má dělat. Voják, který mluvil, byl 141, jeho zástupce. Neuposlechl přímý rozkaz, ale bylo pravdou, že risk byl příliš velký. Pokud by někdo z rebelů kontaktoval můstek, že se na horní palubu blíží jednotka, jistě by někomu došlo, co se děje.
"V pořádku. pokračujeme," oznámil nakonec.
Jednotka urazila asi pět kroků k rohu a dala se doleva směrem k cíli. Jakmile do chodby vkročili, okamžitě se zarazili. Asi deset metrů před nimi stály dvě postavy, které se právě zastavily. V jejich výrazech se zračilo překvapení, ale rozhodně ne takovém, jaké by Tardaren čekal od někoho, kdo narazí jen tak z ničeho do jednotky skupinu plně vyzbrojených válečníků. A také ve chvíli, kdy na ně mířilo šestnáct blasterů. Podle velitele se jednalo zcela jistě o civilisty. Oblečeni byli do prostých šatů a přes ně měli navlečeny dlouhé pláště. Ani známka po jakékoliv zbrani, i když bylo možné, že něco skrývali pod šatstvem. Jednalo se o lidskou ženu a Tli'beka.
"Stát a ani hnout," přikázal 141.
Jaké bylo překvapení stormtrooperů, když se v rukou dvou rebelů objevili úzké válce, ze kterých vzápětí se zabzučením vyrazil více než metr dlouhý paprsek světla. Žena třímala zbraň s modrým paprskem, muž se zeleným.
"Co to má, u Císaře, znamenat?!" zaklel jeden voják.
"Pane, něco mi to říká." V hlase vojáka 852 zaslechl Tardaren známku respektu a strachu.
"Řekl jsem ani hnout!" zakřičel 141. "Ještě jeden pohyb a zemřete!"
Mysl velitele jednotky pracovala na plné obrátky, zatímco se dva cizinci klidně stáli. I jemu ta scéna něco připomínala, něco, o čem by měl vědět, ale nemohl si vzpomenout.
"Jediové..." vydechl náhle 852.
Teď to docvaklo i Tardarenovi. Ještě než odešel z centra Impéria, slyšel o Jediích. Ale už v té době byli vyhlazeni. "Nesmysl, Císař všechny Jedie zničil," prohlásil rezolutně, ale sám tomu nevěřil.
"Teď odhoďte ty zbraně.!"
Twi'lek na něj zaměřil svůj pohled a Tardaren cítil, jak jeho vůle začíná ochabovat. Něco mu říkalo, že by měl jednotce nakázat odložit zbraně a vzdát se těm dvěma. Pot mu stékal po čele, jak se snažil ovládnout své myšlenky. Pomalu sklopil zbraň, protože nedokázal mířit na cizince.
Přesto však skrze zaťaté zuby, což nikdo nemohl vidět, procedil: "Palte!"
Na dvě postavy v pláštích se snesla sprška blasterových výbojů. Podle všech okolností měli být na místě mrtví, ale nestalo se tak. Jejich bystré smysly zapracovaly a jejich meče se postavily do cesty prvním střelám. Ty však nebyly jejich meči pohlceny, ale naopak se odrazily. Jedna taková odražená střela zasáhla stormtroopera vedle Tardarena přímo do čela a ten se zhroutil mrtev k zemi. Všechny střely ale nemohla dvojice zblokovat, proto se neuvěřitelně rychle odkulili stranou a poté se rozběhli k nepříteli. Následovala další smršť, ale v chodbě nemohlo nikdy střílet všech šestnáct imperiálů najednou. Zatímco se žena přibližovala pomaleji a odrážela výboje, Twi'lek se rozběhl a několik metrů od jednotky skočil. Tardaren tomu nemohl uvěřit, ale muž se přenesl až k nim, znovu se překulil a máchnul svou zbraní po imperiálech. Jeho meč prošel zbrojí stejně snadno jako masem a dva vojáci stojící těsně vedle sebe padli s přirdoušenými výkřiky. Muž se otočil k veliteli a zaútočil. Ten instinktivně nastavil do rány blasterovou pušku, ale ta okamžitě skončila rozdělena na dvě půlky. Tardaren spadl na zem a všiml si, že hrot meče jen škrábnul povrch jeho brnění. Twi'lek si jej dále nevšímal a věnoval se dalšímu stormtrooperovi. V té samé chvíli jej přeskočila žena a také začala rozsévat zkázu v řadách jeho jednotky. Elitní vojáci nyní propadli panice. Bezhlavě po nepříteli stříleli a snažili se nějak přeskupit. Tardaren si všimnul, že některé střely skrze obranu prošly, ale ani jedna nezasáhla tělo nepřátel. Kdyby byla palba koordinovaná, mohli by je zničit. Rychle vstal a sáhnul po svém vibromeči. Takovou zbraň nablízko nosil z celé jednotky jenom on. Nebyla to rozhodně standardní výbava stormtroopera, ale on jej nosíval vždy při sobě. Všimnul si, že za zády nepřítele i skupiny zůstal spolu s ním ještě jeden voják, který byl lehce zraněn, ale naživu. Kývl na něj a spolu s ním zaútočil na ženu. Ještě než byli u ní, tak se bleskově otočila a mrštila mečem po vojákovi. Světelná čepel se zaryla do jeho hrudi, ale okamžitě se vrátila její majitelce do ruky. Několik vojáků jí chtělo střelit do zad, ale Twi'lek pozvedl ruku a tlaková vlna je povalila na zem.
Tardaren se ale vrhl do předu a zastihl ženu ne zcela připravenou. Zaútočil na ni vibročepelí, ale podařilo se jí úder vykrýt a vzápětí jej opětovat. Válečník měl co dělat, aby se ubránil. Světelný meč se srazil s vibromečem a doprovodný záblesk Tardarena oslnil. Přesto věděl, kde se útočnice nachází a instinktivně jednal. Vrhl se dopředu a vrazil jí koleno do břicha. Ačkoliv měla smysly mnohem vypilovanější než on, nestačila dostatečně rychle zareagovat. Vypustila vzduch z plic a následně ji Tardaren praštil helmou do čela. Žena se bezvládně sesunula na stěnu chodby.
Stormtrooper se okamžitě zaměřil na další hrozbu. Ze země sebral mrtvému spolubojovníkovi blaster a vypálil. Jedna střela zasáhla muže do boku, ale neskolila jej. Ten se pootočil, natáhl paži a neznámá síla vyškubla Tardarenovi zbraň z rukou. Velitel si z hrůzou uvědomil, že na nohách zůstalo už jen několik stormtrooperů. Někteří se váleli na zemi a pokoušeli se vstát. Ti co stáli, bez ustání pálili. Odražené střely však k zemi poslali další dva muže. Velitel se vztekem znovu vytáhl vibromeč a připravil se na útok.
Všiml si však, že u nohou Twi'leka se něco pohnulo. Tardaren se na chvíli zarazil a zaostřil zrak. Jednalo se o jednoho těžce raněného stormtroopera. S vypětím sil se natáhl a pevně sevřel nohu nepřítele. V druhé ruce držel termální granát.
"K zemi" zachrčel. Kdyby neměl komlink zabudovaný v helmě, nikdo by jej neslyšel.
Tardaren na nic nečekal a praštil sebou o zem. Twi'lek se snažil vytrhnout nohu ze sevření, ale granátu si nevšiml. Teprve ve chvíli, kdy i ostatní horečně padli na podlahu, se ohlédl a oči se mu rozšířily. Natáhl ruku směrem ke granátu a velitel jednotky nepochyboval, že s ním chce manipulovat stejně jako předtím s jeho zbraní. Na to už však bylo příliš pozdě.
Za ohlušujícího výbuchu granát explodoval. Po třech úderech srdce Tardaren zvedl hlavu. V místě, kde před chvílí Twi'lek stál, se nyní převaloval hustý těžký dým. Poklekl na jedno koleno a sevřel jílec vibromeče. V té samé chvíli dýmem prolétl blasterový výboj. Tento osamocený výstřel byl brzy následován hotovou smrští palby. Jedna střela prolétla těsně kolem velitelovy helmy a druhá neškodně odřela ramenní plát. Válečník opět padl k zemi a zařval: "Zastavte palbu!"
Napoprvé ta dvě slova neměla žádný účinek. Až teprve po několikátém zopakování rozkazu stormtroopeři neochotně uposlechli. Tardarena takové počínání rozlítilo. Třebaže měli jeho vojáci strach a po předchozím výjevu nemohli vědět, jestli nepřítel přežil, bylo takové chování značně neprofesionální.
Když zavládlo ticho, zařval znovu: "Chcete mě zabít?!"
Nikdo neodpověděl. Válečník vyskočil na nohy a šel směrem k přeživším. Dým se už značně rozptýlil a on již mohl vidět na podlaze několik ležících těl. Mezi nimi bylo i tělo v dlouhém plášti. U něj stáli tři stormtroopeři a mířili na něj blastery.
"Já bych ho radši ještě prostřílel," ozval se jeden. "Možná je naživu."
Tardaren k mrtvole přišel a kopl do ní. Tělo se převrátilo na záda a všichni se zadívali do mrtvých očí Twi'leka.
Velitel se rozhlédl a opodál uviděl stát ještě dva vojáky. Další seděl opřený o stěnu. Mezi ležícími těly se někdo pohnul a zasténal. Osm. Z toho šest bojeschopných. Tardaren nemohl uvěřit tomu, že dvě bytosti dokázaly zlikvidovat polovinu přeživších z jeho jednotky.
Přišel ke zraněnému a promluvil na něj: "Jak jsi na tom, 714?"
"Nemůžu moc chodit, veliteli. Je to zlý."
"Jak moc?"
"Teď vám nejsem k ničemu."
Tardaren přikývl: "Počkáš tady."
"Veliteli!" I přes chrastění komlinku a zabarvení hlasu helmou poznal válečník vojáka 141. Ten stál nad tělem ženy a ukázal na ni. Tardaren si všiml, že má jeho podvelitel zraněnou ruku.
"Co se děje?"
"Tahle je naživu, mám ji zabít?"
Velitel poklekl k bezvědomé rivalce a pohlédl na ni. "Zdá se, že jsem ji omráčil pořádně," zamumlal.
Když vstal, prohlásil: "Ne, chtěli někoho vysoce postaveného. Co by mohl být lepší úlovek než člen mýtického řádu, o kterém jsem si doteď myslel, že je snad jen legendou."
"To ji tu necháme bez dohledu?" zeptal se 141.
Tardaren přemýšlel. "714, udržíš zbraň?"
"Ano, veliteli."
"Pohlídáš ji."
"Ano, pane. Ale co když..." Chvíli váhal, než to dořekl. "Co když se vzbudí?"
Tardarenův hlas ještě více ochladl. "Pokud budeš mít jen podezření, že se probouzí, zab ji. Nebo v případě, že by se někdo blížil a mohl ji osvobodit. Dřív ne."
Válečník nehodlal riskovat život vojáka nebo možnost, že by znovu dělala problémy. Kvůli ní a Twi'lekovi přišel o osm mužů a za další nepříjemnosti její život ani rozkazy shora nestály.
Dva stormtroopeři vyprostili z hromady těl onoho přeživšího, který prve zasténal. Na jeho brnění nebyla známka poškození, ale v té chvíli také nebyl při vědomí. Položili jej vedle 714 a poté dal velitel pokyn k pochodu.
Věděl, že můstek je již velmi blízko a nehodlal se déle zdržovat. Výbuch mohl někoho dalšího přilákat a on nemínil promarnit svou šanci.
"Až budeme uvnitř, neváhejte střílet. Pokud narazíme na tužší odpor, zlikvidujte všechny. Nechci, aby se opakovala předešlá situace. A zvlášť, pokud tam bude někdo podobný těm dvěma."
Brzy se šestice stormtrooperů ocitla před vchodem k velínu republikové lodi. Před ním stál jen jeden strážný, ale ten byl rychle zneškodněn omračujícím výbojem.Bez váhání jednotka vtrhla dovnitř. Tardaren nechtěl riskovat, že si jich mohli všimnout díky monitorovacím systémům a neprodyšně uzavřít můstek. Naštěstí se tak nestalo a dveře za doprovodu kovového zvuku otevřely.
Kapitán se neklidně podíval, kdo přichází, ale zjevně neočekával takové problémy. On ani nikdo jiný. U vnitřní strany dveří stáli dva strážci. Jeden z nich okamžitě pohotově vytasil blaster, ale 647 jej ihned střelil do paže. Druhý si to při pohledu do hlavní třech zbraní rychle rozmyslel. V tu chvíli zavládlo v místnosti ticho.
"Ve jménu Impéria se všichni vzdáte," prohlásil nekompromisně velitel. "Při jakémkoliv pokusu o odpor budete všichni zabiti." Aby podpořil svá slova, v jedné ruce třímal blasterovou karabinu E-11 a v druhé ruce připravený termální granát.
Nikdo nic neřekl. Dva stormtroopeři odzbrojili stráže a ostatní se rozestavili do pozic, které by palebně pokryly celý můstek.
Tardaren pomalu dokráčel ke kapitánovi a namířil na něj: "A vy vydáte okamžitý rozkaz ke kapitulaci."
Na tváři rebela se objevil kyselý výraz: "Myslíte, že kvůli vašemu vyhrožování zahodím celou loď i s její posádkou?"
Stormtrooperovi se třásl prst na poušti. Byl sice válečník a ne vrah, ale ztráta většiny jednotky jej zaplavila zlobou. Navíc z celé duše nenáviděl rebely a jejich boj proti řádu, o kterém věřil, že je spravedlivý. Jeho váhání ukončila zpráva z komlinku na můstku.
"Nepřátelské síly se vylodily! Potřebujeme okamžitě posílit tento sektor, jinak se dlouho neudržíme. opakuji, nepřátelské síly prolomily naši..."
Dál už Tardaren neposlouchal, jen se zadíval na kapitána a sklonil zbraň. "Myslím, že to není jediný důvod, proč byste to měl udělat."
Neuniklo mu, že se rebelovi mírně třásla brada.

Tardaren stál tiše uprostřed můstku a díval se na bezbarvou a emocemi zdecimovanou tvář rebelského kapitána. Uplynula již delší chvíle od okamžiku, kdy dal rozkaz ke kapitulaci. Nemuseli čekat dlouho a přišla posila několik řadových stormtrooperů. Velitel poslal své muže pro zraněné a pro ženu, o níž se domníval, že patří k mystickému řádu Jedi. Tardaren nechal kapitána volně chodit po palubě. přeci jen věřil - i přesto, že se podle něj jednalo o prašivého rebela - že jako důstojník dostojí své cti. Nicméně on jen stál a sledoval hvězdy, zjevně vnitřně trhán nepříjemnými myšlenkami.
Válečník sám přemýšlel. O své jednotce, o svých rozhodnutích a hlavně...o střetu se dvěma válečníky s energetickými meči. Přestože neměl moc válečných zkušeností, jeho výcvik i výcvik celé jednotky byl špičkový. A také ihned poznal, že ti dva byli ještě lepší. Ale proti celé jeho jednotce neměli mít moc šancí - alespoň ne za takových ztrát. A Tardaren věděl, kde se stala chyba. Překvapili je svými schopnostmi a dovednostmi. Překvapili je všechny, ale on byl velitel a nesl zodpovědnost. On to byl, kdo nebyl schopen na novou situaci pružně zareagovat. Mohl snížit ztráty jednotky mnohem více, ale nestalo se. Vlastně začínal pochybovat i o tom, jestli byl ten riskantní plán útoku na můstek nutný. Nakonec stejně došlo k nalodění zbývajících sil a jejich účast, třebaže jistě značná, nebyla jediným klíčem k vítězství. Přemítal, jestli za to všechno stála ztráta více než dvou třetin jednotky.
Jakoby mu kapitán četl myšlenky, otočil se k němu a tiše se zeptal: "Víte, jak se v této chvíli cítím? Víte, co to znamená mít takovou odpovědnost?"
Tardaren by nejraděj řekl, že ano, ale nehodlal se o tomhle s rebelem bavit.
"Proč jste na nás vlastně zaútočili?" pokračoval kapitán.
Stormtrooper pokrčil rameny. "Plním rozkazy."
"A to vám nevadí, že jednáte, aniž znáte pravý důvod?"
"Nechtějte mě o ničem přesvědčit."
Na chvíli se muž odmlčel a poté řekl: "Rád bych se podíval do očí muži, který mě porazil."
"Jsem si jistý, že kapitána Mattalena jistě brzy..."
"Myslel jsem vás."
Tardaren se na kapitána zadíval.
"Nebýt vašeho vpádu, nekapituloval bych."
Velitel nechal poznámku bez odezvy. Směrem z chodby se ozývaly kroky. Brzy se objevila čtveřice stormtrooperů z jeho jednotky a vlekla zajatou ženu. Nyní byla jen v prostém šatu bez pláště a ruce i nohy měla dokonale svázané. Byla již při vědomí, i když Tardarenovi při pohledu na ni bylo jasné, že je pořád omámená z tvrdé rány do hlavy, kterou jí uštědřil. Na jednu stranu ji nenáviděl kvůli smrti svých mužů a na druhou stranu ji obdivoval jako bojovníka. Když došli na můstek, hodili s ní na zem a všichni na ni mířili zbraněmi.
"141 a 647 šli se zraněnými," ohlásil jeden z nich.
Velitel přikývl a znovu se zadíval na kapitána. Ten jej již sledoval.
"Vy jste Imperiálové?"
Ta poznámka vyvedla Tardarena z míry. Čekal, že podle jeho brnění a hvězdného destruktoru to muselo být rebelovi zcela jasné. Sice žádného rebela nikdy neviděl, ale podle informací, které měl, v Impériu používali stejnou výstroj.
Napadlo jej jenom, jestli se hodně věcí v impériu nezměnilo. Za těch mnoho let, kdy ztratili kontakt, mohly být ve službě nové typy lodí i změny výstroje. Z období, kdy přicházely poslední informace o Impériu věděl, že byly do služby zaváděny nové Superstar Destroyery. Bylo jistě možné, že tyto nebo novější lodě nahradily třídu Imperial. Vzhledem k tomu, že tato rebelská loď byla silnější než ze starých údajů známé křižníky Calamari, to musela být jistě nutnost. Jediné, co jej trápilo, byl fakt, že ani po té spoustě let nebylo povstání zcela potlačeno.
"A vy jste rebelové?" zeptal se na oplátku.
"Vy nás tak pořád nazýváte?"
"A jste copak něco jiného?"
"Jistě, byla založena Nová republika a po válce s Yuuzan Vongy Galaktická aliance."
Ten název už Tardaren jednou slyšel. "Yuuzan Vongy? A kdy byla ta vaše slavná republika založena?"
"Krátce po bitvě u Endoru."
"O tom jsem nikdy neslyšel," konstatoval Tardaren. "Tam ta vaše chátra dosáhla nějakého bezvýznamného vítězství, které vy oslavujete jako vznik Nové republiky?"
"Vy jste o bitvě u Endoru vážně nikdy neslyšel?"
Stormtrooperova helma se zavrtěla na znamení nesouhlasu. Tardaren si stále více vyčítal, že se vůbec s rebelem baví.
"V té bitvě byl zabit císař Palpatine, jeho pravá ruka Darth Vader a zničena Druhá hvězda smrti."
Válečník ztuhl na místě. "Lžete."
"Proč bych to dělal? Zeptejte se, koho chcete a řekne vám to samé. I v archivech zjistíte totéž."
Tardaren tomu nemohl uvěřit, ale zároveň mu to dávalo smysl. I přesto, že si to nikdy nepřiznal, za celý svůj život nemohl najít jediný rozumný důvod, proč ztratili s Impériem všechny kontakty. Věděl, že tato oblast vesmíru byla něčím důležitá a v Impériu o tom vědělo jen pár lidí. Jestli zemřel Císař...
"A co se stalo s říší?" zeptal se po chvíli.
Kapitán se trpce pousmál. "Mohu vám to povědět. Je toho hodně, ale já nikam nespěchám, jak se zdá."

Kapitán Alokar Halgar kráčel chodbou rebelské lodi k jejímu velícímu stanovišti. Doprovázen byl deseti stormtroopery a dalším člověkem, tajemným mužem, který byl na Clidastes přidělen z neznámých důvodů, ale kterého byl nucen poslouchat i kapitán Mattalen a nyní i on. Od konce bitvy uběhlo již několik hodin. Situaci překvapivě ukončila kapitulace rebelů, která následovala bezprostředně po úspěšném nalodění invazních pluků Clidastesu. Delší dobu však trvalo úplné obsazení nepřátelského destruktoru.
Právě procházeli místem, jehož podlaha a stěny byly očouzené od výbuchu. Na zemi leželo několik blasterů a také podivná válec. Halgar se zastavil a podivný předmět vzal do ruky.
Imperiální vyslanec se na něj ostře podíval a zeptal se: "Děje se něco, kapitáne?" když si však všiml předmětu, zarazil se a přistoupil blíže.
"To není možné," vydechl.
"Co není možné, pane?"
Muž vzal věc opatrně do své ruky a prohlásil: "Tohle je světelný meč, kapitáne. Víte, co to je?"
Halgar zakroutil hlavou.
"Zdá se, že vám budu muset dát lekce historie. Jste mladý a celý život jste strávil v této odlehlé části, ale v dobách ještě před Impériem...Ale na to bude čas později."
Alokar si nemohl nevšimnout, že v očích vyslance získal jistou cenu. Manévr, kterým oblafl rebely, se mu skutečně vydařil. vyslanec jej ihned po bitvě pochválil a řekl, že díky jeho plánu a Halgarově taktickému umu zvrátili téměř jistou prohru ve vítězství. Během chvíle byl jmenován kapitánem a zdálo se, že mu tato hodnost i zůstane. Měl sice Mattalena v úctě, ale přesto se z vývoje situace těšil.
Skupina se rozešla dále útrobami lodi, až došla k můstku. Tam měl velitel Tardaren držet důležité zajatce. Zcela jistě šlo o kapitána a důstojníky. Brzy budou podrobeni výslechu a lodní databáze bude také důkladně prozkoumána. Již bylo jasné, že se jedná o rebely, ale někteří ze zajatců se nazývali jinak, než Aliance povstalců. Vyslanec však z neznámých důvodů zakázal komukoliv jakoukoliv komunikaci se zajatci s tím, že výslechy může provádět jen on sám.
Přístup k můstku byl otevřen a strážen několika stormtroopery. Uvnitř seděla osádka na svých místech a ke klidu je nutily zbraně útočníků. Velitel Tardaren stál uprostřed po boku muže, který nemohl být nikdo jiný než kapitán. Tiše spolu rozmlouvali.
"Co to děláte?!" obořil se na stormtroopera vyslanec. "Zakázal jsem přeci jakýkoliv kontakt se zajatci."
"K nám se žádný takový rozkaz nedonesl," odtušil voják chladně.
"Výborná práce, Tardarene," pochválil jej Halgar, aby trošku zpříjemnil situaci.
"Děkuji, důstojníku."
"Kapitáne," opravil jej vyslanec. "Mattalen byl zbaven velení pro svou totální neschopnost."
Poté svou pozornost zaměřil na republikového kapitána a svázanou zajatkyni. "Kdo je to?"
Odpověděl 327: "Elitní rebelská válečnice, pane. Používala toto." Pozvedl světelný meč.
"Takže jste chytli živého Jediho..."
"Ale ztratili jsme přitom mnoho mužů," konstatoval Tardaren.
"Věřte mi, že život několika vojáků za to stál, veliteli."
Halgar si všiml, že se stormtrooper napřímil a sevřel svou zbraň. Opatrně mu věnoval varovný pohled a k jeho úlevě se válečník zase uvolnil.
"Dobrá tedy." Vyslanec se otočil ke svému doprovodu a řekl: "Odveďte zajatce na naši loď a připravte je k výslechu. Zvlášť dejte pozor na kapitána a tu rytířku Jedi. A vy, veliteli...Tardarene, si můžete jít se svou jednotkou odpočinout."
Stormtroopeři se chopili svázané ženy a rebelského velitele a odváděli je. Další začali popohánět zbytek posádky můstku.
Tardaren a zbytek elitních válečníků váhavě odešel také.
Halgar si stoupl doprostřed můstku pro něj neznámé lodi a průzory sledoval zle poškozený Clidastes.
"Kapitáne," ozvalo se za ním, "máme spoustu práce."
Alokar Halgar přikývl a šel se věnovat svým novým kapitánským povinnostem s výhledem na zářivou budoucnost.

Velitel Tardaren kráčel chodbou se svými čtyřmi muži, kteří spolu s dalšími čtyřmi, kteří nebyli přítomni, jako jediní přežili bitvu. Pro většinu ostatních pluků byly ztráty malé, ale pro ně to byla řež.
"Alespoň je to za námi," nadhodil 327.
V odpověď mu všichni kromě velitele něco zabručeli. Ušli další kus cesty bez jediného slova, ale nakonec se opět zeptal 327: "Veliteli, co vám tam tak dlouho vyprávěl ten rebel?"
Stormtrooper se rozmýšlel, jestli to má svým mužům říci. Na jednu stranu by si zasloužili vědět pravdu, na druhou stranu je však nechtěl zbytečně mást. Přestože jaksi cítil, že si vyslechl pravdu - alespoň částečnou - nemohl si být zcela jist. Také tu byla věc ohledně toho rozkazu vyslýchat vězně. Tardaren měl dojem, že vyslanec by mohl být nebezpečný muž. Vůbec mu však nevěřil. Když se 327 zmínil o Jediích, moc překvapeně nevypadal. Možná on a velení sektoru vědělo pravdu o konci Impéria, ale tajili to. Tolik let! Neznělo to sice pravděpodobně, ale válečníkovy jistoty se hroutily jedna po druhé a on přestával vnímat souvislosti. Právě se objevila možnost, že věc, v kterou věřil tolik let, většinu jeho života již byla mrtvá. Věřil ve vůli císaře, který zemřel před tolika lety. A také začínal mít pochybnosti, jak to všechno mohlo být. Republikový kapitán nemluvil vůbec jako nějaký buřičský rebel, ale jako uvědomělý důstojník. Samozřejmě to vše mohla být jen rebelská propaganda, ale někde v jeho mysli se objevil stín pochybností. Další starost mu dělal smysl jejich mise. Dostali za úkol získat nějakého zajatce, ale pokud bylo od začátku chystané vylodění, zajatců by bylo tak jako tak hodně. A kvůli tomuto úkolu přišel o mnoho vojáků. Sice napomohl průběhu bitvy, ale jenom díky tomu, že porušil primární rozkaz.
Tak jako tak, měl dojem, že od této chvíle už nebude moct bojovat za slávu Impéria a jeho dobro s takovou vervou jako dosud.
Netušil totiž, jestli je za co bojovat a tato otázka byla značně dvojsmyslná.
"Vcelku nic důležitého," odtušil nakonec nahlas. 327 se dál neptal.
Tardaren a další čtyři stormtroopeři vstoupili do výtahu a čekali. S jakýmsi trpkým pocitem zadostiučinění velitel sledoval, jak se za nimi zavírají dveře.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 76 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Angile 15.06.2008, 13:30:12 Odpovědět 
   Ehm...To bude mít pokračování??? Já jen...je to prakticky jeden dlouhý odstavec a dočíst jej je dost drsné...Nikoliv až tak příliš kvůli obsahu, ale ten text je hrozně nepřehledný, chce to daleko více jej rozdělit odstavci, oddělovat přímou řeč.

Opakují se ti tam slova, bohužel i v jedné větě a těch chyb jsem viděl přehršel, naneštěstí pravopisných, což člověka vede k tomu, že sis ten text po sobě nepřečetl...

Nejsem moc příznivcem povídek, které byly inspirovány propracovaným příběhem. Ono totiž vše ostatní pak působí jako slabý odvar a sráží to čtenářův celkový obrázek na originál. Zkus
napsat něco s vlastním námětem...klidně na pokračování, hlavně ať to není tak neskutečně dlouhé...nemůžeš se pak divit, že si to skoro nikdo nepřečte...

am ti dala 1,5... já bych tě ohodnotil o 1,5 hůře...

Hlavu vzhůru...věřím, že příště ohromíš...
 amazonit 22.04.2007, 5:51:51 Odpovědět 
   opravdu ,,klasika" bitvy, střely, nálety, domnělý rebelové...
místy je to v popisech trochu ,,suché", někde se často opakují stejná slova a někdy by se dalo zvolit slovo vhodnější...kam ,,dosvítalo" světlo, jak se vede bitva....
jinak na svou délku poměrně zaujme a čtenář vydrží až do konce:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Beze jména/ mil...
jiřička
Ztracená - Sezn...
Trenz
Idylka ideálu
kimberly1995
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr