» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141801

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Ztracená magie (2) - Zpátky do minulosti ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 20.04.2007, 18:07

Druhý díl


	Kapitola druhá - Zpátky do minulosti Oválná místnost (zřejmě pracovna) byla osvětlena jen tlumenou září svíček. Okna byla zahalena těžkými závěsy. Snad jsem se neocitl v nějakém upírském doupěti! "Chudák Alex, byl jediným, kdo ještě uměl bravurně zacházet s mečem," pronesl do šera můj zachránce a usedl za velký dřevěný stůl. "Co se mu stalo?" snažil jsem se zjistit situaci, ale bílá hlava jen nepřítomně hleděla ven. Tedy spíše do místa, kde normálně bývá prosklené okno, ale teď jej halil sytě černý závěs. "Co se to jen stalo s naší magií. Bez kouzel jsme vyřízení!" Nemohl jsem uvěřit svým uším - bez kouzel? "Ale - ale já myslel, že se zde kouzlům vyučuje a -" nedokončil jsem myšlenku. "Již ne, příteli. Zřejmě vám unikly podstatné informace. Akademie je až do odvolání pro nové adepty uzavřena. To jen díky tomu bláznovi Pantočkovi jste byl připuštěn k přijímacímu řízení," vysvětloval a významně pohlédl mým směrem, "Jak vlastně dopadly testy, mladíku?" To byl můj konec! "No, víte, pane - é," nemohl jsem přijít onomu profesorovi na jméno. "Jsem to ale hlava děravá! V tom spěchu jsem se zapomněl představit. Jmenuji se Čárymar, Mojmír Čárymar a jsem rektorem této akademie." Aha, takže jsem jméno nezapomněl, ono je zde asi zvykem se nepředstavovat. "Těší mě, já jsem Vojtěch Sematam a moc mě mrzí, že nemohu být přijat do prvního ročníku. Tolik jsem se těšil a připravoval," snažil jsem se odvést pozornost a předstírat, že budu VELMI smutný. Upřímně řečeno, kdyby Čárymar viděl můj test, kde je vepsáno jen datum, tak - tak vám nevím. "To je mi líto, ale dokud se nynější situace nevyřeší, musím na tomto nařízení trvat. Teď vás dovedu do mého pokoje, kde budete v bezpečí. Později si vás osobně vyzvednu, mladíku." Mojmír svraštil obočí a zavětřil. Cosi se mu nezdálo. "Dobrá," odvětil jsem a stále pořádně nechápal, co že se to vlastně děje. Bylo mi jasné, že teď se domů vrátit nemůžu. Ne s neúspěchem. Takže až mě odsud pustí, zajdu asi za babičkou. Jistě bude mít radost. Otočil jsem se na patě a přistoupil ke dveřím. Poučen z předchozího leknutí, dveře jsem jen pootevřel a kousek poodstoupil - co kdyby, že? "K zemi!" křikl Mojmír a vyrazil jak namydlený blesk. "C - co?!" vykoktal jsem, ale to už mě cosi chladného drželo za pravou ruku. Raději jsem nechtěl vidět, slyšet ani cítit. Jednoduše jsem omdlel. "Slunce pálí, slunce žhne. Světlo nebe stíny tne!" volal v běhu Čárymar. "Kouzla ti již nepatří, čaroději!" zaskřípalo cosi nade mnou a já se alespoň z části probral. "Kouzla možná ne, ale tohle ano!" a vrhnul svíci i s rozpáleným voskem kupředu. "Ááááu!" zařval jsem a začal si rychle strhávat ještě horký vosk z rukou a tváře. "Omlouvám se, příteli, ale neměl jsem na vybranou. Honem, musíme do mého pokoje!" Žádné vysvětlení, žádný oddech. Běželi jsme, co nám nohy stačily. Tedy já běžel, Mojmír se jen nesl vzduchem. "Už tam budeme, nepolevovat!" Tak ono se to snadno řekne, ale hůře udělá, když má člověk nějaké to kilíčko navíc. Kdybych jen poslouchal své rodiče. Tak dlouho mi do hlavy vtloukávali, že musím cvičit a jíst více zeleninu, až jsem ztloustl dvojnásob. No, když ono to jde tak krásně a sladce nahoru, a tak těžce a trpce dolu... ta váha... ta kila. Proč jen neumím čarovat a vyčarovat si hezké a pevné tělo! "Jsme u cíle!" zvolal Mojmír a odkudsi z neznáma vytáhl klíče. Zřejmě to byla jeho kapsa, ale nějak jsem ji nemohl zpozorovat. "Určitě tu bude bezpečno?" "Určitě, příteli. Je-li někde v akademii bezpečno, pak jedině v mém pokoji. Počkejte tu, než se vrátím. Já si teď musím něco důležitého zařídit. Zatím sbohem, mladíku!" "Dobrá, počkám na vás," ujistil jsem Mojmíra, že se nebudu pokoušet o útěk oknem a následným skokem ze stametrové věže. I když... že? "A ničeho se nedotýkat!" zadunělo ještě za dveřmi a Čárymar byl ten tam. Ničeho se nedotýkat. Hm, to bych se na to podíval, ničeho. A co tu mám dělat? Tak dobrá, ať má starouš radost, vezmu si nějakou knihu a budu si číst. To přeci nemůže vadit, jen čtení. Tak. Kterou ale? "Vem si mě, prosím," ozvalo se z knihovny. "Cože?" "Mě, mě si přečti!" "Ne, tu tlustou namyšlenou brécu si nečti! Vem si mě, koukni, jak mám tenké boky a ten ladný hřbet." "Tak počkat! Kdo to tu mluví?" "No přece my," ozvalo se jednohlasně a knihy vylétly z regálů. "Létající? Mluvící? K - knihy?!" Nemohl jsem tomu nějak uvěřit. Jak mohou knihy létat, vždyť - ale, nad čím to zase přemýšlím! Když může létat škopek, proč by nemohla létat kniha. Nebudeme to zkoumat a pěkně si jednu chytneme a přečteme. "Já, já, já!" pokřikovala malá knížečka. "Ne, tu ne. To je ještě škvrně. Vezmi si mě, mám už dospělácká písmenka!" vytahovala se druhá. "Mně je to jedno, přečtu si tu, kterou teď chytím!" a lapl jsem po nejbližší knížce. "Ách, to bude počteníčko," rozplývala se kniha v mých rukou. "Tak to jsi nezvolil moc dobře, ale jak myslíš. Člověče!" Bylo mi jedno, co ostatní knihy říkaly. Beztak jen záviděly, že čtu jinou a ne je. "Tak copak to tu máme," řekl jsem nahlas a zaostřil na nápis knihy: "Historie Čárymarovy akademie". No ne, já si vyberu zrovna historii školy, na kterou se nemohu dostat. To je tedy pech. Ale už jsem si vybral. Třeba to bude mít velké obrázky a málo textu, to vždy u knihy potěší, že. Začínám číst. Tedy snažím se, ale nějak mi to nejde. Nu což, jsou zde i nějaké obrázky, tak si zatím "čtu" je. Na jednom je starý známý Čárymar, jak hrdě stojí (zřejmě základy akademie) na opracovaném kameni. Na dalším jsem rozpoznal již hotovou akademii a před ní opět staříka. Ale byl tam ještě někdo další. Těžko rozpoznat, zda to byla osoba či jen stín, jelikož kontury byly nejasné. "Líbím se ti?" "Prosím?" řekl jsem s údivem na tváři. "Jestli se ti líbím. Jako můj text a tak, víš?" "Aha," pochopil jsem naoko knihu, "celkem ano. Opravdu zajímavé počtení." "A co nejvíc? Jaká kapitola?" "No, víš, právě čtu obrázky, takže zatím jsem se k textu ještě nedostal," pronesl jsem s lehkostí a doufal, že kniha můj úmysl skrýt svou negramotnost neodhalí. "Ty neumíš číst?" "Tak nic," rezignoval jsem na jakýkoliv další pokus o kamufláž. "Proč jsi to neřekl hned? Budu se ti číst, jestli chceš." "Co to?" "Budu se sama číst. Žádný problém. Jen se pohodlně usaď a poslouchej," dokončila kniha a vylétla mi z ruky. "No to si něco poslechneš, človíčku," ozvaly se ostatní knihy, "zase ty její úlety." "Tiše tam!" okřikl jsem její kamarádky téměř až s kantorským přízvukem. "Historie Čárymarovy akademie sahá hluboko do minulosti Čarozemě. Vše to začalo jednoho slunného odpoledne, kdy se Mojmír Čárymar rozhodl dát magii řád a podělit se se svými zkušenostmi s ostatními - žáky akademie, kterou chtěl nechat zbudovat. Sám, ač mocný čaroděj, na to nestačil. Hledal tedy zdatné mágy v okolních krajích Čarozemě, kteří by mu akademii pomohli postavit za jediný den a jedinou noc. Nikdo však takovou mocí, jako Mojmír, neoplýval. Každý jiný mág by to dokázal za pět, čtyři či možná i dva dny. Ale za jeden? Nemožné! Ale přece - v poslední chvíli se přihlásil neznámý čaroděj, který prý dokáže akademii postavit za jedinou noc! Mojmír zprvu nevěřil, ale když mu tajemstvím zahalený čaroděj ukázal, co dovede, nebylo již pochyb. S Mojmírem sepsal úpis, za který akademii pomůže dostavět. A jak pravil, tak se stalo. Celý den pracoval Mojmír za pomoci nejvyšší magie. Dal akademii základy a prvních deset podlaží. K večeru předal dílo neznámému cizinci a ten jej do úsvitu dokončil. Navíc ještě prohloubil základy akademie, čímž získala mohutné sklepní prostory. Akademie stála v celé své kráse. Však bylo na čase splatit úpis, jímž byl Mojmír vázán. Úpis, kterého se tolik bál. Co v něm stálo? Čím se největší čaroděj Čarozemě upsal? Bylo to jedno jediné slovo. Slovo, které bylo třeba dostát... bylo to -" vrznutí parket za dveřmi přerušilo knihu ve čtení. "Bylo to? Co to bylo?" naléhal jsem a nevnímal pohyb za dveřmi. "Promiň, jako bych něco zaslechla. Takže zpět... Slovo, které bylo třeba dostát... bylo to slovo M-" dveře se rozletěly. "A mám tě!"


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 58		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	03.10.2008, 1:20:17

Je to pěkně podané, zahalené ještě v rouše tajemství, ale je to teprve počátek a teprve se zobrazuje příběh. Každopádně je to zábavné čtení. Dobré je, i zvolení konců, které jsou záměrně seriálově gradovány, sám to taky občas používám. A štěbetající knihy, to je snad noční můra každého mága :)

Fuxik(5)	18.07.2008, 21:18:24

Kdyz jsem prisel na saspi, udivil me nazev Ztracena magie a vysoke dvoumistne cislo. Az ted jsem se odhodlal zacit cist a reknu ti, luxusni poctenicko :)

estel	25.05.2008, 1:57:02

Tááák, jsem tu zase :-) Popravdě si tady připadám dost marná – to je důvod, proč se obvykle vyhýbám ságám. Ale neodpustím si: - nemohl jsem přijít onomu profesorovi na jméno To mi prostě přišlo strašně divné. Pokud je to tam naschvál, pak já to nepochopila :-) Jinak to má jiný význam, než tomu přisuzuje text. A jinak – snad bych měla připomínky, ale jak bylo řečeno, tu si připadám zbytečná. Takže jenom dodám, že jsem se úžasně bavila – mluvící knihy byly i pár minut před druhou v noci velice osvěžující. A teď si rozmyslím, jestli zatáhnu ještě jeden díl, než usnu… :-)


ze dne 25.05.2008, 14:07:46
Gandalf: Ano, vše, co se zdá býti divné, bylo vloženo "naschvál" :D Hehe, ale samozřejmě připouštím, že je to opravdu "divné" a nemuselo to tam být. A rozhodně tu nejsi zbytečná! Právě naopak - nehleď na dav fanoušků a vystup z řady se svými názory, radami a komentáři. Budu jen a jen rád :)

Alan Dark	01.05.2008, 10:26:52

Čte se to úplně samo a čtenáře to úplně pohltí. DOufám, že další díl bude na stejné úrovni

Planek	16.03.2008, 12:08:15

Tak tedy...okamžitě po přečtení prvního dílu jsem se vrhl na tenhle díl a nyní útočím na třetí.

Arvinej	22.07.2007, 23:04:41

ojojoj ty náís ale napínáš! m bychom rádi veděli TO slovo :-D no nevadí ;) musím říct že jsi ve mě tak ještě víc umocnil ten dojem z prvního dílu - zamíchal jsi sem pohádkové motivy (vlastně celý příběh), fantasy motivy (zmizela magie, čarodějná akademie,...) a taky trochu starého známého Pratchetta a jeho neselhávajícího humoru (i když to možná nebylo úmyslné :-P) třeba je to humor tvůj vlastní, v tom případě doporučuki něco od tohohle chlapíka přečíst :-) 1

Šíma	10.07.2007, 15:29:05

Opravdu je to dobré, člověk jen letí po slovech jako vítr. Co to bylo za slovo? :-) Nemůžu tu zůstat!

Robin Pánek	07.05.2007, 11:16:52

Krásně a rychle se to čte...jako by samo...1

Hanulka222	21.04.2007, 11:35:03

Klobouk dolů... s kouzly to opravdu umíš... Je to čtivé, děj pěkně plyne, nemám co bych vytkla...


ze dne 21.04.2007, 11:39:56
Gandalf: Děkuji. Jen bych tě opravil: s kouzly jsem to uměl až do doby, kdy se magie ztratila z naší země ;)

Maura	20.04.2007, 22:12:59

No, já kdybych psala během ..... tak bych asi psala horory o))))

Maura	20.04.2007, 19:07:41

Je vidět, že jsi se o to zajímal a tvoje povídka je odleskem hlubšího zasvěcení.Jdi na to pomalu a s citem o))) Měl bys však asi čtenářům v úvodu nebo na konci vysvětlit pojmy s kterými operuješ, aby tě pochopili. Já za sebe ti dávám za jedna, protože teoreticky i literárně je povídka velmi dobře napsána.


ze dne 20.04.2007, 21:06:52
Gandalf: Pojmy, které jsem čtenářům naservíroval budou vysvětlené, samozřejmě postupem času, jak se bude děj odvíjet (nemám rád, když je vše jasné hned od začátku :oP). A dík za pozastavení nad touto oddychovkou, zatím ji zvládám psát během pracovní doby :oD ale pssst ;)