obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915264 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39348 příspěvků, 5725 autorů a 389614 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zapomenout - 2.díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zapomenout
 autor Ksara publikováno: 22.04.2007, 6:01  
 

„Sháněl tě tu Lukáš. A neptej se mě, kdo to je.“ Markéta seděla u jídelního stolu v kuchyni a usrkávala čaj. Rezaté vlasy ji v ranním sluníčku plály jako oheň a stejně zapáleně přečítala řádky v časopisu. „Připomeň mi, že si musím předplatit noviny. Tady jsou jen samý recepty. Copak tvoje babička nečetla nic jinýho?“
Linda pokrčila rameny. Vždyť vlastní babičku vůbec neznala. Co měla radši? Léto nebo zimu? Sedmikrásky nebo jiřiny? Tančila? Jak ráda by toto všechno alespoň tušila! Ale neví nic. Zhola nic. Proč jen se před ní babičky uzavírala? Proč s ní téměř nikdy nepromluvila? Proč ji neměla ráda?
Linda si utřela slzu a posadila se naproti Markétě. Sluníčko jí svítilo přímo do obličeje, takže Markéta nemohla vidět, že má nakrajíčku. Položila si batoh na stehna a postupně z něj vyndala všechno pečivo. Veškerá chuť i hlad ji přešly.
„Znáš toho Lukáše?“ Zeptala se po chvíli mlčení Markéta a znechuceně odložila noviny. Na ní, na zastánkyni zdravé výživy, placky dojem neudělaly.
„Asi jo. Jako malí jsme si spolu hráli.“
„Hm, tak to mu zůstalo. Sahal mi sotva do půli čela.“
„Nezapomeň, že jsi nejspíš stála na schodech,“ podotkla jizlivě Linda. Ale i kdyby ne, nebylo by se co divit. Se svými sto pětaosmdesáti centimetry si i s muži hleděla z očí do očí. .
„Radši běž na půdu, dokud se tam dá vydržet. V deset tam bude na padnutí.“
„Už jsi byla nahoře? Jak to tam vypadá?“ Půdu si pamatovala jako odkladiště; co se právě teď nehodilo, určitě bude užitečné za pár let - šup s tím na půdu.
Markéta pokrčila rameny.„Co já vím? Zahlédla jsem několik skříní, ale co v nich je…“ nechala větu nedokončenou.
„Co elektrika?“ Vstala od stolu a nalila si plný hrnek čaje. Ochucený citronem vždycky zbožňovala. „ Funguje?“
„Jen slabý světlo. Vezmi si s sebou baterku.“
Linda položila hrnek do dřezu a vyšla do druhého patra. V postranní komůrce, sloužící jako menší odkladiště, byl vchod na půdu. Linda si srovnala žebřík a posvítila si na zdě, jestli neuvidí spínač. Něco se jí pletlo, že byl už tady dole.
Bingo. Rozsvítila si i nahoru a netušíc, co spatří, zaklonila hlavu. Stropní víko chybělo; místo něho si v otvoru upletli pavouci pavučinu. Hustá spleť jemného vlákna zbarvovala prostor nad pavučinou do stříbrna.
„Markét! Přines mi sem nahoru koště.“
„Myju nádobí.“ Ozvalo se vzápětí. Tón hlasu dával znát, že jakékoli protesty se nepřipouští. Linda otočila oči v sloup. Na tváři se jí objevil úšklebek, ale pro smeták si došla. Opakovaným máchnutím zničila pavučinu a po žebříku vystoupala na půdu. Její velikost ji ohromila.
Půda se rozprostírala nad celým bytem a v nejvyšším místě, kde střechu podpíral trám, si nezadala s kuchyní v přízemí. Všude byly skříně a komody napěchovaná starými cáry a věcmi dávno nepoužívanými, knížkami i spisy. Ležela tu stará kola, v celku i jejich součásti, dětský kočárek snad z první republiky. Z přední části k zadní byl natažený provázek a na něm se sušily byliny; shnilé a léty rozpadlé. V jednom roku byla zbytá kupa sena. Nebo slámy? Na římsách se válela silná vrstva prachu; měla strach pohnout se, aby se nezvedl a neudusil ji.
Linda si rukou prohrábla vlasy a vypustila vzduch z pusy. Než tohle uklidím, budu chodit o holi, projelo ji hlavou. Ale znovu se porozhlédla po prostoru. Čím dřív začne, tím rychleji to bude mít za sebou.

S Markétinou pomocí snesla už třetí várku železného šrotu. Nechápala, proč i škrabky a motyčky na zahrádku babička vynášela až na půdu; zvlášť když jí před třemi roky voperovali umělé kyčelní klouby. Linda položila poslední lopatu a setřela si pot z čela. Hromada nabyla obrovských rozměrů a to ještě ani nesnesla všechno harampádí.„Do šrotu?“
Markéta se posadila na trávu vedle kupy a otáčela dřevěnou násadou jako mažoretka hůlkou.
„Něco by se dalo použít. A chtělo by to co nejdřív,“ kývla směrem do zarostlé zahrádky. Plevel a růže vítězily na celé čáře.
Markéta odložila násadu a stíníce si oči, podívala se na nevlastní dceru. „ Co kolna?“
„Teď už tam je ten nábytek. Jinak nic.“
„Jak jinak nic?“
Linda pokrčila rameny. „Prostě nic. Žádný kolečko. Lopata. Košík nic. Všechno to bylo na půdě.“
Markéta se zamračila. „Proč se s tím tahala na půdu?“ Zavrtěla hlavou. „Tvoje babička byla fakt cvok. Dost podivný chování.“
„Stejně jako zmizení mámy,“ špitla Linda. V tomto případě se dalo použít i výrazu prazvláštní. Nebo jak jinak pojmenovat zmizení ze dne na den? Bez předchozího varování? Bez známky násilného vloupání do bytu, z kterého Martinu nikdo neviděl odcházet?
Markéta rychle mrkla na Lindu a hned vrátila upřený pohled na listy trojlístku. Nerada se vyjadřovala na toto téma. Nechápala, proč její sestra, z ničeho nic, opustila vlastní dceru, za kterou by dala život a kterou si nenechala vzít, ani když ji k tomu všichni nabádali. Proč alespoň nenapsala dopis na rozloučenou? Nebo něco nenaznačila? Ta neustálá nejistota, zda žije, nebo je dávno mrtvá, Markétu ničila. Stále se ještě celá chvěla, kdykoli se ji na mobilu objevilo neznámé číslo. I při zvonění domovního zvonku pozdě večer znejistěla.
„Zatím to tu necháme,“ rozhodla. Postavila se na nohy a oprášila si zadek. „Pojď se naobědvat a potom to roztřídíme. Domluvila jsem s tvým kámošem, že nám půjčí vozejk za auto. Odvezeme to do šrotu. Co s tím jinýho?“ Pohodila rukama a tím byla věc vyřízena. Někdy bylo fajn, že měla ve věcech jasno.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 55 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 22.04.2007, 6:01:27 Odpovědět 
   je to čtivé, tak přirozeně ubíhající, na první pohled obyčejné, na ten druhý tu probleskuje nějaké to tajemstvíčko
jen mě zaskočilo, že Markéta je vlastně teta Lindy, chápu. že ji asi adoptovala, ale přesto mi přijde divé nazývat ji nevlastní matkou
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Domov
Nikis
Slučák po pěti ...
Lucy Straw
Benson
Intuista
obr
obr obr obr
obr

Zkouška z Ekologie
Thea
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr