obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915369 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39501 příspěvků, 5742 autorů a 390372 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Černá Třešeň ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Plody Černé Třešně
 redaktor Weichtier publikováno: 23.04.2007, 21:40  
Prolog k zamýšlenému cyklu povídek, aneb: příliš dlouhé na to, aby to někdo měl chuť číst. :-)

S věnováním zdejší autorce, jejíž nickname mi byl inspirací.

A také: díky, Mathew.
 

Brno, srpen 2006


Tělo padlo s tupým úderem na dláždění, párkrát sebou škublo a to bylo všechno. Vlastně docela zklamání. Žádná srdceryvná hudba či rychlé kroky mizejícího vraha. Téměř nudné. K.V., ležící v kaluži domácího červeného, by zřejmě nesouhlasil, ale on se vždycky najde nějaký renegát.

„Tak, koho to tady máme, seržante?“
Komisař Jan Rod, v nezbytném baloňáku a s černou kávou v ruce, dorazil na místo činu.
Bylo chladné, pozdně letní ráno brněnské.
„Dobré ráno, pane,“ zasalutoval seržant Hutný.
„Tedy, muž, 48 let, Karel Vojtíšek. Příčina smrti evidentně bodná rána na krku, s dalším čekáme na doktora, je na cestě. Ale hlavně,“ Hutný vyndal z umělohmotného pytle na důkazy jakési tmavé scvrklé kuličky, „zase jsme je našli.“
Komisař Rod promnul kuličky v prstech: „Sušené třešně! Takže už druhá oběť v tomhle týdnu. Zajistili jste nějaké jiné důkazy?“
„Je to špatný, pane,“ odpověděl seržant a zatvářil se nešťastně
„Žádné otisky, se vzorky na laborku to taky vypadá bledě. Ještě jsme ale neprohlídli všechno.“
Komisař se zamračil.
„To mě vlastně nepřekvapuje. Jenom nevím, proč jste mě tedy volali. No nic. Půjdu teď na oddělení. Až budete hotovi, tak mi doneste zprávu. Musíme něco vymyslet. Řádí tady už dost dlouho. Tři měsíce ji honíte a nic. Je čas, abych se do toho vložil.“

Ručičky hodin na stěně poskočily, koneckonců, to bylo taky to, co se od nich čekalo. Jan Rod seděl v kanceláři na své dřevěné židli, kterou už v duchu jmenoval Hýžďová Tortura, pokuřoval a probíral se zprávou čerstvého případu.
Černá Třešeň! Black Cherry-tak se jí říkalo, protože angličtina prostě letí. Nájemná vražedkyně. Nový fantom Brna. Pět kousků-ne, vlastně už šest-za poslední měsíc. Provedeno na chlup stejně. Bodnutí do krku, zřejmě velmi tenkým nožem. Vždycky těsně nad ohryzek, zepředu. Asi jim přitom chtěla vidět do obličeje.
Pak tady byly ty třešně. Scvrklé černé kuličky, pokaždé tři, položené v pravé ruce oběti. Cejchovala si je. Tohle bylo něco víc než práce, tohle bylo osobní. Vlastně, ne osobní, jen zaměřeno jistým směrem. Všechny oběti byli chlapi.
Největší problém byl, že, ať se na to Jan díval z jakékoli strany, musel usoudit, že zdejší policie je naprosto neschopná. První vražda se stala u před čtvrt rokem a oni do teď nedokázali zjistit jedinou hodnotnou informaci. Pravda, Černá zjevně nedělala chyby. Žádné otisky, žádní svědci. Naprostá diskrétnost. Pracovala jen v noci. Ale, sakra, musela někde spát, někde jíst, copak nikdo nic neviděl? Co informátoři?
Nevadí. Teď to přidělili jemu. První případ v novém působišti. Dobře. Je potřeba se do toho vložit, řekl by starej Bert. Ten toho ale nakecal. Navíc, naposledy, co ho Jan viděl, ho vkládali do dřevěné bedny.
Ne, je třeba k tomu přistoupit s chladnou hlavou. Použít klasické triky. Ty většinou zabírají nejlépe. Jsou totiž tak známé a lehce odhalitelné, že nikoho nenapadne, že by je mohl ještě někdo použít. Tak to bylo i s Mokrým. Stará hra se štěnicemi.

Jan usoudil, že je čas použít místního intercomu. Přešel ke dveřím kanceláře, otevřel a zařval do prostoru: „Hutný, ke mně!“
Za chvíli již mrmlání a dusot naznačovaly, že se jmenovaný blíží.
Seržant vešel dovnitř, v ruce, na uniformě a mezi zuby čokoládovou tyčinku:
„Ano, pane?“
„Seržante, jak víte, dostal jsem velení v případu Černá Třešeň. Vyžádal jsem si z archivu její složku a udivilo mne, že za tři měsíce od první vraždy jste neudělali prakticky vůbec nic! Můžete mi to vysvětlit?“
Seržant vypadal na to, že by byl radši úplně někde jinde.
„Ehm....no, náš minulý velící, poručík Rákos, on...é.....“
„Ano?“nadhodil Jan.
„No, my jsme....snažili jsme se postupovat takticky, pane. Nevyplašit ji, a tak...“
Hutný se začal potit.
„Aha, takže, aby jste ji nevyplašili, tak jste radši nedělali nic. Pěkné. To mi ale řekněte, jak se podle vás dá vyplašit masová vražedkyně, to by mě vážně zajímalo.“
To byla na seržanta příliš složitá otázka.
Komisař mávl se znechuceným výrazem rukou.
„Nemusíte odpovídat.Ode dneška prostě začínáme znovu. Pár dní mi zabralo stěhování a organizační věci, ale od teď se tu začne makat. Potřebuji od vás seznam našich informátorů. I když, vlastně.....,vy jste přece dlouho dělal pochůzkáře, měl byste mít přehled, ne?“
Seržant trochu pookřál.
„Jistě pane,“začal recitovat, „ v současnosti máme tři stálé informátory. Starej Podlejz-samozřejmě přezdívka, pane-ten je teda zrovna v nemocnici, prý uklouzl ve vaně, což je, mimochodem, trochu divný, protože žije už deset let na ulici, pak je to Línej Arnošt, má takovou pleš, víte, ten ale vyhrál v loterii zájezd na Malorku, takže tu teď není, no a potom, Lesklej Eduard, dělá hospodskýho u Pátýho kola. Ten není moc spolehlivej, prej dřív dělával prostředníka na různý kšefty, jako vloupačky a tak, ale zase ví všechno o všem.“
„ Tak to jste ho jistě již vyslechli, že?“zeptal se unaveně Rod.
„Ehm, jistě, pane, ale nic nevěděl,“snažil se Hutný.
„A můžu se zeptat, jak jste se ho ptali?“
„No, my....přišli za ním a zeptali se ho, jestli neví něco o Černé Třešni.“
„A on řekl, že ne.“
„Přesně, pane. Jak to víte?“
Komisař resignovaně svěsil hlavu.
„To je praxe, seržante.Takže, vy mi teď dáte adresu té hospody u toho kola, já tam večer půjdu, budu předstírat, že bych chtěl využít služby Černé, a uvidíme, jestli se ten váš Eduard chytne. Od vás potřebuji, abyste byl na telefonu, kdyby bylo něco třeba. Jasné?“
„Jistě, pane, ano, pane.“
„Tak to je vše.“
Hutný se s úlevou vypotácel z komisařovy kanceláře.
„Stejně je to blázen,“ zahučel jen tak do světa, jenž ho pochopitelně okázale ignoroval.


Seržant Hugo Hutný sloužil u policie už patnáct let. Vydržel tak dlouho, protože nesnášel umírání. Především vůči svému umírání měl vyloženě odpor. A tak se mu snažil ze všech sil vyhnout.V tom byl zkušenost sama. Léty vytříbený policajtský nos mu vždy neomylně prozradil, kde by bylo zrovna třeba položit život za vznešenou či spravedlivou věc a jeho zocelené nohy ho odvedly naprosto opačným směrem.
Přesně vycítil, kde se rodí průser.
Tak jako s novým šéfem oddělení.Všichni o něm mluvili. Mladý, ambiciózní, s výsledky. Zbrklý. A zřejmě brzy mrtvý.
V Praze mu říkali český Max Payne. Chytil prý velkou rybu, hlavu rodiny Mokrých, mafiánů první třídy. Dostal ho na 25 let. Pak mu začala trochu doutnat půda pod nohama, tak ho rychle přeložili sem do Brna. Aby se schoval, i když, co se Huga týkalo, bylo to, jako schovat se před deštěm do sprchového koutu.
Každopádně byl ale tady. A hned si tedy nabral krajíc. Černou Třešeň. Co se Huga týkalo, lovení zločinců je dobrá zábava, ale jen, dokud si zločinci neuvědomí, jak jednoduché je ulovit takového obyčejného policajta. Ten nový si snad myslí, že zaklepe Černý na dveře, ona podepíše přiznání a ruku v ruce půjdou na strážnici! Pche.
Ale jak chce. Pokud nebude po něm, po Hugovi vyžadovat nic víc než to, sedět na telefonu, klidně se podřídí. Však i normálně celý den sedí, tak co....


Hospoda U Pátého kola fungovala v centru, nedaleko náměstí Svobody. Celkem pajzl, napadlo komisaře Roda, když něco po deváté večer vkročil dovnitř. Pár stolů, židlí, oprýskaný nálevní pult.
Nebylo moc plno. Sem tam nějaký solitér se slzou v oku a hrdle a v tmavém rohu mladý registrovaný mutující pár.
Hostinský Eduard nebyl k přehlédnutí, klasický zástupce svého druhu. Matná pleš, pivní lalok, zástěra a v ruce špinavá utěrka.
Jan Rod přistoupil k pultu a oslovil jej:
„Dobrý večer.“
„Co chceš?“
„Hledám Černou Třešeň.“
„Chlapče, tady je hospoda, ne višňový sad,“ušklíbl se hostinský-inteligentoid.
Jan si vzdychl.
Takže to zase bude tenhle druh rozhovoru.
„Podívej,“šáhl do kapsy pro peněženku, „mám pro ni...zakázku a můžu dobře zaplatit.“
Vyndal stovku a položil ji na pult.
Hostinský trochu změkl, což jen podtrhlo jeho prostorovou výraznost. Shrábl peníze.
„No, možná bych pro tebe mohl něco udělat. Jak se jmenuješ?“
„To není důležité.“
„Jen se nečerti. Tak, ty by sis chtěl popovídat s Blackie..,“začichal Eduard, „...hm, počkej, něco se mi pálí na plotně, hned jsem zpátky.“
Otočil se a zmizel za dveřmi, ze kterých do výčepu proudil silný zápach spáleného jídla a desinfekce.
Jan se opřel o pult. No, zatím to jde. Možná až moc lehce. Ale, že by hned trefa? Teď jenom dostat z toho osla nějaké jméno nebo místo....
Hostinský se vracel.
„Tak, kde jsme to byli....jo.“ naklonil se k Janovi a zašeptal mu do ucha:
„Mohl bych ti říct, kam Černá občas zalejzá, je to starej barák kousek odsaď. Za pět stovek ti nakreslím mapu, hehe.“
„Dám ti dvěstě, víc ne,“odtušil Jan.
Hostinský se usklíbl.
„Ok, chlapče, tak hele, půjdeš směrem ke kostelu Nalezení....jo, počkej, tady ti to nakreslím..“

Plán byl vlastně opravdu jednoduchý. Předstírat zájem, nahrát ji(diktafon připravený levé kapse kabátu) a sebrat. A když to selže, tak jí prostě zastřelí. One man show.

Kostel Nalezení sv. Kříže ležel nějakých deset minut cesty od Pátého kola. Jan nahlédl do mapy, načmárané tužkou na pivním tácku a viděl, že údajný úkryt Černé by měl trochu jihovýchodně. Obešel tedy kostel ze severu a naskytl se mu pohled na široký podchod vedoucí do zpola osvětleného nádvoří.
Číslo 4, to by mělo být ono, ale je to trochu podezřelé. Že by se Černá schovávala takhle blízko centra? Pravda, je to tady zastrčené, ale stejně. Že by ho ten tlusťoch podrazil? Jenže, jestli ne, byla by to trefa, objevit hned první den pořádný služby v Brně úkryt snad nejhledanější osoby v republice Další plusový bod do záznamů. To stojí za riziko.
Jan vyndal z pouzdra služební zbraň, svou oblíbenou Berettu ráže 9mm para, natáhl ji a vydal se opatrně podchodem.....
Nádvoří mělo přibližně obdelníkový tvar, se žulovou dlažbou. Bylo po všech stranách obklopeno starými baráky s jakousi parodií na podloubí, které tvořilo tmavé výklenky.
Podchod, ve kterém Jan stál, byl na kratší straně nádvoří, dvě širší stěny nesly každá tři elektrické svítilny, které rozrážely tmu a tvořily kotouče matného světla. Uprostřed nádvoří stála ještě jedna lampa, vyšší, zřejmě s bronzovým podstavcem. A pod ní-co je? Nějaký papír? Snad vzkaz? Pro koho?
Jan opatrně vyšel z podchodu, zbraň připravenu k výstřelu, přikrčil se a vyčkával. Nikde se nic nepohnulo. Někde od kostela zahoukala sova, v marné snaze udržet atmosféru napětí.
List papíru, položený na dlažbě pod lampou, Jana ale neodolatelně přitahoval. Zdálo se mu, že je důležitý. Jistě obsahuje nějakou informaci, možná zásadní. Kdyby jen nebyl tak na ráně. Zrovna, kde je nejvíc světla.
Jan se opatrně vydal do středu nádvoří.

Zvídavost. Základní vlastnost živé hmoty. Ne, je víc než jen to. Základní instinkt. Od chvíle, kdy první bakterie zkusila dýchat kyslík, od chvíle, kdy první ryba vyhlédla z mokrého domova, kdy první pračlověk vložil maso do ohně, aby zjistil, co se stane, myriády živočichů dychtí po poznání, objevují a evolují. A mnozí z nich také platí nejvyšší cenu.

Nebyl ani v polovině trasy, když se mu za zády ozval strohý alt:
„Pan Rod?“
Pokusil se otočit, přestože věděl, že to nemůže stihnout.
Ocelová šipka mu proklála paži s pistolí někde v polovině otočky a srazila jej na kolena. Pistole třeskla o zem.
Pokusil se vytáhnout si šipku z rány. Zařval bolestí.
„Být vámi, tak bych se to nesnažila vyndávat. Víte, má to takový zoubky, a když to vytrhnete silou...no, ledaže máte rád špíz.“
Ze tmy jednoho z výklenků vystoupila postava. Ne o moc víc než 170, Celá v černém, na hlavě kápi, černé rukavice vkládající do malé kuše další šipku.
„Prý jste mě hledal. A vidíte, já nakonec našla vás. Ten šašek Eda mi hraje na ruku. Volal mi. Ale musím vás pokárat. Skočit na tak jednoduchý trik, jako s tím papírem, tcc. No, jak vidno, ty nejjednodušší zaberou často nejlépe.“
„Čubko,“ zachrčel Jan.
„Ale, taková slova,“šklebila se kápě.
„Je to přece obchod. Vás platí za lov takových, jako jsem já, mě zase zaplatili, abych ulovila vás.“
Jan pochopil.
„Kdo?“ zeptal se, ale odpověď už znal.
„Jistě znáte pana Mokrého? Pozdravuje vás a vzkazuje, že už se moc nezlobí,“řekla kápě.
Jan stočil oči k zemi, kde ležela jeho pistole. Tak blízko, jen pár centimetrů..
„To nemůžete stihnout, pane komisaři.“ Kápě se teď už vysmívala.
„Sedmička je šťastné čislo, ne?“
„Myslím, že zjistíte, že dnes tomu tak nebude.“
Kdyby jen mohl získat trochu času, aby...
„Řekněte, proč ty třešně, proč jenom chlapi?“
Přišla blíž, kuši připravenu k výstřelu.
Přiklekla k Janovi a strhla kápi.
„Mám své důvody.“
Na její tvář padlo světlo. Měla velmi mladou tvář, ale přes pravou líc se jí jako rozšklebený svěděk táhla dlouhá jizva od koutku až téměř k boltci.
Pak Jan uviděl její oči a ztratil naději.
Byly šedé. Ne. Bezbarvé. Jako, když otevřete okno a za ním není nic. Ne černé nic, tma je jen nedostatek světla. Nicota nemá barvu.
Pohlédl na svou krvácející paži.
„Asi nebyl dobrý nápad, zkoušet vás najít.“
„Dostala bych vás stejně, jen o něco pozdději. Jaký je rozdíl těch pár hodin?“
„To záleží na úhlu pohledu.“
„To máte pravdu,“řekla Black Cherry.
Znovu zahoukala sova, ale ani tentokrát nemělo její snažení valného výsledku.


Tělo dopadlo s tupým úderem na dláždění a už se nepohnulo. Bylo to vlastně docela zklamání. Jen trocha krve a pár kuliček třešní.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 27 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 72 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tomáš P. 17.09.2007, 22:18:18 Odpovědět 
   Pokračování by udělalo radost slouhé řadě lidí, a já se řadím na jejich konec. I když bych s radostí předbíhal a nacpal se na začátek! ; )
Hodně povedené, jen malá otázečka: Není seržant Hutný příbuzensky spřízněn se seržantem Tračníkem (Terry Pratchet, Úžasná Zeměplocha. Věřím, že víš.)? Mají toho spoustu společného!
 ze dne 18.09.2007, 8:37:14  
   Weichtier: Děkuji!
K Fredovi: ano, samozřejmě ho dobře znám a mám ho rád tak, jako asi všichni, kdo rádi čtou Pratchetta.
Pokud bych se měl vyjádřit k podobnosti těch postav...Fred, to je archetyp nebo spíš obraz archetypu. Zeměplocha je zrcadlem všech světů. Možná je tedy seržant Hutný odrazem seržanta Tráčníka.
Ale jak víme, v zrcadle vypadají věci často známě, přesto trošičku jinak...:-)
 AňA Morgan 16.08.2007, 14:30:16 Odpovědět 
   Mno sqěle, tati... ;-))
Originální, zajímavý, čtivý, úžasný, nebeský příběh z mnou milovaného města, s humornými kulisami a neotřelými výrazy... Sklaním se před Tebou, Ó Velký Detektivkáři a věřím v dopadění Višničky... (však ona si to ta mrcha zaslouží, za toho sympatickýho Honzíčka...!)
 ze dne 16.08.2007, 18:57:40  
   Weichtier: Děkuji opět :-)
Snad to opravdu drží pohromadě. Dalo to práci, je tam i pár chybek, ale jsem obecně celkem spokojený.
Višnička je sympaťačka, tu přece nemůžou chytit...:-)
 Nethar 07.08.2007, 19:47:53 Odpovědět 
   Sdílím Alyssino nadšení :-) Opravdu jedno z nejlepších dílek, co jsem na SASPI doposud četl. Pěkně napsané, místy vtipné, místy napínavé. Moc chválím!
A bude opravdu další díl nebo ne? Jestli ano, tak jsem zvědav, jak s ním naložíš. Každopádně i takto samostatně je to velmi dobré!
Překlepy už byly zmíněny, co s nimi naděláme - autor sám ví, co chtěl napsat, a když to po sobě čte, tak tam přesně to, co chtěl napsat, očekává, takže chyby lehce přehlédne :-)
 ze dne 07.08.2007, 20:00:54  
   Weichtier: Děkuju, jsem velmi poliChoceň. :-) Fajn, že se ti to líbilo, stálo mě to spousty práce, zvlášť proto, že neumím psát :o)
Další díl...no...těžko říct....zjistil jsem, že by musel být napsaný ve zcela jiném duchu a atmosféře, tak nějak pořád váhám. Možná to zůstane cyklem o jedné povídce.....
Překlepy! Ach ta metla úsilí autorova! Přesně jsi to vystihl.
Ještě jednou dík.
 Alyssa 27.06.2007, 17:15:10 Odpovědět 
   Tak tohle je zatím možná to nejlepší, co jsem na SASPI četla. Spádný děj, pěkné dialogy, četlo se to jedním dechem. Rozhodně za jedna!
 ze dne 27.06.2007, 20:27:32  
   Weichtier: Děkuji. Nejlepší na SASPI jistě ne, přesto jsi mě potěšila :-)
 Mathew 29.04.2007, 14:11:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie ze dne 28.04.2007, 21:06:27

   Pan Mathew ztratil řeč po přečtení tvých děl, ale jednou budeš chycena, za to ti pan Mathew ručí.
 Black Cherie 28.04.2007, 21:06:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Mathew ze dne 27.04.2007, 12:14:02

   Pan Mathew ještě zapomněl dodat: "A do smrti smrťoucí s tebou za trest nepromluvím!" ;o)))
 Black Cherie 28.04.2007, 21:05:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Mathew ze dne 27.04.2007, 12:22:38

   Nikdo nikoho za nic chytat nebude. Blackie bude pěkně řádit dál :-) *smajl věřící, že spravedlnost má krátké prsty* :-)
 Mathew 27.04.2007, 12:22:38 Odpovědět 
   No, nakonec tam vidím ještě spoustu chybiček, i když jsou to jen drobnosti, a beru si z toho příklad: příště budu pečlivější.=o)

Ty hodiny už jsou mnohem lepší, ale utkvělo mi to v paměti a budu se popadat za břicho asi pokaždé, když si to přečtu. Fórek s hospodským, který má vědět všechno, ale neví nic je prostě super a samál jsem se i teď.

V šestém řádku odspoda máš dvě d ve slově později, ale to už nespravíš. S těmi odrážkami má Cherrie pravdu, ale ve Wordu jsem si toho nevšiml. Mávnutí rukou daleko lépe vystihuje situaci a upravil jsi to ještě k tomu moc dobře.

No a šest vražd za měsíc, první před čtvrt rokem - to jsem si nevšiml, asi sis nevybral nejlepšího korektora.=o)

Ono se asi vždycky něco najde a tak bych to viděl takto: opravovat, opravovat, opravovat, až do zblbnutí(pak už tě to nebude trápit).

Jinak můj názor znáš. Je to moc dobré a zasluží si to pokračování. Jen doufám, že Black Cherrie nakonec někdo chytí(třeba inspektor Mathew ze Scotland Yardu,hehe) *škodolibý smajl*
 ze dne 27.04.2007, 19:50:48  
   Weichtier: Jo, doufám, že tvá příští korektura bude lepší, hehe :-)
Ne, vážně, již poněkolikáté díky. Snad se pokračování podaří, teď trochu narážím na potíže, protože jsem zjistil, že původní hlavní linii, kterou jsem pracně vymyslel, prostě nevěřím:-), takže musím vymyslet něco jiného.
Uvidíme, kdo kdy koho chytí, a za co.......:-)
 Mathew 27.04.2007, 12:14:02 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie ze dne 24.04.2007, 19:11:47

   Tak tobě nestačí, že zmizela celá má SIM karta se všemi kontakty, ty chceš vymazat i MĚ! No to pěkně děkuji. *smajl špatně hrající uraženost*
 Black Cherie 25.04.2007, 16:33:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie ze dne 24.04.2007, 19:11:47

   :o) No není zač :o)

Dobře, dobře, mé sobecké já je ukonejšeno.

A to pokracování určitě napiš, budu si to číst před spaním místo Večerníčku :o)) (takže minimálně jednoho čtenáře máš jistého...)
 Anquetil 25.04.2007, 1:46:45 Odpovědět 
   Přinášíš velmi čtivý a gradující příběh, ve kterém není ani řádek navíc. Mně zaujal i proto, že mne přivádí do míst tak důvěrně známých, která znám jak svý starý boty. A tak se přede mnou tvůj příběh odvíjel jako barevný film přímo v autentickém prostředí, do kterého je vsazen... Díky! :o)
 ze dne 25.04.2007, 8:56:08  
   Weichtier: Já děkuji, žes četl a byl potěšen. Brno je krásné město.
 Black Cherie 24.04.2007, 19:11:47 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie ze dne 24.04.2007, 11:30:46

   Tak jsem to pročetla znova a většinou jsou to jen kosmetické vady:
- mezi odrážkami má být mezera, spisovně správně je abyste (a ne aby jste), častokrát ti chybí i mezera mezi větami a po tečce následuje hned další slovo - maličko to při čtení ruší a před one man show má být ji a ne jí
- trošku nechápu sled vražd - ze začátku píšeš, že je to už šestá za tento měsíc, potom, že první se stala před čtvrt rokem a z dialogu s tím komisařem jsem pochopila (možná blbě), že on bude sedmá oběť. Tak kolik jsem jich vlastně zavraždila???


Jinak zdejší autorka, jejíž nickname ti byl inspirací k tomuto krásnému příběhu ze života, uctivě děkuje a žádá, aby - z čistě sobeckých důvodů - byl z věnování vymazán Mathew =o)))
 ze dne 24.04.2007, 19:29:03  
   Weichtier: Díky za to, že sis dala práci, a hledala, co je špatně.

Ty gramatické chyby mě tedy mrzí, prostě autorská slepota, nic jiného, četl jsem to po sobě min. dvacetkrát.

Co se vražd týče, zajímavé, žes jediná, která si toho všimla. Ono totiž existovalo asi deset verzí příběhu a, čím hlouběji jsem se dostával, tím jsem objevoval skyté motivace postav a také nelogičnosti v příběhu, které by sice čtenář neobjevil, ale já jsem je nemohl ignorovat. Taky jsem změnil velké kvantum údajů v korelaci s tím, jak narůstaly mé 'vědomosti' o hlavní ose příběhu a hrdince samé(totiž, měl by to být ve výsledku opravdu povídkový cyklus).
No, a výsledek? Neopravená věta, která zakalila smysl. Samozřejmě, první vražda se stala někdy na konci května 2006, tedy tři měsíce před popsanými událostmi a poslední dvě(tři) v 'posledním týdnu'. Údaj uvedený v rámci Rodova přemítání na začátku je chybný.
A ještě jedna věc. Ze slovníku jsem zjistil, že black cherry=višeň a pouze 'cherry' potom třešeň. Ale tuhle chybu jsem přetavil v přednost a bude zabudována do příběhu.

Ještě jednou díky za tvůj čas. Je to hrozná fuška psát větší příběh s pokračováním, byl jsem zpocený a naštvaný po celou dobu. Tak snad se to někomu(třeba tobě :-)) líbilo, aby to mělo cenu.


Tvé sobecké já musím trochu zklamat, Mathew fungoval jako korektor(byť ne stoprocentní, hehe, doufám, že si to přečte), takže ten dík byl na místě.
Ovšem věnování je pouze a jen tvé :-)...

Uvidíme, jestli se ti bude líbit pokračování(bude-li, nakonec). Naše Blackie není zrovna dobrák, ale, vzhledem k tomu, čím prošla a v jaké společnosti se pohybuje, se tomu nedá divit.....
 Black Cherie 24.04.2007, 11:30:46 Odpovědět 
   Copak Blackie :-) Na tu jsou všichni policajti krátký :-)
Napínavé, sice sem tam chyba, ale jinak... jak se dá ještě jinak napsat skvělý???
 ze dne 24.04.2007, 11:33:51  
   Weichtier: Děkuji :-)

Mohla bys mi, prosím, nějak popsat/poslat ty semtam chyby? V souladu s touhou po zlepšování se, bych je rád taky viděl.....
 Eva Glgan 24.04.2007, 9:45:50 Odpovědět 
   Moc dobře se to četlo... Má to svůj nádech, své kouzlo...
 ze dne 24.04.2007, 11:26:50  
   Weichtier: Tedy jsem rád, že jsem tě okouzlil. Ostatně, mé druhé jméno je: Tim, the Enchanter...:-)

Díky.
 amazonit 24.04.2007, 6:03:34 Odpovědět 
   popisy, dialogy, napětí, čtivost, spád....
třešničky mám ráda - zvlášť srdcovky - už se na ně těším:o))))))
 ze dne 24.04.2007, 11:25:15  
   Weichtier: Překvapení, potěšení, vděk, popotahování, nutkavost k pláči...:-)
 Maura 23.04.2007, 21:40:29 Odpovědět 
   Klasická věc. Dobře napsaná, i s vnitřním napětím a s určitou lidskostí. Postavy dobře profilované a zajímavé.
 ze dne 24.04.2007, 11:24:09  
   Weichtier: Hrozně mě těší tvé uznání. Přesto, že je to jen pár řádků, byla s tím hrozná práce. Až teď zjišťuji, jak je napsat smysluplnou dějovou prózu složité...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
Avenger
(23.11.2019, 19:38)
obr
obr obr obr
obr
Velitel
GertaPanzerfaust
Hladina
Enhydris Polylepis
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Ovulační blues
Ester Lajlá
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr