» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141803

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303548 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Neporušená velikonoční tradice pana M ::

Milan Březina	publikováno: 23.04.2007, 21:08

Tenhle kratičký velikonoční příběh vzniknul v dudditsově "Rychlovce". Je určen "Kingovým dětem", především těm, které dokáží ocenit pokrm, připravovaný "s láskou".


	Jaro je odnepaměti časem zrození, mládí a zdraví. Jaro je obdobím, kdy všechno živé vzkvétá, zeleň rychle nabírá svou skrytou sílu a každý zástupce živočišné říše žene se puzen svými základními instinkty za jedním, jediným cílem. Jaro je čisté, svěží a jaro všichni milují. Tedy skoro všichni. Pan M byl muž, který už dávno zapomněl na krásy jara. Mohl se snažit sebevíc, ale nedokázal si vzpomenout, jak nádherné a plné života jaro dokáže být. A i kdyby dokázal, on se nesnažil. Byl to samotář, jeden z těch starých mužů, o kterém lidé v tichosti mluví jako o „mrzoutu nad hrobem“. Žena mu zemřela už před lety a děti nikdy neměli. Pan M bydlel (a čekal na smrt) ve starém, vlhkém domě na konci vesnice hned u jezu a pokud nemusel, ven nevycházel. Klouby ztrápené pokročilou artrózou mu beztak příliš volnosti pohybu nedopřály. Do jeho domu se nikdo nehrnul a ani jaru se tam příliš nechtělo. Pan M nechával zamčeno na dva západy a starý zvonek, který přestal sloužit před více než deseti lety nikdy neopravil. Tak nějak mu vyhovovalo, že nezvoní. Na světě byly v zásadě jen dva lidé, kterým pan M otevřel své dveře. Pošťačka s důchodem a desetiletý kluk trafikanta Fouska, Martin. Hodný chlapec, tenhle malý Fousek. Stavil se tu vždycky dvakrát, třikrát do týdne, přinesl noviny, tabák a když bylo potřeba nakoupil v koloniálu co bylo potřeba podle seznamu. Pan M trávil čas, který mu zbýval tak, že vysedával celé dny v houpacím křesle, kouřil cigarety bez filtru, které si sám balil a zažloutlými prsty od tabáku listoval v knihách. Byl vášnivý čtenář. Nadevše miloval tragické příběhy o smrti a utrpení. Když byl takový příběh opravdu dobrý a pan M mu uvěřil, hned se mu žilo lépe s pocitem, že někdo jiný se má hůř. Tak plynul den za dnem a pan M proklínal každé další ráno, kdy se s šílenou bolestí své nefunkční tělesné schránky dral z postele. Jinak tomu nebylo ani v ten osudný pátek třináctého. Probudil se s pravidelnou bolestí před šestou hodinou ranní. Slunce ještě ukryté za obzorem už pomaličku rozhánělo noční tmu a ptáci si prozpěvovali v korunách stromů. Noční chlad připomínající, že zima tu ještě nedávno byla, to musel vzdát a teplota rychle stoupala. Chladná jinovatka se jako zázrakem proměnila v blahodárnou ranní rosu. Bylo jen pár dní po velikonocích. Tyhle svátky, tak jako mnoho dalších věcí, pan M nenáviděl. Děti celý den běhaly po návsi, křičely a dávaly světu najevo, jak jsou zdravé a veselé. Starší chlapci proháněli děvčata pod záminkou tradice a dívky předstíraly ruměnec ve tvářích, když jim dávaly malovaná vajíčka. Jak odporný zvyk, tyhle velikonoce. Nechutné vyvrcholení celého toho hnusného jara. Pan M konečně trochu rozhýbal své bolavé klouby, posadil se v kuchyni a skromně posnídal chléb a hrnek černé kávy. Pak se pomalu přesunul do svého křesla. Chvíli přemýšlel, která kniha by mu nejvíc zvedla náladu. Včera večer dočetl nádherný příběh Pet sematary od Stephena Kinga a než sáhne po jiném, rozhodl se k těm nejkrásnějším pasážím ještě naposledy vrátit. Založil si je, jak měl ve zvyku. Tak kde pak to máme…, listoval knihou. Á tady! Tak se připrav doktůrku, cisterna Orinco už se řítí silnicí a tvůj život promění v peklo… Zmínil-li jsem o knížkách, měl bych uvést i druhou a poslední zálibu pana M – jídlo. Tenhle starý muž, pokud zrovna nečetl, vařil. Vařil rád, často a na dnešek měl v plánu něco speciálního. Možná pan M nenáviděl velikonoce, jak už jsem řekl, ale přesto jeden zvyk spojený s tímto svátkem držel. Pekl beránka. Nejraději ho měl na česneku s bramborovým knedlíkem. Na statku paní Hradské s tím počítali každý rok dopředu. Vybrali mu mlaďoučké jehněčí a když nebylo (tak jako třeba letos), pan M si připlatil a statkář podříznul maličké kůzlátko ještě před tím, než začalo spásat trávu. Nezkažené maso, jak pan M s oblibou říkal, rostlé jen z mateřské mléka. Hodiny odbyly půl deváté, když pan M odložil knihu. Napodruhé se zvedl ze svého křesla, přešel k oknu a chvíli vyhlížel k brance. Někoho čekal. Martin zastavil svoje kolo před domem, sesedl a opřel ho o napůl rozpadlý plaňkový plot. Měl zpoždění a jako by to nestačilo, nevezl všechno. Tušil, že pan M se bude zlobit, protože statkářka na něho letos pozapomněla. Koza porodila dřív, navíc brzy přišla o mlíko a mláďata se už dávno popásala na louce, když přišli svátky. „Kde jsi?“ vyčetl Martinovi pan M, když se střetli ve dveřích. „Omlouvám se, “ podal mu Martin tašku s nákupem. Pan M do ní nejprve netrpělivě nahlédnul, pak se začal mezi věcmi přehrabovat. Jeho dech se zrychlil a tvář zvolna rudla. „Kde je maso?“ „Je mi líto, ale musíte počkat. Paní Hradská vzkazuje, že mladé kůzlečí bude nejdřív tak za čtrnáct dní.“ Pan M na chlapce chvíli jen mlčky hleděl jako by odmítal uvěřit. „No to ale…“ Podařilo se mu potlačit vztek a srovnal ústa do křečovitého úsměvu. „…nevadí.“ Sáhl do zadní kapsy kalhot pro peněženku a urovnal účet i se spropitným. Chlapec slušně poděkoval, ale pan M už ho nevnímal. Sám ve svém smutku sklopil odevzdaně zrak, otočil se a zamířil i s nákupní taškou do kuchyně. Martin měl pocit, že by stařec potřeboval trochu rozveselit. Za ty roky ho často trápil tenhle pocit, ale nikdy ne tak silně jako teď. „Mohl bych pro Vás něco udělat? Cokoli?“ Pan M, opřený dlaněmi o kuchyňskou linku už měl ostré NE! na jazyku, ale pak se mu do hlavy vloudila strašlivá myšlenka. Děsivý nápad, který ovšem za jistých okolností člověku, jako byl pan M připadal, řekněme, celkem v pořádku. „No víš, chlapče… Byly velikonoce a ani jsi se tu neukázal. Pojď dál, prosím, něco pro tebe… kam jsem to jen…“ otevřel zásuvku kuchyňské linky a s tajemným výrazem v očích se otočil. Něco skrýval za zády. Chlapec zaváhal. Vzduch uvnitř domu byl zatuchlý, prosycený potem a po celou věčnost sedajícím prachem. A možná ještě něčím jiným, mnohem silnějším. Něčím co malý chlapec nedokázal rozpoznat. Byl to pach smrti, ale zvědavost desetiletého chlapce byla až příliš silná… O pár hodin později Pan M právě usedal k slavnostnímu pátečnímu obědu, když na jeho dveře kdosi zabušil. Rychlá série tvrdých úderů mohla znamenat jen jedno. Něco se stalo. Něco špatného. „Dále?“ Dveře se rozletěly a stál v nich trafikant Fousek. Nemohl popadnout dech, jak utíkal přes celou ves. Chytil se rukou za hruď a ztěžka polknul. „Dobrý den, pane Fousek,“ pozdravil zdvořile pan M a aniž by vstal od stolu, pokračoval v jídle. „Neviděl jste mýho kluka?“ vyhrknul trafikant. „Martina? Ano, byl tu dnes ráno. Přivezl mi nějaké věci, ale ani se nezdržel.“ „Ale venku před domem má kolo. Musí tu být!“ „Opravdu není, lituji. Pokud si vzpomínám, říkal, že si tu kolo chvíli nechá a půjde se podívat na jez. Asi zapomněl na čas, znáte děti.“ „No jistě!“ uklidnil se Fousek. „Já… omlouvám se, že jsem k Vám takhle vtrhnul, ale kluk zas nepřišel k obědu a žena hned vidí havrany.“ „Vidí havrany?“ podivil se pan M. Dokonce na okamžik přestal žvýkat. „Jako funebráky, víte. Ona hned myslí na nejhorší a kluk zatím pytlačí někde v náhonu.“ (Nepytlačil.) „Tak sbohem.“ Trafikant vycouval uctivě ze dveří obědvajícího pana M. „A dobrou chuť.“ „Díky, sbohem.“ „Až ho najdu, přetrhnu ho jak hada, “ dodal Fousek už spíš sám pro sebe a zamířil k řece. (Ale už ho nikdy nepřetrhnul.) Kdepak, pomyslel si pan M, když nezvaný host konečně odešel. Ať si kdo chce, co chce říká, mladý maso je nejlepší na česneku s bramborovým knedlíkem.


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	06.08.2007, 11:34:47

No, tak tahle povídka byla pěkný nářez! Osobně bych vypustil ty věty v závorkách, čtenáři je patrně hned jasné, že se stal nebohý chlapec obětí zvrhlých kanibalistických choutek toho podivnína! :-) Brrr! Je to horor, nebudu nic dále psát a dávám Jedničku!


ze dne 14.08.2007, 12:23:54
Milan Březina: Díky za komentář i jedničku a... dobrou chuť pokud právě obědváte ;-) Jen nevím proč říkáš zrovna horor? žijeme přece v bizardní době plné tolerance a jen jen otázkou času, kdy si nějaké dosti silné kanibalistické hnutí prosadí svá práva na svobodné pojídání... Maslíš, že je to sci-fi? Jen aby ;-)

duddits	09.06.2007, 22:35:20

V rámci akce "Doháníme letité resty" :) Že je dost brzy poznat, jak to dopadne? No jistě, ale kouzlo podobných povídek sídlí většinou někde jinde... A Milan podobné povídky psát umí. To kouzlo si osedlal... Kingovy děti mu mohou být vděčné. Slintají blahem :) Tím spíš, že jde o Rychlovku, mohu dát jinou známku než jedničku jedině v případě, že bych se nějakou nešťastnou náhodou překlikl... doufám, že se mi to nestane...


ze dne 29.06.2007, 23:28:48
Milan Březina: Taktéž v rámci akce "doháníme resty" musím poděkovat, že jsi se zastavil a v neposlední řadě za jedničku. Až budeš mít cestu kolem, stav se, mám ve špjzu ještě kousek jehněčího...stehýnko...na česneku...


ze dne 09.06.2007, 22:35:37
duddits: Nestalo! :-D

Kaunaz Isa	02.05.2007, 17:03:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: Weichtier* ze dne 24.04.2007, 15:38:12* Souhlasím, pointa byla odkryta v celé své nahotě již při pozvání mladého kluka dovnitř. Nicméně beru v potaz fakt, že Milan musel dodržet jistý limit slov. Suma sumárum jednička s tečkou (o=

Mathew	27.04.2007, 12:26:59

Četl jsem na "Rychlovce", líbí. =o)

Snílek	26.04.2007, 0:01:12

Teda na dobrou noc jsem si lepší povídku vybrat nemohla. Napsané je to hezky, ale vánoční povídka se mi líbila víc. V každém případě velikonoční beránek pro mě už asi bude mít jiný rozměr. Ne piškotový, ale česnekový.

Das	25.04.2007, 13:08:19

Člověk je pouští v tramvaji sednout a oni by ho div nesežrali. Předvídavost také trochu předběhla čtení, ale celkem mi to nevadilo. Držíš se chvályhodné tradice čtivých a kvalitních textů :)


ze dne 29.06.2007, 23:27:01
Milan Březina: I když se zpošděním, přesto... Díky... Tak trochu doháním co jsem nestihl a reakce na komentáře jsou jednou z těch věcí.

Weichtier	24.04.2007, 15:38:12

Sakra, nevím proč, ale přišel jsem na pointu hrozně brzy. Naštvalo mě to, protože jsem zbytek textu trnul, jestli to bude pravda nebo přijde nějaký zvrat :-) Ovšem, napsáno profesionálně, to určitě, zvlášť, když to pochází z rychlovky. Škoda, že pan M. zřejmě nevěděl, že by dnes mohl, pravda za větší peníz, sehnat tzv. baby beef, tj. hovězí z mladých býčků, chovaných pouze na mlíku, tj. bez rozvoje předžaludků, tím pádem s jemným masem. Tahle znalost by možná dala červenou mnohým, ne zcela šťastným, událostem. Navíc, pan M. musel mít tedy sakra chut na mladé, když nedomyslel, že sežraný a strávený Martin mu už těžko bude chodit pro noviny, tabák a potraviny dle seznamu. :-) Ale, zkrátka, pobavil jsem se, nenudil. A zvláště za první část, tj. líčení osoby pana M., zasloužená jedna.


ze dne 24.04.2007, 20:53:09
Milan Březina: Ta pointa nebyla nijak výrazně skrytá. Co se týká baby beefu, pak jsem tvůj nápad panu M předal a mám tě pozdravovat (ptal se, jestli někdy nezajdeš třeba na večeři :-) No a když už k němu půjdeš, máš vzít noviny a balíček tabáku. Každopádně díky, že jsi se stavil, četl a zhodnotil.

estel	24.04.2007, 14:04:23

Výborně napsáno, snad jen "...starý zvonek, který přestal sloužit před více než deseti lety, nikdy neopravil..." aspoň se domnívám, že je tam vložená vedlejší věta přívlastková a ta čárka by tam být měla a také Velikonoce s velkým V. Jinak skvělý příběh se skvělou zápletkou.


ze dne 24.04.2007, 20:50:18
Milan Březina: Díky za pochvalu. O čárkách vím, kloním se na tvou stranu a co se Velikonoc týče, pak nezbývá než si podrbat hlavu (i Vánoce mi unikají s malým).

sirraell	24.04.2007, 13:08:26

Jeste, ze je rano a na obed mam polivku... Takovy Kingovsky, ale svym zpusobem jeste strasidelnejsi, bliz k domovu asi. za 1


ze dne 24.04.2007, 20:54:31
Milan Březina: No, kdo ví? Třeba pan M žije jen pár metrů od domu kohokoli z nás. Každopádně by ti tu polívku neschválil, jsou přece mnohem chutnější pokrmy...¨ Díky za přečtení a reakci. Těším se u další povídky ;-)

čuk	24.04.2007, 8:49:37

je to strašlivý horor. Já jsem si vždycky myslel, že Kingovy prózy nejsou duševně příznivé. Napsáno brilatně


ze dne 24.04.2007, 9:15:19
Milan Březina: Díky za reakci. Ano, "duševně nepříznivého" (jak sám definuješ) Kinga mohu doporučit "všemi deseti" a pokud bys měl zájem o mou další tvorbu (třeba nějakou podbně laděnou povídku) doporučuji tady na SASPI např. "Zvíře z Charleroi". Ale píšu i lehké a veselejší ;-)

Maura	23.04.2007, 21:07:36

Povídku jsem četla dvakrát, je to fantasticky dobře napsáno. Jeden děj téměř skrytý a druhý pokračuje dál ... líbí se mi to. Je to neobvyklé, tragické, hrozivé.


ze dne 24.04.2007, 9:10:40
Milan Březina: Četla jsi dokonce dvakrát. Díky, Mauro, tvého názoru si vážím a o to víc si cením tvé reakce.