» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141804

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303548 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Zrozen ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pomník

m2m	publikováno: 27.04.2007, 0:51

Není nic jednoduššího, než vnímat jednoduché.
Nehledejte za tímhle automatickým textem víc, než je potřeba.


	Viděl jsi někdy slunce? Otázka zní hluchou němotou a já jen přikývnu. Cítil jsi někdy vítr? Další otázka šlehne tou temnotou a já jen znovu přikývnu. Byl jsi někdy tam venku? Sotva začnu přemýšlet o něčem jiném, dostanu elektrický šok. Musím znovu přikývnout. Kdy? Nevím. Proč? Nevím. Kdo jsi? Mlčím. Vzpomínám. Netrvá dlouho a cítím elektrické šoky. Kdo jsi? Další zášlehy elektrické energie. Chtěl bych křičet, ale nejde to, propadám se hlouběji ve své černé temnotě, klesám níž. Viděl jsi někdy slunce? Proč se mi jen zdá, že se všechno opakuje? Přikývnu. Jaké je? Zářivé, jasné, skoro bílé, teplé, ohromně teplé. Cítíš z něj život, energii, sálá to na tebe a ty můžeš jen roztáhnout ruce a snažit se sluneční světlo zachytit. Jaký je vítr? Chladivý. Vzrušující. Stojíš uprostřed toho všeho, natahuješ se po Slunci, vítr ti čechrá vlasy, cítíš jeho doteky po tvářích… Kolikrát jsi ho viděl? Cítil? Nevím. Kdy jsi byl tam nahoře? Nevím. Proč jsi tam byl? Nevím. Kdo sakra jsi? Nevím…jen ne… Proč nic nevidím? Proč necítím paže? Nohy? Kde to jsem? Kdo jsem? „Jizvy se Ti nikdy nezahojí. Važ si jich a vzpomínek k nim se vážících.“ Sakra, kdo to řekl? Proč…proč? „Až budeš chtít zapomenout, ztratíš tak část života.“ Tati? „Nezapomeň na to, kým jsi byl.“ Tati? Slunce…jaké je? Copak žiju ve smyčce? Zářivé, odpovídám, jasné, skoro bílé. Sálá z něj energie, můžeš se jí zkusit dotknout, ale nejde to. Jaké to je tam nahoře? Proč se mě ptáš? Jaké to tam je? Chladné. Skrz mračna prachu prosvítá to jasné slunce, ale od moře na tebe vane chladný vzduch, tak studený, že zatínáš dlaně, svíráš rty, v nosu cítíš podivné mrazení, lepí se ti sliznice, v očích se z jasného slunce rodí slzy…a prach kolem tebe je hustý a přitom tak jemný… Jak dlouho jsi tam byl? Nevím. Kolikrát? Nevím. Proč? Nevím. Elektrické záblesky někde na hranici mého vědomí mě znovu vrhají do černé nicoty… Slunce…viděl jsi ho? Copak se všechno točí v kruhu? Přikývnu. Vítr…cítil jsi ho? Přikývnu. Víš, proč jsi byl tam venku? Nevím. Víš, proč tě stvořili? Tělem mi projede elektrický šok. Víš to? Propadnu se v tu hluchou černotu a jen mlčím. Čekám, kdy se dostaví ta osvobozující prázdnota…a ona přichází. Klesám do ní… „Není lehké přijmout sám sebe. Ale dokážeš to, pokud sám sebe začneš vnímat.“ Tátův hlas zní tak…tak bezstarostně…ale je tu, se mnou, ačkoliv zemřel před mnoha lety. „Být stvořen a stvořit je rozdíl. Stvořené nemůže být stvořitelem. Ty ano.“ Vidím jeho ruce, jak mě objímají, a jeho oči, jak se vpíjí do mých. „Ty to zvládneš, právě protože jsi to ty.“ Z očí mu vypadnou dvě perličky slz, zatřpytí se, jeho mohutné ruce mě ještě jednou obejmou a já se otočím. Vydám se na svých dlouhých nohách pryč, chodba za mnou dál tmavne, cítím, jak chladnu, unikám rychlými kroky betonovým průchodem, cítím kov nade mnou, vidím tmu před sebou – a utíkám, moje nohy ukrajují metr po metru tu chladivou černou rouru. Netrvá dlouho a moje srdce se zpomalí. Okamžitě si uvědomuji, že jsem rozrušením spotřeboval mnoho umělého adrenalinu, které srdce rozpumpovalo do krve, proto ta rychlost, proto mé oči zachytily temnotu. Tělo se samovolně zpomalí, přizpůsobí se srdci, pevné kožené boty začnou najednou klapat v tichém rytmu chůze vysokého člověka. A chodba začne stoupat… Kolikrát jsi ho spatřil? Proboha…všechno je kruh, všechno… Kolikrát? Nevím. Desetkrát, patnáctkrát, nevím. Kdy? Nevím. Nepamatuju si, co jste se mnou dělali. My…ti chtěli pomoct. Proč? Nechci vaší pomoc. My klademe otázky… Kdo, my? Najednou je tu, silná rána a já najednou ucítím svou páteř, své tělo. Netrvá to ale dlouho, propadám se zpět do temnoty… …minulosti… „Nezapomeň na to, kým jsi byl.“ Kým jsem byl? „Až budeš chtít zapomenout, ztratíš tak část života.“ Jak ji mám znovu nalézt? „Jizvy se Ti nikdy nezahojí. Važ si jich a vzpomínek k nim se vážících.“ Když jich mám tak málo… Jeho velké ruce mě objímají, drží mne pevně, cítím tlukot jeho srdce…a vím, že moje buší skoro stejně. Proč mi naskakují vzpomínky? …z minulosti… Kolikrát jsi byl venku? Proč se mě stále ptáš? Nestačí ti jedna odpověď? Ty se nesmíš ptát, my pokládáme… Jak to, že neslyším žádný hlas a přece se mnou mluvíš? Kdo jsi? Víš, jak vypadáš? Ano. Vzpomínáš si na něco…před…před výbuchem? Výbuchem? Kolikrát jsi byl tam, v minulosti? Nevím. Proč se mě ptáš? Víš vůbec, co jsi zač? A kdo jsi ty? A ty víš, kdo vlastně jsi? Vzpomínáš si na sebe? Na něco z doby, kdy jste ještě žili? Ještě žili? Jaké je slunce? Jaký je vítr? Kolikrát jsi byl vně? Kdo jsi? Proč jsi byl stvořen? …stvořen? …stvořen? …stvořen? Otče! Prosím, pomoz mi! „Jizvy se Ti nikdy nezahojí. Važ si jich a vzpomínek k nim se vážících.“


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 22		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 80		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 187		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ronkar	10.09.2011, 11:08:35

Po přečtení mě napadalo asi toto: Eh... a co tím chtěl autor říci? Jak sám píšeš, nehledejte v tom víc, než je potřeba. A co je dle tebe to "potřeba?" Je to zvláštní text, který plynule přechází pod očima a navazuje velmi zajímavou atmosféru, ale nejsem si jistý čeho a hlavně - i přes to, že to má emoce, kteté jsem cítil, nevím komu a čemu patří. Takže z mého úhlu pohledu se jedná spíš jen o takovové tvoje osobní "hraní si" a zkoušení, co se dá s texem vytvořit.


ze dne 10.09.2011, 12:08:21
m2m: Je to už přes čtyři roky, co jsem to napsal a publikoval. Celkově je Zrozen je takovým dialogem s filozofickým podtextem, takže z něj taky dnes už nemám moc dobrý pocit, ale dohromady v celém Pomníku dává smysl a hlavně poslední nikdy nepublikovaný díl komplet všechno říká, proto jsem ho ostatně nikdy nepublikoval. Šetřím si ho na nějakou spešl událost, třeba až vydělám sto milionů a natočím podle toho film :) Dík za návštěvu a hlavně komentář!

chris ONNE	01.10.2010, 0:14:57

Zdravím m2m! Tak konečně mám chvíli volna, abych se mohl vrhnout na tvé dílko a nutno říci, dopad je to hodně tvrdý! Jak to myslím? Následovně: Po stylové stránce je to slušně vybroušený kousek, který se mezi ostatními texty rozhodně neztratí. Po obsahové stránce to už je horší, pro mě je to horší. Nabádáš čtenáře, aby v tom nehledal kdo ví co. Budu se snažit držet tvých rad, jenže se znám… Nejdříve jsem měl pocit, že tazatel (kurzíva) je někdo, kdo nic z toho (slunce, vítr) nezažil. Začínám zostra, co? ;-) „Jizvy se Ti nikdy nezahojí. Važ si jich a vzpomínek k nim se vážících.“ – jizvy na těle či na duši by měly naznačovat, že žil/existoval. Má si vážit něčeho, čeho byl svědkem, nebo možná co se mu stalo. Popř. mohu rozvíjet svojí prvotní myšlenku, že si má vážit pro mnoho lidí tak fádních věcí, jako je slunce, vítr. Teď, v době, kdy se to odehrává, to už tak fádní třeba není… ;-) Kým byl? Tož dobrá otázka, ale odpověď se mi zdárně schovává… Tam nahoře? Že by žili v podzemí, kvůli nějaké katastrofě (mračna prachu)? Víš, proč tě stvořili? Aaa, trochu se nám to tu zamotává! No, samozřejmě se nám tu nabízí možnost, že se jedná o robota (ehm, asi existuje pro to lepší výraz, ale já v nich tak trochu plavu, takže dávám tento univerzální), nebo se může třeba jednat o člověka, který vznikl ve zkumavce. Stvořené nemůže být stvořitelem. Ty ano. Tak tady už začínám být v pasti! ;-) Vydám se na svých dlouhých nohách pryč, chodba za mnou dál tmavne… tak v tomto odstavci doopravdy tápu. Možná v tom asi hledám moc, nebo jsem slepý. Ty nohy asi budou nějaká metafora (?) a ta chodba co neustále tmavne?? Teď už asi hodně přestřelím, ale co takhle jeho život? My…ti chtěli pomoct. Od čeho? Jak? Proč? Začínám být malinko zoufalý… propadám se zpět do temnoty… …minulosti… …z minulosti… jako by všechno, co se dozvídáme z povídky, byla minulost. Vzpomínáš si na něco…před…před výbuchem? Kolikrát jsi byl tam, v minulosti? Na něco z doby, kdy jste ještě žili? Nejspíš docela důležité otázky, ale já už se přiznávám, že se nechytám. ;-)) Takže jak už jsem napsal, dopad je pro mě hodně tvrdý, páč se v textu ztrácím! Jako bych stál na skále, kolem mě bylo moře, ale z jednoho jediného úhlu pohledu se všechno změní. Ale já prostě nevidím ten směr. Nevím, na co se mám zaměřit! Tak takhle to vidí utopený Chris, který je však rád, že měl příležitost pořádně rozpohybovat své závity. Otázka je, jestli jsem byl od pravého významu vzdálen kilometry či desítky kilometrů… Přeji hezký nový den a ať múzy slouží nadále! Chris P.S. Nedělá se náhodou za trojtečkou mezera?


ze dne 01.10.2010, 1:15:34
m2m: Ahoj. Hledáš v tom moc. Jizvy: Ano, mají mu připomínat, že... Ále, více v další povídce. Stvořili: Ano, je stvořen, protože... Ále, to v další povídce. Stvořené nemůže stvořit, ale ty ano, protože... Ále, to v další povídce. Dlouhé nohy. Má je prostě dlouhé. Chodba tmavne. Prostě a jednoduše tmavne, je asi dlouhá. Hledáš v tom moc. Dej si Hněvem požehnán a vševysvětlující Pomník a máš to. A nehledej v tom moc, tohle je brak. P.S. Ano, dělá, v té době jsem po třech tečkách mezery nedělal. Ještě jsem to neuměl. A díky.

Cinka	08.09.2008, 20:17:12

Tak jsem vnímala jen ten text... nesoustředila jsem se jako u jiných tvých dílek (ale u těch se soustředím zejména proto, že je to sci-fi, na které musím opravdu pomalu)... Hned první odstavec mi trochu připomněl jeden můj sen...ech...respektive noční můru... Po celou dobu, kdy jsem četla, slyšela jsem ten hlas... jakoby z dálky, hned zas téměř u ucha, cítila ty šoky a představovala si oslepující zář slunce i vítr ofukující tváře... Mezi každou částí textu, která začínala otázkou na Slunce, jsem si představovala náhlé utnutí záběru jako ve filmu... představovala si zpoceného zmateného hlavního hrdinu... Má to svou atmosféru, je to velice asociativní povídka, aspoň pro mě. Plně tomu stejně rozumíš jen ty sám... a mě to vůbec nemrzí, že to nechápu zcela... (Snažím se tím vším říct, že jsem to hltala a že mě povídka opravdu zaujala...)


ze dne 08.09.2008, 20:34:43
m2m: ...a stejně je to sci-fi a je to sci-fi, které stálo na počátku mé dnešní tvorby. Nemyslím si, že to chápeš jen zcela, ono je to veskrze jednoduché čtení (proto ten perex) a myslím, že společně s Hněvem a Pomníkem dává dohromady ucelený obrázek, který...no ano, je jednoduchý. Takže moc děkuju za hlty, opravdu jsem rád, že i tahle stařešina umí pobavit. Děkuju moc.

lucinda	30.07.2008, 15:33:16

Tak jsem se konečně k těm tvým písmenkům dostala - dětičky mě vylákly do bazénu. ;)) No potom čvachtání mi to nějak sedlo. Dala jsem na tvou radu a četla jenom tak po povrchu. A i přesto mě to vtáhlo pod povrch - netvrdím, že jsem to rozlouskla - silně působivé, až mi to zanechalo nějaké jizvy. Slibuji, že si jich budu vážit. ;)


ze dne 30.07.2008, 15:40:40
m2m: Dětičky zlobějí v bazénu, jo? :-) Myslím, že když je to psáno s důrazem na vnitřní strukturu, podrovinu textu, mělo by se to číst po povrchu, aby to bylo lepšejší. Proto jsem tehdá radil, aby v tom nikdo nehledal víc :-) Díkuju moc za tahle písmenka a komentář vůbec. Moc si ho cením. Fakt že jo. Díky.

Te Bi	31.01.2008, 21:35:38

Dala jsem na radu a nehledala víc, než bylo potřeba. Ale co je dost a co je málo? To, co jsem našla, mi připadalo jako málo, ale dá se to možná překombinovat až na jedno velký MOC. Když člověk neví, jak do toho, nezbejvá než se hezky klouzat po vrchu, nořit občas kotníky a zbytek za něj občas vyřeší text sám. A to tady jde, páč co se emoce-probouzejícího účinku týče, je to silácký. :) Připadla jsem si chvílema jako nezávislej pozorovatel stojící za rohem v nezelenale šedý sterilní chodbě, kde se každý slovo trochu příliš rozlíhá, a záhy to přecvaklo na "zazáclonovou" scénu, kdy je všechno takový...no, jako za záclonou. :) Trochu mi vrtalo hlavou "na svých dlouhých nohách". Že by to byla jen taková podivná neobratnost? A pak mi to takovym "vlastnim", snad mylným způsobem došlo. Ty nohy v podstatě nejsou jeho. Nebo aspoň jemu vlastní. "Stěžejní" (pouze předpokládám) věta o jizvách jakoby přilítla z jinýho světa, než kterej si vytvořil. Ne, to nevadí, naopak. Jen je to zvláštní. Hm, no, pokud to nebylo jasný z těch keců, což je samozřejmě chyba, musim říct zcela natvrdo a bez obalu, že se mi to fakt líbilo. :)


ze dne 31.01.2008, 22:05:04
m2m: Wow! Děkuju moc za krásný a dlouhý komentář. Zvláštní je, že u svých dílek se moc nerozkecávám, tak jen podotknu: Přečti si pokračování /Hněvem požehnán/, neb Pomník máš již za sebou. No a věřím, že když si dáš dohromady Pomník a Zrozeného, že i "dlouhé nohy" dojdou svého smyslu. Věta o jizvách je stěžejní. Máš pravdu. A zanechala jsi za sebou krásný komentář, za který děkuji více, než jen za tu známku :-)

Hanulka222	25.12.2007, 17:18:38

Bezpochyby zajímavé a působivé.


ze dne 25.12.2007, 18:59:05
m2m: Děkuji :-[

synthetic darkness	28.09.2007, 19:04:36

První dílo a taková síla! Uf. Tak už jsme se asi dostala z destiminutovýho tranzu. Ano, je to neuvěřitelně působivé a podle mě neskutečně narvané emocemi. Líbi se mi to. Moc. 1 //... můžu po výbuchu znovu vidět slunce a cítit vítr. můžu se dostat ven z kruhu. co se stane, až na jizvy zapomenu...//


ze dne 28.09.2007, 19:10:22
m2m: Jizev si važ, přinášejí vzpomínky a vzpomínky znamenají minulost. A pokud budeš chtít zapomenout, ztratíš část sama sebe. Nezapomínej, kým jsi a kým jsi byla ;-) // No ale dost filozofické vložky. Děkuju za překrásný komentář a známku...a...a vůbec všechno to okolo :-) Děkuji moc.

Lakejja	25.09.2007, 10:02:37

když napíšu, že mi vadilo opakování vyzní to trochu divně, co? Myslím tím slova v osdstavcích..ne odstavce samotné..nejdřív jsem přemýšlela, proč je tam těch flasbacku tolik, ale myslím, že je jich tam přesně tolik, kolik jich je třeba...všechno vlastně umocňuje konec, který to jaksi zaobalí, takže nic není zbytečné...je to zajimavá atmosfera...zajímavý styl...není nemastný ani neslaný a tak to má dle mně být :)


ze dne 25.09.2007, 10:09:07
m2m: Ne, divně to nevyzní. Hlavní je, že's to zvládla přečíst a pro mě tu zanechala hezký komentář. Moc Ti za to děkuju.

Nethar	23.08.2007, 16:39:10

Tak jsem si přečetl první věc, co jsi sem vložil. No, než jsem to zdolal i s komentáři, systém mě odhlásil :-) Už toho bylo řečeno hodně a já se nerad opakuji, takže pochvala, ať už jsi to psal jakýmkoliv způsobem. Není jednoduché v tom najít tu správnou pointu, ale hlavní zde jsou právě asi ty pocity, nálady, atmosféra - no a tohle všechno z toho velmi silně vyzařuje a nutí číst dál a dál.


ze dne 23.08.2007, 17:25:49
m2m: °o° Děkuju moc. Já už nevím, jak poděkovat, tak snad se spokojíš se skromným "díky". Moc si toho vážím.

Adrastea	08.08.2007, 13:05:30

Tvé povídky jsou jako komety. To Tebou "oficiálně" napsané je jádro, určující směr - nezbytný základ. Myšlenky, které člověka přepadnou, napadnou a skolí okamžitě po dočtení, jsou pak působivým zářivým chvostem. :)


ze dne 09.08.2007, 22:32:53
m2m: Ach, to si povíme, až objevíš poezii ;-) :-D Do té doby...budu matlat dál a dělat, že nematlám. Protože matláma matláma... ;-)


ze dne 09.08.2007, 14:26:23
Adrastea: Tak to jsme na tom stejně. Jediný rozdíl je fakt, že já to nepočítám na díla ale na věty. :P A v Tvých povídkách zatím nenecházím ani zlomek zlomku nějakého důkazu o matlavosti... A jak vidno, mí spolukomentátoři taky ne. ;)


ze dne 09.08.2007, 9:46:47
m2m: Tak my Chemici poléváme suchá fakta nějakým hydrátem, nebo je omastíme přírodními oleji. Tedy jednoduše řečeno - okecáme to. A jediný, kdo tu matlá nesmysly, jsem já...takže se obávám a pravděpodobně se zlepšovat nebudu, bo mi připadá, že každé moje nové dílko je matlanice. :-)


ze dne 09.08.2007, 0:52:56
Adrastea: Na suchá fakta je nejlepší kbelík s vodou. :) Ale máš pravdu, a tak je to se vším... Zítra se můžeme probudit, ale pozítří už ne - právě tyhle obavy nutí člověka naplno si užívat života stejnou měrou, jako "napoprvé to může bavit, napodruhé nemusí" hecuje pisala k stále větším výkonům. Nebo k rezignaci, hih. :P Už melu... Prostě - obávej se a zlepšuj i nadále a s Adrasteinými matlakomentáři si nelam hlavu. :)


ze dne 08.08.2007, 23:28:32
m2m: E? no já nevím, no :-) Spíše je to suchý fakt, prostě napoprvé to může bavit, napodruhé nemusí ;-)


ze dne 08.08.2007, 13:23:47
Adrastea: Já nepřeháním. Stěžuj si na svůj um, ne na mě. ;) Jinak myslím, že Tvé obavy jen svědčí o tom, jak vážně svou tvorbu bereš... A to se cení. :)


ze dne 08.08.2007, 13:12:25
m2m: A to snad raději ani ne :-) Samozřejmě mě Tvůj komentář neskutečně potěšil, vlastně ani nevím, jestli si ten chvost zasloužím. Ale jestli tomu tak je a mé povidla jsou "komety", pak čekám, kdy zhasnou, kdy zkrátka zchladnou a přestanou být zajímavé ;-) Děkuju moc...a s těmi pozitivními komentáři to moc nepřeháněj, nebo zpychnu :-))

Tomáš P.	30.07.2007, 15:57:59

Povedné, za chvíli se vrhnu na pokračování...


ze dne 30.07.2007, 16:08:04
m2m: To si povíme, až přečteš pokračování :-D Děkuju moc :-)

Snílek	29.07.2007, 10:35:17

Původně jsem chtěla dát jen známku. Mě teda na rozdíl od tebe přijde vypovídající, když mi dá někdo jedničku a nenapíše komentář. Myslím, že ne vždy jde o to, dílo pochopit, ale stačí, aby nějak zapůsobilo, vyvolalo myšlenky k zamyšlení. Alespoň u mě to tak je (u horší známky s tebou souhlasím, tam bych také chtěla vědět co k tomu vedlo) Dokonce se mi často stává, že to co cítím je pro mě neuchopitelné, že jsem blízko něčemu, co je důležité pochopit, ale nepochopím. Zatím. A taky jsem přesvědčená, že to mnohdy vůbec nesouvisí se zamýšlenou autorovou ideou. A to mi na tom přijde úžasné. A už jen ten pocit, který jsem popsala stojí za přečtení tvých povídek. (Ber prosím tento komentář zároveň jako komentář k mé posledně dané známce bez komentáře, cítila jsem to stejně). U této povídky bych mohla být konkrétnější - vzala jsem si z toho důležitost vnímat pro nás běžné věci a hledat smysl v tom, co aktuálně prožíváme.


ze dne 29.07.2007, 18:01:39
m2m: Tak to jsi Ty, ten tajemný kdosi... Mně to tedy vypovídající nepřijde, pardon, ale když Ti někdo dá známku a nedá koment, nevíš ani, kdo Ti ji dal, ani cosi myslí. Když na Tebe dílko zapůsobí, je to fajn, ale mnohem lepší mi přijde, když ho pochopíš. Tak...no...a jestli si pak ode mne ještě něco někdy přečteš, budu samozřejmě jen rád. A budu moc hrdý, že jsem Tě donutil se zamyslet, vrátit se k tomu...a...však Ty víš. Děkuji moc za oboje ;-)

Šíma	05.07.2007, 11:53:42

Pročet jsem Tvé dílko i s komentáři a nevím co mám napsat! Napíšu tedy, jaký jsem měl z něj pocit... Bylo to dobré! :-))) Jen jsem nepochopil ten "Perex" v komentářích! Že by taky do čista?


ze dne 05.07.2007, 11:55:48
m2m: Moc děkuju :-) To mě těší. A je to pro mě cenná výhra v téhle loterii...

leafe	30.06.2007, 13:29:04

Přečteno na jeden nádech, uff teď musím vydechnout. Dialogy super, nevím jestli by to bylo dobré i kdyby tam byla kolem toho i ta omáčka. Mě se to líbí


ze dne 30.06.2007, 14:12:43
m2m: Děkuji moc :-) Omáčky já vařím rád :-) Vážně moc díky, hrozně mě těší, když někdo objeví i dílko staré dva měsíce. Děkuji mnohokrát za zastavení a krásný komentář.

Lorett	05.06.2007, 18:06:38

Moc pěkné, líbí se mi to. Někdo mi tě doporučil, tak jsem si vybrala ,,Zrozen" Jen tak dál a pokračuj. Příště si od tebe přečtu i jiné věci.:)


ze dne 06.06.2007, 7:33:44
m2m: Ach, děkuji moc. Toho si moc moc moc cením :-)

m2m	24.05.2007, 12:59:54

Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří si toto přečetli a pokud napsali komentář, děkuji o to víc. Zároveň bych chtěl poprosit ty, kteří známkují, aby přidali i komentář. Obdržet známku a nevědět, jaký je váš názor, je pro mne stejné jako dostat pokutu a nevědět za co. Tímto chci poprosit i toho (tu), který(á) hodnotil(a) jako poslední, aby připsala komentář. Chtěl bych vědět, co změnit, abych se mohl zlepšit. Nebo zároveň co je špatně, že jsem dostal tu danou známku. Takto to vypadá totiž na výlev špatné nálady. Moc děkuju :-)

Robert S.	12.05.2007, 8:38:54

Odpověď na příspěvek od uživatele: Maura* ze dne 12.05.2007, 0:17:24* Odpověď pro Mauru: Kdysi jsem porovnával výtvory pořízené automatickým textem na stejné téma propiskou, poté napsané na psacím stroji a pak i na počítači. Vždycky se lišily nejen obsahem ( to je přirozené ), ale i stylem - jako by "autor" byl někdo docela jiný. Myslím si, že "klasika" se pořizuje ručně na papír.

Maura	12.05.2007, 1:26:58

To m2m: Já mám jeden problém, že ať to čtu, jak to čtu, nemohu se napojit. Připadá mi to jako práce se siderickým kyvadlem. Vlevo - ano - vpravo ne . Ale asi máme každý jiný způsob, tím neříkám, že ti to nevěřím. Ale s panem Hrabelem bych to nasrovnávala. On měl opravdu dary. Mně se zdá, že jsi na samém začátku a na mnoho věcí si odpovídáš sám. Zkus to ještě jednou, bylo by zajímavé o tom dál mluvit.


ze dne 12.05.2007, 1:33:43
m2m: Však to je správné. Přece by nebylo možné, aby se každý dokázal napojit :-) Však také já Hrabala z celého svého srdce obdivuji, jeho dar je opravdu převeliký a nadání, jaké měl, převyšuje českou literaturu. Já, když si čtu Zrozeného, docházím k názoru, že je to blbina, kterou napsalo choré já...):-)

Maura	12.05.2007, 0:17:24

To Robert : děkuji za vysvětlení. Nyní rozlišuji dvě roviny automatického psaní. Ale obávám se, že na počítači to nejde, že je nejlepší to psát ručně na papír a pak to když tak přepsat do počítače .


ze dne 12.05.2007, 1:08:31
m2m: Hrabal sám psal na psacím stroji. V mém případě je to téměř totéž ;-)

Robert S.	11.05.2007, 23:20:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: Maura* ze dne 11.05.2007, 22:49:55* Nevím, zda je to otázka vedená ne mne. Pokud ano, odpověĎ není jednoduchá. Tzv. automatický text v literatuře je realita. V každém případě vyžaduje těsný kontakt s tzv. nevědomím. Čím závažnější téma, tím větší pocit vyčerpání. Kritériem specialisty na automatický text je schopnost psát básně vázaným veršem. Jen tam se dá posoudit kvalita nevědomého "zdroje". Někde v komentářích k mé básni ( tuším, že "Tobě"), je báseň Amadeus. Byla psána na klíčové slovo - Amadeus a předpokládaný závěr - Ich liebe dich! Byla napsána v jednom "tahu" asi s 3 malými korekcemi textu. V diskuzi zde šlo o mírné nedorozumění ve věci fenoménu blízkého automatickému textu - tzv. channelingu ( ten má i formu myšlenou - vnitřní hlas a mluvenou ). Channeling - stejně jako automatický text, je schopen produkovat věci hodnotné a zcela neznámé, a také vyslovené nesmysly. Jak channeling, tak automatický text patří z psychologického hlediska mezi paranormální jevy.

Maura	11.05.2007, 22:49:55

Mám dotaz, přátelé : automatickým textem se psaly magické texty a píší se dodnes. Například znám jednu paní, která, chudák, tráví hrozně moc času tím, že stále píše automatické texty ve vytržení. A dává to smysl, protože jsem ty její texty četla a byly čitelné. Já si to také někdy cvičím, ale je to strašně vyčerpávající. Co je tedy myšleno touto diskusí ?


ze dne 12.05.2007, 1:07:40
m2m: Nejtypičtější dílko psané automatickým textem je pro mne Hrabalův Anglický král. Ona typická zhuštěnost, dlouhá souvětí, minimum přímých řečí. Psal jsem to sem už jednou, zopakuji to znovu. Pokud píšu "automatickým textem", není to právě tento klasický Hrabal. Vynořují se mi věty v dané podobě, kurzíva, přímá řeč. Ale de facto je to psané stejně, když Robert napsal v odpovědi, že autor se vyčerpá, ulevilo se mi...to je dobře. Stvořit toto, Zrozeného, dalo spoustu energie, ačkoliv napsán byl za hodinu ve finální podobě.

Danda	07.05.2007, 19:27:13

Tak Děti z Bullerbynu neznám...já na svých začátcích četla zásadně Vernovky, ale jelikož můj čtenářský deník byl potom takový jednotvárný, učitelka mi rázně řekla, abych se začala věnovat i jiným autorům. A tak jsem se dostala k H.G. Wellsovi, dalšímu sci-fi autorovi:D Ten mě ale až na dvě dílka moc neoslovil...a sci-fi současných autorů mi připadá buď příliš složitá nebo jsou to naprosté ptákoviny. Prostě Verna nikdo nenahradí...:)

Danda	07.05.2007, 19:13:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: Robert S.* ze dne 07.05.2007, 18:31:22* Myslím, že tak do detailu se to pitvat zase nemusí:) Mě se to prostě líbí, jaké to je...

Danda	07.05.2007, 19:10:24

To jsme dva, kteří vyrostli na Verneovkách...díky nim jsem pronikla do světa literatury, dřív jsem totiž nemohla pochopit, jak někoho může bavit čtení. Až s knihou Vynález zkázy jsem si oblíbila četbu a postupně přečetla několik knížek Julesa V. Teď už mám v oblibě radši historické romány, ale k J.V. bych se chtěla jednou vrátit:)


ze dne 07.05.2007, 19:12:58
m2m: Svět literatury je svět sám o sobě, ale reflektuje svou současnou situaci. Když Verne, tak jedině Verne, ale nepochybně nezapomínat na Poea a v naší literatuře na Arbese. Mně do literatury vtáhly Děti z Bullerbynu :-)

Robert S.	07.05.2007, 18:55:46

V tom případě hodně štěstí. Automatickým textem psali nejen surrealisté, ale řada jiných velkých autorů. Třeba budeš jednou patřit k nim. R.S.


ze dne 07.05.2007, 19:11:17
m2m: Doufám, že nikoliv. Pochroumané "já" přece nemůže.

Robert S.	07.05.2007, 18:31:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: Robert S.* ze dne 07.05.2007, 14:22:59* Neber to tragicky, automatickým textem se dají psát krásné věci, ale musíš je řídít vlastní vůlí a představou. Jsou to totiž věci tažené z kolektivního nevědomí a ze zkušenosti vím, že někdy začínám i dvacetkrát. Následná úprava prvotního záznamu často trvá i 10-krát déle než základní záznam. Nikdy to samo od sebe nedělá přímé řeči a základním znakem těchto textů je, že jsou těžké a málo srozumitelné. Pokud skutečně ovládáš channeling, tak je to v pořádku, jinak je k tomu na netu spousta literatury ( taky nářek těch, co propadli do psychózy ). Tobě to při tvém přístupu nehrozí. Trochu bych se ohradil k tvé první větě - nikdy jsem nikomu nedal trojku - a navíc píši, že forma je výborná. A navíc se nedomnívám, nýbrž to vím. A ještě jedna věc - pokud se nebude lidstvo držet reálna, tak jednou všichni zblázní. Je celkem evidentní, že "astrální" cestování jsi nezažil, a ani to nezkoušej. Mám za sebou 5 let mystických experimentů a každého před nimi varuji. Jedině racionalita může zachránit lidstvo, irracionalita je naopak příčinou většiny zla. Snad pochopíš člověka, který vyrostl na dílech Julese Vernea a dnes zděšeně zírá, jak mládež ve frontách stojí na fantasmagorická díla jisté autorky. Můžeš si položit otázku, proč tato dáma dnes vydává největší výdaje za tělesnou ochranku. Měj se a tu trojku ti částečně zkompenzuji.


ze dne 07.05.2007, 18:41:39
m2m: Já si neskutečně vážím jakéhokoliv názoru, protože mi pomáhá se vyvíjet. A to je to, o čem jsem mluvil. Možná je překvapující, ale když mě napadá automatický text, jako je tento (a je jím i zatím můj poslední zde publikovaný), vynořuju se zcela sám v dané formě. Kurzíva, přímé řeči, tři tečky, otazníky, pomlčky. Prostě zavřu oči a poslepu ťukám do klávesnice, pokud je potřeba dát kurzívu, otvírám oči a nastavuji kurzívu. Každý z mých textíků je svým způsobem originál, protože podruhé bych tuto věc nedokázal napsat. Když si sednu k oknu a koukám se ven, honí se mi hlavou mnoho myšlenek. A když si pak druhý den sednu k počítači a začnu mlátit do kláves, zavírám oči a rodí se text, tak jak je zde vidět. To znamená v hotové formě :-) Poté ho nikdy neupravuji, maximálně hotové věci mažu. Tedy v tomto případě se vymykám automatickému textu....nejspíš. Pokud smím zaspamovat, tak odpovím na otázku, zda-li chápu člověka, který vyrostl na Julesi Vernovi... Ano, sám jsem na něm vyrostl, sám jsem jako první knihu četl Cestu do středu Země a o Dvaceti tisících není ani řeč, natož o Kapitánovi či snad 80 dnech. Proto dnes stejně jako Vy zděšeně sleduji miliony knih o ničem, na nichž ona nejmenovaná autorka vydělává, zděšeně sleduji zde se milionkrát opakující téma fantasy povídek a epigonického zpracování. Možná mě pochopíte, když řeknu, že pero jsem do ruky vzal poprvé loňské léto...a s formou svého "automatického textu" začal experimentovat letos v dubnu. A kompenzovat nic nemusíte :-) Jak jsem řekl, každý názor a každá známka mi pomáhá se vyvíjet a pokoušet se stvořit něco jiného. Třeba jednou možná...

Robert S.	07.05.2007, 14:22:59

Zabývám se technikou automatického textu více jak 10 roků a chtěl bych napsat, že pokud je toto dílo napsáno zmíněnou technikou, tak maximálně z 10%. Z literárního hlediska slušně napsané, jinak to ale připomíná známé vymývání mozků. Známka nepatří formě, ale obsahu., který je v zásadním rozporu s anotací. Tyhle věci, které se zpočátku tváří spasitelsky, časem vedou u řady jedinců k těžkým psychickým poruchám. R.S. (channelingový specialista)


ze dne 07.05.2007, 18:17:43
m2m: A ještě by mě zajímalo, jak bylo myšleno "vymývání mozků"...prosím, pokud chcete odpovědět, raději přes SZ, ať nespamujeme :-)


ze dne 07.05.2007, 18:08:14
m2m: Všiml jsem si, že na tomto serveru se občas objeví člověk, který občas jinému člověku vytkne cosi, o čem se domnívá, že je dle něj špatně a že dle něj je to "takhle" správně. Tento text byl napsán během pěti minut a předcházela mu jediná věc, totiž jedna písnička, v nichž se zpívá: "These wounds will never heal." A bylo to tam. Jestli toto není automatický text, pak nevím. Ad anotace: Rozpor nevidím, protože text je jednoduchý, pokud nad ním člověk nepřemýšlí. Pokud nad ním přemýšlí, začíná v něm vidět to, co by v něm vidět chtěl. Děkuju za "dobrou".

Danda	07.05.2007, 12:51:37

Omlouvám se, jestli se budu opakovat, ale povídka je víc než skvělá. Po přečtení jsem se musela vrátit a přemýšlet nad každou maličkostí, a tak to dopadlo, že jsem si to dílko pročítala znova a znova...navíc něco v člověku zanechá, něco o čem musí přemýšlet...jsou to ty otázky, které se pořád točí dokola. Prvně si člověk říká, kdy už přestanou klást ty samé otázky, pak se ptá, proč jsou vlastně kladeny...nevím, jak jinak to vysvětlit, prostě těch několik desítek řádků na mě neuvěřitelně zapůsobilo...


ze dne 07.05.2007, 18:05:24
m2m: Díky :-)

amputace	04.05.2007, 16:56:20

Odpověď na příspěvek od uživatele: amputace* ze dne 04.05.2007, 16:43:45* Tady vůbec není zač děkovat...být v knize jen to, čemu dosud lidé dávali zelenou?Ale no tak...:)


ze dne 04.05.2007, 17:16:04
m2m: To je bohužel to, kam dnešní svět spěje. Ač to nerad říkám, současná literatura má ve zvyku přežvykovat dávno přežvýkané... Možná jednou... ;-)

amputace	04.05.2007, 16:43:45

Ufff...čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc jsem čekal, že příjde nějaká kýčovitě vykonstruovaná pointa, to se ale nestalo! Je to velice povedené, nesoucí se přesně v rytmu, kterému se sám tak nějak snažím dostat pod kůži...Někdo tu říkal do knihy ne, já říkám - trošičku poupravit a do knihy ANO!


ze dne 04.05.2007, 16:54:39
m2m: Díky :-) Fakticky moc díky, že jste si to všichni přečetli; jak to jen říct...tady ten mozek, co se pokusil stvořit Zrozeného....si nemyslí, že toto je literatura, která by mohla vyjít knižně. Mým zcela neskromným cílem bylo pokusit se něco změnit. A Tvé "ano" je pro mne ohromným hnacím motivem zkusit psát dál. Díky moc.

Kateřina Kubásková	04.05.2007, 15:35:31

Po dlouhé době něco, co se mi podařilo přečíst do konce i když jsem u toho musela kliknout myší... Je to velmi zajímavé, nabité zajímavostí, srší z toho něco co povzbujuze chuť číst déle, mnohem déle... A v tištěné podobě bych ten příběh, myslím, preferovala před virtuální tváří... mím si to představit i s nějakou povedenou ilustrací, jednouduchou a přitom nenápadně složitou, jako tohle dílo...


ze dne 04.05.2007, 16:30:11
m2m: Děkuju. Aj, vážně nevím, jak ještě jinak poděkovat. Moc si cením komentáře a hlavně toho, že si tohle někdo přečetl :-) Díky ještě jednou.

Samareth	03.05.2007, 16:41:23

skvěle... v něčem nesouhlasím s předchozími komentáři. Například pointa je v tom, a její zvýraznění je netřeba. A otištění se mi zdá jako dobrý nápad... rozšířen by mohlo být lepší, ale... méně je někdy více.


ze dne 03.05.2007, 17:28:09
m2m: Děkuju ;-) Jestli v tom vidíš pointu, pak jsem jen rád, protože to přece člověka potěší nejvíc :-) A na druhém místě je to, že sis to přečetl, to je přece pro mě rozhodující. Moc si toho vážím a děkuji :o)

sirraell	03.05.2007, 12:31:22

Pro internetove stranky to je vhodne, je to zajimave pocteni, ale neni to neco bych chtela videt vytistene v knize, pokud by se ovsem rozhodl, pribeh trosicku rozsirit, viz Duddits


ze dne 03.05.2007, 17:26:17
m2m: Děkuju...no s rozšířením nepočítám, osobně si nemyslím, že moje splašené myšlenky stojí za to, aby to někdo vytiskl :-) Hrozně mě baví vymýšlet obrazy a ty prolínat, opakovat...a to se skutečně na stránky knih nehodí :-) Děkuju za přečtení.

Nameless	28.04.2007, 13:14:28

Tohle se mi opravdu líbí, strašně moc. Nemá cenu psát něco víc, protože všechno důležité, už napsali do komentářů ostatní, takže jenom tohle.


ze dne 28.04.2007, 14:21:55
m2m: "Jenom tohle" pro mne znamená víc než některá slova. Děkuju za přečtení.

amazonit	28.04.2007, 12:37:03

zvláštní tápavá roztříštěnost stmelující se do kruhu, možná dokud nepochopí smysl otázek, dokud nenahlédne až na jejich dno, nejsou tak obyčejné, jak se zdají - vždyť vidět slunce, cítit vítr znamená žít a jizvy jsou memento něčeho, je v nich síla, i když bolí... tak to se mi tak vynořilo, po přečtení tvého dílka, moc se mi líbilo


ze dne 28.04.2007, 12:59:02
m2m: Jsi nebezpečně blízko mému záměru :-) Protože skutečně...vítr a slunce tam nejsou zbytečně, stejně tak jizvy a další obrázky... Já moc děkuju za komentík i známečku, hodně si toho vážím. Snad se druhá fáze dostaví ve finální podobě co nejdříve (je to těžké, ale ozubené mechanismy pracují) ;-) Děkuju moc.

CATHERINE	27.04.2007, 20:04:21

Velmi zajímavé a pěkné! Nedávno jsem napsala něco podobného- lehce. Takové kraťoulinké. A nechám si to asi u sebe :O)


ze dne 27.04.2007, 22:38:35
m2m: Děkuju :-) Moc si vážím každého, kdo si tohle přečetl, protože nepochybuji, že text je poměrně složitý, nejasný a té obtížnosti chybí nějaká hlubší myšlenka, která by bezpochyby zasloužila být zpracována. Nicméně, rád si přečtu i to Tvé, nechat to pro sebe bude velká škoda :-) Vážím si času, který byl obětován přečtením ):-)

estel	27.04.2007, 18:36:27

Dialogy jsou napsány velmi dobře, jsou čtivé a nikde nezadrhávají. Též se mi líbí atmosféra příběhu, jakési zoufalství z neustálého kruhu i vzpomínky na otce. Ten konec by chtěl skutečně rozšířit, takže se snad dočkáme pokračování. Příběh je plynulý a nepůsobí zmateně. Čtenář ho od začátku do konece přečte na jeden nádech.


ze dne 27.04.2007, 22:35:01
m2m: Děkuju za přečtení i komentík. Hrozně moc si toho vážím. Snad se objeví pokračování, i když - jak jsem již napsal - rozšíření je nutné, nicméně bude pro mě těžké tuto laťku znovu přeskočit. Děkuju za přečtení :-)

duddits	27.04.2007, 0:51:34

Tak jsem se po čtení zamyslel (celkem dlouze) a nakonec se rozhodl řídit radou v perexu. Spokojil jsem se s tím, že text má od začátku do konce osobitou atmosféru a sám o sobě vyvolává poměrně zajímavé obrazy a asociace. Celkový dojem z něj je tedy dobrý, Propašovat do textu nějakou šťavnatou pointu (nebo ji více zvýraznit, pokud je mezi těmi slovy schovaná), to by povídku posunulo do zcela jiné roviny…


ze dne 27.04.2007, 16:09:56
m2m: Děkuju za publikování, přečtení i komentík. Ono to pravděpodobně nějaký smysl má, ovšem je to krátký text a potřebuje být bezpochyby rozšířen :-) Uvidíme, zda se najde další automat, co se jej pokusí rozšířit ;-) Děkuju.