» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141827

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303550 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Ztracená magie (4) - Vrať se nám, Samueli ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 25.04.2007, 18:05

Díl čtvrtý (přituhuje nám ;o) // pozn. autora: .oO Oo. je používáno pro telepatii :o)


	Kapitola čtvrtá - Vrať se nám, Samueli Slunce mě příjemně šimralo pod nosem a já se zaujetím a téměř nehnutě pozoroval čaroděje, jak se snaží přilákat tu okřídlenou bestii. "Už je blízko, dávej pozor, abys mu nestál v cestě," řekl tichým a vyrovnaným hlasem. "Já ale nic nevidím," namítal jsem a otáčel krkem jak sova. Žádný drak, jen čistá modrá obloha bez mráčků. "A tady ho máme!" zvolal nadšeně Mojmír a roztáhl ruce, jako by chtěl neviditelného draka obejmout. "Kde?" Jsem snad slepý? "Pozor, chlapče, ještě bys ho zašlápl!" "Draka?!" Tak teď jsem z toho byl jelen (nebo snad i něco víc, ale rozhodně jsem byl zase mimo - což se mi stávalo celkem často). "Je u tvé nohy. Počkej, vezmu ho na ruku." Mojmír se sehnul a téměř dětinsky začal na dráčka: "Tak polez, maličký, no honem. Šup, šup na mou ruku." "To," ukázal jsem s úšklebkem na tváři, "to, má být drak?" Čárymar svraštil obočí a beze slova mi dal najevo, že zřejmě nedělám správně (je to snad mládě, bude někde poblíž rodina?). "To," řekl až hrdě, "má své jméno a drak to tedy je, mladíku. Jen se jedná o velmi vzácný druh, který na prudkém slunci ztrácí svou velikost a sílu." "To poletíme na něm?" "Ano, na něm. Ještě nějaké dotazy?" Raději jsem mlčel. "Tak to vidíš, maličký," sklopil zas zrak k dráčátku o velikosti sotva vylíhlého kuřete, "nevěří ti." Nevěřil jsem, v tom měl pravdu. Místo abychom se snažili dostat co nejdále od akademie, tak tu tvrdneme na místě s miniaturním dráčkem. Tedy já se v bájných tvorech moc nevyznám, ale co jsem se vždy učil a slyšel od druhých, tak draci byli mohutní a velcí, že z nich šel strach už jen při letmém pohledu. A tohle? Kdybych měl vysvobodit spanilou princeznu z drápků dračího kuřátka, tak bych se asi nejprve potrhal smíchy a pak jej zašlápl a bylo by. Ach ty čarodějové, navenek vážní a vážení, ale uvnitř rozmarné děti, které stále hledají nová dobrodružství. Snad abych na tu akademii zapomněl, mám-li pak být také takový (co když už ale takový jsem?). "Má hlad, chudáček," posteskl si Mojmír za dráčka a byl by ho i nakrmil, kdyby měl čím a jak. "A to vám řekl?" "Tobě ne?" "Mně tedy rozhodně nic neřekl. Ani jsem se ho neptal. A vůbec, od kdy draci mluví?" Mojmír se pousmál a natáhl ruku s dráčkem před můj nos. "Odjakživa, mladíku!" Něco podivného se dělo v mé hlavě. Jakoby hlas - hlas z dáli. .oO Slyšíš mě? Oo. "Co, co to je?!" vyhrkl jsem a udělal krok vzad. .oO Nemusíš se bát, je to jen hlas v tvé mysli. Telepatie, hochu. Oo. "Slyším váš hlas ve své hlavě?" .oO Ano. A teď to zkus také, usilovně se zaměř na mou mysl a vyřkni slova, aniž bys otevřel ústa. Oo. .oO Dokážu to vůbec? Oo. .oO Ha! To víš že to dokážeš, když budeš chtít. Hlavně pozor, nikdy nevysílej své domněnky. Nepřítel by toho mohl využít. Vždy se zaměř jen na to, co chceš druhému sdělit, ano? Oo. .oO Dobře. Ale jak to, že to umím? Není to dar? Dar, který se musí po řadu let cvičit a zdokonalovat? Oo. .oO Přesně tak. A ty jej máš! Oo. .oO Já?! Oo. .oO Poznal jsem to hned při prvním setkání s tebou. Dokážeš používat telepatii, ale nevěděl jsi o tom. Nebyl nikdo, kdo by ti to řekl. Zřejmě jsi měl své předky zde, v Čarozemi. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Oo. .oO Babička i moje maminka pocházely odsud. Ale táta je cizinec, jak říkává babička. Odvedl si mamku do své země, kde se vzali a narodil jsem se jim já. Snad proto ho babička nemá moc v lásce, protože ji odvedl jedinou dceru. Oo. .oO Pak by v tobě mohlo být mnohem víc schopností, než jen telepatie, hochu. Oo. .oO Myslíte? Oo. .oO Otoč se! Oo. .oO To bych mohl třeba i - Oo. "Vojtěchu Sematame!" zacloumal se mnou Mojmír, neboť jsem se nechal zcela unést představou, že konečně také něco dokážu (nepočítám-li omdlévání na počkání). "Jsem tu, jsem tu. Co se děje?" "Za tebou," a natáhl ruku směrem k akademii. V druhé více sevřel dráčka, jakoby se o něj náhle bál. "Šerlen? Je to on?" Nad severní věží se vytvářel velmi rychle černočerný mrak, nebezpečně nízko nad zemí. "Nevím, možná ano, možná ne. Ale rozhodně to není nic dobrého pro nás." "Neříkal jste, že ten dráček na slunci slábne?" "To říkal, a?" Pohlédl jsem znovu na bobtnající mrak, abych se ujistil, že je má teorie správná. "Ten mrak brzy zastíní slunce. A náš dráček bude drakem - budeme moci uletět!" "Výborně, mladíku! Máš u mě malé plus. Snad to nebude trvat příliš dlouho, ta proměna." Mrak již začal požírat špičky obou věží. Černé tělo se nadouvalo a občas jím proletěl bílý blesk. "Tohle bude o fous!" Se zatajeným dechem jsem sledoval mizející žlutý kotouč. Jako nějaký černý vlk, požíral mrak slunce, až jej zcela pohltil a na zem padlo šero. Ptáci utichli, vítr ustal. Byl to klid před bouří. "Tak, teď je řada na tobě, maličký," řekl tiše Čárymar a opatrně položil dráčka do trávy. Ten jen nechápavě nakláněl hlavičku stranou a občas mírně zakňučel. "Určitě je to ten správný druh? Nic se neděje." "Jsem si jist, vždyť vyučuji nauku o bájných tvorech a sám vlastním několik draků. Tohle je jistě jižanský Knapír, patří k jedněm z nejmenších." Jak rád bych mu teď věřil, ale mé druhé já mi říkalo, že tu není něco v pořádku. "Ten mrak, je stále blíž a blíž!" "Já vím, já vím," nervózně rozhazoval rukama Mojmír a klekl k dráčkovi, "Asi není dost tma, zkusím jej schovat pod svůj plášť," a zakryl sebe i naši jedinou záchranu. "Už musíme pryč, musíme pryč," opakoval jsem a nemohl odtrhnout oči z rostoucího chuchvalce černých mraků. Akademie již nebyla vůbec vidět. Celou ji pohltil a klesl až k zemi. Valil se na nás, jako stádo černých kobylek a nabíral na rychlosti. .oO Samueli... Oo. "Říkal jste něco?" "Ne a neruš nás! Zdá se, že se něco začíná dít," huhlal čaroděj z podpláště. .oO Samueli... Oo. "Někdo ke mně mluví, Mojmíre." Čaroděj neodpovídal, zřejmě komunikoval telepaticky s dráčkem. .oO Samueli, Samueli! Oo. "Tak dobrá, ať jsi kdo jsi," řekl jsem nahlas a soustředil své myšlenky na blížící se mračna. .oO Samueli Sematame, vrať se, vrať se, Samueli! Oo. .oO Odkud znáte mé pravé jméno? A kdo jste? Ukažte se! Oo. .oO Samueli, odejdi od toho lháře dokud je čas! Jen tě využívá. Zavede tě do velkého nebezpečenství, Samueli. Oo. .oO Jak to víte? Kdo jste? Snad Šerlen? Ta proradná zrůda! Oo. .oO Šerlena jsem uvěznil uvnitř akademie, neublíží ti. Pojď, Samueli, vrať se k nám. Oo. .oO K vám? Ke komu? Kdo jste, když ne Šerlen? Oo. .oO Samueli, vrať se, vrať se k nám... Oo. .oO A dost! Hned to řeknu Mojmírovi! Oo. .oO Mojmír? Mojmír Čárymar nám něco dluží a my to chceme zpět! Oo. .oO Co, co vám dluží? Oo. .oO Dluží nám T- Oo. "Á, já to dokázal!" zakřičel čaroděj za mými zády a přerušil tím myšlenkový proud. "Co, co?" vracel jsem se zpět do reality a rychle se otočil. "To!" zvolal vítězně a hrdě seděl obrovskému drakovi na zádech. "To - to - to," koktal jsem a nevnímal, jak mi temnota dýchá na záda, "to je ten dráček?!" "Honem! Už je téměř za tebou!" Mojmír neváhal, pobídl draka a ten jedním mohutným mávnutím křídel odvál mrak o kus dál. "Naskoč si, mladíku!" "Cože? To mám skákat jako blecha?" Opravdu nejsem to roztomilé zvířátko (co mě občas navštíví), abych dělal metrové skoky. "Ah, zapomněl jsem. Tak vydrž, letíme si pro tebe!" Proč jen jsem z toho neměl dobrý pocit. "Hlavně ať dává pozor," strachoval jsem se a zavřel raději oči. Drak otevřel tlamu, nalétl si a pak scvakl a zuby zachytil kapuci cestovního pláště (ten plášť byl po mém roztomilém bratranci, který jej už nepotřeboval - tedy myslel jsem si to, než začal ten plášť hledat). Netrvalo dlouho a už jsem letěl z tlamy rovnou do náruče Mojmírovi. "Dobrá trefa!" pochvaloval teamovou práci a pomáhal mi se usadit (snad to nebude draka bolet, když se budu držet těch divných výstupků na hřbetě, ale jinak bych se svezl po hladké šupinaté kůži rovnou dolů, kde již číhal černý démon). "Tak takhle jsem si svůj první let nepředstavoval," poznamenal jsem a už se jen mlčky držel. Drak nabral rychlost a vítr nám skučel v uších. Černý mrak jakoby vyhlížel za odlétajícím drakem, ale nesnažil se jej pronásledovat. Alespoň prozatím. "Vrať se nám, Samueli," zašeptal kdosi v šeru démonova stínu. Slova však odvál vítr a již nevrátil zpět.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	05.10.2008, 21:51:39

Tak dráček kuře, který se mění podle osvětlení mě pobavil. Teda poznámka níže od šímy, nafukovací drak, je stejně ale asi dokonalejší u té jsem se zasmál celkem hodně :) Telepatie a speciální forma grafického znázornění v textu, zajímavé. Trošku mi přijde, že hlavní hrdina je cynik. Jeho poznámky jsou občas na pohlavek :)

Arvinej	16.07.2008, 23:28:33

teď bych lehce reagoval na estel... nějaké chybičky tam určitě budou, ale ty máš děsně zajímavý styl a neotřelé nápady (věšinou) takže se to čte skvěle! jen tak dál :-)

estel	01.06.2008, 11:11:53

Internet leze pomalu, ale stejně je někdy všechny (dva, říkal jsi?) dohoním až k poslednímu dílu :-) Probůh, už doopravdy nebudu psát, že to bylo zajímavé (zajímavější, nejzajímavější). Příběh je to poutavý a čtivý, ačkoliv s přituhováním mi (jakožto člověku, který by vlastně k fantasy neměl napsat ani ťuka) přišel takový obyčejný (obyčejnější). Snad mi chybělo méně humoru, a proto jsem se začala ohlížet po atmosféře, která přišla až ve formě volání stínu. Přesto tam máš několik (nechci, nechci napsat zajímavých) nápadů, které tvoří z příběhu nápadité vyprávění (nápady obvykle tvoří něco nápaditého, ale to slovo, to slovo už prostě opakovat nebudu). Takže tak :-)


ze dne 02.06.2008, 17:13:10
Gandalf: Mně leze rychle, takže ti i rychle děkuji za tvůj komentář :) Předně pak díky za nápadité poznámky a co se humoru týče, ten se bude pomalu vzdalovat, aby zase později vtrhl na scénu. Ale nikdy nevymizí - neboť i v tom zlém a ošklivém psíku je drobet dobra a krásy, přimhouříme-li oko, které nám (zatím) nevyškubl :D