obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915613 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39710 příspěvků, 5787 autorů a 392097 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Cesta na sever ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Život je svině
 autor proklatysnek publikováno: 30.04.2007, 12:42  
Já mam prostě vlky rád :o)... snad se to bude líbit alespoň někomu...
 

Ležela v hustém, mechovém koberci a vedle jejího křehkého těla se klepalo malinké vlče. Bylo již zcela chlupaté, ale přesto mu byla ukrutná zima. Rukou ho zahřívala aby mu bylo alespoň trochu teplo. Našla ho u potoka, s tou rozbitou lávkou, úplně osamocené. Nemohla ho tam nechat, odsoudila by ho k smrti a to nemohla dopustit. Jednou by se jí mohl hodit, vždyť je to přece lovec…
Byl jí vděčný. Nemusela se ho ujmout a nakonec by se vůbec nedivil kdyby tak neudělala. Bylo to lidské mládě. Mládě toho proklatého druhu. Měl z lidí přirozený respekt, který se balil do zámotků ze strachu. Věděl, že se jim má vyhýbat, říkala mu to matka než odešla. Ale copak měl jinou možnost? Copak se jí mohl nějak vzepřít? Musel to risknout. Neměl co ztratit.
( byl rád, že je vlkem.)
Její plavé vlasy jí padaly do obličeje. Možná měla strach, ale byla zároveň ráda, že už tu není sama. Má u sebe malého společníka, který jí to pomůže vše zvládnout. Styděla se však za to, že ho využívá. Vzala by si ho i kdyby z toho neměla žádný prospěch? Nebo by ho tamj snad nechala?
( styděla se za to, že byla člověkem)
„-Neboj se, zvládneme to.
-Jsem ti do konce života zavázaný.
- Udělala jsem to ráda.
- Jednou se ti za to odvděčím.
- Já vím…“
- ( Jak to mohla vědět?)
…Držela ho v náručí a hlazením mu dodávala odvahu v lepší zítřky. Potřeboval ji…

Seděla ve vysoké trávě a na její bílou kůži dopadaly měsíční paprsky. Na kolenou jí leželo již odrostlé štěně lesního vlka. Svou dlaní mu přejížděla po hustém hřbetu a vlk spokojeně oddychoval.
Cítil se konečně zase v bezpečí. Věděl, že ho bude chránit jak jen to půjde. Možná by za něj položila i život, tím si ale nebyl tak jistý.
( Lidská duše je tak nevypočitatelná)
Hřál jí kolena. Beze slov mu za to snad tisíckrát děkovala. Měsíční svit je možná krásný a uklidňující, ale v žádném případě teplý. Ba naopak, studí a zarývá se hlubokou pod tenkou vrstvu pokožky. Věděla, že ji bude vždy hřát a věděla i to, že by za ní klidně položil život. Byla si tím jistá.
( vlčí duše je tak čistá)
„- Kde jsou?
- Běželi na sever.
- Ale proč tě tu nechali?
- Jsem ještě slabý, zpomaloval bych je.
- To přece ale nemohou. Jsi jejich člen, patříš k nim.
- Kdyby tu teď nebyl, neměl by tě kdo hřát…
Seděli ve vysoké trávě a dívali se spolu na měsíc. Potřebovali se…

Choulila se k němu ve sněhové závěji. V duchu prosila měsíc aby se alespoň na chvilku objevil na noční obloze. Snad teď by jí trochu hřál. Holé, promodralé nohy měla složené pod sebou a zima jí do očí vehnala ledové slzy. Přes štíhlá stehna jí ležel vlčí samec a podřimoval.
Těšil se až poběží na sever, do těch hlubokých lesů se svou smečkou. Snil o té svobodě a nespoutané přírodě už dlouho. Možná se mu i stýskalo, neviděl je tak dlouho. Tak proč se nevrací?, zapomněli na něj? Stalo se snad něco? Neměl by jim běžet na pomoc? Položil hlavu zpět na ledová stehna a oddal se hrozivým myšlenkám. Poběží…
( vlčí odvaha byla obrovská)
Z jejích úst vycházely obláčky ještě dosud horkého dechu. Zima ji však již zcela zparalyzovala tělo. Toužila se vrátit, ale nemohla. Jednou od nich odešla a její život teď nabral nový směr. Vzpomínala na jeho dotyky a sladká slova. Lživá slova, ale přes to tak příjemná. Ne, nevrátí se. Bála se toho, co by si o ní všichni mysleli. Co všechno se za tu dobu změnilo.
( lidská odvaha je tak slabá)
„- Proč se nevrací?
- Něco se stalo.
- A co když už prostě o tebe nemají zájem?
- Ne, vlci takový nejsou!
- Jak si tím můžeš být tak jistý?
- Takový jsou jen lidé.
Zase začalo sněžit a ona položila hlavu do jeho šedivé srsti. Potřebovala ho…

Ležela ve spadaném listí a zakalené oči se jí hýbaly už jen ztěžka. On nad ní postával s vlčí hrdostí a olizoval jí paže.
- Mám žízeň.
- Za chvíli se spolu napijeme.
- V to doufám.
Usmála se, ale věděla, že už se blíží konec. Chtěl by jí nějak pomoci za to co pro něj udělal. Vděčí jí přece za život i když sám moc dobře věděl, že to bylo z čistě sobeckých, lidských důvodů.
- Bude to v pořádku.
- Stále se nevrací, že?
Tak přeci jen na něj zapomněli.
- Vydáme se za nimi spolu.
- Já už nemám sílu.
- Však se vyspíš a sily opět nabereš…
Věřila v to pevně. Lidská víra je úplně stejná jako ta vlčí.
Zavřela oči a naposledy vydechla.
Položil jí hlavu na hruď a čekal na její nový příchod.

Poběží spolu na sever.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 sirraell 02.05.2007, 19:33:56 Odpovědět 
   Skvele,moc se mi to libilo, jen by to chtelo vetsi duveru ve ctenare. jak Duddits napsal, lide se radi dovtipuji... za 1
 ze dne 02.05.2007, 19:41:26  
   proklatysnek: tak poučení pro příště =)
děkuji
 Valenis 02.05.2007, 12:20:28 Odpovědět 
   dobře napsané, ale na můj vkus možná až trochu moc dojemné
 proklatysnek 01.05.2007, 13:40:27 Odpovědět 
   Jinak děkuju všem =)))
 First Girl 01.05.2007, 10:22:18 Odpovědět 
   Nadherne dilko o vlcich. Jsou to uzasna zvirata a ty jsi to krasne vystihl. 1.
 mormegil 30.04.2007, 21:47:26 Odpovědět 
   Tak tohle se mi vážně líbilo, krásné srovnání dvou rozdílných povah :o))
 Nameless 30.04.2007, 15:10:22 Odpovědět 
   Taky mám vlky ráda a tohle je mo krásně napsaný.
 duddits 30.04.2007, 12:42:22 Odpovědět 
   Myslím, že se líbit bude ;)
Příběh je dojemný a poutavě napsaný (na to už si u tebe začínám zvykat;)). Co mi trochu vadilo, že ta srovnání lidských a vlčích vlastností dost vyčnívají – pokusit se je trochu zaobalit, aby si je čtenář musel sám vypíchnout a uvědomit, měly by ještě větší sílu ;)
Ale jinak – jak už jsem psal, moc pěkné ;)
 ze dne 01.05.2007, 13:40:01  
   proklatysnek: Jo taky jsem nad tím takhle přemýšlel, ale jsem se bál aby to většina lidí pochopila... ale tak nevadí a děkuju =)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
Bláha
(21.7.2020, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Vesnický závod:...
leckdo
Nedostižná - 10...
Anne Leyyd
Nejdražší pokut...
Petr Fous
obr
obr obr obr
obr

Vzkazy pro anděla
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr