|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303550 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Devět životů ::
 Fishie |
publikováno: 07.05.2007, 5:40
|
Moje knížečka, kterou pořád přepisuju, vylepšuju, atd.
Budu ráda, když si přečtete mou první kapitolku a napíšete všechny
své názory a připomínky … =) |
| |
|
|
Kapitola první
5. leden 1994
Ten den bylo zase nesnesitelné vedro. Město už halila tma a na předměstí Port Endu už nebyl ani jeden člověk. Byl to zvláštní den a na hodinách bylo něco málo po jedenácté. Najednou se v nočním tichu ozvaly sirény a lidský křik. Hasičské vozy okamžitě vyrazily. Po několika minutách hasiči dojeli k malé chatě. Když dorazili na místo, spatřili ženu, které stála přímo uprostřed dveří a nikoho nechtěla pustit dovnitř. ,,Co se stalo? Pusťte nás dovnitř.“ Promluvil jeden z hasičů na ženu. ,,Nechoďte tam. Dobře vám radím, nechci abyste skončil jako já.“ Promluvila svým slabým hláskem. V jejich očí byl strach, ale muž ji neposlechl. Rukou ji odstrčil od dveří a vešel dovnitř. Uprostřed jedné z místností spatřil holčičku. Měla nanejvýš pět roků a své malé ručičky vztahovala k němu. Vypadala roztomile a naprosto bezbranně.Popadl ji do náruče a vyběhl s ní ven. Myslel si, že její matka bude ráda, že je dcera v pořádku, ale když jí ji podával, všiml si jejího odporu.,,Tady máte svou dceru.“ Snažil se ji hasič uklidnit. Všichni ostatní jen nečině přihlíželi a koukali na tu malou. Jako by je zhypnotizovala svým sladkým, dětským pohledem. Najednou se ozvala šílená rána, celá chata vybouchla. ,,Potrestal jste se sám!“ Vykřikla jen a svalila se k zemi…
O 13 let později…
29. prosinec 2007
,,Katie, přišli noviny,“ zavolal Mikel, recepční hotelu Port, a noviny položil na recepci. ,,Konečně!“ Vykřikla nadšeně Katie. ,,Už jsem myslela, že se nedočkám.“ Radovala se dál. ,,Proč ses na ně tak těšila?“ Vyzvídal Mikel, i když věděl, že Katie noviny zbožňuje už dlouho. ,,Prý se stala nějaká velká vražda.“ Radovala se Katie, jako by byla vraždění něco úžasného. ,,Tady se to moc často nestává,“ řekla ještě a hodila znuděný výraz. ,,Chceš to přečíst?“ Zeptala se Mikel, i když věděla jaká bude odpověď. ,,No nechci, ale čti.“ Odpověděl Mikel, přesně tak jak čekala.
,,TRÁGEDIE V PORT ENDU
Tragédie, která vyděsila většinu obyvatel Port Endu, se uskutečnila 29. prosince.
Policisté objevili čtyři těla. Richard Portrait , jeho manželka, dvanáctiletý syn a devatenáctiletá dcera nemají žádné příznaky násilné smrti, jen na zápěstí mají opálené kruhy, jako by jim někdo nasadil vařící pouta. V domě byl objeven jen deník s pěti zápisy, všechno ostatní shořelo.
Požár nejspíš vypukl mezi jednou až třetí hodinou ranní a ani dobrovolný hasič, Richar Portrait, nedokázal požáru zabránit. Celý případ důkladně vyšetřuje policie.“
Dočetla Katie a několikrát v článku něco potrhla. ,,Richard Portrait,“ vyděsil se najednou Mikel. ,,Ano Portrait,“ potvrdila Katie. ,,Co se stalo?“ Divila se. ,,Richard semnou chodil k dobrovolným hasičům, byl to můj kamarád. ,,Vážně? To je mi opravdu líto…“
Mikel si šel dát na chvíli pauzu, zatímco Katie se dál věnovala tomu článku. Byla rozhodnuta přijít na to, o co jde. Už kvůli Mikelovi, ale také kvůli své zvědavosti.
,,Tak co tě tak zajímá?“ Zeptal se Mikel, který se vrátil z kanceláře. ,,Už jsi tady,“ řekla Katie a hodila po něm soucitný pohled. ,,Prosím tě, jsem v pohodě. Tak na co jsi ještě nepřišla?“ Vyzvídal Mikel a snažil se dělat, jako by se nic nestalo. ,,Tak fajn. Prostě hledala jsem ty zápisky z toho deníku na internetu a jediný zveřejněný je tenhle.“ Řekla Katie a ukázala na obrazovku počítače.
5. leden 1994
Ten den bylo zase nesnesitelné vedro. Město už halila tma a na předměstí Port Endu už nebyl ani jeden člověk. Byl to zvláštní den a na hodinách bylo něco málo po jedenácté. Najednou se v nočním tichu ozvaly sirény a lidský křik. Hasičské vozy okamžitě vyrazily. Po několika minutách hasiči dojeli k malé chatě. Když dorazili na místo, spatřili ženu, které stála přímo uprostřed dveří a nikoho nechtěla pustit dovnitř ...
,,A tebe zajímá …“ Snažil se Mikel zjistit, nad čím tak přemýšlí. ,,A mě zajímá, kdo je ta holka. V roce 1994 ji bylo pět, což znamená, že dnes ji bude asi tolik co mně.“ Vysvětlila Katie. ,,Ale neboj, já na to přijdu.“ Upozornila Mikela a ten se jen usmál.
,,Dobrý den,“ vyrušil je najednou něčí hlas. ,,Mám tu objednaný pokoj na jméno Richie Fellstreet.“ Dořekl klučina, který dorazil k recepci. Katie se hned zdálo, že to jméno odněkud zná, a proto zvedla hlavu od počítače, aby se přesvedčila. A najednou spatřila blonďatého kluka s hnědýma čokoládovýma očima. ,,Richie?“ Zeptala se udiveně. Ale Richie po ní hodil nechápavý výraz. ,,Já jsem Katie. Katie Prestonová.“ Objasnila mu. ,,Aha, Katie. Já jsem tě vůbec nepoznal.“
Vlastně se mu vůbec nedivila, že ji nepoznal, z té copaté a zakřiknuté holčičky vyrostla sebevědomá a temperamentní holka, která už se tak nebála a navíc, byla o hodně krásnější.
,,Co tady vlastně děláš?“ Zeptala se ho nakonec Katie a podala mu klíčky od pokoje. ,,Je to přece nejoblíbenější hotel mého otce, přijel jsem ho navštívit. ,,Tak si to tady užij.“ Rozloučila se Katie a Richie sebral klíčky a odešel.
,,Kdopak to byl?“ Zeptal se Mikel, když Richie odešel. ,,Ale jeden kluk ze střední.“ Odpověděla suše Katie. ,,Jen jeden kluk? Vypadalo to navíc, podle toho, jak jste se na sebe koukali.“ Rýpnul si do ni Mikel. ,,Jak jsme se koukali? To ty jsi se koukal jako tele.“ Řekla mu škádlivě Katie. ,,Jako tele, jo?“ Zasmál se Mikel a začal ji ze srandy lechtat.
,,Doufám, že neruším.“ Ozval se najednou nepříjemný hlas. Mikel i Katie okamžitě přestali a podívali se na tu osůbku, která stála u recepce. Byla to blondýnka asi stejně stará jako Katie. Měla
na sobě džínovou minisukni a modré tričko, tedy jestli se to vůbec dá nazvat tričkem. Spíš to byl jen proužek modré látky, ale na Mikela to nejspíš zapůsobilo.
,,Ne, nerušíte,“ řekl hned Mikel, který div neslintal blahem. ,,To jsem ráda,“ odpověděla mu blondýnka a něžně se usmála. ,,Chtěla bych tady pokoj.“ Vysvětlila potom. ,,Dobře, tak na jaké jméno? A budu potřebovat vaši občanku a nějaký průkaz.“ Řekl Mikel, který se usmíval, jak nejvíc mohl. ,,Jmenuji se Carol Vanessa Paradiová,“ řekla mu a lehce se opřela o recepci, jemně se naklonila a podala mu průkazy. Mikel se na ně ani nepodíval a podal je slečně zpátky. ,,Pokoj 66,“ řekl polohlasně a podal ji klíčky. ,,Děkuju,“ odpověděla a mrkla na něj svýma modrýma očima. Pak se jen otočila a svým ladným krokem se vydala přes halu k výtahu. Její boty s tenkým podpatkem klapaly o podlahu a Mikel na ni zíral tak dlouho, dokud nezmizela za výtahovými dveřmi. ,,A pak, kdo kouká jako tele?“ Pípla ještě Katie.
,,Hele, už bude deset a já bych se dneska potřebovala učit.“ Řekla mu Katie a vykulila na něj ty své velké očička. ,,Dobře, já to tady tu půl hodinu zvládnu.“ ,,Díky, díky, díky,“ odpověděla mu vesele Katie a zašla do zadní místnosti pro své věci.
V zadu měli akorát stůl, židli a skříň. Nebylo tam ani okno, takže večer tam byla podivná tma. Světlo stálo až na stole, takže než rozsvítila, musela přejít přes místnost po tmě. Ale i přes stroze vybavený pokojíček, si jejich šéf dovolil, nazvat to kanceláří. Ale co se dalo dělat, Katie rychle popadla svou tašku a vyběhla z ,,kanceláře.“ ,,Tak ahoj,“ rozloučila se pak a vydala se k hotelovému výtahu. ,,Kam jdeš?“ Zvolal na ni Mikel. ,,Tenhle týden bydlím v hotelu, máme prázdniny, abychom se mohli učit na velké zkoušky.“ Vysvětlila a dveře výtahu se zavřeli.
Pomalu jela do čtvrtého patra, ale ve třetím ji někdo stopnul. ,,Jé, ahoj Richie.“ Pozdravila ho. ,,Ahoj Katie, kam jedeš?“ ,,Pár dnů budu bydlet v hotelu, ve škole máme prázdniny. A ty?“ ,,Já jdu ještě do haly,“ vysvětlil. Pak výtah zastavil a Katie vystoupila. ,,Dobrou noc,“ šeptla jen a dveře se za ní zavřely. Pomalu došla ke svému pokoji, na dveřích se blýskalo číslo 107 a ona odemkla a vešla dovnitř…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 42 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
