|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303550 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Ztracená magie (5) - Když se zlobři zlobí ::
 Gandalf |
publikováno: 03.05.2007, 18:35
|
| Díl pátý |
| |
|
|
Kapitola pátá - Když se zlobři zlobí
Jak jsme se víc a víc vzdalovali od černých mračen, začalo slunce opět nabírat na síle. Bylo mi jasné, že takto daleko nedoletíme, pokud nechceme zažít volný pád z této výšky.
"Začíná slábnout," křičel Mojmír a snažil se draka udržet v polostínu.
"Nebude lepší přistát? A pokračovat až večer?" překřikoval jsem vichr a div si nestrhnul hlasivky.
.oO Proč tak křičíš, chlapče? Oo.
.oO Sem já to ale hlupák, úplně jsem zapomněl. Nebude tedy lepší klesnout? Oo.
.oO Už o tom dobrou čtvrthodinku přemýšlím, ale máme pod sebou hustý les, tam nemůžeme přistát. Musíme ještě počkat. Tuším, že nedaleko je Ogram - obrovský plochý kámen, který do těchto lesů přinesl největší z draků. Oo.
.oO K čemu byl drakovi takový kámen? Oo.
.oO To nikdo netušil, zřejmě tak činil na rozkaz nějakého čaroděje. Oo.
Zvláštní. Přísahal bych, že při poslední větě, kterou mi Čárymar vyslal do mozku, jsem zaslechl ještě druhý hlas.
.oO Vidíš? To je on, je sice ještě daleko, ale vidět je velmi dobře. Tam přistaneme a vyčkáme soumraku. Oo.
.oO Snad tam budeme sami, nerad bych potkal nějakého stína. Oo.
.oO To se nemusíš bát, je to těžko přístupné místo. Navíc vše zlé jsme nechali daleko za a pod sebou. Oo.
.oO Mohu se vás na něco zeptat? Oo.
.oO No jistě, jen se ptej, hochu. Oo.
.oO Slyšel jsem, že kdo ovládá mocná kouzla, dokáže ovládat i druhé. Je tomu tak? Oo.
.oO To je bohužel pravda. Je to sice velmi náročné a vyčerpávající, ale zkušený čaroděj dokáže ovládat tvé tělo i mysl. Je to jako hypnóza, ale bez potřeby tvé spolupráce. Oo.
.oO A láska? Existují taková kouzla? Oo.
.oO No podívejme, tak lásku bys chtěl přičarovat. Tak to tě zklamu. Můžeš zmást smysly, ale ne city. Pár čarodějů se o to pokoušelo, ale nakonec se kouzlo obrátilo proti nim a místo lásky cítili nenávist. Oo.
.oO Vy jste to nikdy nezkusil? Oo.
.oO Uvádíš mě do rozpaků, mladíku. Oo.
.oO Promiňte, omlouvám se. Oo.
.oO V pořádku. Zkusil, ó ano. Ale v čas jsem toho nechal. Víš, dám ti jednu dobrou radu, mladý muži. Oo.
.oO Jakou pak? Oo.
.oO Myslí čaruj, srdcem miluj. Oo.
.oO Budu si to pamatovat. I když mě to stále láká, ale tak dobrým čarodějem jako vy se jen tak nestanu. Oo.
.oO Abys nebyl mile překvapen. Oo.
Byl jsem trochu (ne - hodně) zklamaný. Všichni mí kamarádi již někoho měli. Koketovali s dívkami, smáli se spolu a dobře si rozuměli. Jen já, věčný otloukánek (a také otesánek), jsem se neodvážil k něčemu, co by se dalo považovat za nabídku k chození. Buď jsem se vždy zasekl na úvodním pozdravu a po klišovitém "Ahoj, jak se máš?" následovalo trapné mlčení, nebo se mi dostalo nepříjemného úšklebku a pohledu na dívčí záda (alespoň něco).
Kdybych tak ovládal kouzla jako Mojmír Čárymar! Nechal bych tu nejhezčí dívku z okolí, aby se do mě zamilovala a těm smíškům, co si říkají kamarádi, bych přičaroval zahnuté nosy a bradavice. Jenže skutečnost je taková, že o tom všem jen sním. A říkám si, proč právě já mám takovou smůlu. Proč?
"Drž se!" křičel zas Mojmír a pevně se zapřel. "Jdeme na přistání!"
"Ááááá," byl jediný zvuk, který ze mě vyšel, neboť si drak vzal do hlavy, že na tom kameni přistane střemhlav.
.oO Neklesáme moc rychle? Oo.
Mojmír neodpovídal.
.oO Mojmíre Čárymare, ten drak se zbláznil. Chce nás snad zabít?! Oo.
Čaroděj opět mlčel. Ještě pevněji se zapřel a jakoby blokoval mé myšlenky.
.oO No tak! Co se to s vámi děje? Oo.
Tělem mi projel chlad. Proč jen mi tu něco nehraje. Kámen se blížil a s ním i tvrdý náraz.
.oO Proboha vás prosím, udělejte něco! Oo.
.oO Samueli? Proč to děláš, Samueli? Oo.
.oO Co? Kdo? Zas ten hlas! Oo.
.oO Vrať se k nám, Samueli. Opusť toho pošetilce, nechej ho zemřít na chladném těle Ogramu. Nechť se mu stane náhrobkem! Oo.
.oO Kdo jste! Oo.
.oO Přijde čas, chlapče, přijde čas a my se znovu setkáme... Oo.
"Jaer, jaer!" probral se náhle Mojmír a vykřikoval neznámá slova.
Drak na ně v poslední chvíli zareagoval a naplno roztáhl křídla, aby zpomalil. Pak, těsně nad zemí, udělal velký oblouk a drápem si škrtl o kámen.
"Tak tohle nebylo o fous, ale o dráp!" zděsil jsem se a svalil na kamenný palouk, jen co drak dosedl.
"Co se to stalo? Na nějaký čas jsem ztratil vědomí." Čárymar vypadal přesvědčivě, ale zdráhal jsem se mu říct o tom temném hlasu v mé hlavě. Nevím, co si mám myslet. Je to snad on, jen z druhé strany a nebo jde opravdu o někoho, kdo jej nemá zrovna v lásce a hledá mě? Tolik otázek. Jako bych neměl dost vlastních problémů.
"Ten drak - místo klidného přistání se vrhnul střemhlav dolů. Snažil jsem se cokoliv udělat, ale oba jste byli jako smyslů zbavení. Nechápu to."
"Zvláštní," řekl a pomalu slezl z dračího těla, které už bylo sotva v poloviční velikosti, jak na něj svítilo přímé slunce.
"Co teď?"
"Musíme do lesa, tady bychom byli moc na očích. A je již zřejmé, že krom Šerlena nás pronásleduje ještě někdo jiný."
"Máte tušení?"
"Mám, ale zatím jej nebudu vyslovovat. Kdo ví, zda nejsou stromy jeho špehy." Čárymar mě začínal děsit. Moc se mi do toho lesa nechtělo, ale zůstávat na otevřeném prostoru také nebylo nejrozumnější.
"Koukněte, zas je z něj prcek," volal jsem a ukazoval na poskakujícího dráčka, jak ho pálily tlapky.
"Musíme ho nechat tady, v lese by nám zase vyrostl a mohli bychom na sebe upoutat zbytečnou pozornost."
"Neuteče nám?"
"Budu s ním v mentálním spojení. Bude nám sloužit jako varovný signál, kdyby se cokoliv blížilo."
"Dobrý nápad."
"Pojďme, začínám mít hlad," řekl čaroděj a rozhlédl se kolem. "Tam," ukázal na sever, "les vypadá nejhustší, poskytne nám potřebnou ochranu."
"Snad tam nežijí masožravé veverky," dodal jsem na odlehčení a pospíchal za Mojmírem.
"Veverky ne, ale mnoho dalších tvorů, mladíku. A pospěš, příroda má tisíce očí."
Hustý les to byl. Ukryl nás rovněž dobře. Ale to, že se budeme muset prodírat pichlavým jehličím a všelijakou havětí od pavouků až po komáry, to už Mojmíra nenapadlo. Ještě že jsem nevěděl, co všechno mi to leze za krkem a po tváři. Dobré nevědět.
"Jen pro tvoji informaci, tohle je Bochůrka," ukázal Mojmír na oslizlou houbu nevábného vzhledu a ještě vytříbenější vůně.
"Asi jedovatá, že?"
"Naopak, je jedlá!"
"No fuj!" ohradil jsem se a ani se nepokoušel myslet na to, jak něco podobného jím.
"No jak myslíš, ale je to lahůdka. Podívej." Oči jsem přeci jen nechal otevřené, kdyby chtěl čaroděj švindlovat. K mému úžasu toho slimáka, který se hrdě nazývá houbou, slupnul a ještě se olízl.
"Vy máte tedy chutě, to vám řeknu."
"Však ty je budeš mít také, až vyhládneš," pousmál se a už se zase shýbal pro další lahůdku.
"A tohle, to je Kururup. Vezmeš ho do rukou, pevně stiskneš a jak to udělá rup, přitiskneš ke rtům a vysaješ sladký obsah." Jen jsem zíral. Dal si k ústům v půli zlomeného brouka a vysál cosi, co předtím mohlo být hmyzím žaludkem. No tedy!
"Děkuji, ale myslím, že zůstanu u chleba a vody."
"Chléb? Tady ale žádný nenajdeš. Možná, když budeme mít štěstí, tak tu vodu." Než jsem se nadál, už zase cosi sbíral. Raději jsem si dal odstup, abych v břiše udržel alespoň dnešní snídani. Tohle opravdu není nic pro mě.
Zatímco jsme prováděli čištění lesa od Bochůrek a rupajících brouků, dráček vesele poskakoval po kameni a snažil se dostat na okraj, kde by ho tlapky tolik nepálily. Cosi mu však jeho hopkání přerušilo - velký kyj.
"Tesáku, to byl drak!"
"Co tě nemá, Černý vlku! To byl pták. Draci jsou velcí a zlí."
"Tys snad nějakého viděl? Byl to drak, ale malý!"
"Povídám, byl to pták a už není!"
"No jistě že není, když jsi z něj udělal placku. Co teď budeme jíst?"
"No - tu placku?"
"Tupče! Tak si posluž, já jdu za Šedým, ať ti napráší tu tvou zelenou kůži. Měl jsi ulovit srnce a on ti utekl. Měl jsi zabít jelena a svým řevem jsi ho vyplašil, div nevyděsil k smrti! A teď, mohli jsme přinést alespoň to dráče a ochočit si ho. Ale ty z něj uděláš placku!"
"Neříkej to Šedému, prosím. On by mi zase vypaloval ty ošklivé znaky do kůže."
"Neřeknu, když se teď sebereš a půjdeš už konečně něco chytit!"
"Už jdu, už jdu, Černý vlku."
"A Tesáku..."
"Mno?"
"Drž jazyk za zuby! Nebo zas všechno vyplašíš!"
"Hm."
Náš postup byl vcelku slušný, avšak trochu zmatený - šli jsme v kruhu a obcházeli Ogram.
"Tady už jsme byli!" vyhrkl Mojmír, když spatřil utrhnuté Bochůrky.
"Nebo nás někdo, kdo měl stejný hlad, předběhl."
"Nikoho jsem tu neviděl. Chodíme stále dokola. Musíme více do lesa."
"No, já bych přeci jen zůstal na okraji. Přeci jen to tu tolik neznáme a -"
"Neznáme? Mladíku," vzepřel se čaroděj, jako lapený kůň, co chce svobodu, "tyto lesy znám jako své boty, takže se nemáš čeho obávat."
"Když to říkáte."
"Říkal jsi něco?"
"Ehm, ne nic. Jdeme dál."
"Moment, jako bych něco zaslechl." Také se mi něco nezdálo, ale dráček nevyslal žádný varovný signál, takže nebyl důvod.
"To nic, asi jelen či laň."
"Mojmíre!" snažil jsem se varovat, ale pozdě. Velká zelená obluda se rozeběhla přímo na Čárymara.
"Zlobr? Co ten tady dělá!"
"Graaaah!" zuřivě křičel zelenáč a lámal mladé stromky, co mu stály v cestě.
"Zatraceně, kde je ten drak?!"
"Drak je tady," usmála se obluda a máchla kyjem čarodějovi před nosem, "A ty tam budeš taky, bílokožče!" Znovu se napřáhl a vší silou udeřil zkoprnělého Mojmíra do hlavy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
