obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915353 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5738 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Poslední kapka pro rychlovku ::

 redaktor čuk publikováno: 15.05.2007, 22:27  
Téma z rychlovky, pseudovědecká studie, občas s trochou humoru a zamyšlení téměř fejetonická. Proto i jazyk dosti kožený, vědecky a uměleckých emocí pramálo
 

Měly obrovskou touhu, dá se říci přímo osudem daný smysl, žíti v jedné partě, v pospolitosti, kdy se zcela oddávaly společnému tělu, až ztrácely svou jedinečnost. Jako by uloženy ve spánku chovaly se klidně, jako by v tranzu pohybovaly se ve větších či menších skupinkách, větší či menší rychlostí. Jen některým bylo dovoleno probudit se a octnout se ve vlastním těle.
Měly mocnou vládkyni, paní G, jejímuž vlivu a příkazu nebylo možno vzdorovat, pokud nebyly chráněny. Ovšem existovaly možnosti úniku, to když se jejich společenství rozpadla, jejich srdce, duše, všechny údy oddělily, oddálily, a ony dostaly svolení vzdalovat se své panovnici. To se musily opravdu rozparádit, až jejich teplota stoupala na hodnoty určené v tabulkách. Nicméně i málo rozehřáté jednotlivkyně byly schopny se v závoji určité neviditelnosti tu a tam nepozorovaně vypařit. Do vládnutí paní G mluvili a zasahovali nehnutci, v čele s pohyblivci, z nichž nejsilnějším je Člověk. Opravdu byl nejsilnějším, ale ne vždy. Ale přemýšlel a přemýšlel, až vymyslel, jak paní G zahnat. To si pak mohly létat kam chtěly, kroužit, padat, vzlétat, svobodně, například v kosmické lodi. Avšak i jinak Člověk dovedl chamtivým rukám paní G vzdorovat! Nehnutci tak dobří nebyli, chránili nechtěně, víceméně jen svým tělem, svým postojem. Na rozdíl od nehnutců měli pohyblivci své úmysly, naučili se, jak s nimi manipulovat naprosto nepředvídaně. Věděli, jak je před paní G chránit a udržovat ve tvaru semknutém a taktéž i ve stavu klidu. Aby je náhle a nečekaně předhodili paní G, pošťouchli mnohdy přímo k fantastickému běhu, který však netrval věčně, zpravidla končil v ustálení. Při těchto pohybových kreacích se jejich společenství rušila, sousedky se opouštěly, debatní skupinky se rozpadaly na menší. Mnoho objektů tohoto světa bylo schopno oddělovat jejich dílčí množiny a grupy od celku svou, no nebojme se to říci, svou děrovatostí, přecházející od největších děr až do extrémů pórovitosti a superpórovitosti. Pěknou řádku takových objektů vytvořil sám Člověk, jmenujme namátkou: cedník. Ještě by se přehršle moudrých vět dalo psát o jejich společných osudech, rozloučeních a setkáváních, však knihovny byly naplněny horami knih, na příklad o jejich příjmutí do těla člověka, a slastích a strastích při pobytu v něm. To by si žádalo věru kyklopskou práci!
Věnujme se však těm, kterým se dostalo trestu či odměny osamocením. Povídejme si o samotářkách, jejich osud je o to jedinečnější, že za nimi už se žádná parta ani jedna jediná družka nevyskytovaly. Prázdno. Takže co? Byly poslední!
Nechci si vymýšlet, raději přepíši to, co mi některé z nich vyprávěly.
Většina příběhů měla vcelku nudný konec: ony vrátily se z osamělého výletu, spojily se s ostatními a nic dál, anonymita, a svět, i ten nejbližší, šel svou cestou, bez pocitu jakékoliv změny. Ovšem existují i výjimky a těm se budu věnovat.
Ano, nejzajímavější jsou ty, které způsobily změnu á la Bedřich Engels: změnu kvantity v kvalitu. A objektivní realita nebyla po jejich parádní jízdě takovou jako před ní. Co všechno si musely ty poslední ony vyslechnout. Byly velebeny. Byly nenáviděny. Nu, nechť zní jejich autentická slova!
Prosím, milé poslední slečny K, mluvte laskavě sem do mikrofonu, co samy víte nebo co se vám doslechlo o vaší minulé slávě? Poslouchám.
K1: „Řekl mi: to byla ta poslední kapka a pohár přetekl. Howgh! Pak manželku mlčky zmlátil.“
K2: „ Vše bylo jinak: ona promluvila smutně, stejná slova jako v tvém příběhu: to byla ta poslední kapka, a zmáčkla kohoutek revolveru.“
K3: „Jo, já jsem se lidma nebabrala. Přetekla jsem, a smála se ubrusu, že je mokrej.“
K4: „Taková paní v bílomodrým o mně mluvila dost hnusně, řekla: spolkněte tuhle odpornou poslední kapku a pak už vás nechám spát. Pravda! Spal až do rána.“
K5: „Mně se stalo něco podobnýho s odlišným koncem. Mladá paní řekla: ještě, miláčku, spolkni tuhle poslední bekanou léčivou kapku. Zítra budeš kluk jako buk.“
K4: „Byl?“
K5: „Pravda! Byl neprobuditelnej jako poraženej buk, tuhej a nehybnej.“
K6: „Můj šamstr byl neklidnej, mačkal balonek kapátka jako vzteklej a já se nechtěla pustit. Říkám mu, ty vole, což neznáš teorii povrchovýho napětí? Vztekle do mě fouk a já jsem mu vlítla rovnou do voka. Tam vám bylo choroboplodno! Hned jsem se musela dát do práce.“
K7: „Mne si člověk v burnusu vážil víc! Zasténal: jsi má jediná, poslední!, a zmlkl. Přijmul mě do sebe a ani nevím, kdy zahodil čutoru do písku pouště a znehybněl. Pak se holt začaly dít jiný věci.“
K8: „Budete čubrnět! My jsme se s holkama něco nablbly. Čekaly jen na mne, řekly: poslední kapko, jdeme do toho. A pak jsme prorazily ďouru do přehradní zdi.“
K9: „Já jsem poslední kapka vědecká. Kápnula jsem do čiré kapaliny v kádince a nějaký blbec v bílým flekatým plášti zařval: sláva, bod ekvivalence, pH se rovná sedmi! Říkal si titrátor, haha.“
K10: „Buď ráda, že jsi nekápla do koňský sejrovky, solný nebo dusičný. To bys jen zasyčela.“
K11: „Stačila by nějaká pěkná taveninka. Holt jsi měla s tím chemikem štěstí.“
K12: „Mě urazil jeden takovej stříbrnatej bublina, prej: i kdybys byla poslední kapka na světě, nevzal bych si tě. Byla jsem poslední, nikde nikdo, konec světa daleko, a stejně si mě nevzal.“
K11: „Některý voleje jsou zrovna tak přituplý.“
K13: „Někdo se lituje, někdo se vytahuje. To se naparovala jedna tlusťoška, ukrajinská emigrantka, jako že: kdybych tam byla, vona, poslední kapka, těžká váha, tak jim to nebouchlo.“
K14: „Hele, naše básnířka! Nemlč, dej něco do placu.“
K15: „Když jsem z ranní mlhy na lísteček padla
kvítečky na mne dívaly se jako do zrcadla
po nebi jsem si neposteskla
jako démant jsem se leskla
až zničil můj klid
brouček co přišel pít.“
K16: „Hézký!! Já jsem v podobný situaci dopadla na okenní sklo. A ušpinila se jako prase. Ten za voknem na mě kouk, nepolitoval, jen řek: přestalo pršet. A máme špinavý vokna vod vody. Drzoun!“
K14: „A co ty, jsi nějak moc smutná!“
K 15: „Nechci vzpomínat. Byla jsem poslední kapkou, co dopadla na ještě zdravé tělo mučeného. Ty, co letěly za mnou už kapaly na čelo šílence.“
Do ticha zašeptala kapka poslední, co byla i tady poslední v řadě:
K16. „Já jsem kapka intimní, stydím se, neb jsem všechny sestry předběhla a
oplodnění způsobila.“
Rozhostilo se ticho, toť byl vskutku heroický a nevýdaný výkon poslední kapky , že pátrati po detailech by se neslušelo. Ani po tom, zda poslední kapka byla chválena nebo proklínána. Všichni ztrnuli dojati, i vodovodní kohoutek, vzrušen, vytvořil poslední průzračnou kapku a přestal kapat.
Já, Čuk z Čukova, jsem se zastyděl a řekl:
„ Děkuji vám, děvčata, za vaše názory. Teď běžte domů, spojte se svými sestrami a staňte se normálními. A sněte, že možná někdy v budoucnou budete zase posledními kapkami. Jakými? Kdo tohle ví, že?
Ale nebojte se ,váš osud nebude zapomenut. Napíšu o vás povídku.“
A kapka za kapkou padala z mého básnického pera do poháru, jen poslední jsem prokázal tu poctu, neb jsem ji slíznul.
Že bych je vypil z poháru můz, za odměnu, a že též mé žíznivé útroby už se na ně těší?
Tu slyším hlasy z éteru:
„Nevymejšlej si, Čuku, ty a pít vodu? Pivo, to bysme ti věřili. A tvý utroby, br, pche!“
„Máte pravdu, vy hlasy vzdálené, na obrazovce zobrazené! Zaliju s jejich už nedefinovatelným neindiviualizovaným aerodynamickým tělem, mozkem a srdcem, zaliju kytku za oknem. Tam budou užitečnější a bude jim i líp (neb kapky vody se v lidském tvorovi buď zaseknou nebo vyčůrají, zde si obzvlášť užijí močokapky při prostatě starších mužů).
Jen akorát poslední kapku potu spisovatelského jsem ušetřil vsáknutí do kapesníku a nechal ji volně stékat do mých fousů, odkud může startovat k oblakům.“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 20.05.2007, 14:56:25 Odpovědět 
   Díky za přečtení. Začátek je zašifrován: pokouší se o opis obecně známých věcí komplikovaným stylem a doložení příkladů promluvou jednotlivých kapek. Při čtení je třeba si uvědomit stylizaci reálné představy tvaru kapaliny:kapky. jest to vlastně i tak trochu absurdní učebnice
 sirraell 20.05.2007, 14:44:49 Odpovědět 
   Ja jsem se to pokusila cist nekolikrat, ale nedavam to, tohle je na mne prilis tezke, mozna je to tim, ze jedine chvile kdy se dostanu na saspi je kdyz jsem v praci, nedokazu se na to soustredit. Mozna to jeste nekdy zkusim.
 Ancalagon 16.05.2007, 12:19:39 Odpovědět 
   Začátek mě trošku zmátl a už jsem pomalu od povídky odvracel oči, když jsem si řekl, že to dočtu. Chybu jsem neudělal, hezké počtení.
 ze dne 16.05.2007, 12:49:23  
   čuk: děkuji, žes vytrval
 Pavel D. F. 15.05.2007, 22:26:42 Odpovědět 
   Vidím, že kolegové nějak Tvoji povídečku nechávají ležet, tak se jí ujmu, byť moje teoretické literární znalosti jsou mizerné. Já čtu a hodnotím srdcem, a tím jsem se zaradoval, když jsem o těch kapkách četl. Mám rád takové lidské vyprávění, kde se zrcadlí zkušenost i humor. Takže následné hodnocení je jednoznačné.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Není to ono (tz...
Centurio
Amor
Jimi Sean
Detail
Martianno
obr
obr obr obr
obr

Trpět za ni
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr