obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915265 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39351 příspěvků, 5725 autorů a 389629 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Osud 3 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Osud
 autor Zirvith Snicket publikováno: 08.05.2007, 5:22  
 

Adam držel v ruce papír, na němž byl Edgarem zakreslen Helštýn. Stále jej sledoval, prohlížel.
>>Čím jen začít? Slíbil jsem ostatním, že něco vymyslím! Jenže jsem pořád na samém začátku. Musím konečně začít myslet! Nemůžeme to tam jen tak rozkopat... Napadá mě jen to, že obhlídneme každý kámen, co se tam nachází. I když jsme čtyři, přeci by to trvalo dost dlouho...<<
Vtom Adam uslyšel zvonění svého mobilu.
>>Kdo zas otravuje? Vždyť je už tak pozdě! Mohl jsem klidně spát.<<
"Sandro, to jsi ty? Co potřebuješ takhle pozdě? Už skoro spím."
"Tak na spaní rovnou zapomeň a dobře mě poslouchej, Adame. Asi jsi na nic nepřišel, že? Já taky ne, tak jsem šla spát. Jenže před chvíli jsem se vzbudila s pocitem, že se mi zdálo něco moc důležitého. Trochu jsem vzpomínala a už to mám! Vím, jak začít!"
"Co?" ozval se ospale Adam, skoro nevnímaje.
"No tak se už konečně probuď! Zdálo se mi o Helštýně... Bylo to v noci, tipuju to na půlnoc, magickou hodinu. Ty to z nás máš nejblíž. Musíš to jít prozkoumat."
"Snad si nemyslíš, že tam půjdu teď v noci? Ani náhodou!"
"Prosím! Musíš tam jít! Já bych se tam hned tak nedostala."
"No dobrá. Jen nechápu, jak jsi mě mohla k tomuhle přemluvit. Tak já tedy běžím. Čau."
Zavěsil a oddechl si. Napřed si řekl, že se na to vykašle, ale nakonec se vydal na ten kopec.
>>Nechápu, co tu dělám! Teď bych měl být doma a spát, ne chodit v noci po tajemných místech. Tohle je naposledy.<<
Adam nesl v ruce baterku. Rozsvítí ji až na místě, aby si pořádně mohl prohlédnout to tajemné okolí.
>>Jo, mám to sice z nás čtyř nejblíž, ale to neznamená, že tam budu chodit, kdykoliv si řeknou!<<
Tentokrát nejel na skejtu ani na bruslích, protože byla opravdu velká tma. Když Adam došel na Helštýn, čas ukazoval za deset minut půlnoc. Sedl si na zídku a tiše vyčkával.
>>Jsem moc zvědavý, zda se něco objeví. A jestli ne, tak... napřed si to tu trochu ještě prohlédnu, abych tu nechodil zbytečně, a pak si to vyřídím se Sandrou.<<
Půlnoc...
Objevila se malá záře a Adam zpozorněl. Ze světla, jež se přibližovalo, vystoupil bílý oblak. Ten se vytvaroval na něco vzdáleně podobného člověku.
Adam se snažil ani trochu nepohnout.
>>Co když o mě ta věc přeci jenom ví? Tak ať, co by mi mohla udělat? Stejně za to, že jsem tady, může jen Sandra. To ne, ono se to pořád přibližuje. Nemám raději utéct?<<
Přízrak se zastavil asi dva metry před Adamem. Pak promluvil: "Ty tu na mě čekáš?"
"Ne... já ... já ani nevím, kdo jsi..." vykoktal ze sebe.
"Tak co tu teda děláš?"
"Hledám Duso!" vyřkl rychle Adam.
"Takhle pozdě v noci?"
"Jo; kamarádka říkala, že je to nejlepší doba na hledání..."
"Dobrá. Poslyš, Adame... Já jsem Dusův strážce a nemůžu ti jej jen tak vydat. Je tu už dlouho a ještě si pro něj nikdo nepřišel. Tak mi řekni, kdo tě poslal? Kdo Duso chce?"
Adam na přízrak chvíli hleděl, ale pak ze sebe dostal odpověď: "To Osud. Zvolil si nás, aby-"
"Á; takže Osud, říkáš? Co s ním chce dělat?"
"Já vážně nevím. Je to velmi cenný předmět a Osud jej chce asi hlídat sám. Tak co, strážče? Vydáš Duso?"
"Příjďte zítra o tomto čase všichni, kdo ten předmět hledá. Kolik že vás je?"
"Čtyři," odpověděl Adam.
"Budu vás čekat," řekl duch a zmizel.
Adam napřed nevěděl, zda se mu to všechno nezdálo.
>>Ne, nezdálo. Když už víme o existenci Osudu a o jakémsi Dusu, proč bych nemohl vidět ducha?<<
Adam se vydal zpátky domů s tím, že všechno řekne ostatním až ráno.

"Sandro!" volal Edgar, když šel po ulici. Byl se jen projít a o všem přemýšlel. Sandra se zastavila. Hlas moc dobře poznala.
>>Kde se tu vzal? Tak po ránu a už je ve městě? já jdu jen za Denisou, promluvit si s ní, a hned potkám Edu.<<
Sandra se otočila. "Co potřebuješ?"
Edgar tohle nečekal. Myslel si, že Sandra bude milejší. "Ty seš pořád naštvaná? Ale to bys neměla být, když jsme byli oba vyvoleni Osudem."
"Osud sem nepleť, jo? Navíc sis začal ty!"
"Ne, já-"
"Jo; ty!" řvala Sandra. "A pochop už konečně, že ohnivá znamení se zemskými si moc nerozumí, takže nějaká usmiřování nemají vůbec cenu; stejně bychom se zase brzo pohádali."
"Sandro... No ale jak myslíš." Edgar byl na odchodu.
"Ede, počkej. Když už tu jsi, nechceš jít se mnou za Denčou?"
Edgar se pousmál. "Jasně."
Sandra pokračovala: Chvíli jsem s ní mluvila, Adam už něco o Dusu ví. Prý v noci šel na ten Helštýn, jak jsem mu doporučila."
"Adam bude u Denisy?"
"Je to možné, přijede na skejtu, kdežto my jdeme pěšky."
Edgar se Sandrou se s Adamem setkali před bytovkami, kde bydlí Jalští.
"Tak co, Adame?" vyhrkla na něj Sandra.
"Ještě chvíli počkej, řeknu to všem naráz u Denisy. No tak pojďte nahoru," pobízel Adam své kamarády.
Denisa už všechny netrpělivě čekala. "Rychle dovnitř," nabádala je.
Když se všichni posadili u Denisy v pokoji, Adam vyprávěl. Začal tím, jak mu Sandra pověděla o svém podivném snu. Říkal, že nejprve vůbec nechtěl nikam tak pozdě jít, ale nakonec přeci šel. Pak se Adam rozpovídal o nočním přízraku. Když skončil, všichni se jen divili.
"Vidíš, říkala jsem ti, že se něco stane!"
"Nu dobrá, Sandro. Musím uznat, že jsi měla pravdu."
"Nemohli bychom za tím duchem zajít i přes den?" zeptala se Denisa.
"To by se nám nezjevil..."
"Takže bychom si teda mohli udělat nějaký plán, ne?" pokračovala Denisa.
"Jenže jaký? Žádný nepotřebujeme. Strážce se zjeví, promluví s námi a buď nám ten předmět dá či ne," namítla Sandra.
"Zase pravda. Deny, plán by nám k ničemu asi nebyl," uznal Adam. "Sandro, ty tu věc z něj dostaneš, kdyby se nám to nepovedlo."
"Myslíš? No já nevím, ale zkusím to."
"Hej, musím jít něco koupit do školy..." řekl vstávající Edgar.
"Příjdeš ještě?" zeptala se ho Sandra.
"Asi už ne; potkáme se v noci."
"Tak ahoj, Ede!" zvolali všichni.
Edgar se s kamarády rozloučil a uháněl do města.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 45 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 08.05.2007, 5:22:01 Odpovědět 
   je to takové trochu v poklusu, neprokreslené, možná by stálo za to některé momenty vyzdvihnout -Sandra volá Adamovi o snu, ale neřekne mu, co v něm bylo, divné....jednotlivé postavy nemají pevnou linii, žádná specifika, splývají v sebe, krom toho, že mají jiná jména mohli by být jednou osobou, mnoho toho o nich nevíme,o jejich vnitřním světě, myšlenkách.....
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Zvláštní dívka ...
Petra Karasová
Bestie
Alicio Fernandez
obr
obr obr obr
obr

Dokola
Martianno
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr