» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2141836

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303551 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Můj nejtajuplnější zážitek ::

Annún	publikováno: 11.05.2007, 12:59

Dlouho jsem přemýšlela, zda jsem nějaký takový zážitek někdy zažila. Nakonec mě něco napadlo, i když nevím, jestli je to tajuplné, ale v ten okamžik mi to tak připadalo.


	Klepání. Stalo se to loni v červnu. Byla jsem na prodloužený víkend na chatě, kterou jsem si měsíc před tím vypůjčila k užívání od známých, protože oni tam už stejně skoro pět let pořádně nejezdili, ale mně se tam moc líbilo. No, abych to nezamluvila. V pátek byl dokonalý klid a pohoda, prostě místo stvořené pro relaxaci. Na okolních chatách se nacházelo několik lidí, kteří stejně jako já vzali roha z města do lůna přírody. Sobota ze začátku vypadala stejně. Byl krásný polojasný den, ale k večeru se zvedl silný vítr, který sebou přihnal černé naducané mraky a spustil se déšť. Zalezla jsem do chajdy, zasedla ke stolu, otevřela si notebook a pustila se do psaní. Počasí za oknem běsnilo, vítr hučel a déšť bičoval okenní tabulky hustými proudy vody, že to bylo jako vodní clona, přes kterou nebylo vidět dál než na tři, čtyři metry před sebe. Mě to však bylo upřímně jedno, neboť jsem seděla v suchu a teple. Najednou jsem zaslechla podivné ťuk, klep, ťuk, klep a pak to přestalo. Přemýšlela jsem, co to mohlo být. Několik minut byl klid a potom se to ozvalo znovu. Ťuk, klep, ťuk, ťuk, klep. Říkala jsem si : "Že by se někdo ke mně dobýval?" Zvedla jsem se od stolu a ztišila rádio, abych zjistila zda se mi ty zvuky jen nezdály. Ne nezdály, protože jsem zas zaslechla to divné ťuk, klep, ťuk. Nedalo mi to a šla jsem se podívat. Vešla jsem na verandu, odemkla jsem, otevřela dveře a vykoukla do toho nečasu, jenž venku večer vládnul. Rozhlédla jsem se, ale nikde nikdo. Všichni lidé v okolí byli zalezlí ve svých chatách a chatkách. Zavřela jsem, zamkla a šla se dál věnovat psaní. Venku se do slova čerti ženili a vítr se v silných poryvech opíral do mého obydlíčka. Pustila jsem si hudbu, abych nemusela poslouchat jen hučení větru a pleskání deště. Zasedla jsem ke stolu s počítačem. Však sotva jsem napsala několik řádek, ozvalo se to ťukání a klepání znovu. Naštvaně jsem zaklela."Krucinál. To si ze mě někdo dělá legraci či co." Tak jsem se šla opět podívat a zase nic. Vrátila jsem se do místnosti a rozhodla se ty ťukavé zvuky ignorovat. Na nějakou dobu byl klid, takže jsem se pustila do psaní. Asi po necelé hodině se to klepání opakovalo několikrát za sebou v různých intervalech. Nevšímala jsem si toho. Pokud to byl nějaký vtipálek a pokoušel se mě vystrašit, měl smůlu. Sice přiznávám, byla jsem tam úplně sama, a tak jsem trošičku nahnáno měla, ale prostě jsem si řekla, že budu statečná. Zvuky po chvíli ustaly. Venku už byla tma, stále pršelo a fučel vítr. Po delší odmlce se to ozvalo znovu. To mě už docela slušně štvalo. I když jsem se nepatrně bála, dodala jsem si odvahy, oblékla jsem se, pro jistotu jsem popadla koště a baterku a vyrazila ven do té sloty. Vítr fučel a déšť pořád padal. Vylezla jsem z chaty s otázkou. "Je tu někdo?" Nic. Žádnou odpověď jsem nedostala. Obešla jsem dvakrát celou chatu kolem do kola, ale stopy po vetřelci jsem nenašla. Už jsem chtěla zajít dovnitř do chaty. Vzala jsem za kliku, když tu silně zavál vítr, dostala jsem spršku vody za krk a zároveň se nečekaně nad mou hlavou ozvalo to klepání, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla. Obrátila jsem obličej vzhůru, abych zjistila, co je příčinou toho otravného rachotu. Pak mi to došlo. Nad vchodem do chaty byla malá stříška z vlnitého plastu, která byla špatně upevněná a v některých silnějších poryvech větru se nadzvedávala a klepala o dřevěnou podpěru, na níž jindy v poklidu spočívala. Záhada byla rozluštěna. Druhý den jsem vzala hřebíky a kladivo a milé stříšce jsem to její strašení jednou provždy zatrhla. Od té doby je klid, ťukání a klepání se již neozývá. Tak to byl můj osobně prožitý nejtajuplnější zážitek.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	26.08.2007, 23:43:00

No, myslel jsem, že to bouchá třeba nějaká větev stromu o chatku, nebo tak nějak... ;-) Nemyslím si, že by toto dílko bylo až tak "strašné"! Dal bych 1,5 jenže jaksi nemůžu! Tak ti sem napíšu alespoň svůj úsměv! :-D Hele nakonec Ti fouknu i tu známku, ať naštvu ty všechny vážné kritiky, jen tak z trucu! ;-)


ze dne 27.08.2007, 0:06:07
Annún: Tak ti moc děkuji, Šímo.

Aenica	11.05.2007, 15:13:25

Na rozdíl od tvých předchozích děl (teď mě opravte, jestli se mýlím, protože jsem naposledy četla první díl Dáriova údělu) je pro mě scéna více představitelná a plynulejší, co se však týče děje, připomíná mi to spíše článek z časopisu Dívka, Bravo, nebo co se to teď vydává. Očekávala bych větší hloubku nebo aspoň oddálení okamžiku odhalení, aby jsi tím čtenáři opravdu nahnala strach, když už je vyústění takové jednoduché. vyloženě špatné to ale není, takže posílám zaslouženou dvojku :)


ze dne 13.05.2007, 22:48:49
Annún: Děkuji Aenico. No je to jednoduché a krátké. Byl to však úkol, který jsem dostala na kurzu a tak jsem ho jsem pro zajímavost vložila. Před tím to dílkem, jsem krom Dáriova údělu ještě, jako před poslední publikovala příběh Blue a Helionova kněžka.

Luciena	11.05.2007, 12:59:04

Říkala jsem si, copak asi z toho nakonec vyleze :-) A ona stříška... Pokud je člověk sám v cizím prostředí a zaslechne podobný neidentifikovatelný zvuk, může ho to hodně potrápit. Občas ani nemusí jít vyloženě o strach, ale o to, že nemá pokoj, dokud nezjistí příčinu :-)


ze dne 11.05.2007, 15:09:47
Annún: Máš pravdu. Děkuji za komentář.